| Tizi | 
 |
(24.6.2019 21:15:19)
Jako mladá jsem nad tím přemýšlela, jestli se mohou duše setkat. Ale už tehdy jsem si pokládala otázku v jaké podobě bude ta duše? Předpokládala jsem, že to bude mysl, tedy vědomí a myšlení toho člověka jenom bez těla. Ale celkem rychle mi došlo, že se to myšlení a vědomí vyvíjí. Byla by to duše člověka dvacetiletého, chytrého a bystrého, ale bez životních zkušeností? Nebo, když většina lidí umírá starých, byla by to duše v době jejich úmrtí? Vědomí popletené Alhzeimerem, s pomalým myšlením, s úzkostmi (nevím, proč jsou starší mnohem úzkostlivější než mladí), s výpadky paměti? Pak jsem došla k tomu že je to blbost, že je to jenom nějaká berlička proti strachu z neznáma.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(24.6.2019 21:33:37)
Tizi, v této podobě k je to myslím opravdu pouze berlička.
Pokud máme uvažovat o nějaké posmrtné formě vědomí, vnímání, existence či jak to nazvat, rozhodně to nemůže být nic poměřitelného naší fyzickou realitou.
|
|
| libik | 
|
(24.6.2019 22:15:34)
Tizi, nic ve zlém, ale na to jsi nepřišla ty, ale nějací soudruzi, možná, že byli z NDR.
Mně v dnešní době naopak nevíra připadá jako takové honění si trička "\bych nebyl potom zklamanej"
|
| Kudla2 | 
|
(24.6.2019 22:21:23)
Libiku,
ale nevíra není nic, na co si můžeš hrát.
Stejně tak jako víra.
Asi jako si dost dobře nemůžeš poručit někoho milovat, když ho nemiluješ, popřípadě ho nemilovat, když ho miluješ.
|
| libik |
|
(24.6.2019 22:28:18)
Tak víru lze hledat nebo o ni prosit
|
| Kudla2 |
|
(24.6.2019 22:31:11)
Ano, lze, ale povinný to není.
Pro svou osobu k tomu nevidím potřebu ani důvod, má-li ji někdo, tak samozřejmě ať činí, jak uzná za vhodné.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.6.2019 0:39:00)
Taovedle, pokud vnímáš imaginární postavu, tak to jde těžko.
Jeden ateista říká "imaginární kámoš"  , když si dobírá věřící.
Jak se říká, víra je dar, k někomu přijde a k někomu ne.
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(26.6.2019 7:33:00)
Bůh nikomu dar neupírá
je tu a člověk si může vybrat, zda s ním nebo bez něj - záleží na každém
|
| byvala radka |
|
(26.6.2019 7:40:34)
tak třeba ten člověk na to ještě není připravený, není ještě ta pravá chvíle
|
| Konzerva | 
|
(27.6.2019 8:10:26)
"tak třeba ten člověk na to ještě není připravený, není ještě ta pravá chvíle"
Radko,
tomu nerozumím. Přece když dám miminu auto, tak to na to taky ještě nemá, ještě není ta "pravá chvíle". Ale to je potom chyba dárce, že nabízí něco v okamžiku, kdy to dotyčný ještě nemůže přijmout.
A když mně někdo nabídne velký krásný auto a já řeknu, díky, ale já nemám tolik peněz na pojištění a nemám kde parkovat a nemám peníze na benzín, tak dotyčný by se přece neměl naštvat, že jsem dar nepřijala.
|
| libik |
|
(27.6.2019 8:21:51)
Dárce ale v tomto případě fakt není naštvaný
|
| Rodinová | 
|
(27.6.2019 8:24:28)
Jak to ze neni nastvany? Kdy neprijmu dar viry, shorim v pekle, to se mi zda nastvanosti dostatecny dukaz ... 
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(27.6.2019 8:25:04)
konzervo, já jednou dostala k narozeninám pašmínu - byla krásná, ale já nenosila žádné šátky, šály, nehodila se mi, nevěděla jsem co s ní... pašmínu jsem si sice vzala, ale za nějaký extra dar jsem ji nepovažovala, spíš za další zbytečnost... po nějaké době jsem šla do divadla, měla jsem šaty bez rukávů a nebylo úplně teplo, hledala jsem svetřík, nebo něco, ale nic se mi nehodilo - natrefila jsem na pašmínu, ještě zabalenou v papíře... zjistila jsem, že to je právě to, co jsem hledala... následně jsem ocenila, jak je pašmína skvělá a stala se mým veleoblíbeným kouskem šatníku...
když jsem ji dostala, nebyla jsem na ni připravená, musela jsem si kousek popojít, abych ji znovuobjevila a docenila ji a přijala... a je klidně možné, že někdo by pašmínu nedocenil nikdy a nikdy by ji nepovažoval za výjimečný kousek...
(doufám, že věřící prominou a nedotkne se jich mé přirovnání )
|
| Konzerva |
|
(27.6.2019 8:50:19)
Rose,
ale já vidím "problém" v tom, když je dárce naštvaný a trestá tě za to, že jsi jeho dar nepřijala, neocenila.
A ještě bych to přirovnání doplnila: jsou mi 3 roky a dárce mi dá pašmínu s tím, že až jednou půjdu na koncert do Albert Hall, tak to je to nejlepší, co můžu mít. Pak přijde jiný dárce a bude dávat kalhotový kostým a říkat, že nejlepší na koncert do AH je kalhotový kostým. a přijde další a bude tvrdit, že ne, že do AH musím mít večerní šaty, jinak mě tam nepustí. 
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(27.6.2019 8:55:20)
konzervo a je na tobě, jestli si vezmeš pašmínu, kalhotový kostým nebo večerní šaty... to závěrečné rozhodnutí prostě musíš udělat sama... stejně jako se vším v životě... každé tvé rozhodnutí tě bude něco stát a něco ti dá - je jen na tobě, jak s tím naložíš... může se ti stát, že si vybereš kostým a pak se ukáže, že tě fakt nepustí dovnitř, protože bys musela mít šaty... to je ta svobodná vůle
|
| Konzerva |
|
(27.6.2019 9:02:15)
Rose,
ale jak mám poznat, které oblečení je to správné, když se to nějak objektivně (ani přes strýčka Googla  ) poznat nedá?
Opravdu se budu snažit. Budu mluvit se spoustou lidí. A každý bude věřit (ne vědět, ale věřit), že právě to jeho připravené oblečení je to správné. Ale nikdo ve skutečnosti neví.
Nemělo by to být tak, že nakonec mě tam pustí i když nebudu vhodně oblečená, protože jsem se celý život snažila podporovat mladé muzikanty?
