Jdu se vybrečet

Ahoj holky,
Předně děkuju za radu na má poslední 2 velmi zmatená témata. Bylo mi hodně špatně. Fyzicky i psychicky.
Strašně ráda bych vrátila zpátky cca 3 týdny a žila normální, ale hektický život, jen bych ho s ohledem na dnešní zkušenosti začla brát více "take it easy". Samozřejmě to nejde a já mám pocit, že jsem se nějak posunula ve vnímání a myšlení a bojím se, že už nebudu jako dřív. Jako by mi odumřela část mozku. Něco ve mně někde sedí a bolí to. Nemám radost ze života, je mi všechno tak nějak "jedno", a že to nemá cenu. Zřejmě se potřebuju vypsat - děkuju, pokud přečtete.

Cca před 3 týdny zřejmě vyvrcholil stres, nemoci kluků během roku – nic hroznýho, ale přeci jenom něco, babičku máme hlídací, ale vždycky při nemocech jsem chtěla seknout s prací a vždycky jsem byla okolím „umlácena“, že dokud to jde tak nám pomůžou (mmch. my babičce také hodně pomáháme) a já můžu do práce, at něco mám po rodičáku v životopise. Dále takové běžné, ale dennodenní stresy – smlouva v práci na dobu určitou, řešení výplat, řev, kvanta práce, dohady v kolektivu. Manžel v práci taky pořád nějaké změny – nyní snad k lepšímu finančně. Furt lítačka kolem akcí ve školce, atletika, domácnost, vaření , nemoci, alergie, furt nějaké léky, připravovat, vymýšlet, rodinné akce, honit děti do pití a čištění zubů a úklidu, dennodenní přemýšlení, co komu na druhý den nabalit s sebou do školky, jaké oblečení, logistika, po autonehodě se bojím řídit, takže každá nutná cesta pro mmě byla taky zkouška. Příští rok začně škola a bude hůř. a na sebe člověk asi pozapomněl. ČLověk měl režim kafe,jogurt, oběd, kafe, bylinkové čaje a odpolko a večer co dům dal - i když hodně zeleniny, saláty. Řešila jsem i sebe,ale věci typu špatná cytologie - půl roku starostí, bulky v prsu - hurá rakovinu nemám, blé z toho věčného sezení u PC mi roste zadek a bolí hlava.Tak jsem se snažila "zhubnout". V polovině května jel starší syn na školku v přírodě, malý den předtím onemocněl angínou - stres, probděné noci, starší odjel ,ale od té doby se to začalo nějak hroutit. Nemohla jsem spát. Pak se to srovnalo, ale začaly se řešit dovolené doma i v práci. Měli jsme zítra odjíždět do Chorvatska a nejedeme, jelikož jsem se rozložila zdravotně. Strašně mě to mrzí. I mě mrzí, že okolí mě pořád bralo za hysterku? a furt mi říkali, že pojedeme k moři, at se dám dokupy at at at a řešilo se kdy co koupit a kdy děti nepůjdou do školky aby neonemocněnli (nakonec stejně problěhla střevní virozka) a já jsem věděla, že to nepůjde a že jsem je zklamala. Společná dovolená padla. Manžel si vezme pár dní příští týden, potřebuje si odpočnout, ale já půjdu do práce (nebo na psychiatrii), nemůžu po ukončení neschopenky žádat dovolenou. Pak budu zastupovat šéfovou, děti oproti lonsku budou mít chudý program (ale mají u babičky na vesnici bazén a dřevěnný domek, pískoviště).Ale loni problěhlo dovolených hned několik nebo jen přes víkend. V práci jsem s ohledem na dobu určitou měla nárok na málo dovolené.Fakt jsme si užívali.Hodně výletů. Jsem 3 týdny doma, nejdřív nějaké zdravotní volno a dovolená,ale nešlo to a tak jsem šla na neschopenku. Smlouvu mám na dobu určitou. Vím jistě, že po příchodu bude zle, na nemoci se nehraje a vím, jaké řeči se o lidech vedou, jestli mi prodlouží smlouvu, tak to se bude rovnat skoro zázraku.A to celý rok máme v kanclu docela zimu, sedím v tlustých ponožkách a svetru