| Anthea | 
 |
(8.3.2024 12:29:33)
Já ano, hlavně poté, co už nemám ani jednoho rodiče. Dřív jsem to tak moc neprožìvala.
|
| Monika |
|
(8.3.2024 12:41:37)
Teď nevím, jestli se spíš ptáš na to, jestli vůbec vzpomínáme nebo jestli jde o "nostalgie ano x ne"  Určitě na dětství vzpomínám, děti se často na něco ptají nebo i to, co moje děti prožívají sama porovnávám s mým dětstvím. A musím teda říct, že rodiče (oba dosud žijí) v těch vzpomínkách většinou zase tolik nevystupují, spíš škola, sport, kamarádky ... Mám štěstí, že naprostá většina mých vzpomínek na dětství je pozitivních, hůř jsem se cítila jen v pubertě kvůli vzhledu, ale na to teda nepotřebuju vzpomínat
|
|
| Stará husa |
|
(8.3.2024 12:42:15)
Strašně ráda vzpomínám, nejen na dětství, ale i na mládí, hlavně na 4 roky na gymnáziu, to byla nejhezčí doba mého života. Rodiče už nemám 32 a 15 let, ale nejradši vzpomínám na dětství s babičkou, tu jsem měla nejraději. Táta se mi vůbec nevěnoval, buď byl nemocný, nebo pracoval. Maminka taky chodila do práce a jinak byla strašně nervózní, hodně na mě křičela. Babička byla milá, laskavá, klidná, nikdy na mě nezvedla hlas, nikdy mě neuhodila. Když umřela, bylo to, jako by mi umřela maminka, zhroutil se mi svět. Každý den na babičku vzpomínám.
|
| Tatramelka+3 | 
|
(8.3.2024 12:45:29)
Huso .
Huso, mám to s babičkou dost podobně.
Zrovna tento týden jsem si na ní 2x vzpomněla až mi vyhrkly slzy při vzpomínce, jak nám bylo dobře.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(8.3.2024 12:46:38)
ani moc ne... občas samozřejmě vyprávím dětem historky, ale nostalgie v tom asi moc není... dětství jsem měla normální, spíš hezké, ale vlastně celoživotně s pocitem, že pořád něco MUSÍM... paradoxně v dospělosti už ten pocit není tak intenzivní, tím, že ty povinnosti mi dávají většinou smysl, nevnímám je tak úkorně... táta říká, že holt mám extrémní potřebu svobody 
|
| Stará husa |
|
(8.3.2024 12:58:29)
Rose, to já mám úplně opačný pocit, v dětství jsem pociťovala naprostou volnost, zvlášť do 6 let, nechodila jsem ani do školky, pak jsem kromě školy, která mi nevadila, neměla žádné jiné povinnosti, takže pocit volnosti a svobody přetrvával. Nejhorší období byla pro mě mateřská, kdy jsem měla jen samé povinnosti a když mi rodiče chvilku pohlídali děti, tak jsem padla vysílením a usnula. Pak se mi taky nelíbilo období, kdy děti chodily do školy, já do práce, takže jsem buď pracovala nebo se starala o děti a domácnost, volnost a svoboda veškerá žádná, jen povinnosti. Ty chvíle, kdy po mně nikdo nic nechtěl a mm ohla jsem být sama, bych spočítala na prstech jedné ruky. Volnost a svobodu bez povinností pociťují zase až teď v důchodu.
|
| Rodinová | 
|
(8.3.2024 13:03:20)
Huso, ty si pamatujes, jak si do 6 let pocitovala volnost a svobodu?
To ja teda ne, vlastne si moc nepamatuju, nejaky drobnosti, leto s babi, vylety s rodici, psa…ale pocity
|
| Stará husa |
|
(8.3.2024 13:28:03)
Rodinová, babička v mých 6 letech dostala mrtvici a přišli jí na rakovinu, takže ty krásné zážitky s ní mám pouze do těch 6 let. A samozřejmě si pamatuju i pocity, ty nejvíc. Zato období druhé až čtvrté třídy mi hodně splývá, z té doby si pamatuju méně než z doby předškolní.
|
|
|
| Fern |
|
(8.3.2024 14:05:45)
Jen na prstech jedne ruky? To jich mas tolik-anomalie? Protoze jsi tady nedavno psala,ze vase deti byly kazdy vikend u prarodicu...
|
|
| Lenka Pražanda |
|
(8.3.2024 14:43:36)
Pro mě byla mateřská naopak nejhezčí a nejsvobodnější období. Mohla jsem si dělat co jsem chtěla a kdy jsem chtěla. S ohledem na děti, pochopitelně. Ale hlavní koordinátor jsem byla já 
|
| Stará husa |
|
(8.3.2024 14:57:44)
U mě bylo hlavní koordinátor dítě. Ačkoliv bych bývala chtěla spát do devíti (a celou noc), celý den se válet a číst si, jít do kina nebo do knihovny, musela jsem po téměř probdělé noci vstát v 6 a začít kmitat. Byla jsem ráda, když jsem mohla jít na záchod, jinak jen samá práce a povinnosti. Několik let. Děkuju, ale svobodu si představuju jinak. (Nefňukám, jsem ráda, že jsem to pro své děti dělala, ale bylo to pro mě velmi náročné.)
