Re: A co muži?

Žženo, nevím, jestli sis toho všimla, ale tenhle model shledávám ve svých počátečních příspěvcích jako stejně hodnotný, vnímám, že doba pokročila. Poukazuju spíš na to, že je pořád vyzdvihován jen model oba pracují za každou cenu a ten neshledávám jako výhodný pro všechny, že lze hledat i jiné cesty. Bohužel se dikuse pořád odvíjí jedním směrem - tady se už přesunu k dalším příspěvkům:
Nehájím jeden model jako jediný správný, ale hájím ho v rovnocenné řadě se všemi ostatními a jen proto, že je možné o něm přemýšlet a případně, je li to pro konkrétní rodinu vyhovující, uvést ho do života a pokud možno bez sankcí v podobě nevinné - tedy hloupých poznámek, nebo v té horší podobě - vyčlenění z nějaké skupiny sblížených lidí. Záměrně nepíšu přátel a kamarádů, kdo z nás jich má tolik takových, kteří nás neopustí ani pod mostem.
Samozřejmě to vyžaduje spolupráci a souhlas obou patrnerů, takže ANO, já se ptám svého muže a postupujeme podle okolností tak, aby co nejmíň tratila rodina. Známe všechny modely a momentálně se situace jeví v téhle podobě nejlepší. Kdykoliv se může změnit a budeme postupovat jinak, proto by mě ani nenapadlo tenhle model prosazovat jako jediný správný.
Pokud ho tady hájím, tak jenom proto, abych poukázala na to, že nemusí být ihned zatracen jako ženu ubíjející. Někdy to může být naopak.