rišulka |
|
(18.2.2020 23:43:15) Holky děkuju. Může bydlet s námi, nabízím jí to furt. Pro ni to nestojí ani za představu, on je prostě můj muž, žijem spolu, tečka. Asi tam hraje roli ta "zrada", kdyby šla ke mě, bylo by to jako že jsme se proti němu spojily. A další věc, že je to tady cizí domácnost, moje, přitom jít to samozřejmě jde, kolikrát mi pomáhala, ví kde co tady je, kde je nádobí, prací prášek, oblečení, peníze, je naprosto schopna mě zastoupit, kdyby něco. Nechce.
- dost mě vyděsilo, jak někdo napsal, že takto žije spousta starých lidí! Vlastně to vím, občas někomu něco řeknu a spustí se lavina nářků a stížností na ty chlapy. Tak dva tři krát za měsíc mají lepší den a dokonce si i zajdou na kafe nebo pivo - a to ji udržuje v té povinnosti. On neví, že je tyran, on nechápe, se nedivím, fungovalo mu to celý život, tak co by teď měnil. Myslím si, že ji svým zvláštním způsobem má rád, bohužel tohle by ale napravila jen nějaká katastrofa, tak to bývá, takové to prozření po nějaké nehodě, nemoci ap. Fuj ani pomyslet!! Bohužel tak to v životě chodí, tak to je.
Jednou vezl sestru do práce, z vedlejší nedostal přednost, při uhýbání to opřel o protější zeď. Je profi řidič celý život, zvládl to. Zasáhlo ho akorát to, že byla ohrožena ta segra. A tehdy šel do sebe - ale pro sebe, začal se víc starat o svůj klid a své tělo, začal chodit, později i běhat, začal si kupovat svoje jídlo, pohanku, kuskus a tak, hodně zhubl a zklidnil se, dokonce s ním byla i sranda, když člověk zatnul zuby a vydržel ty manýry, že mluví jen on, že pravda je jeho.. Vydrželo to něco přes rok. Chodil s modrákama a odřený, jak padal při tom běhu v lese. Pak jednou spadl a byla to zlomenina patní kosti, dost blbě a dlouho se to hojilo, už se k těm aktivitám nevrátil.
Ještě mě zamrzelo, jak někdo napsal, že můj text působí beznadějně, opakovaně - nechci znít defenzivně, ale píšu sem málo, právě, když chci poradit, pomoct - a to málo přece znamená, že mezitím se máme fajn, zvládáme a hlavně že se nic neděje :) Zato její situace beznadějná asi je.
|
Kudla2 |
|
(18.2.2020 23:53:32) Rišulko , pro mě nejsi žádná stěžovatelka, a víš, že na to mám čuchometr, jsi statečná ženská.
Ale obávám se , že tady musí hlavní boj vybojovat maminka, Ty jí můžeš jen nabídnout azyl a čekat (a možná ji občas podpořit).
|
|
Pam-pela |
|
(19.2.2020 1:31:50) Rišulko, obávala bych se, že je to pro ni tak velký zvyk, že se "už" v tomto věku neodhodlá. Asi bych to přirovnala k zázraku, kdyby něco chtěla změnit, myslím doopravdy změnit. A jestli by ta změna vůbec byla k "dobrému", jestli by ji zvládla.
Dobrého psychologa určitě klidně ano, ale... Sama mám zkušenost, že starší lidi jsou tak přivyklí tomu, co žijí...a nemají sílu cokoliv sami změnit, už sama myšlenka na změnu jim přijde děsivá. A pokud je maminka zvyklá spolužít s někým, kdo je tak nějak manipulátor, který za to padesátileté soužití vysál z druhého všechnu jeho víru v to, že by dotyčný se mohl nějak osamostatnit a žít sám....je to ještě těžší.
Nenutila bych maminku do změn, jemně bych navrhla návštěvu dobrého psychologa...
A - u starších lidí je to vždycky o tom, aby měli PROC žít...aby měli radost na světě, aby zažívali pocity štěstí. Aby se na něco těšili...a život si aspoň trošku užili. Plíce hodně symbolizují smutek, pokud nejsou úplně v pořádku...to mě tak napadlo k té radosti.
ani nedokážu nic poradit, jen mám pocit, že se vy tři potřebujete a přeju vám ještě hodně společného času v aspoň občasné radosti
|
Pam-pela |
|
(19.2.2020 1:41:44) ...ono zvenčí od vnějšího pozorovatele to vypadá prostě jinak, jednodušeji, okolí často nechápe, ale ten starší člověk je chycený v tom svém světě zvyku a vzpomínek, toho společného života.... Mě napadlo jediné...nic jakoby objektivně nedělat, jen...a je to spíš "jen" - i v tom soužití žít co nejvíc svůj život.
Uvědomit si, kdo jsem, uvědomit si, jaká jsem, co je všechno za mnou, co jsem dokázala...a být v takové rovině "vědomí", abych na sebe nevztahovala tu nespokojenost a vzteky "starého dědka".
Uvědomila jsem si, že podobnou paní znám, má doma muže bez nohou, na pojízdném křesle...a opravdu se jí podařilo si i vedle něj žít svůj vlastní život. A to byla přesvědčená, že nemůže být venku bez něj, že nemůže sama do kina a do společnosti a být "venku" déle než dvě hodiny, že se nemůže radovat, když on je tak nešťastný. Tu svou radost postupně ona našla...hezky se obléká, když jí vídám, je usměvavá, spokojená...a pořád bydlí s manželem, ale už se jím nenechá stahovat.
