21.8.2011 21:30:25 Hrouda
Logo,
já se v tom trochu poznávám. Já akorát nebývám plačtivá ale výbušná, když se dostanu do tebou popisovaného stavu, kdy mám iracionální pocit, že je toho na mne moc - i když rozum mi třeba říká, že už jsem zvládla i mnohem víc.
Nespavost, trnutí nohou, návaly úzkosti v noci - bežná součást mého života. Já jsem se rozhodla, že léky jíst nebudu. Rozhodla jsem se, že pokud trpím nespavostí, budu to brát jako fakt - takže jakmile to na mne přijde, tak si čtu, něco sním, prostě v noci žiju. Zjistila jsem, že když se neupínám na "musím spát, musím spát, musím spát" tak usnu nakonec daleko rychleji.
Odpovědět