Já jsem si s babičkou povídala hodně, když jsem byla malá, pořád jsem jí nutila, aby mi vyprávěla, jaké to bylo, když byla malá ona, klidně to samé dokola Ale později (umřela, když mi bylo 15) bych se jí určitě ráda zeptala spíš na některé věci z její dospělosti. To mi sice taky vyprávěla, ale trochu "upraveně" - tedy to, že se "musela vdávat" v 17 letech jsem pochopila už tehdy. Ale třeba mi říkala, že její bratr umřel jako hodně mladý (já tehdy myslela, že mu bylo tak 18, ale bylo to 26 a zbyly po něm 2 dcery) na zápal plic, když se uhřátý napil studené vody (tj. poučení: nikdy toto nedělat!). Až docela nedávno jsem zjistila od našich (s nimiž mě nikdy nenapadlo se o tom bavit), že umřel na komplikace cirhózy jater - ascites jako následek alkoholismu. Přijde mi zajímavé, jak to babička tajila, přičemž z toho mohlo být skoro i lepší poučení.