| TeriRez+3 | 
 |
(4.6.2013 21:56:21)
Tak pro změnu já, naše problémy mi nedají spát a nakonec asi zkusím najít radu tady...
4 leťák je poměrně dost chytré a šikovné dítě (ale jenom, když chce). Normální zlobení beru, ale co mi vadí, a fakt moc, je to, že je zlý.
Není něco po jeho? Okamžitě je zlý (=praští, kopne nebo aspoň řekne něco nehezkého).
Dneska se jedna situace vyhrotila úplně neskutečně, mám jí pouze zprostředkovanou od dědy, tak nevím, kolik si tam toho přibarvil, ale věřím tomu, že to takhle proběhlo:
Byli na procházce, dvouleťák si tam utrhnul kytičku (kousek z řepky, která tam rostla na kraji pšeničného pole zcela náhodně a omylem jako jediná). Všichni se vydali zpátky, ušli už docela velký kus cesty a najednou ten starší spustil, že chce taky. Děda mu povídá, ať si teda dojde zpátky nahoru a utrhne si. Čtyřleťák ale že ne, že chce tu, co má ten mladší. Bylo mu nabídnuto, ať si teda utrhne jinou žlutou (rostl vedle zrovna pryskyřník). "Ne, ne, ne, já chci tu, co má mladší." Děda mu vysvětloval, že jí nemůže malému brát (ten už se radši klidil z cesty, protože tušil, že o kytku asi přijde) , že je jeho a ať si starší najde nějakou svojí. Pak se děda otočil s tím, že je to vyřízené, a najednou řev - starší vyrval kytku mladšímu z ruky a vztekle jí roztrhal tím stylem "když ji nemůžu mít já, nebude jí mít ani on".
Tak to je jedna z mnoha příhod, jako další můžu uvést např. to, že naprosto bezdůvodně přišel k jedné holčičce a strčil jí tak, až spadla na zem. Nebo máme spolu nějaký konflikt, který se vyhrotí v to, že mi dupne na nohu, nebo mě praští rukou. O tom, že takhle mlátí toho menšího radši nemluvě... navíc ten menší je takové sluníčko, povahově sám od sebe jiný, a bohužel tyhle jeho móresy přebírá, takže to tu za chvíli budeme mít dvojmo...
On byl zlý od malička, zvířatům dost ubližoval, v tom už je podstatně lepší, z toho naštěstí vyrostl. Ale ubližování lidem mu zůstalo. A protože celkově se dítě nejvíc "formuje" do těch 4 let, tak mám pocit, že už je to potřeba nějak razantněji řešit.
Snažím se to řešit domluvou, vyhoštěním za dveře, když už to opravdu přežene extrémně, tak mi párkrát ujela ruka a dostal přes zadek.
Teď se na mě určitě sesypou všichni, kdo tohle odsuzují (znám ten názor, že když dítě dostane na zadek od rodičů, tak se není čemu divit, že pak samo ubližuje). Ještě jsem nevymyslela "trest", který by na našeho syna zabral natolik, aby fungoval. On se otřepe, omluví a za chvilku to udělá zase. Občas na mě působí, jakoby ho to bavilo vyvolávat konflikty.
Radši ještě jednou připomenu, neřeším teď zlobení a konflikty jako takové, ale to, že je zlý a agresivní. Měl jste to tak někdo u svých dětí a co pomohlo situaci vyřešit? Moc díky.
|
| Natašenka | 
|
(4.6.2013 22:28:40)
Tak to zkus z jiné strany. Promluv si s ním v klidu, vysvětli, co po něm chceš a navrhni odměny. Kup nějaké samolepky a za pěkné chování mu nalep do deníčku samolepku, za 3 samolepky mu dej malou odměnu. Prostě ho motivuj. Tohle dělal starší, byl v něm takový jakýsi vzdor. Nic na něj nezabíralo, ale odměnový systém ano.
|
|
| Kač. ♀ + ♂ | 
|
(4.6.2013 22:33:21)
Ber to tak že to dítě tu zlost kterou v sobě má potřebuje nějak dostat ven.
|
| Natašenka |
|
(4.6.2013 22:37:11)
Jako, že ho má nechat aby dobyl koho ho napadne?
|
|
| TeriRez+3 |
|
(4.6.2013 22:42:34)
Kač, já mu vždycky říkám, ať si jde kopat ven do trávy a kamení.. Nevidím jediný důvod, proč by si to měl vybíjet na nás (a nebo třeba na dveřích, skříních apod.).
A co s agresivitou, která přijde aniž by měl zlost? (viz. případ, kdy z ničeho nic strčí do jiného dítěte).
|
| Žžena |
|
(4.6.2013 22:47:57)
Tak možná má nějakej "přetlak" stabilně, nejen když se viditelně zlobí.
Co jiné ventily? Zvýšit množství pohybu? Nějak zaúkolovat? Změnit denní režim?
Často je dítě "na zabití" z obyčejnýho hladu a únavy.
|
| TeriRez+3 |
|
(4.6.2013 22:54:11)
Ano, hladovej a unavenej je nejhorší. Jenže v těch chvílích už odmítá jíst a spát, pokavad se dostane do fáze, že je fakt urvanej jako kůň, tak ho dostáváme do postele "násilím" (=odneseme ho tam i přes bránění se, tomu samozřejmě předchází klidné domlouvání).
|
| Žžena |
|
(4.6.2013 22:58:38)
Tak samozřejmě, že když už je v tom hladově/unaveným rozpoložení, tak s tím nic nenaděláš. To dítě v tom momentě nemá sílu se dát dohromady. To už je dávno pozdě. Je asi nutný (u někoho prostě víc, u někoho míň) hlídat to průběžně a zaměřit se na prevenci, aby ke krizím prostě nedocházelo. Ono to platí i u mnohých dospělých. Třeba můj tchán je děsnej cholerik, v afektu šílí. Ale pravidelnýma svačinkama se ho tchýni daří držet v poklidu. A třeba můj muž říká, že když jí málo masa, taky u něj stoupá nasranost.
|
|
| veverkaa | •
|
(5.6.2013 7:35:01)
tak v tuhle chvíli jsou utahaný a protivný všechny děti. 4leťák nám už taky přes den nespí, ačkoliv by to potřeboval. tak ho ven odpoledne už ani nebereme. max. jedeme autem na nákup a v krámě ho posadíme do košíku. kdyby měl chodit, tak by to bylo peklo pro všechny.
|
|
| Citronove koliesko | 
|
(5.6.2013 12:02:18)
Pripomína mi to syna. So spánkom problém nebol, nemá veľkú potrebu ale jedlo som musela strážiť. Bol schopný behať v kuse a nič nejesť. Ale potom bol veľmi agresívny a uplakaný. Vysvetlila som to aj mužovi, pretože keď boli spolu a syn si nepýtal jesť tak muž mu nedal. Mal pokoj, syn neotravoval ale potom sa to už nedalo riešiť lebo syn vyvádzal ale jesť nechcel. Dosť dlho som s ním bojovala (s mužom) aby dal synovi jesť pravidelne a nečakal že si vypýta sám. Stačilo vo vhodný čas ponúknuť nakrájaný banán a jablko a syn si zobral sám. Ale vypýtať si to nevedel akoby nemal pocit hladu.
A potom prišlo ešte jedno obdobie keď mal cca 4-5 rokov že večer hrozne vyvádzal, každého bil, plakal, bol nervózny. Začal vtedy chodiť do školky tak sme si mysleli že pretlak mových zážitkov. Ale robil to aj cez prázdniny, víkendy. Nervozita prešla aj na nás. Nevedela som prečo sa to deje, bolo to chvíľu po večeri. A potom som zistila, že je stále hladný. Zjedol napr. rybu, zemiaky a šalát ale keď som ponúkla tak hneď za tým zjedol ešte bagetu s maslom, syrom a kopec zeleniny, za tým ešte polievku, prípadne ešte jednu porciu ryby so zemiakmi. Neviem prečo ale dodnes (7 rokov) má tieto stavy. Keď príde zo školy je schopný až do večera jesť, ovocie, jogurty, syry, šunku, pečivo, ...a to len čaká na večeru. Večeru má komplet polievku a druhé jedlo (z toho aj dve porcie). Varím každý deň obed na ďalší deň. A pritom je štíhly, nemá ani gram tuku, asi mu dobre spaľuje.
