Posmrtný život je prostá recyklace. Přijdeme a odejdeme a mezitím tu jsme. To mezitím je třeba využít. A ne se upínat na nějaké možná potom. Když si připustíme tu možnost, že naše duše je spojená jen s naším pozemským životem, tak je to docela úlevné. Jen se ten pozemský čas musí hezky a užitečně využít a duše se nesmí pošpinit. A pokud by náhodou něco pokračovalo, bude to třeba příjemný bonus navíc.
Myslím, že už jen tím že žijeme, tu šanci na život jsme evidentně dostali, tak jsme odměněni. Proč čekat ještě něco dalšího ?