Často, hodně a hodně nostalgicky. Měla jsem krásné, a řekla bych idylické, dětství všemu navzdory. Od dvou let v jeslích, ve školce, jen s mámou a s babičkou, v podnájmu, ale řeknu vám, to byla nádhera...
Plno zážitků, spousta kamarádů, všude plno fajn dospělých, pořád v přírodě, venku s klíčem na krku, všude plno dětí, zvířat, málo aut, furt jsme něco zkoumali a prolézali, dobrodružství na chatě u řeky, zájezdy s důchodci, výlety, u mámy v práci v muzeu, u babičky v kulturáku, žádný počítače a mobily, všude samá realita. Hodně svobody a volnosti - sama doma, sama ven, sama do kina, sama na chatě.
Mládí bylo taky fajn, první lásky, první sexy, zábavy a diskotéky, výlety, čundry.

Já jsem našim nejvíc vděčná za to, že mě nechali žít, moc nebuzerovali, neprudili, starali se o mě a měli mě nějak rádi. A pak dětství u babičky, u tety, u dalších příbuzných...
Jako v dětství už to nikdy nebude.