Re: jdu se vybrečet

Kaplanko, co píšeš mi strašně připomíná sebe... děti celou zimu na hromadě, pořád kašel rýma, angína atd... mám před státnicema, vlasntě napůl, jsem půlku neudělala, tak jdu na opravný.. od nového roku po 9 letech do práce, úplně nové... bydlíme s rodiči, super že hlídají mladšího, ale je to někdy boj a nervy.. jsou hodní, ale s jinými názory a denními radami do života, což nesnáším.. párkrát to jde, ale stále dokola atd.. to je moc... manžel mě moc nedrží.. je super, pomáhá mi s domácností -. sem tam vyžehlí, postará se o děti, ale chybí mi pohlazení, hezký slova atd... sex asi před dvěma měsíci a nic... milenku určo nemá.. je toho na něj taky moc.. v práci to má o ničem, vypadá to, že je firma před krachem.. navíc splácíme úvěr... atd... jsem dost temperamentní a chci mít vše hotové, ale nejde to.. nestíhám a proto se víc honím až padám na hubu... moje chvíle relaxu je jednou za 14 dní se zamknu do koupelny a lehnu do vany na hodinu... mladší chce usínat se mnou, tak každodenní boj a řev, že nechce spát sám... starší mi připadá, že začíná být drzej a asi mi přerůstá přes hlavu... jedeme na dovolenou.-- loni katastrofa, jen jsme se hádali... no snad bude letos líp... kolikrát jsem uvažovala o provaze atd... v noci se budím... život mne mnohdy nebaví... křičím na děti a cítím, že se sesypu, ale stále držím pohromadě....
tak jsem se vykecala i já...
co ti říct závěrem... děvče, pokud nevypneme a neurovnáme si život, tak se na té psychiatrii asi potkáme... držím palce...