To celé trvalo asi rok, ta "proměna".
Ale ona sama věděla, že už tak žít nechce, že by ji to doničilo, nemohla spát, pořád byla zamračená, smutná, negativistická až na půdu. Je jak vyměněná...ale šla si za tím sama...a rozuměla, co se po ní chce.
A o kousek víc do pohody tou svou pohodou vytáhla i svého muže .
Tož na takový příběh jsem si vzpomněla, takže leccos jde a odcházet a extra nic měnit ani maminka nemusí. Je to "práce na sobě" , na své spokojenosti...a ze začátku to fakt fuška docela je.
|
|
|
Ruth |
|
(19.2.2020 5:26:32) Rišulko, říkáš situaci své maminky, že je beznadějná. Dovoluji si tě upozornit, že ještě pořád má na výběr a proto i naději. U tebe je vítaná. To vážně nemá každá babka. Doma může zapracovat na tom, aby se to zlepšilo, oč se ještě hádat v tomto věku. Nejpravděpodobněji bude výsledek za cé, zůstane doma a nechá všechno plynout. Tak je to v našich končinách "spravne a tak to ma byť". To je to smutné. Nejen, že to ženy snáší, ale že to snáší 50 let.
|
K_at |
|
(19.2.2020 5:34:00) Ruth, obávám se, že ženy to tak snáší po staletí.
|
Ruth |
|
(19.2.2020 5:42:43) A dobře jim tak.
|
K_at |
|
(19.2.2020 6:00:36) Ruth, já myslím, že je to smutný. Dnes máme aspoň ten rozvod jako možnost legální. 200 let zpět to asi bylo výrazně horší. Ale myslím, že právě ta generace našich maminek má hluboko zaryto to "až do smrti". Ale mohly bychom tu napsat spíš to, kde se tihle chlapi sakra berou.....
|
Ruth |
|
(19.2.2020 6:16:26) No kde by se brali. Vychovaly je přehodné maminky, které jim přály to nejlepší. Vždyť on bobánek má přece nárok. Být sobec, být obskakován. A že je trochu bručoun, říká své partnerce "drž hubu, ty pí..", to je v pořádku. Má takovou povahu.
|
petluše |
|
(19.2.2020 6:48:43) Takhle se přece chovají i ženy, jen využívají jinou manipulaci.
|
|
|
petluše |
|
(19.2.2020 6:47:27) Protestanti se rozvadeli i před těmi 200 lety.
|
|
1kulička |
|
(19.2.2020 10:44:55) Kat, náhodou asi o svém postavení ženy přemýšlely vždy. Před těmi 200 lety jich hodně i zůstávalo svobodných, pokud si to mohly dovolit. I se vedly různě kombinované vztahy, zejména ve velkých městech. Jen se to velmi tajilo před dětmi, rodiči apod. A rozvody a anulace manželství byly povoleny, jen se už pak člověk neměl nikdy vdát (podle situace a viny), jen třeba na té vsi to byla velká ostuda a spousta žen nemělo kam jít. V podstatě se toho tak moc nezměnilo, žena s dětma a tyranem na tom není dobře ani v dnešní době, často to končí špatně nebo živoří. Teoreticky je to vše teď lehčí, ale pokud žiješ vážně s tyranem, je vždycky těžký se ho zbavit.
|
|
|
|
|
petluše |
|
(19.2.2020 6:46:23) Ruth, v kterých končinách je to výrazně jiné. V kterých končinách nejsou mezilidské problémy?
|
|
|
K_at |
|
(19.2.2020 5:30:42) Risulko, vidíš, a já v tom četla určitou naději. Odhodlání. A ono ne.
|
|
Martina Bergerová |
|
(19.2.2020 9:35:35) Odborník by ti řekl, že "okolí změnit nemůžeš, jen svůj přístup k němu, což v některých šťastnějších případech vede k tomu, že i to okolí změní svůj postoj k tobě." Nedomlouvala bych otci, aby se k mamince choval lépe, protože by měl pocit spiknutí a mamince by to jen ublížilo. Pracovala bych jen na vztahu on a ty - co nejvíce v klidu bych mu opakovaně říkala, jak na tebe působí jeho chování, co nejčastěji mu dávala zpětnou vazbu "když tohle říkáš, touhle formou, cítím se tak a tak, vyvolává to ve mě to a to." Bude šílet, tak se nenechat vyvést z míry. Mamince bych u sebe vyhranila místo (pokojík, koutek), který v případě potřeby je a trvale může být jen a jen její. Zařídit ten koutek/útočiště podle jejích představ, věcmi, které jsou jí milé. Při každé vhodné příležitosti jí dávej najevo, že na pár hodin, přes noc, na pár dní nebo i natrvalo, tohle útočiště je její. Dej jí od té místa klíč. Do ničeho jí nenuť, jen jí nech žít v jistotě, že tohle útočiště je její plán B pro případ, že by se rozhodla pro změnu.
|
A. Andrs |
|
(19.2.2020 9:39:23) Marto, chapu, ja osobne bych zacala pripominat dodrzovani hygieny. Zacit rikat, aby se choval jinak k mamce nikam nevede. S tim souhlasim. On to zrejme ani neumi.
|
|
|
|