Říkáš, že k tobě maminka neodejde a je to asi pravda. Ale co takhle ji "vysvobodit" alespoň na čas a dát jí příležitost k nějakému nadhledu a tomu, že zjistí, že dny lze žít i jinak ( a nebo že jí jejich život vlastně vyhovuje, i to se může stát), nebo si alespoň psychicky odpočine. Nemůžeš to navlíct tak, že TY potřebuješ pomoct a to tak, aby byla maminka nějakou dobu u tebe - týden, dva, měsíc..? Říkáš, že tě v čemkoli zastoupí..Takže nepotřebuješ co já vím, neznám tě a pálím od pasu, jet do lázní, absolvovat nějaký kurz mimo dům, napsat knihu a věnovat tomu každou chvilku po práci...Já jsem takhle k nám kdysi vytáhla manželovu maminku s tím, že potřebuju pomoct s tříměsíčním miminem - samozřejmě, že udělala spoustu práce, ale bylo to třetí dítě a já si vážně raději věci organizuju podle svého. Bylo to náročné, ale po třech měsících, kdy byla u nás už pak byla schopná - a dodnes je - fungovat sama a hloupé myšlenky ji přešly. A otec by třeba zas taky na chvíli prozřel - změnit se nezmění, ale může si uvědomit, že by taky mohl zůstat se svými řečmi sám. Bude naštvanej na tebe, že nemá svůj servis, ale to snad uneseš.