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(27.6.2019 9:08:54)
konzervo, nejsem zrovna správný typ pro obhajobu náboženství... spíš jsem asi měla potřebu vyjádřit se k tomu "daru"...
já osobně mám problém se spoustou věcí ve výkladech víry, i mně vadí marnotratný syn, vadí mi i "malichernost" v potřebě vzývání boha, vadí mi náboženství jako takové (nikoliv víra)
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(27.6.2019 9:12:49)
ale na druhou stranu věřím tomu, že se ti může klidně stát, že i když podporuješ hudebníky a jsi celkově "zlatá" a mecenáška a kdesi cosi, prostě tě do té AH nepustí jen pro chybné rozhodnutí ohledně dress code... život prostě nemusí být vždycky fér
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 9:16:09)
"druhou stranu věřím tomu, že se ti může klidně stát, že i když podporuješ hudebníky a jsi celkově "zlatá" a mecenáška a kdesi cosi, prostě tě do té AH nepustí jen pro chybné rozhodnutí ohledně dress code... život prostě nemusí být vždycky fér"
No v tom případě je to ale pěkná snobárna a ať si ji strčej... víš kam.
(respektive do skutečné AH to chápu, ale pokud by se v tom přeneseném smyslu jednalo o věčnost, tak by to byla pěkná špína, vyloučit z "ráje" celou obrovskou skupinu muslimů/Židů/křesťanů jen proto, že zvolili "špatnej dress code").
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(27.6.2019 9:24:59)
no a to je v kostce jeden z mých velkých problémů s náboženstvím
ale kdo ví, třeba hned vedle AH je krásný klub, kde moc pěkně hrajou a nemají ani ten dress code
|
| Len | 
|
(27.6.2019 9:57:18)
Muj taky. V podstate mi ze gsech svatych knih vsech nabozenstvi vyplyva, ze kdyby byl Buh takovy, jakeho ho zobrazuji, tak je to hajzl ve ktereho fakt verit nechci. Muj vlastni Buh je nediskriminujici a vsechnymilujici Jsem verici, ale nabozenstvi jdou mimo me.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.6.2019 10:06:03)
Proč vám vadí odpuštění, velkorysost a milosrdenství (marnotratný syn)?
Není to snad to, co bychom všichni v životě chtěli?
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(27.6.2019 10:18:17)
mně ani tak nevadí odpuštění marnotratnému synu, jako spíš to, že je ve výsledku protěžovaný oproti svému hodnému bratru... asi jako když se jeden sourozenec denně stará o svého rodiče a ten má stejně vždycky větší radost z přítomnosti druhého sourozence, co se staví 1x do měsíce, dá si kávičku, pojí zákusky (co napekl ten domácí), pohovoří s rodičem a zase odtáhne
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.6.2019 10:30:16)
Rose, to si tam ovšem vkládáš vlastní interpretaci
To není vina Bible ani náboženství ani toho příběhu, to je tvůj osobní pohled
Ale tedy on se ten poslušný syn také zlobil, že, a vnímal to nespravedlivě. V tom je lekce o úzkoprsém lidském úhlu pohledu.
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 10:53:50)
Já to vnímám stejně jako Rose, a vždycky mi to přišlo vůči tomu "spořádanějšímu" synovi děsně nespravedlivé.
Já vím, že mu tam říká otec "to, co je moje, je pořád tvoje", ale ten spořádanej mu vyčítá "teď necháš tomu marnotratnýmu na oslavu zabít tučného berana, ale mně, když jsem si chtěl udělat mejdlo s kamarádama, jsi nedal ani blbý kůzle".
Z toho mi vyplývá ponaučení, že se mnohem víc vyplatí být marnotratný a pak náležitě olitovat a přilézt ke křížku, než být celou dobu spořádaný a dřít se jako vůl. Protože to tvý dření pak otec bude brát jako samozřejmost a brácha si ve světě aspoň něco užil.
Podobně Marta a Marie v podobenství o Ježíšovi a v krásným Čapkově apokryfu. Tam mi to taky přišlo vždycky strašně nespravedlivý vůči Martě.
|
|
| Konzerva |
|
(27.6.2019 11:50:25)
Ropucho,
tobě připadá příběh neposlušného syna spravedlivý? Mně ne, to mi hodně vadí. Protože pokud bych měla věřit v to, že tu je nějaká vyšší existence, chtěla bych, aby byla spravedlivá.
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.6.2019 19:50:08)
Konzervo, já rozumím, proč připadá otcovo chování nespravedlivé poslušnému synovi.
To je asi vzor prvoplánového lidského pohledu.
Ten příběh podle mě slouží k tomu, aby nás přiměl nahlédnout na věc jinak.
Je hodno ocenění, když člověk sejde z cesty, poučí se a na základě toho sám pokorně hledá cestu nápravy.
V tu chvíli už nepotřebuje svůj omyl "omlátit o hlavu".
Bylo to pro něj těžší, než kdyby po celou dobu bez zaškobrtnutí a bez rizika kráčel po pohodlné správné cestě.
Je to analogie božího přístupu k lidem. Kdo upřímně hledá cestu k Bohu, bez ohledu na předchozí omyly a prohřešky, kterých lituje, dostane se mu vstřícného přijetí a má to cenu.
Otec litoval, že milovaný syn z vlastní vůle opustil domov a dobrý život. A dává najevo radost, že se z vlastní vůle vrací.
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 20:24:20)
Greto,
ale z tohohle pohledu to vypadá, že je ten hodnej vlastně blbej, že tím vývojem neprošel, i když to vůbec nepotřeboval (protože ten navrátivší se marnotratnej vlastně napřed zavrhnul to, co ten hodnej dělal celou dobu, a pak se k tomu jako k velkýmu objevu vrátil, zatímco ten hodnej se od toho nikdy neodchýlil)
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.6.2019 20:35:56)
Kudlo, ne, neznamená to, že musel být hloupý, jen prostě šel po rovné cestě, protože neměl potřebu hledat okliky, ať už z rozumu, z pohodlnosti, ze strachu nebo ze všeho dohromady.
Nezkusil si, jaké to je zabloudit a najít cestu zpátky.
|
|
| NovákováM |
|
(27.6.2019 20:47:37)
ale prošel.
Jen jinak, sám po své ose a méně viditelně nebo trýznivě pro okolí, třeba.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.6.2019 20:28:10)
Greto, přesně tak.
Poslušnost je ctnost, ale také může být projevem nedostatku odvahy hledat.
Druhý syn odvahu měl, šel do rizika, zkusil si na vlastní kůži sáhnout na ta pomyslná horká kamna a spálil se. A měl i odvahu s pokorou to přiznat, vrátit se otci na oči, neprosit o žádné výhody, jen o možnost vydělat si na holé živobytí.
Vývoj hodný ocenění.
A inspirace pro všechny, kteří udělají v životě chybu.
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 20:33:23)
Ropucho,
ano, z tohoto pohledu se ten marnotratný opravdu poučil.
Ale co když ten hodný vůbec neměl potřebu něco hledat, protože od začátku "věděl"? Koneckonců ten marnotratný se po svém poučení vrátil přesně k těm ovečkám, od kterých ten hodný vůbec neodešel, protože mu bylo rovnou jasné, že ovečky jsou jediná správná cesta?
