Re: jdu se vybrečet

Tak to zkus řešit odborníky.

Já tu asi budu pověstná tím jak radím lékaře a léky a terapeuty, nemám všechny zkušenosti dobré a léky nejsou samospasné.
To, co píšeš, to by asi zabilo i vola.

Nevím, jak jinak vyjádřit svůj pocit z toho, co jsi napsala.

Můj život byl taky normální - psala jsem na depresích, prostě (a proti tobě naprosté kraviny), problémy řešené za pochodu, když už bylo nejhorší za námi, tak jsem vlastně odpadla fyzicky.
Příznaky nemocí nejšílenějších, zpravidla špatně léčitelných nebo doživotních. Nálezy žádné.

Vyřešil to jeden psychiatr v kombinaci s psychologem, jen první léky se strefily - nebudu kecat, nástup účinků byl šílený. Problémy nezmizly, ani jsem nebyla otupělá, ale nějak mi nevadilo ráno vstát a fungovat. A bála jsem se usnout a usnula jsem a žádný zlý sny a ráno úplně poklidné.