Podezření na dětský autismus

Moje dcera ( 33m )má asi podezření na autismus, zejména kvůli opoždění v řeči. Navštívili jsme jednu brněnskou psycholožku, tehdy právě jen kvůli té opožděné řeči a mému podezření na ADHD. Ona doktorka se k dceři od začátku stavěla dost odtažitě, nijak se nesnažila s ní navázat individuální kontakt. Velice ji hned na prvním sezení rozhodilo, že si malá odmítla sednout při plnění úkolů ke stolečku. Paní doktorka jí mdlým hlasem a jakoby unaveně a bez valného zájmu zadávala různé úlohy, což dcera částečně odmítala a HLAVNĚ, když už něco splnila, tak u stolečku NESEDĚLA, ale stála. Po této návštěvě byla paní dr. velice konsternovaná a říkala, že VŠECHNY normální děti si hned ke stolečku sednou a že se s takovým chováním ještě nesetkala
Po druhé návštěvě smetla mou hypotézu o ADHD se slovy - "To by nám tu zbourala ordinaci..." Co to jako má být??? Je přece známo, že ADHD má různé projevy, mnohdy je to paradoxně i hypoaktivita..
A po třetí návštěvě řekla, že NEVÍ, NEVÍ, ALE mohlo by to být jen obyč. opoždění, ale ona má podezření na autismus...
Byla jsem tak šokovaná, že cestou od ní musel řídit manžel. Letěla jsem do knihkupectví a začetla se do odborné knihy, pojednánající o různých druzích dětského autismu. Ačkoliv jsem se poctivě snažila dceři "nenadržovat", našla jsem pokaždé z cca 30ti znaků u dcery tak dva, a to ještě nejednoznačné.

Stále mi to vrtá hlavou, zda dceru trápit na rezonanci, nebo se vtěsnit do Prahy ke skutečným odborníkům (čekací lhůta 1/2roku a pak opakované dojíždění), nebo to smést ze stolu jako totální blbost.
V rodině máme psychologa (nikoliv dětského), podle kterého je ta brněnská mgr. dost mimo a dle jeho slov je má dcera naprosto normální.

Chtěla bych vám - rodičům prokázaných autistů - položit pár otázek.

1) Mazlení. Bylo pro vaše dítě přirozené, už od miminka? Nebo jste je to museli tak nějak naučit, že to může být fajn ? A když se mazlí, musí mít tu správnou náladu? A když chcete vy a ony ne, odstrkují vás (i dost hrubě)?

2) Nočník. Kdy začaly vaše autistické děti chodit, jak jim to šlo a kdy byly bez nehod (přes den, noc zatím neřeším). Chodily rády, nebo se jim muselo stále připomínat?

3) Včlenění do kolektivu. Vyhledávaly vaše autistické děti ostatní? Hrály si s nimi rády? A bylo znát, že by si ostatní děti nějak všimly odlišnosti těch vašich? Nechtěli si hrát?