| 77kraska |
 |
(8.8.2023 18:38:28)
babi, presne tak 
|
| Ropucha + 2 | 
|
(8.8.2023 18:56:30)
77krasko, mohu se zeptat, věříš (nebo už víš), že se syn ve svém oboru uchytí a bude to dělat dobře a úspěšně?
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 19:03:59)
Ropucho, dela svou praci teprve asi rok, tak nevime, jak se mu povede....myslim, ze ma sanci, ze se mu povede dobre, ale nikoliv diky jeho znalostem, ale spis diky kontaktum, ktere navazal uz drive, a diky tomu, ze dokaze vystupovat prijemne a vstricne vuci lidem...pokud si to nejak nezkazi...jinak se neda odhadovat nic
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 19:14:51)
77krasko, díky. Jen přemýšlím, jak si v praxi vede člověk, který tak obtížně studoval. Tak snad budeš mít důvod nelitovat vloženého úsilí. A samozřejmě on sám, že to nevzdal.
|
|
|
|
| babi_ | 
|
(8.8.2023 19:23:17)
Sedmi, tak jako vtip dobrý, jinak blbost 
|
| Čumča. | 
|
(8.8.2023 19:28:10)
babi, jako reakce dobrý, ale jinak od tebe docela hrubé, nemyslíš?
|
| babi_ |
|
(8.8.2023 20:02:10)
Čumčo, hrubé? Nemyslím si. Dle mého VŠ a vztah k sestře nebo schopnost být jí oporou nijak nesouvisí. Fakt vůbec. Prostě blbost. Je hrubé napsat, že nějaký názor považuji za blbost?
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 20:31:54)
Babi, já to tak proste vidim. Ale chápu, ze někdo muže mít opačný názor, napr ze bratr truhlář muže být větší oporou než bratr s VS. Já ovšem viděla ve své rodině, ze praktickou oporou byl spis někdo, kdo měl kontakty a větší rozhled a víc životních zkušenosti.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(8.8.2023 20:46:30)
Anebo až přijde spor o dědictví, bude ten vzdělaný nebezpečnější. 
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 21:15:33)
Inko 
|
|
|
| Okolík | 
|
(8.8.2023 21:01:45)
A někdo může mít názor, že opora od sourozence a jeho vzdělání jsou zcela nezávislé 
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 21:17:19)
Záleží, v čem ta opora má spočívat.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 21:14:39)
77krasko, tomu se říká sociální kapitál.
S absolvováním VŠ to nemusí souviset bezpodmínečně, ale souvislost tam je.
|
|
| babi_ |
|
(8.8.2023 22:25:32)
No ale kontakty a rozhled a zkušenosti nekorelují s výší vzdělání.
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 22:50:36)
To víš ze ne, babi, absolutne nekoreluji😀
|
| Federika | 
|
(8.8.2023 23:02:35)
Přiznám se, že se stýkám s lidmi různého vzdělání, a že nemám pocit, že by kontakty, rozhled, možnosti a zkušenosti byly nějak v přímé úměrnosti s délkpu a úrovní dosaženého vzdělání.
Na rovinu, nevzdělávatelnej kopáč se základním vzděláním, ok...Ale mezi tituly ze slavných škol a tím kopáčem existuje spousta dalších možností a tam už jde často o jiný schopnosti.
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 23:25:43)
Frderiko, jde o kontakty a cesty, kudy se k nim dostaneš.
Přes studium a práci vede cesta poměrně spolehlivá.