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.6.2019 20:38:53)
Kudlo, už na to vlastně odpovídám.
Někdo má v životě jasno hned, z různých důvodů, někdo si k tomu musí složitě dojít.
A Bůh - otec si cení každého ztraceného, který najde cestu zpět, a radostně ho uvítá.
To je poselství příběhu.
A ještě tam vidím i to, že ti spořádání by se neměli cítit lepší než ti napravení.
|
|
|
|
| Mirek_ | 
|
(29.6.2019 7:29:27)
"Poslušnost je ctnost"
Ropucho, v Norimberku poslušní dostávali provaz.
|
|
|
|
|
|
|
| Pam-pela | 
|
(27.6.2019 10:38:06)
Rose, ale jen Bůh "vidí" i to, co je vnějšímu světu zastřeno...takže z nás nikdo neví, proč se ten hodný bratr staral o svého otce. Ten druhý šel do světa udělat zkušenost...a poučil se.
PROTO mu bylo odpuštěno...asi "někdo" viděl až do jeho duše .
Na toho hodného bratra třeba jeho kiks a "bota" čeká...třeba ještě neskočil na svou životní nástrahu. Anebo už byl poučen z dřívějška, takže na tom s bráchou pak možná byli nastejno...
Jinak jsem si všimla, že odpustit druhému, kdy ten se nějak kaje a omlouvá a lituje lze mnohem snáz, než tomu, kdo svou chybu ještě neprohlídnul. Ale to je otázka pro toho odpouštějícího, jak to v sobě zpracuje a udělá.
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 10:56:07)
A oříšek pro toho, kdo se neprovinil za nic, z čeho by se měl kát, ale je s ním zacházeno úplně stejně.
Mně tam nevadí, že otec tomu marnotratnýmu odpustil, ale že nějak víc neocenil toho spořádanýho. Ten z toho měl jen tu dřinu v době, kdy se ten marnotratnej bavil a rozhazoval, se stejným výsledkem.
|
| Buřt |
|
(27.6.2019 11:10:52)
To je docela vtipny, protoze v realu podobne pribehy nastavaji velmi casto a tolik pochopeni pro marnotratne jsem nikdy nezaznamenala.
Viz treba - vnoucata od me sestry hlidaji prarodice casteji!
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.6.2019 11:13:02)
Burte, no jistě, lidé jsou po celá tisíciletí pořád stejní
|
| Mirek_ |
|
(29.6.2019 7:35:05)
"lidé jsou po celá tisíciletí pořád stejní"
Píše Ropucha, ale Steve Pinker to vidí jinak:
https://www.kosmas.cz/knihy/225814/lepsi-andele-nasi-prirozenosti/
Poslední věta z anotace:
"Násilí je, ač se to nezdá, na ústupu; nad našimi vnitřními démony převládli lepší andělé v nás."
Raději budu věřit Stevovi.
|
| Filip Tesař |
|
(29.6.2019 12:25:15)
Mirku, bohužel v tomhle Steven Pinker pravdu nemá. Je to psycholog, ne historik nebo antropolog, má svoje přesvědčení, že jeho doba je nejlepší možná a účelově si vybírá fakta tuhle víru podporující. Jako teoretik evoluce mozku je skvělej, ale na kmenový válčení (přesněji řečeno: válčení předzemědělských společenství) jsou jiný odborníci. Objektivnější, argumentovanější studie ukazujou, že lidstvo po většinu svýho věku nijak válkychtivý nebylo, válčení zesílilo po vzniku zemědělství (ale ne bezprostředně) a nejvíc koreluje s růstem hustoty populace. Pozdější vývoj byl složitější, ale moderní doba je svým způsobem návrat k počátkům. Každopádně to vypadá, že lidstvo se fakt chová stejně, jen se měněj podmínky, na základě kterejch se chová tak a tak.
|
| Mirek_ |
|
(29.6.2019 16:25:14)
Filipe,
počty zabitých v kmenových válkách neposoudím. Vnímám ale posun v schopnosti lidí přijímat odlišnosti (např. homosexualitu) a ohleduplnosti k živým bytostem obecně.
Nakonec i v té oblasti náboženství pozoruju posun od "oko za oko", případně od jediného správného boha, k toleranci různých možností. Ne všude ve světě stejně rychle, ale přeci jen. Taky už nekřižujeme a mučení není podívanou pro veřejnost.
|
| petluše | 
|
(30.6.2019 5:19:10)
Oko za oko byl náhodou pokrok. Byl to zákaz nekonečné msty. Tys někomu vypichl oko, on tobě, tvůj strýc jeho strýci atd až to pohltilo celou rodinu. A On řekl - ne za jedno oko jedno oko, za smrt jednu smrt. Nebyla to negativní věc ale posun.
|
|
| Filip Tesař |
|
(30.6.2019 15:26:24)
Mirku, o tom válčení jsem psal, protože tam je to obzvlášť křiklavý a Pinker na tom celkově dost staví. Dnešní nomádský sběračský (lovecko-sběračský) společenství, resp. takový společenství popsaný v moderní době, jsou patrně životním stylem nejblíž tomu, co platilo po většinu existence lidstva, nějakejch 200 tisíc let? Války jsou
Na str. 46 anglickýho vydání z roku 2011 (překlad je bleskovej můj, omluv styl, čísla jsem doplnil) píše: „Sběračská společenství mohou útočit, aby získala území, jako jsou (1) loviště, (2) prameny, (3) břehy či ústí řek, a zdroje důležitých nerostů jako jsou (4) pazourek, (5) obsidián, (6) sůl nebo (7) okr. Mohou krást (8) hospodářská zvířata nebo (9) uskladněné potraviny. A velmi často bojují o ženy. Muži mohou napadnout sousední vesnici výslovně kvůli (10) únosu žen, které znásilňují a rozdělují si jako manželky. Mohou napadat z (11) nějakého jiného důvodu a ženy pobrat jako bonus. Nebo mohou napadat, aby získali (12) ženy, které jim byly přislíbeny jako manželky, nebyly však odeslány v dohodnutou dobu. Mladí muži někdy útočí kvůli (13) trofejím, (14) válečným zásluhám a dalším důkazům agresivní zdatnosti, zejména ve společnostech, kde je to předpokladem pro dosažení dospělého postavení.“ Pinker to kupodivu vůbec, ale vůbec ničím nedokládá, nemá k tomu sebemenší odkaz, ale v dalším textu na tom staví. Přitom je to čistě představa, míjející se se skutečností. Skutečnost je spíš taková, jak ukazujou podrobný studie, že pro sběračský společenství neplatí 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 9,10, 12, 13 a 14. Zbývající případy (8, 11) můžou za nepatrný zlomky dokumentovanejch násilnejch úmrtí u nomádskejch sběračskejch společenství (dohromady asi 2 %). Tahle společenství obecně válčej zcela výjimečně. Homosexualita je u nich tolerovaná, bejvaj ohleduplný k ostatním lidem (i cizím) i jinejm bytostem.
