Odborník by ti řekl, že "okolí změnit nemůžeš, jen svůj přístup k němu, což v některých šťastnějších případech vede k tomu, že i to okolí změní svůj postoj k tobě."
Nedomlouvala bych otci, aby se k mamince choval lépe, protože by měl pocit spiknutí a mamince by to jen ublížilo. Pracovala bych jen na vztahu on a ty - co nejvíce v klidu bych mu opakovaně říkala, jak na tebe působí jeho chování, co nejčastěji mu dávala zpětnou vazbu "když tohle říkáš, touhle formou, cítím se tak a tak, vyvolává to ve mě to a to." Bude šílet, tak se nenechat vyvést z míry.
Mamince bych u sebe vyhranila místo (pokojík, koutek), který v případě potřeby je a trvale může být jen a jen její. Zařídit ten koutek/útočiště podle jejích představ, věcmi, které jsou jí milé. Při každé vhodné příležitosti jí dávej najevo, že na pár hodin, přes noc, na pár dní nebo i natrvalo, tohle útočiště je její. Dej jí od té místa klíč. Do ničeho jí nenuť, jen jí nech žít v jistotě, že tohle útočiště je její plán B pro případ, že by se rozhodla pro změnu.