a celý rok léčím virozky a močáky, ale bez teplot, naposledy hnusnou v únoru. Takže čaje a pastilky. Ale dle dr. Mi nic není a tak chodím poslušně do práce. Nyní mi začalo být zle, začalo to hnusnou asi virózou /bolesti a pálení všeho – kůže, krk, afty, žáha, dásně,jazyk oteklý povleklý, sucho v puse, krvácení dásní, bolesti zubů,klepala jsem se,jedla jen z donucení a v noci naopak zžíravý hlad, zhubla jsem 3 kg, nespala jsem, nešlo to, a k tomu psychika nevybavovala jsem si určité věci, že bych dělala/. Strašné panické ataky. Noci jsem prochodila okolo baráku. Přes den jako na potvoru byl v baráku strašný hluk /rekonstrukce,špína/, na ORL a u zubaře ze mě měli dost. Snažila jsem se léčit a koupila vitamíny, čaje, třezalka, pastilky, wobenzym, léčila „zánět dásní“ čištěním a vyplachováním, virózu – z ORL bioparox,dusila jsem se po něm, bolesti dutin (prý alergie, neprůchodný nos , v noci jsem mohla dýchat jen ústy,tudíž antihistaminika).Pak nakonec po krutých asi 10 dnech mi vyhnisal zub – zbytek šestky s korunkou – vytržení, po třech dnech znovu bolesti – zjištěno, že kořen se prodral do dutin a hnisaly mi i dutiny, tudíž ježdění na čištění do 60 km vzdáleného města, nakonec sešití průchodu a antibiotika. V pondělí jdu na stehy. Během týdne jsem měla 4 rentgeny dutina a zubů. Mám strašný strach, že jsem si nějak ublížila. Byla jsem u praktické prý jsem ok, začala jsem s detoxikací podle MUDr. Jonáše, to mi doporučila moje teta i máma, i praktická lékařka, všichni jsme hodně na alternativu, já jedu hodně v bylinkách, teta zubařka nejdřív myslela, že „rodově blázním“.. Co je ale nejhorší, odnesly to dásně a zuby…, v dubnu na preventivce měla jsem 1 blbě odhalený krček a byla ze známosti pro sichr objednaná na paradontologii, bohužel lékař 2x termín odřekl, hledala jsem hygienistku, jediný široko daleko má samozřejmě hlavní práci v Praze-v regionech to asi nešlape- a objednávací doma 6 týdnů. Zubařka mi furt chválila stav dásní a krvácivost a paradentozu že nemám a přitom já trpěla jako zvíře a zuby se mi „kývaly“, dásně rudé, cítila jsem v puse „hnis“ .Jako když budu brát nejhorší scénář, tak „klapačky“ po 30 (nemáme prachy). Je mi z toho strašně špatně a nemám chuť do života. Jednu chvíli jsem chtěla umřít a bylo mi jedno, že tu jsou děti a na druhou stranu jsem strašně to chtěla vrátit zpět. Nastoupit na dovolenou a užívat si léta. Nedokážu to hodit za hlavu a drásám se, co jsem kdy udělala a neudělala, jestli jsem něco nezanedbala a tak. A přitom se lituju, ještě včera mě to dost bolelo, vůbec si neodpočinu a přitom jsem takovou dobu doma...ale doma jen chodím od ničeho k ničemu. Vycházky mám minimální a stejně mě to bolí a zuby "nejsou moje". Cítím to. Místo abych se léčila a "nějak" bude,, tak přemýšlím "jak bude" a nevím, co bych chtěla....Do teď jsem v práci řešila každičkou propustkku měla jsem asi 3 na gyndu, jinak s dětma chodil manžel nebo babička. Dětská dr. mě tam přes rok neviděla....a je to všechno k hovnu Nebýt manžela,tak nevím co by bylo s dětma. Jo, lituju se, protože si furt musím vybrat to nejhorší (v těhu, rodové zátěže) a jakmile se přestane člověk řešit, tak se mu to vrátí tisíckrát horší...
A ani jsem dobu doma nevyužila k takovému úklidu a vyklizení, co chci dělat už půl roku. Ztracený čas...proč se to stalo, co mě to má naučit....
Děkuju za vyblití dušičky.
Není na to co říct..jen že prý rok 2012 je zkouška...