Pinker zkrátka účelově vybírá písemně doloženou dobu starověku a středověku, představující cca 2,5 % trvání moderního lidskýho rodu (ale z nich opět pouze to, co se mu hodí) a staví to do protikladu k moderní době, aby ukázal, že moderní doba je zcela specifická a zvláštním způsobem krotí přirozeně agresivní lidskou povahu. A to prostě není pravda, protože podrobný studium nomádskejch sběračskejch společenství (hypoteticky ilustrujících 97,5 % trvání lidstva, předchozí druhy, který byly patrně rovněž kooperativní a vnitrodruhově neagresivní po statisíce, možná milióny let) ukazuje, že nejsou v principu agresivnější, sadističtější, míň tolerantní a míň nakloněný spolupráci, než my. Moderní doba nepopírá naše přirozený evoluční nasměrování, naopak, je jeho důsledkem.
|
|
| Konzerva |
|
(2.7.2019 14:50:44)
"Nakonec i v té oblasti náboženství pozoruju posun od "oko za oko", případně od jediného správného boha, k toleranci různých možností."
Já se ale obávám, že některé naše "humanistické" přístupy můžou vést, pokud se dovedou do extrému, ke konci společnosti.
Příklad, tedy hodně extrémní, ale nejlépe ukazuje, co mám na mysli:
Pokud se v přírodě narodí tvor postižený tak, že nedokáže přežít sám nebo s běžnou podporou svého druhu, tak zemře. My, lidé, se snažíme, aby přežil každý. Snažíme se, aby přežilo každé dítě, jakkoliv postižené nebo vážně nemocné. Současně ale též klesá porodnost celkově. Takže kdybychom to brali ve výhledu stovek let, tak dojde k tomu, že značně vzroste počet postižených a nemocných a současně se sníží počet zdravých. Myslím tím počet tak zdravých, kteří jsou schopni společnost živit - sebe, své děti, své rodiče a všechny ty "neschopné" (myslím ty, kteří jsou neschopni uživit sebe). Takže idea humanity dovedená do zcela "ideálního" stavu vlastně povede k záhubě společnosti.
Může to vypadat jako extrém, ale na druhou stranu se už trochu s určitým aspektem potýkáme.Ne tedy s extrémně vysokým počtem postižených, kteří se tak narodili nebo se jimi stali během produktivního života, ale už začínáme mít problém s lidmi, kteří zestárnou, nezemřou, protože současné znalosti a technika ve zdravotnictví dokáže život značně prodloužit, ale na druhou stranu nedokáže uchovat takovou kvalitu života, aby se ti lidé dokázali uživit. Takže věk dožití se sice prodlužuje, ale doba, po kterou je člověk schopen pracovat, moc ne.
Stejně tak tolerance náboženství. Je to správná věc, ale podle mne pouze u náboženství, které je stejně tolerantní. Pokud budu tolerovat náboženství (nebo světonázor), který sám toleranční není, tak mě zahubí.
Co s tím - nevím. (Aby bylo jasno, nemám názor, že se nemocní a staří mají střílet, jen upozorňuju na to, že bychom se u některých věcí měli zamýšlet nad všemi důsledky a alespoň o nich diskutovat.)
|
| Mirek_ |
|
(5.7.2019 15:32:49)
Konzervo, souhlasím.
Bohulibé snížení dětské úmrtnosti v Africe má taky svoje negativní důsledky (kór když papež nemá rád kondomy).
Nejspíš bude platit, že všechno dobré je k něčemu špatné.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 11:27:14)
"To je docela vtipny, protoze v realu podobne pribehy nastavaji velmi casto a tolik pochopeni pro marnotratne jsem nikdy nezaznamenala.
Viz treba - vnoucata od me sestry hlidaji prarodice casteji!"
Buřte,
to je naprosto přesný.
A taky vnímám ten paradox, že v té bibli to lidem připadá v pořádku, ale když se jim to stane v reálu, tak je veškeré pochopení to tam.
|
| Buřt |
|
(27.6.2019 11:36:44)
Kudlo, jo.
Kdyz se tady podobna temata resi (a resi se casto),
tak reakci typu "bud trochu velkorysy, nezavid sourozenci/svagrove atd.) je velmi poskrovnu. Vetsina je pochopeni a stiznosti na vlastni znevyhodneni od pribuznych.
Lidi jsou furt stejny, to mas, Ropucho, pravdu.
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 11:44:44)
Buřte,
případně občas vystartování na toho, kdo k té velkorysosti vybízí.
|
|
|
| sovice | 
|
(27.6.2019 20:58:34)
Kudlo,
jenom bych podotkla, že místní časté příběhy "ségře hlídají furt, na moje děti kašlou" obvykle neobsahují žádnou pokoru či návrat se sypáním si popelu na hlavu a doufáním, že rodič něco odpustí (a ten marnotratný syn nepřichází s očekáváním, že všechno bude jako předtím, ale s tím, že je odhodlán prosit o místo nádeníka) ... Ty místní příběhy obsahují naopak na straně protežovaného spíše postoj holé samozřejmosti, že rodič bude skákat podle jejich pokynů.
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 21:04:14)
Sovice,
ale uvědomuješ si, že to je pohled toho "hodného" syna (který stejně jako v tom biblickém příběhu vidí jen tu svou pravdu a svou ukřivděnost, ale netuší, co si myslí ten "marnotratnej"?)
|
| NovákováM |
|
(27.6.2019 21:15:28)
to moc nevidím tak jednoznačně... z čeho se má poučit?
Pokud je tam, že rodiče pomáhají potřebnějšímu, pak bych to ještě pojala, ale pokud mají rodiče radši jedna vnoučata před druhýma, pak bych, pokud jsou vnoučata běžné děti (protože chápu, že hyperaktivové atd. dávají prarodičům zabrat), cítila mateřskou křivdu.
Ne vůči sobě (že nemám hlídání), ale vůči dětem.
|
| NovákováM |
|
(27.6.2019 21:58:06)
Greto - to je sebezapření hodné Joba..
ale zajímavá úvaha. Něco jsi mi připomněla.
Kdysi můj táta prohlásil "ta tak maká". Manžel se chytil a říká "no jo, je v tom kanclu pořád".
Táta říkal "já myslel Martinu, právě pověsila prádlo". /myslel sestru v té době na mateřské/
Manžel si to pamatuje dodnes, jak je můj táta nespravedlivej, když tak pracuji, tolik peněz jsme dali do jejich domu.
Já to mám tak, že můj táta vidí fyzickou práci a mou práci nevnímá jako práci. Rád přijme výhody té mé práce, ale on to tak prostě má nastavené.