|
| Lenka Pražanda |
|
(8.3.2024 15:36:27)
Já to měla s dětmi úplně stejné. 5x za noc vstávat, přes den si nesednu, nedojdu v klidu na wc, natož vykoupat, to by byl bordel  Kolikrát jsem byla tak unavená, že jsem měla ráno pocit, že už nevstanu nebo umřu vyčerpáním. Několikrát se mi stalo, že jsem opravdu usnula ve stoje  Přesto na to období vzpomínám jako na hezké. Asi že těch super zážitků bylo víc
|
| TaJ | 
|
(8.3.2024 15:49:18)
Lenko, u nás naštěstí dobře fungoval manžel, takže když jsem se šla večer sprchovat, tak pohlídal, zabavil...klidně i nakrmil, nebo udělal večeři.
|
|
| Stará husa |
|
(8.3.2024 15:54:50)
Lenko, já asi tím, jak jsem ve své podstatě hrozně líná a ještě jsem v dětství a mládí nemusela dělat žádné domácí práce, neměla jsem jiné povinnosti než školu, která mi bez větší námahy celkem šla a měla jsem tedy spoustu volného času na flákání, tak jsem měla pocit, že s narozením dítěte jsem jen zavalená povinnostmi a prací. Já tedy považovala za práci i vycházky s dětmi, protože to prostě byla povinnost. Asi v dnešní době, kdy se tolik nedbá na řád a disciplínu, bych to tolik nehrotila, ale já jsem si tehdy myslela, že to musím dělat přesně podle knihy Naše dítě a kdybych to tak nedělala, tak bych svoje děti nevratně poškodila. Kromě toho se tehdy musely denně prát, věšet a žehlit pliny, připravovat svačinky a příkrmy, vařit obědy, žádné skleničky nebyly, denně jsem v ruce prala dupačky a košilky, protože jsem jich neměla tolik, abych naplnila pračku, k tomu dvakrát denně vycházky na čerstvý vzduch, příprava Sunaru taky nebyla tak jednoduchá jako dnes, nasypat a protřepat, bylo třeba to pořádně míchat, vyvařovat láhve a dudlíky, k tomu samozřejmě úklid bytu, nákupy, praní našeho prádla, žehlení, vaření jídla pro nás. To všechno s cca 4 hodinami spánku. Měla jsem pocit, že jsem naprostý otrok. Hrozná doba!
|
| Federika | 
|
(8.3.2024 16:10:53)
Huso,
promiň to zní děsivě
Já jsem dobu s malými dětmi prožívala pohodově, nic moc z toho,co popisuješ, jsem nedělala a tu tvou knížku jsem nikdy neviděla
Vzpomínám,jak jsem poprvé, když jsem byla neplánovaně těhotná, otevřela nějakej časopis pro těhotné a nastávající maminky, o péči o dítě. a po chvilce jsem to s hrůzou zavřela, s tím,že "tohle teda určitě ne, takhle složitý to prostě nemůže bejt"
A nebylo.Ale já to určitě učebnicově nedělala
|
| Stará husa |
|
(8.3.2024 16:22:57)
Federiko, holt jiná doba a jiná povaha. Já byla těhotná 1985 a 1987, tehdy žádné časopisy pro těhotné nebyly. Tu knížku Naše dítě, měla doma maminka, tak jsem ji použila. Tehdy už byla i modernější, Budeme mít děťátko, ale tu jsem nesehnala. Nikdy předtím jsem neviděla z blízka novorozeně, nevěděla jsem, jak se o ně starat. Někdo má možná instinkt, to já vůbec neměla. Byla jsem úplně bezradná, na maminku jsem se spolehnout nemohla, ta šla v mých 3 měsících do práce a vůbec se o mě nestarala, starala se babička a ta byla mrtvá. V té knížce bylo přesně popsáno, co a kdy se musí dělat, tak jsem to dělala.
|
| Federika |
|
(8.3.2024 16:27:43)
Já nevím, jestli jsem měl instinkt Taky mě spousta věcí překvapila, nikoho jsem neměla, ani manžela doma, vlastně jsem ještě nebyla vdaná a budoucí manžel pracoval stovky km daleko. Ale prostě jsem si to dělala,jak jsem chtěla, rozhodně jsem nekrmila po 3 hodinách a nekoupala v sedm trajdali jsme si po městě a koupala jsem ho, když se mi chtělo, většinou kolem půlnoci, aby spal pak co nejdýl,společně se mnou Měla jsem všechny děti jako hračky. Třeba se to na nich podepsalo
|
|
|
| *Hany | 
|
(8.3.2024 16:45:07)
Tak jasně že jsi nemusela denně vyvářet pleny a prát pořád dokola dvoje dupačky, co se daly sehnat. Ani příkrmy už se nemusely složitě vařit. Ono to zabralo docela dost času a holt se to dělat muselo. Trajdat se dalo leda na pískoviště nebo do sámošky (čili nechat kočár před obchodem a rychle nakoupit, protože dovnitř se vjet nedalo).