Pochopitelně ale fungují i další interakce.
|
| Begonie | 
|
(9.8.2023 9:03:12)
To ze ma nekdo diky studiu a praci nejake kontakty prece vubec neznamena, ze je vyuzije k tomu, aby byl oporou svemu sourozenci  . Ze by vysokoskolaci byli nejak houfne lepsi pribuzni, jsem si teda fakt nevsimla. To nema s VS nic spolecneho.
|
| Beat | 
|
(9.8.2023 9:15:14)
Velmi zajímavý názor k diskuzi s námětem, kdo je pro vás “ dobry” sourozenec. Tzn., jaké očekávání se pojí s oporou, zájmem, pomoci a dobrými vztahy v časech, kdy si na sebe sourozenci zbydou a nemají nikoho jiného.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 14:52:05)
Beat, mě to taky zaujalo, ale v obecné rovině "synu, dost jsme pomohli my tobě, kdybychom se zabili v autě, buď oporou své sestře, která nikoho dalšího nemá" - proč ne?
Je to kostrbaté, ale v zásadě to nikomu neubližuje, ne?
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 9:25:16)
Jistěže ne.
To je debata o tom, co je sociální kapitál a jestli k němu přispívá vzdělání (ano, přispívá, do nějaké míry).
Jaký je kdo sourozenec, to je na úplně jinou debatu.
Ale pokud člověk považuje vzdělání a určitou sociální příslušnost za žádoucí hodnoty (77kraska ano), logicky k tomu holt směruje své děti.
Kdo na to nevěří nebo nedbá, lpět na tom nebude.
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 9:30:00)
ja nevim, jaky bude dcerin sourozenec za 10-30 let, kdy uz tu s partnerem nebudeme...to nemuze vedet nikdo...ale sazim na nejakou pravdepodobnost a vychazim ze svych zivotnich zkusenosti, kdy jsme v původni rodine vyuzivali socialni kapital pribuznych a ukazalo se, ze lepsi socialni kapital maji vzdelanejsi pribuzni...to byl jeden z motivu, proc jsem ho podporovala na ceste k VS vzdelani, mezi jinymi (hlavne mi to prislo skoda, aby inteligentni kluk nemel vysokou, kdyz na to ma)
ale samozrejme to muze skoncit hadkami o dedictvi, jak to casto byva, a vzdelanejsi sourozenec bude schopnejsi urvat dedictvi atd. atd. - ale radsi uvazuji pozitivne, ze budou spolu svorne jezdit na chalupu, jako to bylo v moji rodine
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 10:02:30)
77krasko, já myslím, že se nemusíš obhajovat.
Pro mě osobně je to srozumitelné, jak uvažuješ. A může to být pravda nebo ne, může to fungovat nebo nemusí a X jiných lidí bude uvažovat zase jinak.
Každý chce pro své děti dobrou budoucnost.
|
| Koníček mořský | 
|
(9.8.2023 10:18:46)
Pro mě je to taky svým způsobem srozumitelné uvažování. Ale člověk míní....
Já osobně mám fakt nechuť se v budoucnu jakkoli starat o své bratry a to z nich mám nejvyšší vzdělání. Myslím, že se na mě v budoucnu něco chystá, ale možná i díky mé břitké inteligenci a kvalitnímu vzdělání se na ně pravděpodobně vykašlu.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 15:17:44)
kopíruju od Koníčka: "ale možná i díky mé břitké inteligenci a kvalitnímu vzdělání se na ně pravděpodobně vykašlu."
Koníčku, já tě miluju
|
|
|
|
| Okolík |
|
(9.8.2023 12:36:48)
Svorně jezdit na chalupu? Vždyť jsi tu sedmi popisovala, jak složitě jsi část chalupy vykupovala z exekuce...
Navich zrovna chalupa je přece tvoje, tak ji jednou (za dlouho) zdědí jen dcera, ne?
