Holky děkuju.
Může bydlet s námi, nabízím jí to furt. Pro ni to nestojí ani za představu, on je prostě můj muž, žijem spolu, tečka. Asi tam hraje roli ta "zrada", kdyby šla ke mě, bylo by to jako že jsme se proti němu spojily. A další věc, že je to tady cizí domácnost, moje, přitom jít to samozřejmě jde, kolikrát mi pomáhala, ví kde co tady je, kde je nádobí, prací prášek, oblečení, peníze, je naprosto schopna mě zastoupit, kdyby něco. Nechce.

- dost mě vyděsilo, jak někdo napsal, že takto žije spousta starých lidí! Vlastně to vím, občas někomu něco řeknu a spustí se lavina nářků a stížností na ty chlapy.
Tak dva tři krát za měsíc mají lepší den a dokonce si i zajdou na kafe nebo pivo - a to ji udržuje v té povinnosti.
On neví, že je tyran, on nechápe, se nedivím, fungovalo mu to celý život, tak co by teď měnil.
Myslím si, že ji svým zvláštním způsobem má rád, bohužel tohle by ale napravila jen nějaká katastrofa, tak to bývá, takové to prozření po nějaké nehodě, nemoci ap. Fuj ani pomyslet!! Bohužel tak to v životě chodí, tak to je.

Jednou vezl sestru do práce, z vedlejší nedostal přednost, při uhýbání to opřel o protější zeď. Je profi řidič celý život, zvládl to. Zasáhlo ho akorát to, že byla ohrožena ta segra. A tehdy šel do sebe - ale pro sebe, začal se víc starat o svůj klid a své tělo, začal chodit, později i běhat, začal si kupovat svoje jídlo, pohanku, kuskus a tak, hodně zhubl a zklidnil se, dokonce s ním byla i sranda, když člověk zatnul zuby a vydržel ty manýry, že mluví jen on, že pravda je jeho.. Vydrželo to něco přes rok. Chodil s modrákama a odřený, jak padal při tom běhu v lese. Pak jednou spadl a byla to zlomenina patní kosti, dost blbě a dlouho se to hojilo, už se k těm aktivitám nevrátil.

Ještě mě zamrzelo, jak někdo napsal, že můj text působí beznadějně, opakovaně - nechci znít defenzivně, ale píšu sem málo, právě, když chci poradit, pomoct - a to málo přece znamená, že mezitím se máme fajn, zvládáme a hlavně že se nic neděje :) Zato její situace beznadějná asi je.