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(8.3.2024 17:26:50)
Já jsem příkrmy navařila tak jednou za 14 dní a nacpala do mrazáku.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(8.3.2024 17:25:13)
Tu knihu jsem taky měla, ale nepostupovala jsem podle ní. I tenkrát mi to přišlo přehnaný.
|
|
| babi_ | 
|
(8.3.2024 17:44:54)
Jo a časopisy! No ty jsem četla, chtěla jsem všechno dělat perfektně, a že by mi to dala intuice jsem nevěřila. Děti i já jsme to přežili celkem ve zdraví, mám na děti štěstí.
|
| TaJ |
|
(8.3.2024 17:53:54)
Babi, jo, já jsem tyhle časopisy a knížky četla taky, ale spíš jsem je brala jako inspiraci, občas se našla nějaká šikovná ráda, která fungovala...ale nebrala jsem to jako že se to tak musí dělat. Já na hodně věcí jdu tak nějak instinktem a dělala jsem to prostě tak, jak mi přišlo, že to synovi vyhovuje. A zároveň jsem si to snažila zjednodušit i sobě.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(8.3.2024 18:00:01)
Jo, měla jsem to podobně, hodně jsem si pamatovala z péče o sestru, oživila jsem si to s neteří, během těhotenství přečetla pár časopisů... A hodně mi dala naše pediatrička  její moudra jsem ocenila snad nejvíc...
A taky rodina.cz, chodila jsem sem číst
|
|
|
|
|
| babi_ |
|
(8.3.2024 17:37:14)
Ježiš "Naše dítě"! Zabijácká kniha. Já měla tedy k dispozici již devadesátkové všemožné a uklidňovalo mě, že začasté doporučuje každá něco jiného, takže cokoli s dětmi (ne)dělám, je podle některé to nejlepší
Dětství jsem měla pestré, od mimina hlídaného sousedkou babičky přes týdenní jesle a školky, doplněné fajn rodiči a prarodiči a v neposlední řadě o kousek starším bratrancem, který mě přibíral (fasoval?) na výpravy klukovské partičky od mých cca 3 let (jako 5letý dostal céres, že jsem se dost zle potloukla na tříkolce někde cestou po vsi...).
Později vodácký oddíl, který do značné míry určil celý můj další život, hodnoty...
Dobré to bylo a vzpomínám docela ráda.
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(8.3.2024 15:27:53)
Lenko, jo, taky ráda vzpomínám mateřskou, sice jsem se moc nevyspala, ale bývali jsme celé dny venku, chodili a jezdili jsme všude možně, jediné, co jsem řešila, bylo jídlo, v poledne jsme dorazili domů , udělala jsem něco jednoduchého, chvilku jsme si odpočinuli a odpoledne jsme byli zase do večera venku. Pokud vyloženě nelilo jak z konve. Svačinu jsme měli s sebou, pokud byl unavený, tak v kočáru usnul...Vraceli jsme se chvíli před večeří. Doma nebylo ani tolik co uklízet, když jsme byli venku a těch pár hraček, co stačil syn roztahat večer, tak jsme spolu uklidili do bedny raz dva🙂
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(8.3.2024 17:48:06)
"pořád něco MUSÍM... paradoxně v dospělosti už ten pocit není tak intenzivní, tím, že ty povinnosti mi dávají většinou smysl, nevnímám je tak úkorně..."
Jo, asi tak.
Dětství pro mě znamenalo jen zákazy a příkazy.
|
| Stará husa |
|
(8.3.2024 17:58:40)
Já jsem byla celkem poslušná holčička, maminka mě vycvičila. Mně to ani nevadilo, že musím poslouchat, já to brala jako něco daného. Jenže jak jsem nijak zvlášť nezlobila, tak mě rodiče ani nijak neprudili. A velkou výhodu jsem měla v tom, že maminka byla zastánce toho, že dítě nemá v domácnosti nic dělat, protože jeho úkolem je dobře se učit, což jsem splnila celkem bez námahy. A protože jsem si nejraději ze všeho četla, tak mě maminka nechávala na pokoji. Sice občas měla řeči, proč nejdu radši ven, ale to spíš až tak v těch 16-17 letech, kdy měla pocit, že si málo užívám mládí. Když ji bylo tolik, byla válka a ona měla celý život pocit, že jí něco uteklo, tak chtěla, ať si užívám já, ale já jsem nejradši byla doma a četla si.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(8.3.2024 18:06:31)
Huso, já teda doma normálně pomáhala, starala se o sestru, ale z toho moje nespokojenost neplynula... Mně vadilo, že musím chodit domů podle příkazů, že musím denně do školky, do školy, že musím dělat úkoly, musím k babičce, musím jít hrát líný tenis, musím na borůvky... Prostě všechno se dělo bez ohledu na to, co kdy chci já...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(8.3.2024 18:10:10)
To mě vůbec nenapadlo, že by mi mohlo vadit.