Takže strážila by som poctivo jedlo a spánok. Nenechala by som ho dlho hladného a ani by som ho nenechala "k smrti uťahať". A uvidíš. Má len 4 roky, je to malé dieťa, nevie ešte odhadnúť svoje potreby a hlavne následok toho keď sa nenaje a nevyspí.
|
|
|
|
|
| moudrost | •
|
(5.6.2013 10:15:23)
to me pbavilo - ma zlou krev a musi to ven :))) to jako ma mlatit okoli protoze " ma zlou krev " ???
ja pokud nepomaha domluvani ani za dvere tak bych mu dala na zadek.... tohle si nesmi dovolit a pokud nepomaha sup k psychologovi - ten ti treba pomuze
|
|
|
| Epepe | 
|
(4.6.2013 22:42:45)
Zcela vážně ti radím změnit razantně tvůj postoj k němu - třeba i za pomoci odborníka.
Smýšlet o svém dítěti jako o "zlém" se nevyplácí. Ono tvou "objednávku" totiž obvykle vyplní.
Co se týče jeho agresivity, může to být nahromaděný vztek, zrcadlení a přejímání vzorců chování (nemyslím jako útok - vysvětlím níže) či povaha a s tou bohužel nic neuděláš.
Osobně mám zkušenost s bodem B - jsem hodně vzteklá, stane se mi, že mi např. nejdou dovřít dvířka od pračky, tak s nimi pořádně bouchnu stylem "u nás v Třeskoprskách". Tříletý syn dokonale zrcadlí, tudíž při záchvatu vzteku v jiné situaci praští skleněným talířem. Nebo oblékám jeho sestru, ona u toho řve, ale já to dělám, jak mu vysvětluju, protože musím. Tak on za chvíli zase "musí" ji tahat za vlasy (příklad). Samozřejmě, že časem musí pochopit, že co si můžu dovolit já, to si nemůže dovolit on, že oblékat je něco jiného, než tahat za vlasy. Ale zatím k tomu ještě mentálně nedospěl.
|
|
| Tante Ema | 
|
(4.6.2013 22:46:45)
Pokud by skutečně byl agresivní a "zlý", tak těžko můžeš dělat něco jiného, než hledat příčinu, proč takový je. A asi spíš budeš potřebovat aspoň ze začátku pomoc.
Ale z toho, co píšeš, mi to nepřipadá tak strašné, spíš mě zaráží, že o čtyřletém dítěti mluvíš jako o zlém. Jakoby tě nějak zklamal. Což on vycítí... šla bych se poradit.
|
|
| Tante Ema |
|
(4.6.2013 22:46:46)
Pokud by skutečně byl agresivní a "zlý", tak těžko můžeš dělat něco jiného, než hledat příčinu, proč takový je. A asi spíš budeš potřebovat aspoň ze začátku pomoc.
Ale z toho, co píšeš, mi to nepřipadá tak strašné, spíš mě zaráží, že o čtyřletém dítěti mluvíš jako o zlém. Jakoby tě nějak zklamal. Což on vycítí... šla bych se poradit.
|
| TeriRez+3 |
|
(4.6.2013 22:51:02)
Ano, už o něm začínám mluvit jako o zlém. Svým chováním mě k tomu smýšlení bohužel posunul. Nejspíš už o něm takhle přemýšlím i proto, že mi to říkají i lidi kolem.  musím se z toho nějak vymotat, jsem z toho fakt zoufalá, pokud by tímhle stylem pokračoval (resp. přitvrzoval), bylo by to v dospělosti zralé na krminál. Připadne mi, že občas ubližuje dokonce záměrně a promyšleně, po útoku se tomu ještě směje a celé to zlehčuje, rozhodně mu to není líto.
|
| Epepe |
|
(4.6.2013 22:57:30)
TeriRez, chceš po něm dost. Líto není ve slovníku čtyřleťáka. Od toho jsi tu ty, abys interpretovala jeho činy.
Neříkám, že nemůže mít povahově třeba menší empatii a sociální inteligenci, že třeba nedostane časem nějakou nálepku, třeba ADHD, ale v tomto věku je podle mě jeho chování pořád ještě v normě. 
A nerada bych se řadila do zástupu těch, kteří ti budou vyčítat plácnutí, ale je prostě fakt, že násilí na slabším (rodič-dítě) legitimizuje u dítěte další násilí.
|
| TeriRez+3 |
|
(4.6.2013 23:23:34)
Jejdo, empatii po něm určitě nechci, na to je moc malý. Ale sociálně je v kolektivu mimo. Nemá žádné kamarády, do školky se zoufale brání, že nechce chodit, jediné děti, se kterýma si rád hraje, jsou jeho bratranci a sestřenice, kteří za námi občas přijedou (občas=párkrát do roka). Když jsem s ním na kroužku (má jeden jediný), tak se nechce zúčastňovat takové té kolektivní "omáčky", zajímá ho jenom přímo ta samotná činnost (která ovšem nesmí být kolektivní). Takže dokavad se zpívá písnička k tématu, hraje nějaká hra apod., tak sedí u mě a odmítá se hnout. Jakmile přijde na řadu samotná výtvarná činnost, okamžitě se zajímá a pouští do práce.
Před nějakým časem jsem tady měla na to jedno téma.
|
|
|
| Tante Ema |
|
(4.6.2013 23:16:51)
Jeví se mi to podobně jako Shayle a Dee Dee.
Ale jestli se ty cítíš, jak se asi cítíš, nezkazíš nic tím, když se poradíš s někým, kdo se na dítě taky podívá.
Žádné čtyřleté dítě není zlé, na řeči nedej.
|
|
| Vendy a zlobítko | •
|
(9.12.2014 20:20:37)
ahoj. jsme na tom podobně. Můj 4letý lumpik mě také občas praští, ale já se naučila hrát mu divadlo a jako se rozpláču. To ho většinou natolik vyvede z míry, že je po vztekání a začne mě utěšovat. Křičet na něj nebo ho být nemá smysl, to je ještě horší.
|
|
|
|
| Shayla a 3 kluci | 
|
(4.6.2013 22:55:49)
Žárlí. Potřebuje více opečovávat. Čtyřletý kluk je ještě malý kluk. Hlavně nehledej tresty a neposílej ho za dveře.
K té situaci s kytkou. Mně přijde, že chtěl dědovu pozornost. Tedy děda měl jít a pomoci mu najít (osobně) nějakou kytku.
|
| TeriRez+3 |
|
(4.6.2013 23:17:01)
Děda mu na tu jinou kytku ukazoval rukou, v tom to nebylo. Bylo to v tom, že mladší měl něco co on ne. A on to v tom případě nutně musel mít taky - ne podobné nebo stejné, ale přesně ten kus, co měl mladší v ruce (i kdyby to bylo s prominutím "hovno z nutrie"). Žárlí, to rozhodně. I když agresivnější býval již před narozením druhého. Kluci jsou od sebe 22 měsíců a dobře si pamatuju ten počáteční strach, aby starší miminku neublížil (ten strach byl ale jenom ve mně vnitřně a jenom ze začátku, navenek jsem to nedávala najevo).
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(4.6.2013 23:40:32)
Ne ukázat, ale vzít ho za ruku a dovést ho k nějaké, třeba se slovy tahle je pro Tebe. Vím, ze chces taky kytku, ale stejnou mit nemuzes. Pomuzu Ti vybrat jinou. Budte vice kontaktni.
