Měla jsem také "zlého" syna. Jevil se tak už od cca 1,5 roku. Výchova byla běh na dlouhou trať, teď je mu 13, občas zazlobí, ale tak normálně, není zlý ani agresivní. Dokonce ho v PPP klasifikovali jako introverta - dříve byl prý hyperaktivní.
Pomohl stálý a přesný režim - jídlo, spánek, práce, zábava a dostatek pohybu. Velké tresty (přiznám, někdy i na zadek, někdy bylo nutno vystupovat z pozice silnějšího), velké odměny (tak, aby si jich byl vědom, že je to za odměnu). Za vše pozitivní chválit, chválit, chválit. Povzbuzovat k pozitivnímu jednání. Také jsem mu dávala "dospělácké" úkoly - což vedlo k povzbuzení jeho sebevědomí, když to dokázal. (Ve 4 letech si může třeba sám něco koupit - před tvými zraky apod. Když jsem zjistila známky šikanování, hned jsem mu na jeho vlastní vlastní kůži předvedla, jaké to je, být šikanován. A musím říct, že to vše vážně pomohlo. Syn byl odjakživa velmi inteligentní, ale citově nevyzrálý, projevovalo se to právě tou agresivitou.