|
|
| Stará husa |
|
(8.3.2024 18:17:11)
Rose, do školky jsem nechodila, škola mě bavila, i učení mě bavilo a nic jiného jsem nemusela dělat. Nikam jsem nemusela chodit, nic dělat, co by mi vadilo, sourozence jsem naštěstí neměla, takže jsem se nemusela o nikoho starat a nikdo mi nepřekážel. Když jsem chtěla, byla jsem s kamarádkou, když ne, četla jsem si sama doma. Já jsem byla naprosto spokojená.
|
|
|
|
|
|
| *Hany |
|
(8.3.2024 12:53:34)
Vzpomínám, jak to bylo hezké, ale nostalgie v tom snad ani není. Měla jsem štěstí na kamarády (po několika letech bez nikoho věkově přiměřeného) a na širší rodinu. Hodně jsme se navštěvovali a bylo veselo.
|
|
| Jerry G. |
|
(8.3.2024 12:54:55)
Ja vzpominam na nejake historky a situace a vztahy. Celkove na dobu meho detstvi moc nostalgicky nevzpominam. Nejhezci doba v mem zivote byla ranna dospelost.
|
|
| Sam01 | 
|
(8.3.2024 13:00:18)
Ani ne. Zase tak moc hezkého tam nebylo, aby stálo za to se k tomu vracet.
|
|
| Len | 
|
(8.3.2024 13:00:25)
Nevim, jestli nostalgicky, ale prvnich 10-12 let zivota je takovy muj unik, kdyz mi neni dobre v soucasnosti. To bylo opravdu hezke detstvi, pamatuju si z toho moc.
|
|
| apo-lena |
|
(8.3.2024 13:27:01)
Dětství jsem šťastné neměla, ale přesto občas nostalgicky zavzpomínám.
|
|
| Peppa |
|
(8.3.2024 13:29:40)
Ne, není na co..
|
|
| Koníček mořský | 
|
(8.3.2024 13:38:56)
Často, hodně a hodně nostalgicky. Měla jsem krásné, a řekla bych idylické, dětství všemu navzdory. Od dvou let v jeslích, ve školce, jen s mámou a s babičkou, v podnájmu, ale řeknu vám, to byla nádhera...
Plno zážitků, spousta kamarádů, všude plno fajn dospělých, pořád v přírodě, venku s klíčem na krku, všude plno dětí, zvířat, málo aut, furt jsme něco zkoumali a prolézali, dobrodružství na chatě u řeky, zájezdy s důchodci, výlety, u mámy v práci v muzeu, u babičky v kulturáku, žádný počítače a mobily, všude samá realita. Hodně svobody a volnosti - sama doma, sama ven, sama do kina, sama na chatě.
Mládí bylo taky fajn, první lásky, první sexy, zábavy a diskotéky, výlety, čundry.
Já jsem našim nejvíc vděčná za to, že mě nechali žít, moc nebuzerovali, neprudili, starali se o mě a měli mě nějak rádi. A pak dětství u babičky, u tety, u dalších příbuzných...
Jako v dětství už to nikdy nebude.
|
|
| angrešt |
|
(8.3.2024 13:55:23)
Nostalgicky rozhodně ne, jsem ráda, že ohavné období jménem dětství už je za mnou.
|
| Saamajna |
|
(8.3.2024 16:04:51)
Angresti,
"Nostalgicky rozhodně ne, jsem ráda, že ohavné období jménem dětství už je za mnou."
Mam to taky tak.
A tedy k tomu jeste pak prvni desetileti dospelosti.
Ve triceti jsem jsem konecne vylezla z te tmave rokle a koukala, jak muze byt svet krasnej.
A nejak mam pocit, ze je cim dal lepsi, tedy mne je ted cim dal lip.
|
| Federika |
|
(8.3.2024 16:13:20)
Na dětství vzpomínám ráda, rostla jsem si jako dříví v lese, dělala jsem si,co jsem chtěla.Jo měla jsem nějaký povinnosti a nesnášela jsem je,ale prostě se to nějak udělalo a hotovo. Nikdo se mě nikdy neptal na úkoly ve škole, neučila jsem se, do školy jsem chodila ráda.
|
|
|
|
| Fern |
|
(8.3.2024 13:59:44)
Presne tak to je, taky uz nemam rodice,ale zemreli mi tedy oba az x let po me 50ce; a od te doby myslim mnohem vic na mamku,i babicku,ktera s nami zila v jednom byte no a prolinaji se do toho samoze i vzpominky z detstvi,mladi.