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 15:22:42)
Okolík, my tam svorně jezdili, když jsem byla dite, babička, děda, moji rodiče, sourozenec matky se svou rodinou…všichni společne, ženy varily, muži se starali o chalupu, nosili z lesa houby, jezdili jsme se společne koupat, večer všichni hrali karty, je to spousta let….pak zemřeli babička s dedou, sourozenec si koupil vlastní chalupu a sourozencovo dite nadelalo dluhy a jeho cast na společne chalupě šla do exekuce, kde jsem tuto cast koupila v dražbě… jen na vysvětlenou
Svorne ježdění na chalupu si představuju u chalupy, která je v partnerově rodině
|
|
|
|
| Begonie |
|
(9.8.2023 9:49:06)
No ale cela ta debata se vyvinula z vety: "je to jediný sourozenec moji dcery (polorody) a my jsme staří rodiče, nakonec ji z rodiny zbyde jen on, tak je lepší, aby měl vysokou".
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 10:05:32)
Blanko, jojo, to ano, ale nikdo myslím 77krasce přímo nepotvrdil teorii, že sourozenec s VŠ bude zárukou hodnotnějšího sourozenectví
Já jí rozumím, na co sází, ale jestli to bude fungovat, to nikdo neví.
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 10:16:42)
Ropucho, clovek prece dela spoustu veci, o kterych si mysli, ze budou dobre pro nej nebo pro jeho deti a nemusi to mit predem potvrzene nejnovejsimi vyzkumy prednich vedcu
mne tady prekvapuje, ze nekdo napise mame 18-lete holky "neuc se s ni, je to jeji boj, musi chtit sama, ja bych ji maximalne poskytla jidlo" ...prijde mi to z dlouhodobeho hlediska malo prozirave....za rok toho budou litovat, az holce skonci sance na studium, a holka toho bude pak mozna litovat zbytek zivota, ze si neudelala maturitu a ze sedi za kasou v Penny - a mozna to i mame vycte, ze ji nedonutila se ucit nebo nesehnala doucovani....vzdyt jde o par tydnu uceni nebo doucovani a co to je v porovnani s celym dlouhym pruduktivnim zivotem?
|
| Federika |
|
(9.8.2023 11:17:42)
Sedmi,
vždyť to je často medvědí služba. Takový člověk je dospělý a má mít už nějakou zodpovědnost. Pokud ji nemá, je často lepší, když nikdo za něj nic řešit nebude, vyžere si následky a pochopí, že má možnost to dělat jinak.Školu si může dodělat a bude mít jinou motivaci.
Zatímco takhle se naučí, že to za něj vždycky někdo nějak vyřeší.Pro život blbě.
Jsou výjimky, to jo. Nebo spíš výjimečný situace.
|
|
| Půlka psa | 
|
(9.8.2023 12:20:15)
Sedmi, já si ani nedokážu představit, jak takovou 18 letou holku donutit se učit, pokud "sama nechce". Jasně, že musí sama chtít. Dokážu si přestavit ji na její žádost vysvětlovat diferenciální rovnice nebo cokoliv, pokud tomu zrovna rozumím. Navíc dceři třeba reviduji různé ročníkové práce, které odevzdává. Poctivě čtu desítky stran, připomínkuji a opravuji čárky v souvětích. Ale sama mě o to požádá. Kdyby sama nechtěla, tak ihned přejde do protiútoku. Nedokážu se přestavit, jak zlomit její odpor tak efektivně, aby to vedlo k dostudování. Ona je ta mládež dost sveřepá, pokud si postaví hlavu, že s něčím aktivně nesouhlasí.
|
|
| Okolík |
|
(9.8.2023 12:34:11)
Nojo, to nikdy nevíš, sedmi. Nebo může dítko vyčíst, ty jsi mě nutila, tlačila jsi na mě, až jsem se z toho zhroutila a nechci tě už vidět
Je těžké odhadnout, co je pro konkrétní dítě lepší
|
|
| K_at |
|
(9.8.2023 12:44:31)
Tak vyčítat by mi dítě mohlo. A upřímně - rychle by skončilo s výčitkami. Pokud 18lete dítě nespolupracuje, nekomunikuje, ač se rodič snaží, nabízí pomoc, tak sorry, může jít za tu kasu. A časem si maturitu dodělat při práci. Pokud ten dospívající a dospělý NECHCE, nehneš s ním. Je to tvrdé poznání i pro rodiče, ale zázraky neumí nikdo.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.8.2023 12:54:49)
Tobě je skutečně jedno, jestli dítě dostuduje nebo ne?