Muj prostredni syn shazoval mensi deti, kdyz byl maly, a cilene ublizoval, pomohlo pevne objeti.
|
| TeriRez+3 |
|
(4.6.2013 23:44:14)
Děda mu to vysvětloval dostatečně jasně a dostatečně dlouho, za tu ruku ho držel a ke kytce dovedl, to jo. Podle toho, co mi popisoval, měli spolu hodně dlouhý rozhovor. Já to výrazně zkrátila, abychom tu u čtení nebyli do zítra. Děda se tu situaci snažil opravdu vyřešit, myslím že dobře, a syn se tvářil, jako že to pochopil, proto se děda otočil a chtěl pokračovat v cestě.
|
|
|
|
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(4.6.2013 23:06:49)
Ty jo, v něčem vidím staršího syna (3,5 roku).Taky mi někdy přijde, že je zlý.Ale když se nad tím zamyslím, do narození brášky (ve třech letech) zdaleka takový nebyl.Brášku miluje a na něm si to nevybíjí.
Některé děti projevují žárlivost trochu srozumitelněji, některé skrytě.Podle mě je to reakce na konkurenci.
|
|
| ivaxx | 
|
(4.6.2013 23:20:31)
Starší je "zlý", malý je "sluníčko" - už to tu řešila řada maminek. Jestliže starší dítě vycítí, že o něm takto smýšlíš, bude z toho samo nešťastné a upozorňovat na sebe ne zrovna vhodným stylem. Když mu byly dva roky a neměl sourozence, byl také "zlý"?
Je sám ještě hodně malý a teprve se učí chápat co je to fair play a je na vás mu to usnadnit, ne ztížit nálepkováním.
Ad kytička - nebylo možné, aby všichni udělali čelem vzad a pro kytičku došli společně?
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(4.6.2013 23:23:44)
Tak předpokládám,že Teri mu neříká,ani nenaznačuje,že je zlý a předpokládám, že čtyřleťák si tuhle diskuzi nepřečte.
Já to chápu, nikdy jsem si to o dětech taky nemyslela,ale děti umí být fakt ZLÉ, to jsem poznala. Jenže nemyslím,že bezdůvodně.
Ony to zkouší, dělají to, protože jsou bezradné z nějaké situace, nebo klidně i ze sebe, svých emocí atd.
|
| TeriRez+3 |
|
(4.6.2013 23:36:31)
Dee, já už mu to v dost vyhrocených situacích řekla zeptala jsem se ho, proč je tak zlý, proč ubližuje? Dokonce jsem mu řekla, že když bude takhle zlý, tak se s ním nikdo nebude chtít kamarádit, děti ho nebudou mít rádi a nebude si mít s kým hrát.
Tohle tedy byla chyba? To jsem si měla odpustit? A jak tedy v takových chvílích reagovat.
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 | 
|
(5.6.2013 9:55:39)
terirez, to je hodně ošklivá citová manipulace.
|
| adelaide k. | 
|
(5.6.2013 10:01:43)
Mikito, proč myslíš, já myslím, že je to docela objektivní zhodnocení situace. Samozřejmě záleží na způsobu prezentace.
Taky jsem to už párkrát v různých souvislostech dětem řekla, teda v tom smyslu, že při určitém chování je těžké mít kamarády a být oblíbený v kolektivu.
|
| Alena | •
|
(5.6.2013 10:58:05)
Presne tak, manipulativniho na tom neni vubec nic.
|
|
| Mirek_ | 
|
(5.6.2013 11:11:53)
"při určitém chování je těžké mít kamarády a být oblíbený v kolektivu" je informace o tom, jak to v životě chodí, tvoje formulace se mi líbí i díky "je těžké" , čímž tu možnost mít kamarády zcela nevylučuješ
"zeptala jsem se ho, proč je tak zlý, proč ubližuje" není podle mne zhodnocení situace, ale človíčka, který si může říct "aha, tak holt jsem zlý člověk"
|
|
|
|
| Mirek_ |
|
(5.6.2013 10:49:53)
"zeptala jsem se ho, proč je tak zlý, proč ubližuje? Dokonce jsem mu řekla, že když bude takhle zlý, tak se s ním nikdo nebude chtít kamarádit, děti ho nebudou mít rádi a nebude si mít s kým hrát."
Já bych tu zkusil formulovat jinak, bez negativity.
Co tě vedlo k tomu, žes udělal to a to, jaký jsi měl cíl? Druhému to mohlo ublížit. Když budeš postupovat tak a tak, dětem s tebou bude dobře a budou se s tebou rádi kamarádit a hrát si s tebou.
Když mu říkáš (nálepkuješ ho), že je zlý a ubližuje, hrozí že tomu uvěří a bude se chovat v souladu s tvým a poté i svým přesvědčením o své osobě.
|
|
|
|
| TeriRez+3 |
|
(4.6.2013 23:30:53)
Ano, agresivně se projevoval už od chvíle, kdy se začal sápat na nohy. Vyžadoval tímhle způsobem pozornost, zvláště, když jsem si dovolila na chvilku sednout k počítači. Venku pak třeba ubližoval psovi - mlátil jí rukou, jednou si na to vzal dokonce klacek, štípal do kožichu apod. A měl z toho jenom legraci. Ale ta agrese se vystupňovala postupně s tím, jak druhorozený rostl a začal mu víc "lézt do zelí". Nemám pocit, že bych upřednostňovala jednoho či druhého, mám je ráda oba stejně. Když je starší sám, tak je zlatej a až na několik případů se s ním dá celkem dobře domluvit, problémy nastávají jen v některých chvílích. Jakmile jsou kluci spolu, tak je to konečná, konflikty na sebe téměř plynule navazují, z jednoho problému do druhého. Jsem z toho unavená, netajím se tím, že občas toho mám už fakt plný zuby a nejradši bych se někam zahrabala hluboko pod zem, ať mi dají všichni pokoj. 
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(5.6.2013 13:03:52)
TeriRez, to nezní moc dobře. K někomu s ním zajdi.
|
| adelaide k. |
|
(5.6.2013 13:22:43)
Ráchel, já bych to zas tak nedémonizovala. Bouchání, plácání, štípání, to jsou normální dětské projevy (zvlášť u temperamentnějších dětí), jde jenom o to jaké se tomu postaví mantinely.
Dobře je to vidět na našem nejmladším. On je hrozně dominantní povaha, paličák, trochu vztekloun (mimo to je miláček s okouzlujícím úsměvem, taková metoda cukru a biče  ). Umím si představit, že kdyby byl prvorozený tak tu brečím na diskuzi, že je to nezvladatelný zloduch Takhle se s ním ale život (a zejména sourozenci - to není maminka, která padesátkrát vysvětlí, ti mu rovnou plesknou zpátky ) nemazlí, občas mu "smečka" dá jasně najevo, kde je jeho místo a celkem není s ničím zásadní problém.
Jako jo, pokud jsou v té situaci už všichni vlastěn bezradní tak na poradě s odborníkem nevidím nic špatného.
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(5.6.2013 13:32:19)
já teda nevím, ale všude mezi známými, kteří mají děti s menším věkovým rozestupem ( my máme s velkým) si děti navzájem provádějí podobné věci, tahají se o hračky, sem tam jeden druhého jednu strčí či pokouše, poškrábe.ˇˇRevu, jak když bejka bije..
Mně to přijde normálka. Nic co by mě utvrzovalo v tom, že je kluk "hajzlík". Často slýchám kamarádky mluvit o tom, že jejich děti jsou hajzlíci a darebáci a z toho mi bývá smutno..