Skoda,ze si clovek moc nestihne vazneji popovidat o zivote s prarodici,jelikoz kdyz jeste ziji je jeste mlade tele - me tahle babicka umrela kdyz se mi narodilo 2.ditko - v 25.Ted bych se ji alespon mohla i zeptat na ruzne rodinne veci,ktere mi byly twnkrat vzdalene na hony a ani na to mudrovani nebylo kdy.
|
| Monika |
|
(8.3.2024 14:18:22)
Já jsem si s babičkou povídala hodně, když jsem byla malá, pořád jsem jí nutila, aby mi vyprávěla, jaké to bylo, když byla malá ona, klidně to samé dokola Ale později (umřela, když mi bylo 15) bych se jí určitě ráda zeptala spíš na některé věci z její dospělosti. To mi sice taky vyprávěla, ale trochu "upraveně" - tedy to, že se "musela vdávat" v 17 letech jsem pochopila už tehdy. Ale třeba mi říkala, že její bratr umřel jako hodně mladý (já tehdy myslela, že mu bylo tak 18, ale bylo to 26 a zbyly po něm 2 dcery) na zápal plic, když se uhřátý napil studené vody (tj. poučení: nikdy toto nedělat!). Až docela nedávno jsem zjistila od našich (s nimiž mě nikdy nenapadlo se o tom bavit), že umřel na komplikace cirhózy jater - ascites jako následek alkoholismu. Přijde mi zajímavé, jak to babička tajila, přičemž z toho mohlo být skoro i lepší poučení.
|
|
| Cimbur | 
|
(9.3.2024 8:19:21)
Moje řeč, Fren. Až teď si uvědomuju, jaký ty lidi museli mít těžký život, hlavně ženy. Jednou, krátce před smrtí babičky, jsem se jí zeptala, jak to její maminka dělala s 10 dětmi v době, kdy ještě i ten chleba pekla doma. Spala vůbec? A babička mi povídá: To ti nevím. Pamatuju, jak jsem měla jít k prvnímu přijímání a večer před spaním visela na židli bílá látka. Ráno přes to opěradlo byly nažehlené šatičky s volánkama... Ty ženský se sedřely, doslova.
Vím, že maminka jednoho s pradědečků a maminka jednoho z dědečků zemřely na nelegální potrat. A ještě víc toho samozřejmě nevím. Život byl pro ty lidi strašně těžkej a my o něm dnes nevíme nic.
|
| Peppa |
|
(9.3.2024 9:05:01)
Jj, ženy měly hrozně těžký život a děsně se honily.. a podle toho co píšeš vedle v diskusi je to ve vaší rodině dědičné  Nechápu jak to zvládáš..
|
|
|
|
| Žžena |
|
(8.3.2024 14:00:44)
Ne. Nějak v sobě to koukání zpět časem nemám. Nekoukám ani na staré fotky.
Svoje dětství, ač objektivně bylo v pořádku, nevnímám vůbec s nostalgií. Sralo mne šíleně, že jsem dítě, chtěla jsem být už dospělá rozhodovat se za sebe. Nepociťovala jsem to jako "věk blažené bezstarostnosti", spíš "věk v područí dospělých". A jako dospělá jsem spokojená.
|
| Stará husa |
|
(8.3.2024 14:07:04)
Žženo, já jsem zase chtěla být pořád dítě a dospělosti jsem se hrozila. Nechtěla jsem muset chodit do práce, starat se o domácnost, o účty, o opravy věci v bytě, nechtěla jsem tu zodpovědnost. Po maturitě jsem se děsila toho, že bych se nedostala na VŠ a musela už jít do práce. Musím říct, že dospělost jsem si nijak neužívala a ani teď nejsem odvázaná z toho, že mám za všechno zodpovědnost a nemám nikoho, na koho bych se mohla obrátit o pomoc.
|
| Fern |
|
(8.3.2024 14:22:33)
To je porad fnukaniho...me zas prijde naprosto prirozene,jak jde zivot; a spolehat je nejlepsi vzdy na sebe, pak muze byt clovek nastvany taky jen na sebe,kdyz neco nevyjde a naopak se pochvalit,kdyz se zadari.
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(8.3.2024 14:19:01)
Na dětství vzpomínám tak nějak normálně.
|
|
| Vítr z hor | 
|
(8.3.2024 14:33:42)
Ano! Nastesti na me rodice nemeli moc casu, tak jsem mela spoustu volnosti. Do 6 let jsem nechodila do skolky, byla jsem prakticky porad s nejuzasnejsi babickou na svete, ktera me milovala (asi to pro ostatni byla spis nevyzpytatelna jezibaba, naladova, pry nenavistna - ale pro me byla jako z pohadky).
