Re: A co muži?

Grainne,
když já ti nevím. Znám strašně málo ženských, kterým by vyhovovalo být doma - vyjma těch, které se doma mohou zároveň věnovat své práci, třeba výtvarnice, překladatelky apod.
Většinou slyším i od "vícedětných" matek nářek nad tím, jak už jim to doma leze na mozek a šly by klidně do práce "mezi lidi" za symbolický plat aspoň na zkrácený úvazek.
My vycházíme z úplně jiného modelu než ty prababičky - ony totiž předtím, než se vdaly, žádný extra zábavný život neměly a tudíž nemohly srovnávat, nemohly postrádat. Jednou dvakrát za sezónu na nějakej jiřinkovej bál se dostaly i jako vdaný, pokud zrovna nebyly v jiném stavu nebo v šestinedělí. To není ani tak o penězích jako o změněných potřebách společnosti. Nemusí nutně souviset s konzumem. Prababičky byly do svatby "majetek" svého otce a po svatbě svého muže. Naše generace je daleko víc svobodná a svoboda je, jak známo, poznaná nutnost.