Já svého tátu vnímám jako člověka, který tohle nikdy nepojme a na jeho úsudku hodnocení mé práce už mi dávno nezáleží.
no, poslední dobou mne chválí. Prý jsem na něho hodnější než sourozenci. To jsem mu řekla, že můžu, protože s ním nebydlím. Myslím, že to nepochopil.
|
| NovákováM |
|
(27.6.2019 22:19:51)
Za mne taktéž.
Ale tyhle rozkoly třeba znamenaly, že matka nebyla na obřadu svého dítěte. A hlavně - neodpustila mu.
O prstýncích jsem nepsala, psala jsem o pocitech okolí a kam až to může jít.
|
|
|
|
| NovákováM |
|
(27.6.2019 22:06:10)
Greto..
ale to neočekávání podle mého není úplně běžné.
Tak programově neděláme věci pro chválu, ocenění rodičů, taky můžeme nežárlit.. přesto přeci ocenění potěší a neublíží.
A k té žárlivosti - ona nepřijde sama. Pokud rodiče nějak upřednostňují jedno dítě před druhým - mluví o něm, pořád chválí, to bych se musela sakra kousnout do zadku a být opravdu stoik, abych nežárlila nebo nezískala pocit nějaké ukřivděnosti.
Dělám věci pro sebe, přesto potěší, když to vidí i rodič. Ale my to máme v rodině.. toho ukřivděnce, kterého pochválí za to, že ráno vůbec vstane, pak postaví slavobránu, když dojde do práce a pak objednají ohňostroj, když vydrží jeden den pracovat... U nás /u mne a většiny sourozenců/ je to vnímáno jako běžné a normální, že fungujeme a pracujeme. U něho - zázrak hodný nastoupené jednotky.
Není fyzicky ani psychicky jakkoliv postižen - je postižen všechápající ochranou a péčí.
To je to, o čem jsi psala? No, nezávidím mu. Občas mne to jen poněkud se..re.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.6.2019 21:10:47)
Kudlo, on nemusí tušit, co si myslí marnotratný syn.
On jen potřebuje pochopit, že otec miluje oba dva.
A že bratr pro otce není méně cenný jen proto, že na čas sešel z cesty a pokorně ji zase hledá.
|
| sovice |
|
(27.6.2019 21:18:19)
Ropucho,
někteří lidi mají pocit, že lásky máš omezený koš a když jednomu bez zásluhy dáš, druhého jsi obral. Ale tak to naštěstí nefunguje.
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.6.2019 22:17:42)
Sovice, ano.
Bůh má nekonečně lásky pro všechny, i pro ty, které my povýšeně nepovažujeme za lásky hodné.
A my bychom se měli inspirovat.
|
| NovákováM |
|
(27.6.2019 22:36:25)
Myslím, že nemám problém s tím mít ráda lidi kolem sebe.
Ale dost mi do toho hrabe okolí.
A pak váhám, zda jsem naivní a hloupá, jak okolí říká, a zneužívají mne nebo ne a vlastně i to je mi jedno.
Když mohu, pomohu a nikomu to neprezentuji, ale někdy potřebuji součinnost okolí a pak s tím musím vyjít ven a pak to poslouchám.
Je mi to nepříjemný, zjistit, že jsem naivní, hloupá atd.
Von i ten marnotratnej syn nemá úplně v pohodě život, ale babi trochu zazlívám, že kvůli němu opravdu úplně zasklila svoje ostatní děti. Nebo nezazlívám, spíš to nechápu.
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 23:08:57)
"Ja jsem rekla, ze mi neprijde vuci mne fer venovat pribuznemu z dluhama vetsi obnos penez a taky se to nestalo. "
Nevím, v jaké pozici jsi byla vůči tomu dárci, a nechci do toho moc šťourat, protože jsem pochopila, že se ve vaší rodině stala tragédie, ale pokud by to byla pozice rodič-dítě, tak naše děti nemají přehled o našich financích a ani v dospělosti, pokud budeme při duševní síle, jim takové věci nebudeme sdělovat. A teoreticky kdybychom chtěli věnovat nějakou větší částku příbuznému, který se octl v nesnázích, tak by to naše děti ani nezjistily. A považovala bych to za správné, protože dokud jsme naživu, tak naše peníze jsou naše a je na nás, jak s nima naložíme. I kdybychom je probendili, tak pořád bych to nepokládala vůči našim dětem za nefér, protože jim ty peníze nepatří a nemůžou si na ně činit žádný nárok. (jiná věc by byla, kdybychom pak po nich chtěli, aby nás živili, to by opravdu nefér bylo)
|
|
|
| NovákováM |
|
(29.6.2019 20:44:26)
Gretko - ano. Taky se učím. Pořád. Nejspíš to skončím až vlastním úmrtím. A to si občas říkám, jak už jsem stará a dospělá.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 23:01:15)
Terezo,
já Tě úplně chápu, tohle by mě taky štvalo, a asi přesně to, co štve Tebe - ani ne ta pomoc, to je koneckonců každýho věc, ale to odříznutí těch, co nesouhlasej.
A poté, co jsem si poslechla ten odkaz od Gréty, tak to vidím tak, že to podobenství mělo být ponaučení pro ty "hodný" syny, že se nemaj povyšovat, ALE: ten marnotratnej z toho odkazu se jednak kál, jednak to nevypadalo, že by chtěl v takovým jednání pokračovat (ostatně to by ani nemohl, když všecko probendil). A nedělal si nárok na to na otci nebo na bratrovi parazitovat, chtěl jen slušný zacházení s tím, že si ho normálně odpracuje jako poslední dělník.
Takže sice před tím udělal velkou pitomost, ale když zjistil, že to byla pitomost, tak už pak dál dělal poctivě všecko, co bylo v jeho silách.
A ten otec toho druhýho, hodnýho syna za nesouhlas nezavrhnul, ale řekl mu v podstatě "tebe mám u sebe pořád a moji lásku máš a vždycky jsi měl jistou a všechen můj majetek je tvůj, ale o toho druhýho jsem málem přišel, takže teď mám logicky radost, že se vrátil, ale pro tebe to není žádná změna, tebe mám úplně stejně rád jako předtím".
To by mě na jeho místě asi trochu uklidnilo, ale stejně by mě trochu zamrzelo, že jsem si nikdy neřekla ani o to kůzle, protože za těchhle okolností by mi ho táta asi logicky měl dát.
|
|
|
|
| Mirek_ |
|
(29.6.2019 7:47:18)
"někteří lidi mají pocit, že lásky máš omezený koš a když jednomu bez zásluhy dáš, druhého jsi obral. Ale tak to naštěstí nefunguje."
Sovice, a jak to teda funguje?
Podle mě je tvoje láska omezená, např. jí nemůžeš poskytovat déle než 24 hodin v jednom dni.
|
| Mirek_ |
|
(29.6.2019 10:45:08)
Greto,
Sovice psala o lidské (svojí?) lásce.
A co se týče Jehovy a jeho lásky, tak o něm se v bibli píše leccos, např.