Nezvladala me uhlidat, takze jsem mela svobodu v obri starodavne a radne se rozpadajici vile plne parozi a historickeho nabytku, na zahrade, v domku pro zahradnika, ve skleniku ci v pseudobaroknim bazene, u jehoz vstupu sedeli na labutich olezli andelicci. Vecne ze me nekdo obiral blechy, ktere jsem chytala na dvore od slepic a kraliku. Jednou jsem se zasekla v komine skleniku, na nemz jsme si s kamaradkou navlekaly koralky (nedokazu si predstavit, ze by dnes nekdo nechal petilete dite vysedavat na komine).
Babicka me vodila s sebou do prace, kancelar mela na pude plne starych stravenek a plynovych masek, ktere jsem mela zakazano nosit domu. Naproti pres pudu byl raj - kancelar podnikove vytvarnice se spoustou stetcu, barev, transparentu a prvomajovych mavatek. Do jiste miry jsem mela povoleno ji otravovat a obcas jsem z ni vylakala nejaky poklad.
Strejda me ucil strilet, skakal z okna v prvnim patre, poradal pro mou potechu drobne vybuchy z materialu, ktery stipl za studii na VSCHT, ucil me rozbijet praskle zarovky o zed a postavil mi iglu.
Moje deti maji slusne a sporadane detstvi, coz ve svetle toho meho povazuji za urcitou formu tyrani.
|
|
| Lenka Pražanda |
|
(8.3.2024 14:40:53)
Vůbec ne. Z dětství si pamatuju spíš povinnosti a prudu. Dítě v "mé" době bylo nesvéprávné nic co musí jen poslouchat a nesmí mít svůj názor. Na tohle nemám důvod vzpomínat a nostalgicky už vůbec ne.
Ve skutečnosti bylo mé dětství hezké, rodiče se nám věnovali, jezdili jsme na dovolené i na výlety, babičky nás milovaly. Ale ta nesvoboda to celé přebíjí. Neskutečně mě iritují retro akce v Lidlu. Proč mám chtít sušenky a Granko v obalu z 80. let?? 
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(8.3.2024 14:51:06)
Ne, jsem mnohem spokojenější než v dětství
|
|
| TaJ |
|
(8.3.2024 15:21:04)
Já ano, měla jsem myslím hezké a šťastné dětství. Sice jsme nikdy neměli moc peněz, ale naši se nám věnovali fakt hodně, jak mamka, tak i táta a i pražská babička. A moc ráda vzpomínám na to, co jsme spolu všechno dělali a zažili. Do školky jsme nikdy nechodili, ani do družiny, odpoledne jsme často bývali venku s partou dětí ze sídliště, s mamkou jsem si hodiny povídala, nebo jsme spolu prolézaly antikvariáty, chodily jsme po Praze po různých památkách...s tátou jsem poslouchala muziku a učila se fotit. Všichni společně jsme o vikendu někdy jeli vlakem někam na výlet, auto jsme neměli, chatu ani chalupu taky ne. Takže ji, vzpomínám na dětství ráda, bylo to fajn.
|
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(8.3.2024 17:39:08)
Zrovna nedávno jsme v neděli u rodičů vytáhli starý fotky a hodně se nasmáli. Celý prázdniny jsme trávili u prarodičů, bylo to bezva, pořád na zahradě, nemuseli jsme se moc umývat (babička nám v tom věřila, ze to uděláme) a my jsme na to hromadně kaslali. Jezdili jsme tam se setrenicema a bratrancem. Se stařenkou (prababicka) jsme pasli slepice, chodili na šišky, sbirali všechno možný ovoce. Děda s nama stavěl domečky pro skřítky v lese, vždycky si sedl na pařez, zapálil si a rozdal nám lentilky. Krásný časy, mozek si pamatuje jen to pěkný
S detma jsme to měla podobně jako F. Moc režimu jsme neměli, odpoledne jsme si zdrimli a večer usnuli jako mimina až se nám prostě chtělo. Nástup do školky byl pro nás šok, vůbec se mi nechtělo do práce.
|
| *Hany |
|
(8.3.2024 18:03:08)
Já jsem byla po nástupu do práce nadšená, že jsem zpátky mezi lidma.
|
| Stará husa |
|
(8.3.2024 18:12:14)
Taky jsem šla do práce ráda. Starání se o děti jsem měla plné zuby a těšila jsem se, že si v práci odpočinu od dětí a budu se zabývat něčím jiným a dostanu se mezi dospělé. Jenže děti byly tak často nemocné, že se mi tím všecko akorát zkomplikovalo. Co 14 dní jsem byla týden doma na OČR, mezitím hlídala babička. Dost často jsem to chytla od dětí, takže jsem byla nemocná s nimi. Jenže jsem stonat nemohla, musela jsem se o ně starat. Už jsem z toho byla tak vycerpaná, fyzicky i psychicky, že si pamatuju, jak jsem jednou v tramvaji zaslechla, že nějaké cizí dítě říká:"Mami, mě bolí..." a já jsem se rozbrečela. Přitom se mě to vůbec netýkalo.
