Re: Správná míra altruismu/sobectví

Medu,

jasně, že člověk, chce-li žít mezi lidmi, si nemůže vždycky jen prosazovat svou, ale mně občas přijde, že takové tvrzení je jen hezky zaobalená omluva toho, že si svou neprosazuje NIKDY (často ještě s dodatkem "chtěla jsem dětem zachovat rodinu") a pak si okázale trpinká.

Navíc přece mají lidi pusu (i když, jak se teď o tom dohadujeme, ne vždy ji umí správně použít), a i to vaření té žáby je přece PROCES, během kterého se ta žába, když už jí je moc teplo, může ozvat.

Možná to vaření je blbý příklad, protože se předpokládá, že ten, kdo tu žábu vaří, je zloun, kdežto partner je většinou normální člověk a žádný psychopat, který by se s potěšením koukal na to, jak se žába vaří, a naopak je i v jeho zájmu, aby se neuvařila úplně.