Nahum 1, 2
Hospodin je Bůh žárlivý a mstitel. Mstitel je Hospodin, vládce rozhořčený. Pomstou stíhá Hospodin své protivníky, hněvem pronásleduje nepřátele.
|
|
|
| Pam-pela |
|
(29.6.2019 17:26:57)
Mirku, jako nekonečno, perpetuum mobile nebo tak nějak...pro přirovnání.
Taky fungujou omezeně 24 hodin denně...ale zítra je nový den...a zas a zas...
A tahle láska nemá svou druhou polaritu a je vlastně nevyčerpatelná.
A možná to není o tom lásku dávat, ale stát se jí...třeba jako slunce...taky nedává, je tou koulí, co nás ozařuje a díky níž žijeme, ale třeba ani záměr nás ozařovat možná nemá. Je tím.
|
|
|
|
|
| sovice |
|
(27.6.2019 21:14:56)
No, ten marnotratný nějak jedná, nějak vypadá. "Přilezl" domů ve stavu zuboženém. Není to o tom, co si marnotratný myslí, ale o tom, co dělá.
A ti naši protežovaní zhusta nikdy skutečně ztraceni nebyli, rodiče je protežují zcela setrvale.
|
| NovákováM |
|
(27.6.2019 21:31:14)
a já to mám blízko ze dvou stran..
marnotratní synové jsou hýčkáni, omlouváni, protežováni, vše je jim odpuštěno, ačkoliv připravují okolí o holé existence
a ty ostatní děti nejsou ani slovně oceněny, dost tím trpí, strádají, navíc - někdy zneužiti marnotratnými syny a přesto rodiče hájí až cenu vlastní existence ty marnotratné..
Dost to zahýbalo širokými rodinnými vztahy, jak je někdo stále omlouván, protože je .. co? blbec? chudinka? všichni mu ubližují? A všichni okolo to mají chápat a omlouvat.
Ten rozkol je tu vážně veliký, až do mrtě..
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 22:02:59)
Terezo,
ale ten biblickej se na rozdíl od těchhle kál, přišel zpátky domů s tím, že ví, že to podělal, a že bude šťastnej, když ho otec zaměstná jako nádeníka.
Což je asi dost zásadní rozdíl.
Zajímalo by mě, jak by to vypadalo, kdyby přišel jako ti, které popisuješ.
|
| NovákováM |
|
(27.6.2019 22:15:06)
Tenhle se taky kaje..
Já to popsala dále.
On se vlastně kaje pořád - já mu to ještě pořád baštím, všichni mi říkají, že jsem při své inteligenci a vzdělání - úplně blbá.
Ale co je horší, baští mu to jeho maminka, takže z důchodu splácí jeho exekuce, přišla o veškerý majetek, všichni se bojí maminku vzít i na dovolenou na pobyt, bez něho nepojede, aby jim neexuovali doma, maminka zavrhla pro nepochopení pár dalších sourozenců (opravdu až do mrtě- takže včetně jejich dětí tj. vnoučat)
a náš rodič se k němu chová lépe než k nám a k vnoučatům. Vše omluveno, vše pochopeno. Když jsem dala v práci výpověď, tak na mne pár dní řval, kde seženu novou, že zůstanu na dlažbě.. šla jsem z jedné práce do druhé.
a podobně jsou na tom další moji sourozenci, nás táta driluje jak vojsko a jeho pořád omlouvá.
Jak jsem psala, nemám dojem újmy, ani sourozenci - občas nám to přijde líto, jak je táta nesoudný a neobjektivní.
Nemyslím si taky, že žárlíme. Spíš nechápeme... a taky se snažíme tátu chránit, ale přes tohle fakt nejede vlak.
|
| NovákováM |
|
(27.6.2019 22:24:57)
aha, někde jsem prošvihla ten příběh. Můžeš mne nasměrovat, prosím? Děkuji
|
|
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 22:26:13)
Tak tohle pokání je to "farizejství marnotratného syna", o kterém se mluví v závěru toho Grétina odkazu.
|
| NovákováM |
|
(27.6.2019 22:30:31)
a můžeš mne na ten odkaz nasměrovat?
vidím čísla, čísla a čísla.. a vážně mne to zajímá.
|
| NovákováM |
|
(27.6.2019 22:44:12)
Děkuji, mrknu na to asi až zítra.
Nemyslím, že šílený, je to prostě takový a vcelku to nějak žijeme. To neznamená, že nás to neštve a že bychom neocenili jiný přístup.
Navíc dost vadí třeba to, že odřežou všechny, co nesouhlasí. Jako ta babi, jeho maminka, co zavrhla dítě + vnoučata + pravnoučata - ať to mají jakkoliv - a babi se řítí věkem ke 100 rokům, možná stihne zavrhnout i prapravnoučata.
To není o řvaní - obecně je to o nepochopení se, nesnaze o pochopení .. a z rodiny, co měla tak kolem 60 průběžně stýkajících se lidí jsou nesmiřitelné tábory kvůli jednomu pitomci a jedné zatvrzelé a jedné vše omlouvající se jeho činy matce..
|
| NovákováM |
|
(27.6.2019 22:47:14)
a dobrou - zítra.
mám pěkně naloženo poslední dobou a tohle byla taková perlička na závěr. To poslední, vlastně nejmenší, ale pomohlo.
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 22:49:34)
Terez, já Ti to zkopíruju:
https://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/rannislovo/_zprava/329126
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.6.2019 11:10:50)
Kudlo, a nebo také:
ten poslušný byl celý život doma, ve známém prostředí, měl jistotu střechy nad hlavou, živobytí, otcovy ochrany.
Nevystavil se riziku neznáma, existenční nejistoty, odsudku lidí. Neriskoval, nezkusil nejisté, neznámé cesty. Neměl šanci šlápnout vedle a poučit se, jakou cenu má pevná cesta.
|
|
| adelaide k. | 
|
(27.6.2019 11:22:48)
Kudlo já nevím, "školy nemám", ale neměla by být odměna toho spořádaného, jeho vlastní uspokojení (ze spořádanosti)?
To je jako když se děti ptají, k čemu je slušné chování když ti neslušní si víc užijou.
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 11:35:53)
Adelaide,
ale ona je to od těch dětí naprosto legitimní otázka.
A v kontextu "ocenění od rodičů" to sedí ještě víc, protože když se bude jeden starat a druhej na to prdět, tak rodiče aspoň u malých dětí vychovávaj tak, že toho, kdo se snaží, oceněj, ale toho, kdo na to prdí, potrestaj, aby v nich tak ukotvili to, že být spořádaný je žádoucí?
Pokud se budou rodiče chovat stejně k tomu, kdo si dělá úkoly a pomáhá jim v domácnosti, a k tomu, kdo chodí za školu, doma nehne prstem a třeba jim ještě ukradne prachy a rozhází je (marnotratný syn), tak je opravdu spravedlivý požadovat po tom "slušným", aby ho držela jen jeho vnitřní síla, že dobře činí, když je na tom vlastně bitej - nadře se, nic si neužije a dokonce to ani ten otec neuzná?