Každé dítě snad alespoň někdy trochu zlobí 
|
|
|
|
| lucka.h | 
|
(4.11.2013 22:41:26)
Mám dceru ( Elišku) 3 roky, synovce ( Adam) 5 let. Jsou často spolu, bydlíme se sestrou v jednom domě. Využívají společnou zahradu. Adámek Elišku občas kousnul, bouchnul, štípnul. Eliška od svého roku také, když může, menšímu dítěti nějak ublíží. V poslední době už Adámkovi vrací útoky-kopne, bouchne apod. Adámek vztekle nadává, uráží se, křičí. Eliška vše dělá po něm, ve svých 2,5 letech už znala dost "pěkných slov". Snažím se, aby nebyli tak často spolu. V poslední době se vidí mnohem méně, myslím, že se i E. chování lepší. Ale je hrozně těžké, obhájit své chování ( to že se snažím, aby děti nebyly tolik spolu) před ost. příbuznými. Adámek je dle mého názoru rozmazlené dítě, stále se dožadující pozornosti. Chce být ve všem první, chce vše, co má E. Když se mu něco nepodaří nebo něco spadne, je nepříčetný, řve a vzteká se. Rodiče i babička kolem něho běhají, jen aby se A. moc nezlobil. Stále ho omlouvají. A to je dle mého názoru ten kámen úrazu. Stálé snažení, aby A. neměl důvod se zlobit, stále utěšování a litování a diskutování, proč se zlobí, křičí apod.
|
|
|
| Lucíček a dva lupínci | 
|
(5.6.2013 6:18:11)
Tohle rozlišování dětí (sourozenců i ostatních) nesnáším a vím dobře proč.
Příklad: Švagrová neustále mele o tom, jak jsou jejich děti nejlepší a tohle by neudělaly a támhleto určitě oni nevymyslely. Kolikrát přibehla Matyho sestřenice (7 let) žalovat, že Maty něco provedl a sakra jí záleželo na tom, aby svou verzi podala jako první. Pochopitelně švagrvci věřily své holčice, takže náš Maty mnohokrát dostal vynadáno nebo plácnutí na zadek, aniž by se oni dva snažily zjistit, jak to skutečně bylo. No, já se nedala až nakonec došlo i na fakt dlouhý a důrazný rozhovor s nimi. Došlo to až tak daleko, že jsem řekla, že pokud se budou takto chovat, jezdit na chalupu za jijich přitomnosti nebudu. Nakonec se zjistilo, že holka ráda vyvolává konflikty, vymýšlí si a "dělá jí dobře", když náš Maty dostane čočku (samozřejmě ne vždy byl jen hodný). Ale prostě ona je od mala manipulátorka a až teď, když má problémy s chováním ve škole její rodiče procitli.
A příklad dvě: Čekáme druhé mimi a Matyho babi se snaží, vynutit si jeho pozornost a přízeň. Takže co chvíli jsem slyšela "počkej, až se narodí bráška, ten mi dá pusinek a budu mazlilt jeho, když ty necheš"...takže to vyústilo v to, že Maty začal být "alergický" na otázky ohledně miminka...vadilo mu to, nechtěl o něm mluvit, přitom vím, ž e brášku už teď svým způsobem miluje a moc se na něj těší, protože když to takto nikdo nehrotí, mluví jinak, básní a nemůže s dočkat.
Promiň, že jsem se tak rozepsala, jen jsem chtěla ukázat, že dospělí občas svým chováním a smýšlení zapříčiní spoustu věcí, které si ani nepřipouští. Kolikrát si myslím, že malý nic nepozná, že se ovládám a mám vše pod kontrolou, ale není to tak. Oni mají speciální radar a hodně vycítí.
Nechci kárat ani soudit, ale možná tady je zakopaný pes.
|
| Lucíček a dva lupínci |
|
(5.6.2013 6:22:33)
Ještě dodám, že Maty byl pak "zlý" a protivný už jen z principu...když přece stejně dostane vynadáno nebo na zadek tak ať je proč.
Všechno má svou příčinu.
Přeji, ať to zvládnete...  .
|
|
|
|
| Aduš | •
|
(4.6.2013 23:30:08)
Budu asi jediná jiná, ale můžeš to vzít jako další názor. Děti v tomto věku ještě mívají všelijaké vrtochy, to je pravda, lecos se jim dá tolerovat. Ale pokud se tyto situace opakují, přemýšlíš nad jejich příčinama a ničeho ses nedobrala, myslím, že není špatné dítěti jasně ukázat, že takhle ne. Jednoduše řečeno, pokud moje dítě ze své zlosti někomu ublíží, dám mu na zadek a věcně mu vysvětlím, že nikomu se ubližovat nebude. Je mi úplně jedno, co si ostatní myslí o tělesných trestech a této situaci, protože až budete v pozici maminky dítěte, kterému to moje ublížilo, budete si rozhodně přát, aby se tato situace neopakovala. Stejně tak ubližování sourozenci z vlastní zlosti. Dítě se musí učit ovládat své emoce a musí vědět, co si smí dovolit a co ne. Samozřejmě o nastalé situaci pak v klidu promluvíme, nabídneme různé možnosti řešení (zabušit si do peřin nebo cokoliv na tento způsob), ale aby se měl mladší sourozenec a všichni lidé okolo klidit, když děťátko něco rozruší, tak to fakt ne. Klidně ať v první chvíli myslí na to, že uhodit brášku nesmí proto, že by následoval lupanec na zadek, pak přijde myšlenka, co tedy dělat, když jsem naštvaný a chci to dát najevo. Myslím, že je to normální myšlenkový pochod, děti navíc opravdu dělají dost často to, co se jim dovolí a hrají pro nás divadlo. Protože pokud dítěti ty hranice nedáte, bude mít velké potíže v kolektivu, ve školce, škole a vlastně si nebude vědět ani rady samo se sebou. U nás doma platilo plácnutí na zadek v život ohrožujících situacích, kdy se nereagovalo na výzvu (klasický přechod přes silnici) nebo úmyslné ubližování či ničení věcí. Mám 2 dost živé děti a věřte, ne s každým malým děckem jde vše řešit domluvou. Jsem ráda, že s postupujícím věkem těchto situací ubývá a problémy se teď už obvykle řeší promluvou.
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(4.6.2013 23:45:09)
Nastavovat hranice agresivitou? A co udělá, až tam nebudeš?
|
| daba+holčička | 
|
(5.6.2013 0:54:25)
Toje krásná poučka, že děti se nemají bít, že pak berou agresivitu jako běžnou komunikaci. Ale když dítě bije ostatní včetně rodičů a dostane se mu nazpět objetí a vlídného slova, tak podle mě taky může mít pocit, že je mu vše je dovoleno a že je ve směčce nejsilnější. A podle mě agresivní děti prostě jsou a nemusí to být nutně jen otázka výchovy.
Mě tohle na té procházce udělat, tak nabídnu jedno dvě řešení a když nic, tak ať se postaví třeba na uši. A za zničení bráchovy kytky bych asi aplikovala nějakou sankci - bez bombonu, TV... pokud by mě tak nerozzuřil, že by chytil jednu do kalhot. Matky jsou taky jenom lidi.
Že žárlí je asi jasný, takže samozřejmě měřit oběma stejným metrem, snažit se věnovat občas každému jednotlivě. Chválit i za malé úspěchy... Ale to nejspíš děláš.
|
| daba+holčička |
|
(5.6.2013 0:57:33)
Jinak já jsem starší dítě, měla jsem dost otravnou mladší sestru. Co mě vadilo nejvíc, že když jsem šla žalovat, že mě něco dělá, byla jsem odbyta, že si to máme vyřídit samy a když jsem jí pak jednu vrazila, tak jsem byla špatná. Děti nechodí žalovat, jdou za rodiči s problémem, který neumí řešit samy, je potřeba jim pomoct.
|
|
|
|
| takyjedna | •
|
(5.6.2013 6:16:13)
souhlasím, dítě, které uhodí maminku by dostalo jedno varování, že takhle tedy NE a pak na zadek a je mi u prdele, co si kdo myslí...
|
|
| Radana2 | 
|
(5.6.2013 8:05:03)
Naprosto souhlasím
|
|
| cvrček + 5 | 
|
(5.6.2013 9:39:13)
Aduš,
moc hezky napsáno, naprosto souhlasím.
