Re: Správná míra altruismu/sobectví

tím jsem chtěla říct, že v normálním partnerství by ti partneři měli být schopni komunikovat natolik, že pokud jeden v něčem zásadním ustoupí, protože to nešlo jinak (třeba ten dům), tak ten druhý by si toho měl být vědom a aspoň v duchu to ocenit, že mu bylo vyhověno, a pokud ten ustoupivší tím začne strádat (třeba tím, že nemůže do divadla tak často, jak by chtěl) tak ten druhý by neměl být hluchý k jeho potřebám a měl by se mu snažit vyjít vstříc (třeba tím, že ho do toho divadla odveze, ač by se sám třeba raději válel doma na gauči s pivem).

Prostě si myslím, že ta komunikace je naprostý základ, děsí mne léta neřešené zatuchlé problémy a z nich vyplývající trpkost, která je v mnoha případech naprosto zbytečná.