Ten hodnej syn z bible sice měl kde bydlet a co jíst, ale taky si to těžce odpracoval. A třeba pomohl otci udržet to hospodářství, protože možná kdyby udělal to samý co brácha, tak otec by sám hospodářství neudržel a ten marnotratnej už by se neměl kam vrátit.
|
| . . |
|
(27.6.2019 11:47:09)
K bibli se nevyjadřuji, jen k tomu chování k dětem:
snaživé dítě je pochváleno (byť to má nejspíš vrozené), zlobivé dítě je usměrňováno(byť má prdění také nejspíš ve výbavě, ale holt musí vědět že takto se mu ve společnosti nebude dařit)
OBĚ jsou ale stejně milovány, krmeny, s láskou uspávány pohádkou, atd...
Dospělí jsou jiná kapitola, ale ani oni by skutečně neměli očekávat, že za více pomoci budou více pochváleni či dokonce milováni. Takhle vztahy mezi nejbližšími nefungujou. To není má dáti - dal.
|
|
| . . |
|
(27.6.2019 11:53:01)
Greto ano, také to tak vnímám. Každé potřebuje jiný přístup, ale stejnou míru lásky, přijetí.
|
| NovákováM |
|
(27.6.2019 20:33:51)
Podepíši.
Dvojčata - stejná výchova. A rozdílnější osobnosti aby člověk pohledal. Oběma tak rozumím, tak máme část shodných genů a miluji jejich otce, takže vidím i ty jeho geny, ale tak někdy zvýrazněno, že jen zírám.
|
|
|
| Mirek_ |
|
(29.6.2019 8:20:24)
"Každé potřebuje jiný přístup, ale stejnou míru lásky, přijetí."
Slupko, a jak to měřit?
|
| . . |
|
(29.6.2019 17:09:25)
Mirku, měřit netřeba, to je o pocitu. Spíš je těžké toho dosáhnout, když třeba to "obtížnější" dítě holt rodič tak rád nemá.
|
| Mirek_ |
|
(29.6.2019 17:24:18)
Slupko,
o pocitu tvém nebo těch dětí?
Obě z mých dětí říkají, že tomu druhému nadržujeme. Čili dosáhnout, aby obě cítily "spravedlnost", asi není možné.
Třeba bych jim mohl nabídnout, ať spolu zkusí navrhnou spravedlivý přístup. Delegovat to dosažení spravedlnosti na ně.
|
| Pam-pela |
|
(29.6.2019 17:29:09)
To je ale o pocitu těch dětí, o soupeření, možná kus o vnitřní jejich nejistotě...
A možná je to normální, že ta dvě dětská ega určitým způsobem soupeří, určitě to má taky své návaznosti.
|
|
| . . |
|
(29.6.2019 17:37:56)
O pocitu rodičů i dětí. Nadržování a spravedlnost není tak úplně o lásce, ale budiž: pokud se vám to takto vyvrbilo (že každé dítě se cítí být méně milováno, než to druhé), tak opravdu nejspíš mluvit s nimi o tom, co se jim nezdá... nejspíš potřebuje každé projevovat lásku jinak, takže když se rodič snaží o "spravedlnost" stejností, tak to nefunguje.
|
|
| NovákováM |
|
(29.6.2019 20:45:53)
Mirku - já si myslím, že to je poměrně častý a takový věčný problém, tanec "mezi vejci", jak se snažíme dítěti poskytnout to, co potřebuje.
On rovný přístup při individuálních potřebách prostě nefunguje. A ta rovnost právě může být v tom vysvětlení, že jsme každý jiný.
|
|
|
|
|
|
| Konzerva |
|
(27.6.2019 12:00:36)
Greto,
to ano. Se zlobivým dítětem de facto je víc práce, víc se mu nakonec rodiče věnuje než tomu bezproblémovému. Ale právě proto by si měl ohlídat, aby to vůči tomu hodnému nebylo nespravedlivé, aby mu neublížil.
Když mám líné dítě, které se neučí a musím s ním každý den sedět hodinu nad domácí přípravou, zatímco druhé je studijní typ, které mi akorát jednou za půl roku ukáže dobré vysvědčení, tak pochopitelně miluji oba, ale ohledně učení trávím víc času s tím prvním. A oběma dám za vysvědčení pozornost.
Ale když s tím lemplem prosím hodinu u úkolů, tak si pak musím najít aspoň čtvrt hodinky, abych si s tím druhým popovídala nebo něco zahrála. A když za mnou přijde, neodbydu ho s tím, že už jsem se hodinu učila s bráchou, takže na něj už nemám energii.
A když budu mluvit o jejich vysvědčeních, budu chválit toho prvního, jak se zlepšil v matematice, ale taky pochválím toho druhého, jaké měl vyznamenání. A nebudu říkat, tvoje vysvědčení je samozřejmost, tobě to jde samo, zatímco tvůj bratr, ten se nadřel.
|
| Konzerva |
|
(27.6.2019 12:42:20)
no na mě právě to biblické podobenství vždycky působilo dojmem, jako kdybych za vysvědčení vždy měla chválit jen to zlobivé, protože u toho bezproblémového je to samozřejmost a musí se těšit samo za sebe.
|
| Konzerva |
|
(27.6.2019 13:05:31)
Greto,
jak to, že mu nedává "peníze"? Dává mu přece hmotné věci a dává mu víc než tomu hodnému. Přesně, jak psala Kudla. Kdyby to bylo "sláva, pochopil jsi, jsi zpátky doma, to jsme rádi, tady máš večeři a po večeři jdi s bratrem nasekat dříví a zahnat ovce", tak by to bylo OK. ale jemu se dostalo víc než tomu hodnému. V tom já (a další) vidíme nespravedlnost.
Ale mně víc podobenství připadá takových zvláštních, že v nich vidím věci, se kterými se nedokážu ztotožnit. Stejně tak ti služebníci, kteří měli opatrovat hřivny.
|
| Konzerva |
|
(27.6.2019 13:30:02)
Greto,
nerozumím tomu "všechno, co mám, je tvé", když současně tam je, že když ten syn z toho něco chtěl, tak to nedostal.
|
| Konzerva |
|
(27.6.2019 13:43:45)
No já vidím nespravedlnost v tom, že ten otec se k nim chová nerovně. Tomu mladšímu - upřímně kajícímu se - by mělo být dáno to, co tomu staršímu. Ale tak to není, on dostal víc. to mně na tom nesedí a shledávám to nespravedlivým.
Nevím, comyslíš tou druhou větou? Že ten starší syn jednou všechno zdědí? To je přece v pořádku. Mladší syn svoji půlku dostal a promrhal ji. Proč by měl dostat ještě něco navíc?
|
| Konzerva |
|
(27.6.2019 14:04:01)
greto,
já neposlouchala rozbor, tam je k tomu nějaký výklad? Já si přečetla tu pasáž z bible. Já v tom vidím to, že když se vrátil syn, tak otec udělal oslavu větší, než jakou kdy udělal pro syna, se kterým žil. Pro navrátilce zabil vykrmené tele, zatímco staršímu nedal ani kůzle. ČIli dal víc. A i když to tam není přímo řečeno, působí to na mě tak, že i ten oděv a prsten bylo víc než co kdy dal staršímu.