Navíc si myslím, že kolikrát je pro dítě i příjemnější a o hodně srozumitelnější jedna na zadek, než půlhodinová přednáška o tom, co by neměl...
|
| adelaide k. |
|
(5.6.2013 9:57:29)
Vždycky mě znova pobaví jak je na výběr jenom plesknutí nebo půlhodinová přednáška
|
|
| Sharien | 
|
(5.6.2013 10:44:21)
Otazka je, jak z te jedne na zadek pozna, jak to ma priste udelat jinak a lepe. Nemyslim, ze je cesta detem stale zakazovat, trestat misto toho, jak jim ukazat spravnou cestu.
|
| veverkaa | •
|
(5.6.2013 11:59:56)
ukázat správnou cestu ano, ale když neustále ukazuješ správnou cestu a účinek nikde, tak to často jedna na zadek vyřeší.
|
| Filip Tesař |
|
(5.6.2013 15:27:51)
Myslím, že i když dítě uhodí rodiče, ať už ze vzteku nebo když testuje, co všechno může projít, nebo z jiného důvodu, často se nejvíc ze všeho osvědčí klidná, věcná a krátká reakce. Pokud dítě uhodí emotivně a nedočká se emotivní reakce, i němu se spíš přehodí v hlavě výhybka. Pokud zkouší, co si může dovolit, jako první reakce je podle mne vhodnější - pokud to jde, zachovat klid a třeba poodejít, sednout si jinam, začít dělat něco jiného, dítě zkrátka nechat samo na místě.
|
|
|
|
|
|
| Svynka |
|
(4.6.2013 23:48:57)
Teri, úprimne - čakala som to horšie. Tvoj sposob trestania sa mi zdá primeraný, nepritvrdzovala by som, skor by som vymyslela naň nejakú páku (na 6ročného syna aplikujem - i keď toto by som nemala priznávať, lenže je to naozaj účinné - že bude spať na ďalší deň v školke ak neprestane. /som zvedavá čo vymyslím, až začne chodiť do školy.../
Syn vie byť zlatý, ale svoje emócie často nevie kontrolovať, spracovávať - a v takýchto okamihoch sa zo mňa stáva pesimistka ohľadne predstavy, čo z neho vyrastie..  Jeho slovné ubližovania sú naozaj bolestivé..
Neznášam, ked mi niekto dáva prednášku o tom, že dieťa sa má vychovávať do 3rokov, že teraz už nespravím nič. On bol práve do veku 2,5 až 3 roky absolútne bezproblémový, bol tichý, milý, pozoroval svet, nemal najmenší náznak ubližovania voči nikomu a ničomu.
Mladší syn sa práve nachádza v tom prelomovom veku (necelé 3r), keď jeho starší brácho začal zlobiť (čiže už pred narodením súrodenca). Dúfam, že negatívna zmena nenastane aj v jeho prípade, ptz aj on sa zatiaľ javí ako bezproblémové dieťa, z ktorého je každý paf...
Tak som Ti vlastne ani neporadila, skor som si sama uľavila...
Každopádne Ti prajem, aby syn z toho vyrástol
|
|
| vlad. | 
|
(5.6.2013 1:16:58)
Petici jsem podepsala. Je mi líto postižených lidí, kterým voda poškodila domy, i zvířat, které nynější situací trpí, protože je to pro ně stres, i lidí, kteří se o ně starají a jejich práce po obnově po minulých povodních je nenávratně pryč. Předpokládám alespoň zbytky zdravého rozumu u politiků, kteří pod tlakem veřejného mínění konečně snad v budoucnu dokončí protipovodňové bariéry v obydlených oblastech. Ochranu ZOO beru jako nadstandard, proto se mi petice zdá užitečná.
|
|
| Pawlla |
|
(5.6.2013 4:25:21)
Čtyřleté dítě není hotový člověk,určitě bych nenapsala,že je zlé.Agresivitou reaguje na něco,co se mu nelíbí,takže určitě pátrat po tom co to je a pak taky učit (nejlépe příkladem) jak to řešit jinak než agresí.Začít bys měla tím,že ho vyndáš ze škatulky"zlé dítě".
|
|
| DaVinci | 
|
(5.6.2013 6:36:50)
Řešila jsem agresivitu (nikdy proti zvířatům) se synem. Zejména ve školce se občas agresivně projevil. Koupili jsme mu boxovací pytel, následovala návštěva psychologa a psychiatra. Diagnostikovali mu ADHD s impulzivitou, bere léky. Dnes je v pohodě (pátá třída), občas se vzteká. Jeden čas jsem byla fakt nešťastná, vůbec jsem nevěděla, co s ním. Zvažovala jsem, zda nemá poruchu chování a zda bych neměla vyhledat pomoc ze střediska výchovné péče nebo vyhledat třeba nějakého odborníka ze školy, kam chodí právě děti s SPCH.
|
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(5.6.2013 7:31:11)
tak mně to přijdou normální sourozenecké šarvátky. Ani to, co se stalo za přítomnosti dědy, mi nepřijde hodné "zločince". Hošík je prostě impulzivní. Sama mám 2 impulzivní děti, takže vím své. Někdy je to beznaděj..
Pomáhá vysvětlovat a vysvětlovat. Sice to vypadá, jako když hrách na stěnu házíš, ale ono to v tom mozku někde ulpí.Konflikty řešit domluvou a taky ho učit se jít omluvit.
Do školky asi nechodí, že?
|
| TeriRez+3 |
|
(5.6.2013 8:09:39)
Ve školce byl od září všeho všudy dohromady rozkouskovaně maximálně 6 týdnů? No, možná 8, ale víc fakt ne. Je pořád nemocný, resp. má kašel (bez teplot). Na začátku roku to bylo se scénama, pak najednou přecvaknul a zůstával tam úplně v klidu, a na jaře najednou zase začal scény. V podstatě od té doby, co byli se školkou v divadle a tam se mu stala nepříjemná věc (odešel z divadla v cizí bundě), tak hned od druhého dne začaly opět ranní scény a problémy.
Došla jsem k závěru, že kašlání je psychického původu (rozkašle se víc vždycky po nějakém konfliktu) a to, jak mi neustále tvrdí, že nikdy nechce do školky, beru vážně. Školkovou docházku jsme ukončili a až do konce šk. roku už zůstává se mnou doma. Od září ho čeká jiná školka (místní), kam ho konečně vzali. Tak doufám, že když tam bude mít kamarádku, bude to lepčejší (a taky už bude zase o fous starší).
|
| holka anonymka | 
|
(5.6.2013 10:55:21)
většina zlých a agresivních lidí jsou vlastně lidé bojácní, nešťastní, zklamaní, bez zdravého sebevědomí. Díky projevům agresivity na sebe upozorní, jsou jedineční, skvělí.....
To dítě potřebuje pomoct, nebo je to vážně na kriminál. Jestli nerozumíš (třeba ani nemůžeš, můžeš mít i vlastní problém, přes který to nejde pochopit) zdejším odpovědím, zajdi do psych. poradny (se sebou), aby ti poradili. Znám několik milovaných dítek rodičů např. špičkových lékařů, ze kterých se stali nakonec feťáci, alkoholici a sedí, protože sami nic nedokázali, měli cestičku ušlapanou, nikdo je nikdy ani neuhodil, a oni si teď myslí, že jsou k ničemu..
|
|
|
|
| veverkaa | •
|
(5.6.2013 7:32:01)
k té situaci s kytkou. ve chvíli, kdy by ji tomu mladšímu sebral a rozcupoval by dostal na prdel. když nepomáhá vysvětlování, tak holt tohle. příště by si dal pozor. ona jedna dobře myšlená rána, taky pomůže. když ne teď, tak příště určitě. neříkám, že bít děti je ok, ale pokud neustále něco kolem dokola vysvětlujete a účinek není žádný, tak holt se to pak řeší jinak. takhle to praktikujeme u nás. synovi samozřejmě vysvětlujeme všechno xkrát, skoro vždycky se domluvíme. ty zbývající případy buď necháme být, protože jde třeba zrovna o prkotinu. ale když potřebujeme, aby nás zrovna v tu chvíli poslechl (třeba stojíme u silnice a on dělá blbosti-skáče...) a on nechce, tak prostě plácneme a bez výčitek.