|
| Okolík | 
|
(8.3.2024 18:32:54)
Stará huso, možná to byla taková medvědí služba, že jsi doma nic nedělala. Pak tě logicky běžný chod domácnosti úplně vyčerpával. Nebyla jsi zvyklá. Co tvoje děti? Taky nemusely doma nic dělat?
|
| Stará husa |
|
(8.3.2024 18:48:43)
Okolíku, občas pomoct musely, ale neměly žádné stálé úkoly, kromě vynášení smetí, když byly větší. Musely si uklízet svoje pokoje, na což teda syn vcelku kašlal, a dcera občas něco uvařila, když chtěla. Syn vařil jen pro sebe, když držel nějakou vysoko proteinovou dietu, aby nabral svaly v posilovně. Ale to už byli oba na VŠ.
|
| Monika |
|
(8.3.2024 19:28:34)
Stará huso, já mám obavu, že u Vás se to prostě nese generacemi,že domácnost a péče o děti jsou něco desneho, svým dětem jsi to taky předala, přičemž ony už dnes asi odolají tlaku okolí a ty děti mít nebudou ... U nás se to bere tak, že "takový je život" a automaticky se předpokládá, že jedeme jednou taky mít rodinu,chodit do práce ...
|
| Federika |
|
(8.3.2024 19:30:21)
Já jsem předpokládala,že si budu užívat a žádný otravný děti mít nebudu.
|
| Stará husa |
|
(8.3.2024 20:00:31)
Já jsem děti mít chtěla hned po svatbě, ale jenom s mým BM. Předtím jsem o dětech neuvažovala. Ale zpětně si myslím, že by mi bohatě stačilo jen jedno dítě.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(8.3.2024 20:07:44)
Huso, já ti mám pocit, že tys víceméně většinu život prožila z povinnosti, žes nikdy nežila pro sebe nebo podle sebe, snad až teď v důchodu... to musí být fakt těžké...
|
| Stará husa |
|
(8.3.2024 20:15:42)
Rose, právě v tom dětství a mládí jsem si to užívala. Nejlepší to bylo na gymplu, kdy jsem měla i víc kamarádek, škola mě bavila a šlo mi to, chodily jsme do divadel, do kina, na minigolf, na plesy na diskotéky do VŠ klubu, na procházky a na výlety. Na VŠ už nebyla ve škole takováto zábava, i když zase bylo fajn chození s mým BM. Pak už bylo hodně práce, v zaměstnání, kolem dětí, v domácnosti, měla jsem strašně málo volného času jen sama pro sebe. Někomu to asi tak vyhovuje, já jsem líný asociál. Teď už si říkám, že je možná dobře, že se BM se mnou rozvedl a zůstala jsem sama, že mi to víc vyhovuje, než být s někým. Stačí mi občas se vidět s dětmi nebo s nějakou kamarádkou.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(8.3.2024 20:27:33)
Když se zamyslím, tak nejšťastnější jsem v dětství byla ve chvílích samoty... Když jsem s knížkou vylezla na třešeň uprostřed pole, nebo do lomu nad vesnicí, když jsem odjela na kole za vesnici k rybníku v lese, prostě daleko od lidí, s knížkou nebo si lehnout do trávy a koukat do korun stromů nebo na nebe nebo zírat na hladinu vody... Takové chvíle mám teda ráda dodnes
A pak v dospělosti jsem milovala chvíle, kdy třeba dítě usnulo a já si k němu lehla a čuchala si k té hlavičce a vnímala to jejich dýchání... To asi fungovaly hlavně hormony, ale já si pamatuju, že jsem se občas až nemohla nadechnout, jak mě zavalila ta vlna štěstí
|
| Beat | 
|
(8.3.2024 20:35:28)
Rose jo, měla jsem to hodně podobně.
Btw, ta kresba v tvé ikonce je ti podobná?
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(8.3.2024 20:48:12)
Beat, kéž by
V ikonce mám svůj idol, morticii addams
Já vypadám spíš jako roseanne, jen mám větší zadek a jsem vyšší
|
| Beat |
|
(8.3.2024 20:54:53)
Nebyla jsi dneska v novém v Lidlu ..při cestě ? Prostě mě tam míjela paní, a mě, vůbec nevím proč, napadlo.. to je Rose. A měla právě tenhle sestřih
|
| Beat |
|
(8.3.2024 21:09:14)
Mnooo, drdulkova.. Hmhm, v kolik jsi tam byla!?! Já kolem 14:15 cca
|
| Beat |
|
(8.3.2024 21:30:06)
No tak nic teda..
|
| Beat |
|
(8.3.2024 21:49:48)
Priste budu tedy vyhlížet křivak, tahle pani měla černý kabát ala Desiqual a dole na něm nějaké kruhy.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Rodinová |
|
(8.3.2024 20:54:54)
Mne je ma ikonka podobna dost, minimalne se tak citim
|
| Beat |
|
(8.3.2024 20:59:12)
Rodinová, víš, že jsem si teď poprvé pohlídla tvoji ikonu? Doteď jsem myslela, že tam máš nějakou červenou kytku
|
| Beat |
|
(8.3.2024 21:00:19)
A jo, Roseanne je té paní z Lidlu podobná!
|
|
|
|
|
| Fern |
|
(9.3.2024 0:47:25)
Btw, a co ikonka-kresba u tveho nicku, je ti podobna???
