Re: Aspergerův syndrom a co dál?

Dobrý den,
nevěděla jsem kam napsat, tak to zkouším tady. Mám totiž dotaz ohledně tohoto tématu.
Jde o mého synovce. Je to 2,5 letý veselý chlapeček, ale všimla jsem si u něj několika zvláštností v chování a co jsem se tak koukala na internetu, tak mám podezření na aspergerův syndrom. Chtěla bych proto poprosit ty, kteří s tím mají zkušenosti, zda se přiklání k možnosti, že by o něj mohlo jít, nebo třeba jen zbytečně plaším:)
Moc často ho nevídám, ale co se týče těch "zvláštností" jsou následující:
Ve svém věku nemluví, jeho téměř jediné slovo, které používá téměř na vše je "ne".
říká "mami", "toto"- nebo podobný výraz a ještě pár takových. Onehdá jsem ho pozorovala a jak si hraje s vláčky- má vagóny spojené do dlouhé řady a jen co s řadou popojede o centimetr, všechny mu spadnou, on je trpělivě všechny narovná a ujede další centimetr. Takhle si hrál asi hodinu. Také byl úplně fascinovaný pračkou, jak se točí a musela se pouštět furt dokola- nemohl se toho pohledu nabažit. Má rád věci urovnané. Třeba běží, zakopne o rohožku, která se ohne, on se vrátí, narovná jí a běží dál. Je velký puntičkář. Má rád jen určité předměty. Pribináček sní jednou konkrétní lžičkou, jiné odmítá použít. Má svoje "rituály", má oblíbenou hračku, kterou pořád tahá všude s sebou a například bez ní neusne. Musí usínat sám v pokoji, nikdo tam nesmí být. Když se na něj podívám, začne se strašně vztekat a opakuje pořád "ne", uhýbá mi pohledem. Je hodné fixovaný na maminku, nemá rád cizí lidi. Je plachý. Dá se říci, že přeskočil batolecí věk- má 7mi letého bratra a od roku si hraje se stejnými hračkami jako on, chce mu být na úrovni, chce si všechno dělat sám, sám se obléká, sám jí, nikdo mu nesmí pomáhat, jinak se vzteká. Má záchvaty vzteku bezdůvodně. Rád "opravuje" různé věci pořád dokola. Například vyndavá a zandavá dokola špunt na tyčce u kuchyňské linky. Šroubovákem opravuje tříkolku, rád se houpe a točí. No už si nevzpomínám na další příklady..
Jinak je to normální chlapeček:) Jak říkám, moc často ho nevídám, ale jeho chování mi připadá zvláštní- sama mám 2 děti. Tak jestli by jste někdo byl tak hodný a napsali by jste mi Váš názor, budu moc ráda. S jeho maminkou jsem se o mém podezření nebavila- nechci ji třeba zbytečně vystrašit, ale kdyby někdo, kdo s nemocí máte zkušenosti mě v mém podezření potvrdil, promluvím o tom i s ní, aby například navštívila co nejdříve psychologa a tak. Děkuji