|
| Winky | •
|
(5.6.2013 10:05:25)
Jo, n tohle jsem matka lvice. Jak díte překročí pomyslnou hranici, dostane tafku. Bez vycitek. Jako aby díte něco ničilo schválně, ublizovalo jinym a jeste se tomu smalo, to je na mou povahu moc. Zažila jsem takové ve skupině matek s detmi (pravidelne týdenní setkávání), a matka tohohle vykveta na jeho chování neřekla vůbec nic, ani nic neudělala. Tak jsem udělala ja - chlapečka který házel po mem synovi dřevěné kostky (ne omylem, zcela cíleně miril a hazel prudce) jsem capla za ruku a zasycela jsem na nej docela zle ze tohle dělat nebude a jestli to nechape, ze si tu nebude hrát. Cucel jak puk, ze si mu někdo dovolil něco říct. A kdyz to házení chtěl zooakovat, stoupla jsem si mezi nej a syna a byla jsem připravena ho odnést matce pokud by se to pokusil znova hodit. Koukal na me a pak si to rozmyslel.
Kdyz moje děti bouchl do me nebo do manžela, následovala okamžitá reakce (chytit ruce, zeptat se přísně co to děla a proč, při dalším pokusu plácnutí od nás, bez vycitek svědomí, navíc přerušení hry a odchod ditete do pokoje). Zkusily to parkrat, nepokracovaly. Naštěstí jsme teda nemuseli řešit nic trvalého, to je fakt, nicméně tak laskavá a benevolentní jako zakladatelka bych nebyla.
|
| veverkaa | •
|
(5.6.2013 11:58:05)
souhlasím. já mám pravidlo 3x a dost. pokud dítě 3x za sebou udělá nebo hodlá udělat stejnou věc a nepomůže vysvětlování horem dolem, tak po 4. prostě dostane. jde o chvíle, kdy hrozí že něco rozbije nebo by mohl někomu/sobě ublížit.
byli jsme se třeba podívat na zvířata. kousek od nás je výběh s kozami, děti mezi ně normálně můžou, můžou si je hladit. byla tam nějaká cizí holčička, která si vzala do hlavy, že náš kluk (tehdy 3r) si je prostě hladit nebude. byla dost oprsklá, do syna dokonce strčila. a její rodiče? naprosto nic. tak manžel na ní dost nahlas houknul, že jestli toho nenechá, tak uvidí. a rodiče? vyjevený.
|
|
|
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(5.6.2013 8:10:48)
teri, moje prostřední 6,5 mí adhd a hraniční pas, bylo to sní hooodně těžké už od miminka ale od těch 18m do 4,5 to byl fakt očistec a to pro nás obě. Ona měla dost agresivní sklony jak autoagrese, tak agrese vůči jiným. do dneška je o dost divočejší a když má blbej den... tak je agresivní stále a třeba strčí ošklivě brášku 3, ač ho jinak má moc rád.
Takže co fugovalo u nás
jak už někdo psal.. odměny - správně se tomu říká motivační kalendář... slib mu něco, co by moc chtěl - je jedno co to je hračka, zážitek - třeba výlet do zoo.. a vyrobte spolu třeba na PC kalendář na 14 dní - malej ho může třeba omalovat,vymalovat, dej tam fotku toho co ho čeká na konci.. a domluvte se.. vysvětlimu co po něm chceš - aby nebouchal brášku - když je vzteklý, že chápeš, že ho třeba situace rozzlobí... snaž se ho pochopit.. viz třeba květinka..
řekni mu, že chápeš, že by chtěl tu stejnou co má bráška, ale že si ji utrhl bráška a byl by moc smutný, že mu ji sebral (roztrhal), že kdyby on byl na jeho místě, jistě by ho to moc mrzelo. Že chápeš, že je nazlobený a jako možnou alternativu bouchání do někoho - může bušit třeba do polštáře.. to si domluvte všechno předem bez emocí a až nastane daná situace - tak ho na to upzorni, ať jde vztek vybít do polštáře a dovysvětlete si potom.
Za každý den, kdy nikoho neuhodí (zlé řeči zatím nepočítej, to už po něm fakt bys chtěla moc) mu dáš na kalendář smailíka - nebo samolepku, za každý den, kdy někoho uhodí, třeba černý mráček nebo černýho smajlíka (mračícího se - prostě doplň) a když za těch cca 14 dní (bylo by potřeba aspoň fakt 14 dní - aby se to ustálilo) tam nebude víc jak 3 (nebo klidně 5) těch špatných, tak bude ta odměna. U mě to fungovala na obě dvě starší děti v růzcných věcech a oba jsou povahově velice odlišní a musím s nima jednat a pracovat s každým jinak.
Jinak kamarádka má skorotříleťáka a je hrozně zlej.. furt někoho bouchá a tak.. hlavně našeho nejmladšího - náš je o trošku starší a bohužel je to tak.. že kamarádka ho děsně řeže v podstatě za všechno, ale spoustu věcí neřeší a napomíná třeba ještě mého syna.. a bohužel pak můj syn taky přejímá to, že bouchá.. což mě hrozně mrzí, protože on je spíš takovej hodnej a klidneju.. a te´d třeba sleduju velikou změnu, že jsme se s kamarádkou asi 5 dní neviděli a náš už nikoho nebouchá, ale taky s tím bojuju, děti se prostě učí nápodobou, takže i to přejímání mladším bráškou tě chápu že tě mrzí.
ještě snad jedna rada, zkus se přenastavit a nečekej od něj jen to zlé, on potom to z tebe cítí a nemá důvod se snažit, když vlastně se od něj očekává to špatné.
a se strčením holčičky.. to dokonce i můj nejstarší syn, který nikdy nikoho neuhodil jednou úplně bezdůvodně tady fakt ošklivě strčil do dcerky mé kamarádky.. vůbec jsme nechápali co ho to napadlo byly mu asi 4
|
| Beruška+J02A07T10 |
|
(5.6.2013 8:13:09)
ještě teri.. opravdu tam musí být nějaká možnost selhat.. nedávej mu to, že nesmí vůbec ani jednou praštit.. ono je pro ně hrozně těžké v tu chvíli ty emoce zpracovat..a to i pro starší dítě.. než 4 roky, já před cca půl rokem řešila ze šestiletou, že na můj zákaz reagovala tak, že se začala bocuhat pěstmi do hlavy.. a to je potom teprve soda
|
|
|
| adelaide k. |
|
(5.6.2013 8:12:44)
Přijde mi přehnané o svéhlavém čtyřleťákovi říctže je ZLÝ
Vznětlivý, zřejmě dominatní povaha, ale s tím se dá pracovat. Ale propzatím ho musíte kočírovat vy, on na to ještě fakt nemá.
Nebudu se na tebe "sesypávat" za plácnutí přes zadek, ale sama určitě víš, že to nemá absolutně žádný smyl, zvlášť u téhle povahy.
Mmch, jaká je bezprostřední rekce po tom, co na někoho vystartuje (bouchne, kopne)?
