Můj syn je jiný než jeho vrstevníci

Když jsme se s manželem po dlouhých letech snažení dočkali našich rarachů, měla jsem pocit, že už všechno bude jen super. No ... život o tom asi není, klukům bude v lednu 5 let. Ondřej je malý rarach, který zlobí, hraje si .... prostě tak, jak by to mělo asi být. Marek ... hodiny sedí nad atlasem a listuje v něm, dožaduje se přesné lokalizace každého filmu, na mapě si vyhledá, kde to je, více než děj sleduje, jestli se tam neobjeví sopka, hora nebo jiný ma mapě vyhledatelný detail. Ve školce většinou přihlíží, jak si ostatní hrají, do hry se zapojuje po intervenci učitelek, kamarádi prakticky žádní kromě Ondry, na kterého je fiksovaný. Je velmi upovídaný, než si obuji boty stihne sousedce sdělit, kam jedeme, kdo všechno jede, kdo a proč nemůže jet, co tam budeme dělat a proč, kolik nás bude v autě, kolik nás bude na daném místě, jak je to daleko a co je v okolí. Po cestě počítá kolik je na jeho straně domů, když projíždíme vesnicí. Miluje sčítání, sice jen do 20ti, ale i to ho na dost dlouho zabaví. Stačí mu na papír napsat 15 příkladů sčítání a odčítání a dát mu kalkulačku. Našel si vlastní metodu výpočtu, nad každé číslo si udělá počet čarek a ty potom sečte nebo odečte, výsledek zkontroluje na kalkulačce. Rád hraje šachy, špatně snáší prohry, manžel s ním raději remizuje, než aby mu řekl, že prohrál, scéna, která by následovala po tomto sdělení, je jen pro otrlé. Jakýkoliv příkaz, pokud nechce daný úkol udělat u něj vyvolá záchvat pláče a vztekání, doprovázený často pádem na zem, byť jsou to maličkosti. Učitelky ve školce tvrdí, že je zlatíčko, já tvrdím, že je to tyran, tedy někdy ... ovšem jsou dny kdy pořád. je negativista, pokaždé vidí jen ten horší konec, horší variantu. Trápí se, co se stane, když se přestane točit země .... nemohl kvůli tomu spát, musela jsem navštívit doktora. Vyšetření u psychiatra a psychologa - pouze reaguje na změnu, na jakou nám nedokázali říct, já o žádne nevím, už 2 roky chodí do školky, stejné paní učitelky, prakticky stejný kolektiv, doma žádná změna. Asperger prý není nemá problémy s očním kontaktem. Tak proboha co s ním je, proč se nemůže začlenit. Někdy si přijde pro pomazlení a má potřebu se člověka, se kterým mluví, dotýkat. (zejména v obličeji ... u cizích lidí je to dost nepříjemné, né každý to pochopí) Nebo na sebe nenechá sáhnout, neslyší ... když něco nechce udělat (pozdravit, zavřít dveře ....) tak je hluchý a nic nepomůže... prostě nechce. Nevím si rady a odborník mi poradil hodně lásky.... to je pěkné, ale nikde ani kousek pokroku. Potřebuji vědět, jestli hodně lásky stačí