Taky jsem šla do práce ráda. Starání se o děti jsem měla plné zuby a těšila jsem se, že si v práci odpočinu od dětí a budu se zabývat něčím jiným a dostanu se mezi dospělé. Jenže děti byly tak často nemocné, že se mi tím všecko akorát zkomplikovalo. Co 14 dní jsem byla týden doma na OČR, mezitím hlídala babička. Dost často jsem to chytla od dětí, takže jsem byla nemocná s nimi. Jenže jsem stonat nemohla, musela jsem se o ně starat. Už jsem z toho byla tak vycerpaná, fyzicky i psychicky, že si pamatuju, jak jsem jednou v tramvaji zaslechla, že nějaké cizí dítě říká:"Mami, mě bolí..." a já jsem se rozbrečela. Přitom se mě to vůbec netýkalo.