Další věc je, že klukům kolem čtvrtého roku najendou naskočí hladina testosteronu což tyhle problémy dost zvýrazní  s tím je taky potřeba počítat.
|
| withep | 
|
(5.6.2013 8:33:08)
To je pravda, s tím testosteronem. Potřebuje se vybít v různých klučičích, silových hrách. Pokud nemá k dispozici klučičí vrstevníky, mohl by se s ním prát tatínek.
|
|
| Hilly. |
|
(5.6.2013 9:30:32)
Některé děti tu zlobu v sobě mají bohužel už od batolecího věku. Časem se to jakože naoko otupí, napraví, pokud mají alespoň trochu vyvinutou sociální inteligenci, protože pochopí, že se takto nemohou chovat ke každému, není to v jejich záju. Agresivitu si potom vybíjí nenápadně. To jsou pak takoví ti nenápadní třídní iniciátoři šikany.
|
|
|
| withep |
|
(5.6.2013 8:30:53)
Teri, radím vyhledat dobrého dětského psychologa. On není zlý, jen se tak občas chová, na něco reaguje, má nějaký problém, je třeba zjistit příčinu a pracovat s ní. Možná se z toho vyklube i nějaká diagnóza (jedna mě jako laika napadá, ale nechci předjímat). Chápu, že jsi z toho vyčerpaná, zklamaná, bezradná... ale přesto (nebo právě proto) tě prosím, abys ho nebrala, že on sám je takový, že ubližuje schválně, že si snad za to zaslouží míň lásky, pozornosti, kontaktu. Toho by naopak potřeboval víc, jen tak nějak opatrně, nevím, jak to říct. Snad najdete dobrého odborníka a pomůže vám
|
|
| Sharien |
|
(5.6.2013 8:43:44)
Nectu diskuzi, takze jen za mne (psycholog, pedadog,prace s detmi s problemovym chovanim): tohle uz takova situace, ze by byla fajn si o tom s nekym promluvit a tim nemyslim tady. nejde jen o chovani syna, ale i o to, jak ty to vnimas. Pokud budes chtit poradit, kam se obratit, napis mi do emailu odkud jste. A neboj, ja myslim, ze to zvladnete!
|
|
| Michaelas | 
|
(5.6.2013 9:02:38)
Mám doma podobného skoro pětileťáka. Nejhorší období bylo mezi 3 - 4 rokem, kdy nastoupil do školky. Taky jsem přemýšlela nad návštěvou psychologa, ale nakonec se to věkem stále zlepšuje, už umí svou agresivitu částečně krotit. Dřív se stávalo, že třeba neodolal a na ulici alespoň žduchnul do cizího kluka. Teď už chápe, že tohle přípustné není. Ale byla to dost vytrvalá práce nás i učitelek ve školce - ty pro něj vymýšlely i speciální program, aby byl neustále "využitý" a z nudy nevymýšlel hlouposti. Taky my jsme denodenně s učitelkami řešili, jak den probíhal a jak se choval. Došlo i na fyzické tresty v případě, kdy jsme byli u toho, že vědomně někomu ublížil. Teď musíme takové věci řešit tak jednou na 2 měsíce-má taky mladšího bráchu a někdy to neodhadne. Nejvíc se nám vyplatilo nedávat příliš zákazů, ale na ty, které dáme, si trvat.
|
|
| Michaelas |
|
(5.6.2013 9:02:38)
Mám doma podobného skoro pětileťáka. Nejhorší období bylo mezi 3 - 4 rokem, kdy nastoupil do školky. Taky jsem přemýšlela nad návštěvou psychologa, ale nakonec se to věkem stále zlepšuje, už umí svou agresivitu částečně krotit. Dřív se stávalo, že třeba neodolal a na ulici alespoň žduchnul do cizího kluka. Teď už chápe, že tohle přípustné není. Ale byla to dost vytrvalá práce nás i učitelek ve školce - ty pro něj vymýšlely i speciální program, aby byl neustále "využitý" a z nudy nevymýšlel hlouposti. Taky my jsme denodenně s učitelkami řešili, jak den probíhal a jak se choval. Došlo i na fyzické tresty v případě, kdy jsme byli u toho, že vědomně někomu ublížil. Teď musíme takové věci řešit tak jednou na 2 měsíce-má taky mladšího bráchu a někdy to neodhadne. Nejvíc se nám vyplatilo nedávat příliš zákazů, ale na ty, které dáme, si trvat.
|
|
| Hilly. |
|
(5.6.2013 9:27:25)
Co tatínek? Nic o něm nepíšeš. Mám odpozorováno, že dost často jsou důvody proč je dítě agresivní v něm. Maminka hodná, otec se chová sám sobecky a agresivně(adekvátně jeho věku). Neměl by to řešit otec? Nechybí tam jeho autorita, vzor?
|
|
| třeba já | •
|
(5.6.2013 9:37:15)
Dost mi to připomíná našeho staršího, je mu pět. Taky kolikrát absolutně nevím, jak na něj mám reagovat, a už mě taky napadlo, co z něj asi vyroste...
Ale snažím se zaměřit na to, aby uměl svoje emoce vyjádřit a popsat - asi ne hned, ve chvíli toho konfliktu a afektu, ale třeba za chvíli, až to trochu opadne - napovídám mu stylem "ty ses hodně zlobil, viď? protože... - např. že jsi chtěl, abych si s tebou šla stavět lego, ale já jsem musela vařit večeři..." atd., a on teď už i řekne, jo, zlobil jsem se, mě to naštvalo atd... a pak si vysvětlujeme, že zlobit se může, že to je normální, ale prostě nemůže jít a v té chvíli mě kopnout atd. Ale je to hrozně náročné a jakmile sama nejsem v pohodě, jsem unavená, nervózní a přetažená, tak mi taky kolikrát ujede ruka a jednu schytá - ne že by to pomohlo.
Už jsem taky kolikrát přemýšlela o psycholožce - u jedné jsme sice loni byli (kvůli jinému problému) a ta pravila, že syn je naprosto normální... tak nevím, jestli to má cenu.
Paradoxně např. rady utahat ho sportem atd. jsou u nás na nic, syn je dost líný a nešikovný, ale zase přebytky energie má velké, teď jsme zavření doma kvůli nemoci a je to teda síla, co on vyvádí, když je "nevyvenčenej"... hrůza.
|
|
| LenkaPodkolenka |
|
(5.6.2013 9:38:41)
Ahoj, chování tvého syna mi připomíná chování bratra mé známé - její
bratr byl vyjímečné dítě, strašně inteligentní, se spoustou energie, které bylo tak moc, že jí nedokázal zpracovávat. Když něco chtěl, spustil hysterák, když dostal, to co potřeboval, tak z toho byl tak paf, že třeba i omdlel. Strašně se v dětství nudil, nenacházel nikoho stejně inteligentního, s kým by mohl pokecat, a bohužel pak chodil do normální školy, která ho úplně zazdila, nic mu nepřinášela, tak se dětstvím vlastně provztekal a jeho sestra i rodiče s ním zažívali pěkné trápení. Sama mám doma zatím normálního kloučka - batole a hypoaktivní holčičku, takže to nemám z první ruky, ale prý hodně vyjímečných lidí mělo v dětství nezvladatelné hysteráky. Radila bych ho nějak zaměstnat, přihlásit na nějaký kroužek, aby tu energii mohl ventilovat správným směrem. Tvého syna neznám, ale jestli je to typ "neotesaného diamantu", tak ti přeju hodně energie - budeš jí potřebovat po kýblech.
|
|
| Tizi | 
|
(5.6.2013 9:42:02)
Teri, obávám se, že obrovskou roli v tom hraje povaha. My maminky si občas malujeme, co všechno tou výchovou dokážeme (nebo naopak zkazíme), ale ty geny nás kolikrát převálcují. Já myslím, že se snažíš dělat strašně moc a přeji ti hodně trpělivosti
Jinak, jak psaly holky, chválit je určitě dobrá myšlenka, ale taky určitě nastavit hranice, ubližování druhým se prostě tolerovat nedá, jednak kvůli mladšímu bráškovi, on prostě nemůže vyrůstat v tom, že mu ten starší může bezstrestně ubližovat, ale i kvůli tomu staršímu, protože ty problémy, které má teď ve škoce se budou přetahovat do školy a všude jinde do kolektivu, děti se ho budou stranit a bude mít problém se tam začlenit. Možná opravdu zkusit i toho psychologa, úplně běžná sourozenecká žárlivost to podle mne není.
|
|
| Jana | •
|
(5.6.2013 10:17:59)
určitě mu neustupovat. Zkouší hranice. Myslím, že ani není dobré hledat, jak se má vybít jinak (kopání do kamene nebo bouchání do peřiny), tím se nenaučí vztek vydýchat resp. aby vůbec vztek nedostal.