Já se přiznám, že bych taky tlačila.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 12:57:12)
Já bych třeba netlačila ani náhodou.
Už proto,že bych věděla, že to je tak metoda pro malý dítě, ne pro dospělýho člověka.
Probrala bych s ním možnosti, pokud by o o stáli.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 15:15:56)
Federiko, to zní velice ideově a podáváš to s takovou lehkostí, nicméně představ si, že kolem sebe máš 2-3 reálné případy, kdy studující nebyl nijak tlačen ani motivován, a dnes:
pracuje na poště - jelikož s nedokončeným vš vzděláním má holt jen gympl
dělá administrativní práci v Bille
chodí na dvanáctky do fabriky
kdybys denně vídala svoje vlastní zpruzené frustrované dítě, jak se zapikolovalo ve stavu hypotéka-malé děti-pruda v práci, bylo by ti fakt líto, žes na něj v posledním ročníku víc netlačila
Chybí ti reálná negativní zkušenost ve tvém okolí
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:21:24)
Nebylo.
Jsem proti jakémukoli tlačení, podle mě se tím potlačuje vlastní motivace.
Ukážu cesty, možnosti, podpořím. Ale netlačím. Každej má svou cestu. chceš li pracovat na poště, prosím. Nechceš, zvol jinej směr.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 15:41:34)
kopíruju od Fed "chceš li pracovat na poště, prosím. Nechceš, zvol jinej směr."
Federiko, ono se ti zase tolik směrů neotvírá, když máš dostudovanej jen gympl CV nevypadá kdovíjak repre, hned v prvním kole výběrového řízení tě ti dostudovaní prostě přeskočí
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:44:14)
Nikdy jsem se neúčastnila výběrového řízení, nikdy jsem nikdy neukazovala diplom. a troufám si říct, že nikdy nikoho nezajímalo, jestli nějaký diplom mám.
Pracovala jsem na různých pozicích,pravda, jako OSVČ. Ale všechno bych mohla dělat i bez VŠ.Jo, jen bych to musela umět,to je fakt.
|
|
| MaMar | 
|
(9.8.2023 19:29:03)
Čumčo, píšeš " ono se ti zase tolik směrů neotvírá, když máš dostudovanej jen gympl"
Jeden můj syn má "jen gympl". Inteligentní je, na VŠ se dostal levou zadní, ale to, co po nich ve škole chtěli, mu začalo připadat jako zbytečné a prostě studium po čase vzdal. Trochu mě to mrzelo, ale bylo to jeho jednoznačné rozhodnutí.
A opravdu bych neřekla, že měl málo dalších možností - z gymplu uměl celkem dobře dva jazyky, odjel na čas do ciziny, pak si dodělal nějaké speciální kurzy, jedno z toho byl vlastně učební obor, který mu ale s hotovou maturitou zabral jen pár týdnů teorie + nějakou praxi. Má práci velmi podobnou té, kterou by asi dělal po VŠ, nevím tedy, o kolik líp by na tom byl s penězi, ale konec konců, kdyby chtěl, pořád ještě si třeba aspoň bakalářský obor může dodělat. Ovšem obě jeho babičky (vysokoškolačky) občas pronáší smutným tónem "škoda, že D.... má JEN gympl"
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 22:07:53)
MaMar, rozumím ti. Máme v rodině muže, s neuvěřitelnou kariérou a jen s maturitou, vš vzdal z existenčních důvodů - nad ním by možná babičky taky řekly "ale má JEN maturitu", snad by je malinko ukonejšila jeho výplatnice
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:23:09)
A v posledním ročníku VŠ?
