A co muži?

Grainne,
já o tom celkem často přemýšlím z druhé strany - pokud tedy já řeknu, že ve své rodině budu mít tradiční rozdělení rolí - a pokud i sama s tím budu srovnaná a bude mi to vyhovovat - co můj muž? On je pak nucen taky být ve "své" roli - a ptáš se i muže, jestli on toto chce?
Protože tak nějak zatím operuješ s proměnnou "muž" jako ve smyslu "ten prostě pracuje a jeho práce je hodnotná a automatická a jemu přirozená" - když žena dělá u pásu, je to na prd a akorát se tím obírá o možnost být doma. Ale oni u toho pásu dělají i ti chlapi. A taky dělají popeláře, i u té kasy je vídám, řídí různé dopravní prostředky (třeba hovnocuc), dělají všelijaké poskoky a podržtašky a celkově myslím, že výčet "zbytečných" povolání vykonávaných muži je asi stejně obsáhlý jako u žen...
Třeba můj muž je ten vědec (tedy má z titulu této profese nějaký ten společenský kredit). A jak už tu padlo, ne každý vědec vymyslí lék a rakovinu, dokonce zdaleka ne každý vědec vymyslí lék na cokoli (oni totiž nejsou vědci jen v medicíně) a už vůbec ne každý vědec přinese za své vědcování domů výplatu, ze které by slušně (či vůbec) uživil rodinu.
Ten můj vědec je si toho vědom a možná je divnej, možná to mají všichni ostatní chlapi jinak, co já vím, s jiným jsem nežila, ale kdybych dostala nabídku na povolání placené lépe než je to jeho, s klidným srdcem a oboustranným potěšením si to vyměníme: na rodičovskou (a asi dlouhou, protože plánujeme domácí školu) by šel on.
Jsme taková výjimka? Skutečně jsou všichni muži tak spokojení v roli živitele, skutečně si všichni pochrochtávají když pomyslí na to, že když jejich firma krachne, nebude mít rodina co do huby? Skutečně mají oni (narozdíl od žen) tak nějak paušálně ze své práce jen pozitivní pocity? SKutečně má jejich práce (narozdíl od práce těch uklízeček, prodavaček a šiček potahů) smysl?