V situaci, kterou popisuješ - procházka s dědečkem - bych mu dala asi na zadek. A jasně dala najevo, že tohle tedy ne. A určitě za ním hned neběžela se pomazlit. Dát mu najevo, že tohle ne a ne žádné zdlouhavé vysvětlování, když je ve vzteku.
Pokud je v klidu, dát mu najevo, že je šikovný, velký a milovaný. A tak s ním jednat. Pochválit, dát mu činnost, která je "pro velké", ale pokárat rázně, když zlobí. Poslat za dveře je taky dobrý způsob. Myslím, že u dětí se nejvíc uspěje s důsledností.
Ale vím, dobře se to radí, hodně dělá povaha.
|
|
| holka anonymka |
|
(5.6.2013 10:44:51)
Měla jsem také "zlého" syna. Jevil se tak už od cca 1,5 roku. Výchova byla běh na dlouhou trať, teď je mu 13, občas zazlobí, ale tak normálně, není zlý ani agresivní. Dokonce ho v PPP klasifikovali jako introverta - dříve byl prý hyperaktivní.
Pomohl stálý a přesný režim - jídlo, spánek, práce, zábava a dostatek pohybu. Velké tresty (přiznám, někdy i na zadek, někdy bylo nutno vystupovat z pozice silnějšího), velké odměny (tak, aby si jich byl vědom, že je to za odměnu). Za vše pozitivní chválit, chválit, chválit. Povzbuzovat k pozitivnímu jednání. Také jsem mu dávala "dospělácké" úkoly - což vedlo k povzbuzení jeho sebevědomí, když to dokázal. (Ve 4 letech si může třeba sám něco koupit - před tvými zraky apod. Když jsem zjistila známky šikanování, hned jsem mu na jeho vlastní vlastní kůži předvedla, jaké to je, být šikanován. A musím říct, že to vše vážně pomohlo. Syn byl odjakživa velmi inteligentní, ale citově nevyzrálý, projevovalo se to právě tou agresivitou.
|
|
| Suza007 | 
|
(5.6.2013 10:51:27)
Mně to přijde jako celkem typický projev sourozenecké žárlivosti - starší nemůže vidět, že mladší má něco jiného nebo nedejbože lepšího. Já bych řekla, že je potřeba omezit důvody k žárlivosti na minimum a pak důsledně zasahovat proti projevům agresivity.
Když budeš dítě jenom trestat, tak se to ještě zhorší, protože bude mít pocit, že ho maminka nemá ráda a tím víc bude žárlit a tím víc bude zlý na mladšího.
|
|
| Inaaa | 
|
(5.6.2013 11:10:01)
Vypadá to jako Kevin (Musíme si promluvit o Kevinovi...), no, raději nebudu žertovat...
|
|
| Adelinkaa 1 dítě. | 
|
(5.6.2013 12:25:51)
Mám už velké dítě, agresivitu jsem u něj řešila též, bohužel namířenou proti mně. V té době jsem četla hodně názorů psychologů atd. Závěr je jediný..dítěti můžeš tolerovat všechno možné, ale nikdy neee agresivitu namářenou proti jinému!! VŽDY se to má radikálně řešit..razantní mantinely, když to nepomůže, tak psycholog..ale nikdy to přehlížet nebo říkat, že z toho vyroste. Jen se to vystupnuje.
|
|
| TeriRez+3 |
|
(5.6.2013 15:21:05)
Děkuji všem za názory, mnohé jsem si uvědomila. Dneska ráno jsem zažila něco, co snad ještě nikdy neudělal - přišel ke mně, nacpal se mi na klín a povídal "Mám Tě rád mami".
Vidím spoustu chyb, které musím napravit - u sebe. Díky vám všem!
(Jinak syn patří mezi živelné impulsivní děti s neskutečným množstvím energie - tedy až do té doby, než po něm chceme, aby někam došel, to najednou "nemá nohy". Ale to beru jako normální projevy chování, jediné, co mi opravdu vadí je právě ta agrese a záměrné ničení věcí. Snad se nám to podaří nějak pořešit).
|
| Filip Tesař |
|
(5.6.2013 15:40:01)
Trochu pozor, možná, že i to "nemá nohy" a agresivita spolu volně souvisí. Víděl jsem dost rodičů, kteří se při pěším přesunu podřizují dětem (zastavují, kdykoli zastaví dítě, berou je na záda či do náručí při prvním zakňourání, stále jim domlouvají, že se jít musí, nebo se rovnou doprošují, anebo se zlobí, hubují, a přesto čekají a čekají). Jenže cíl, směr i tempo pochodu určuje rodič. Rodič samozřejmě musí brát ohled na dítě, jeho potřeby, jeho stav, musí ho povzbudit (a nejlepší povzbuzení pro dítě je cesta bez překvapení - předem říct, kam se jde, a průběžně říkat, co bude) a musí ho podle potřeby i nést, aspoň kousek, ale to podstatné zkrátka určuje rodič. Viděl jsem nemálo rodin, kde to určují děti.
A mám za to, že to není zrovna zdravé pro vzájemné vztahy. Dítě si tak vštěpuje, že rodič se řídí jeho pokyny, že rodič se točí podle jeho nálad.
A někdy také dítě takto napodobuje mladšího sourozence, předstírá infantilní chování v naději, že se k němu budou rodiče chovat jako k mladšímu sourozenci (v jeho očích třeba oblíbenějšímu, nebo zkrátka konkurentovi).
|
|
| withep |
|
(5.6.2013 17:09:55)
Ať se ti to podaří
|
|
|
| KoproFka | 
|
(5.6.2013 18:30:37)
Terez, mě když malý tohle dělal, zkusila jsem ho víc mazlit. Každou chvilku přes jsem se snažila ho obejmout a pomazlit a opusinkovat. jako fakt. Dokonce jsme měli i mazlicí večery, kdy jsem dala na postel chlupadou deku, on se svlíknul jen do slípků a na té dece se válel a já ho hladila a mazlila se s ním. Vždycky jsem u toho říkala, když jsem mu hladila třeba ručičku - tohle je tak krásná ručička, tu mám tak ráda, atp. a hladila mu tou jeho ručkou třeba mojí tvář...
Říkám, že jsem ho prostě umlátila láskou!
Hodně to pomohlo i mě, abych si k němu "narovnala" vztah - od malinkata, co měl zuby (první vyrostl ve 4měsících) hodně kousal a já se ho pak až bála - jakmile jsem ho totiž vzala do náručí a on se odstal obličej na mou holou kůži, třeba na ruku, tak se zaťal... bylo to strašný, byla jsem jednu dobu samá modřina...
|
| Hilly. |
|
(5.6.2013 20:35:53)
Tohle mě taky napadlo, umazlit ty agresivní hajzlíky k mírnosti Mám takový pocit, že by to opravdu mohlo fungovat, pokud teda už nejsou v pubertě
|
|
|
| Jana (Lukáš 6/03,Martin 8/05) | 
|
(5.6.2013 21:41:44)
Teri,
řešila jsem.
Lukášovi jsme koupili boxovací pytel, zvyknul si ve zlosti mlátit do něj.
Taky jsem se hodně hodila do klidu po přečtení kníhy Dr. Lemana: Do pátku bude vaše dítě jiné... - ano je to psané na mne moc "americky" a moc "křesťansky" - ale dá se v tom najít. V podstatě jde o důslednost - toť vše.
Netrvalo nám to teda do pátku, je to běh na dlouhou trať - ale zabírá... jakožto jsem tomu nevěřila, že se naše děti dokážou někdy SLUŠNĚ o něco požádat... dokážou, ne pokaždé, ale tak v 70% případů jo...
... a myslim, že fakt pomohlo to "hození se do klidu" u mne
HODNĚ SÍLY!
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)