A že to ten starší zdědí, to nevím. Tam se píše, že otec majetek rozdělil mezi syna a ten mladší to promrhal. Takže nevím, co by ten starší měl dědit. Svůj podíl už dostal a s ním hospodařil. Nevím, jestli si otec něco nechal a to by ještě ten starší zdědil?
|
|
| Konzerva |
|
(27.6.2019 14:05:12)
Greto,
že ho má taky rád, to by nevadilo. Ale že dělá větší oslavu než tomu hodnému, to ano. to vnímám jako nespravedlivé.
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 18:59:17)
"To ze sourozenec dostava vic materialne, casu, mi nevadilo. Kdyz budu hoodne uprimna, tak mi to davalo pocit nadrazenosti, ze JAA to nepotrebuji,a jak jsem chapajici a tolerantn. S rodici jsem mela o hodne pohodovjsi vztahy nez sourozenec. Ale ohrozeni pozice, ze JAA jsem ta rozumnejsi, ktera to lepsi zvlada, mne dostalo hodne.. Dost se za to stydim"
Proč se za to stydíš? Mně to připadá úplně normální a lidský. 
A podstatně lepší, než na toho sourozence žárlit.
Obecně vnímám velký rozpor mezi tím, jak lidi komentujou ty bratry (že ten hodnej se neměl co zlobit), ale pokud sem někdo napíše vlastní příběh, tak se cítí větší pozorností sourozencovi ukřivděn a cítí se ukřivděn, i když mu to někdo vymlouvá.
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 19:37:03)
Greto,
co nebylo fér? jako od Tebe, že ses cítila jako ta "lepší"?
Já si myslím, že to bylo naprosto přirozený a lidský. Co by na tom mělo být nefér? Vždyť to byla možná Tvoje jediná "odměna" a satisfakce, co je na tom špatnýho? (Předpokládám, že jsi to tomu druhýmu sourozenci ani nikomu jinýmu nedala "sežrat")
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 20:03:35)
Greto,
tak pokud to zůstane jen u pocitu a uvědomuješ si, že by nebylo dobrý mu to dát najevo, tak Ti to naopak může výrazně pomoct.
Rozhodně víc, než postoj "dostal jsi nezaslouženě mnohem víc než já a mě to pěkně štve."
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 20:30:40)
Greto,
já si myslím, že to není tak docela.
"On dostal víc a mě to štve" nemusí být vůbec na vyříkání vhodné, zejména pokud ten druhý ten pocit nemá nebo má za to, že to bylo oprávněný (představ si třeba situaci, kdy se jeden sourozenec postará o rodiče a oni mu dají barák, zatímco druhý se nestaral, ale má pocit, že to mělo být napůl a on byl ošizen - jak asi takové vyříkávání v praxi proběhne, když ten první okolo toho všeho padal na hubu)?
Navíc přístup "já jsem ten lepší a schopnější" přece ten dotyčnej nemusí vůbec dávat najevo ani podprahově, takže tam žádné "není v pořádku" nebude.
|
| NovákováM |
|
(27.6.2019 20:46:17)
Kudlo - tohle jsem řešila v minulosti mnohokrát u klientů, známých i příbuzných.
U nás - historicky - kdo se stará, ten má. Takže ačkoliv právně by bylo v pořádku aby dědily všechny děti, zpravidla majetky obdržel darem ten, kdo žil se stárnoucími pra.. rodiči a staral se přímo o ně.
Ti odstěhovalí se - se sice museli snažit sami, většinou prostě odešli od rodiny a postavili se na vlastní nohy - bez přispění, někdy s přispěním rodičům, nicméně jsou zajištěni a pokud je jejich život normální a nejedou drogy, sex, rokenrol a automaty.. tak proč ne?
A poslední roky se to poněkud "láme".
Někteří rodiče a prarodiče přicházejí o své nemovitosti kvůli dluhům dětí.
No a to, co žijeme se aktuálně nezamlouvá - paradoxně - příchozím (naše protějšky).
Například jsme do domu rodičů nainvestovali opravdu hodně peněz,- žili jsme tam. Já to beru jako fakt. A tečka. Po čase jsme odešli, platíme velkou hypotéku, ale zvládáme.
V domě žije sourozenec s rodinou... a představa, že by dostal případně darem celý rodičovský dům je víc nepříjemná manželovi než mně (a sourozencovu protějšku taky, protože to by bylo děsně nefér... - nechápu, proč mají ty potřeby)
Ačkoliv jsem se podílela finančně daleko více než manžel. Nesrovnatelně se sourozencem. Mně to žíly nerve, prostě mám lepší práci. Vím, že sourozenec dělá, co může, nejde o žádný flákače a celá jejich rodina.
Za mne - máme svoje, to doplatíme, žiju v klidu, ono soužití s rodiči je fajn, pomohou třeba s dětmi, ale pořád je to v "cizím" .. ta svoboda , kterou máme - je k nezaplacení. A sourozenec je nablízku, všechny maléry slízne zblízka. Já až druhý den.
Co by mne tedy obrovsky naštvalo - ne vůči sourozenci - ale vůči rodičům, kdyby tohle nějak pořešili, aniž by nám to řekli. To bych fakt pojala jako nedůvěru, zradu. Nevadil by mi akt samotný, ale, že mi neřekli, že to plánují nebo udělali, to bych snášela těžko.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(27.6.2019 19:07:43)
No, já si ten příběh znovu přečetla a není tam nic o tom, jak to bude s marnotratníkem dál.
Vyplynulo mi z toho, že otec dal každému jeho podíl, marnotratník ho promrhal a pak se vrátil k otci, že ho snad vezme za nádeníka (tj. nečinil si nárok na podíl svého bratra), což takto podáno vnímám jako jeho velké plus (uznal svou chybu a nečekal nic, jen doufal v milosrdenství).
Otec mu dá víc než očekával (prsten, oblečení, oslavu), ale už se tam neříká, jak s ním naložil dál - jestli ho opravdu vzal jen za nádeníka nebo se s ním ještě dál dělil.
Kdyby to bylo jen ta oslava a ty nový šaty a prsten, tak bych to brala i jako ten hodnej sourozenec v pohodě, prostě má táta velkou radost, že brácha dostal rozum a vrátil se. Ale kdyby mi kvůli němu chtěl krátit můj podíl, aniž by se mě zeptal, tak to by mi vadilo. Kdyby byl nadále už hodnej, tak bych se s ním třeba rozdělila sama od sebe, ale měla bych z toho ten povznesenej pocit, o kterým tu byla těsně předtím řeč.
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)