Tak samozřejmě, že když už je v tom hladově/unaveným rozpoložení, tak s tím nic nenaděláš. To dítě v tom momentě nemá sílu se dát dohromady. To už je dávno pozdě. Je asi nutný (u někoho prostě víc, u někoho míň) hlídat to průběžně a zaměřit se na prevenci, aby ke krizím prostě nedocházelo. Ono to platí i u mnohých dospělých. Třeba můj tchán je děsnej cholerik, v afektu šílí. Ale pravidelnýma svačinkama se ho tchýni daří držet v poklidu. A třeba můj muž říká, že když jí málo masa, taky u něj stoupá nasranost.