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(8.3.2024 18:52:08)
Mně se od dětí do práce nechtělo, ale dělám s dětma i v práci, tak jsem chtěla být radši se svými, zrovna když už s nima byla zábava .
|
|
|
|
| Okolík |
|
(8.3.2024 18:01:29)
Někdy jo. Nejnostalgičtěji vzpomínám na dětství mých dětí
|
| Karkulína | 
|
(10.3.2024 12:03:46)
Okolíku, přesně tak i já! Těhotenství a mateřská byly nejštastnější období mého života, kdyby to šlo, byla bych těhotná a na mateřské pořád
|
|
|
| sally | 
|
(8.3.2024 21:18:41)
byla jsem úzkostlivé dítě, takže dětství byla jedna veliká série úzkostí... od stísněných bytových podmínek, přes odložení v institucích od devíti měsíců (přehusáková generace, kdy nebyly mateřské), po stresy se školou (špatný kádrový profil, s kterým to nevypadalo, že mi bude povoleno jít na SŠ). Plus v pozadí furt takové to "o tom ve škole nesmíš mluvit"... nostalgické vzpomínky mám spíš na místa (spojená vesměs s prázdninami a volnem) - než na dětství jako celek... jako dítě jsem zřejmě měla panické ataky, kolik večerů jsem probděla v posteli s pocitem, že umřu (bušení srdce, dušnost) - a zároveň jsem se bála o tom někomu říct (tak jako jsem se bála říct, že na jedno oko pořádně nevidím). Prostě pořád nějaké pocity strachu.
|
|
| Gabi.Zlopocasna+3 |
|
(8.3.2024 21:26:27)
Krásné téma. Úplně cítím vůní posečené trávy a slyším babiccin vrzajici "tragač". Nesu v ruce brousek a "baňku" na mléko od sousedovic krávy. Cestou domů vypiju smetanu, která se usadila na hladině. Děvčico, ty sa pos...š! A vždycky měla pravdu.
|
|
| Cimbur |
|
(9.3.2024 8:12:43)
Já mám dojem, že ty vzpomínky mám hodně zasunuté, moc nostalgie teda nemám. Často si vzpomenu na lidi, které jsem měla ráda a nejsou tady, to tak potichu zabolí. Stejně tak místa, které jsem měla ráda a změnila se, domy, které už nestojí.
Ale moje dětství úplně tak idylické nebylo a živě si pamatuju, že mi opravdu začal chutnat život až někdy kolem 20. roku.
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(10.3.2024 11:05:59)
Na dětství občas vzpomenu, ale nostalgicky asi ne. Rodiče už nemám a jejich odchod to nezměnil.
|
|
| Anadar | 
|
(12.3.2024 10:46:57)
Měla jsme hezké dětství do 1.1.1969,kdy se tatínek rozhodl emigrovat.Pak bylo všechno jinak.Maminka byla do té doby v domácnosti,pak se živila domácím šitím,táta něco posílal,ale věci byly složité i jinak,nejen hospodářsky. Maminka do mě hučela,že se musím šíleně dobře učit,když to mám kádrově polepené a mě to šlo dost na nervy.Učila jsem se docela dobře,jenomže jiné vysvědčení než samé jedničky nebylo pro maminku dobré.A protože jsem chodila na výběrovou školu,tak tam samé jedničky byly opravdu vzácné. Byla to dost otrava,poslouchat pořád nekonečné řeči o dobrém vysvědčení.
A všichni známí se vytratili,aby si to stykem s námi taky nepolepili.
Zašití s knihou ,podobně jako Stará husa,jsem považovala za nejlepší trávení volného času. Když teď všichni vzpomínají,jak zahodili školní brašnu a lítali po venku,tak to jsem upřímně nenáviděla.
To zašití s knihou bylo ovšem problematické,neboť mne to odvádělo od školní přípravy a pomoci v domácnosti
Když jsem tehdy četla knihy popisující dětství jako ráj na zemi,vštěpovala jsem si,že to není pravda a že si to mám pro budoucnost pamatovat. Tehdejší moje starosti mi mohou přijít dneska banální,ale pro dítě to byly starosti závažné. Ale i s těmi starostmi to bylo prima období,ovšem mě vůbec život připadal vždycky fajn,tak doufám,že budoucnost ještě něco hezkého přinese
|
|
|
V její náručí
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)