Ale já vím svoje, funguji hodně instinktivně a když neposlechnu, dostanu po čenichu. Část rodiny regulérně čaruje (vážně, máme jednu bylinkářku, jednu věštkyni a jednu vykladačku karet a je v tom fantastická). Já ne, jen jsem hodně vnímavá na lidi a třeba na změny počasí. Třeba vykládat karty mi jde velmi dobře a jsem také dost přesná, ale jsem pak hrozně unavená, to není moje cesta, takže to nedělám moc často.

Deja vu mám od dětství poměrně často, taky vnímám energii míst, lidí, poznám nemocného člověka v blízkosti. Ale tohle máme v sobě všichni, jen někdo to poslechne, někdo ne. Možná by se to dalo vysvětlit i fyzicky - jakože člověk, který je nemocný nějak jinak voní atd.

Jak jsem psala výše, mám jasno. Nijak mne nenapadlo zamýšlet se, zda je to ezo, buddhistické, nebo divné či jinak "hozené". V rodině to o sobě navzájem víme, jinak to moc nerozebíráme, někdy jsou naše telefonáty nebo osobní setkání taková legrační.
Asi 2 x jsem neodolala, nakonec naposledy nedávno - a poslala jsem jednu známou k lékaři, uvidíme, zda tam dojde.