Absolutně nemyslitelné. Dospělí lidi. Nikdy.
A to mám syna na VŠ, myslím,že nic moc nedělá. Druhý bude příští rok maturovat. Je v Americe a kdyby se rozhodl, že se nevrátí, řekla bych mu max.-tvůj boj.
|
|
| Monika |
|
(9.8.2023 15:53:48)
Čumčo, ale takové příklady snad má kolem sebe každý,ne? Myslíš, že ty děti to nevědí, že by bylo lepší nějakou VŠ mít než nemít? Já pořád nechápu, jak jako mají rodiče ty děti "dotlačit". Inka řekla, že by jí "stačil impuls" a možná by se po neúspěchu na první VŠ přihlásila další rok na druhou. No, tak dejme tomu, jestli šlo o to, že by ji třeba měli ujistit, že jim nevadí prodloužení doby, kdy ji "budou živit" (jestli to tak bylo), tak jistě to mohli udělat, pokud by jim na jejím vzdělání záleželo (akorát že možná k tomu měli stejný přístup jako ona, že střední škola může stačit - to si myslí dost lidí). Ale jaké jiné "tlačení"? Jako já jsem v podobných věcech dost otravná matka, já bych třeba svoje děti tlačila (ve smyslu "snažila se jim mluvit do duše) víc než moje sestra (viz. můj příspěvek o "nedoučeném" elektrikáři a neodstudovaném IT specialistovi), ale co bych asi tak měla dělat víc? Navíc, pokud dítě během studia ani nebydlí doma?
|
|
|
|
| Kaliope X |
|
(9.8.2023 13:03:50)
Moje dítě zvládne vyvinout nepřiměřený tlak samo na sebe samo. Od nástupu do školy jedu v módu, nebuď dítko na sebe tak přísné a všechno nemusí být perfektní. V okamžiku, kdy by dítko něco nezvládalo nebo vzdalo bych mohla jedině nastoupit s uklidňováním a konejšením, jinak bych to jen zhoršila.
Já sama reaguji na vnější, byť dobře míněný, tlak naprostým zaseknutím a odmítáním, buď to bude podle mě nebo nijak, taky od malička.
|
|
|
| Federika |
|
(9.8.2023 12:56:08)
Já jsem teda ráda,že mě rodiče nikdy k ničemu nenutili.
A moje děti by mi rozhodně vyčetly spíš to, že jsem je k něčemu nutila, nikdy jsem si to nedovolila. Vzpomněla jsem si na sebe, ja strašně by mi to bylo proti srsti. A v 18 už vůbec. Kdybych se rozhodla seknout s vejškou sekla bych s ní,rodiče by nezmohli nic. Oni byli navíc v tomhle rozumní, brali to jako mou věc.
Navíc, pravda, oni by se to možná ani nedozvěděli.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.8.2023 13:04:18)
To já ráda nejsem, mohli mě trochu přitlačit k jazykům a ne se spokojit s tím, že mě to nebaví.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 13:07:05)
Inko,
já bych se s nima asi navždy rozkmotřila, kdyby mě chtěli k něčemu nutit.Jsem ráda,že vždycky všechno nechali jen na mně.
Mladší sny příští rok maturuje. Vymýšlí všechno možný, co dál,ani by mě nenapadlo ho v tom nějak ovlivňovat. A to ani v případě, že by se rozhodl být pasákem koz.
No,nakonec vím, že kdyby se on rozhodl být pasákem koz, bude pasákem koz. Tečka
|
| Rodinová | 
|
(9.8.2023 13:55:48)
Zabko, nedonutila ses k discipline ... ale dyt ta disciplina se netyka jen VS nebo jiny skoly, predpokladam, zes sla do prace (pokud jsi neuhnala multimilionare ) - tam je taky potreba nejaka disciplina.
