Rišulko, obávala bych se, že je to pro ni tak velký zvyk, že se "už" v tomto věku neodhodlá.
Asi bych to přirovnala k zázraku, kdyby něco chtěla změnit, myslím doopravdy změnit.
A jestli by ta změna vůbec byla k "dobrému", jestli by ji zvládla.

Dobrého psychologa určitě klidně ano, ale...
Sama mám zkušenost, že starší lidi jsou tak přivyklí tomu, co žijí...a nemají sílu cokoliv sami změnit, už sama myšlenka na změnu jim přijde děsivá.
A pokud je maminka zvyklá spolužít s někým, kdo je tak nějak manipulátor, který za to padesátileté soužití vysál z druhého všechnu jeho víru v to, že by dotyčný se mohl nějak osamostatnit a žít sám....je to ještě těžší.

Nenutila bych maminku do změn, jemně bych navrhla návštěvu dobrého psychologa...

A - u starších lidí je to vždycky o tom, aby měli PROC žít...aby měli radost na světě, aby zažívali pocity štěstí. Aby se na něco těšili...a život si aspoň trošku užili.
Plíce hodně symbolizují smutek, pokud nejsou úplně v pořádku...to mě tak napadlo k té radosti.

ani nedokážu nic poradit, jen mám pocit, že se vy tři potřebujete a přeju vám ještě hodně společného času v aspoň občasné radosti