To je jina disciplina?
|
| Žžena |
|
(9.8.2023 14:01:54)
Rodinová,
ano, to je jiná disciplína. Když mi něco nedává smysl, nedonutím se. Když mi to smysl dává, jde to samo.
Jak něco zavání nucením, zabejčím se a vyvinu protitlak.
|
| Rodinová |
|
(9.8.2023 15:36:24)
Zzeno, jina disciplina ... pokud je to tak, ze se nekdo nedonuti jit na skolu, protoze by se musel moc zaprit a misto toho jde do prace, ktera je praci jeho snu, tak ano (pak se teda nemusel nutit do ty skoly a jit rovnou do prace).
Pokud nekdo citi skolu jako "je to na me moc discipliny", tak pochybuju, ze mu prace ulevi, jakakoliv.
Mozna moje neporozumeni prameni z meho vnimani skoly jako vicemene brnkacka a prace jako vicemene vopruz, protoze vetsi odpovednost.
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 15:46:37)
"Mozna moje neporozumeni prameni z meho vnimani skoly jako vicemene brnkacka a prace jako vicemene vopruz, protoze vetsi odpovednost."
Asi ano.
Ve věku 20+ může člověk vnímat studijní nároky jako obtěžující, zatímco docházet někam, kde se po člověku nic náročného nepožaduje, je tam legrace, domů jde s čistou hlavou a ještě za to dostane zaplaceno, jako brnkačku.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:48:05)
Ropucho,
a taková práce ve dvaceti je? Neobtěžující, neáročná, za kterou dostaneš dobře zaplaceno?
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 15:56:27)
Fed, pred 30 lety takova prace byla...kdyz jsem studovala, tak pracujici vrstevnici vypadali, ze se maji lepe nez my studenti - praci nejak osvindlovali, penize meli, jeden kluk z tovarny vypravel, jak rano prijde, schova se za stroj, lehne si do nejakych odrezku z peny a cele dopoledne prospi, navic delnicke profese byly dobre placene...my se porad nervovali kvuli zkouskam, sice jsme v lete meli prazdniny, ale chodili jsme na povinne nebo nepovinne brigady
ted je to dost jinak, kdyz nejaka dcery vrstevnice pracuje, protoze ji vyhodili ze stredni skoly, tak ji vsichni lituji, protoze dela servirku, cely den na nohou a penize nic moc
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:58:15)
Je to jinak
Dneska by v odřezcích spokojeně nechrápal. A ani by nebyl spokojenej s platem.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 16:02:04)
Federiko, dobře zaplaceno ne, ale mladému svobodnému člověku ve startovacím zaměstnání stačí i špatně zaplaceno. Mně osobně tedy stačilo.
Dneska ne, dneska už bych nechtěla ani takovou práci, ani takové peníze.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:03:11)
Ropucho,
no nevím, oni zas dnes moc dobře vědí, jak se ty platy pohybujou, kdysi dávno v tom nebyly tak velký rozdíly.
|
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(9.8.2023 14:02:12)
Rodinová,
to je přesně to, co myslím. Medvědí služba-dobře, pomůžu, donutím, i přes protesty, ale ne vždycky to vede k nějakýmu cíli-protože dostudovat VŠ, to pro mě není cíl.
Převzít za sebe zodpovědnost, vědět,co chci. umět pro to něco udělat,k tomu jen vydřenej diplom nepomůže.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 15:13:01)
Rodinová, je to jiná disciplína.
Je to cesta menšího odporu.
Chodit do práce, která nevyžaduje žádné zvláštní úsilí, je pohodlné.
Překonat dočasné nepohodlí by se ale ve výsledku vyplatilo více.
Já nakonec nějaké vzdělání mám a dělám práci, která vyžaduje i nějaké to úsilí a dává smysl, takže celkem ok. Ale má to limity, které by nemusely být, kdyby... Ale holt ležím tak, jak jsem si ustlala, zcela spravedlivě.
|
| Rodinová |
|
(9.8.2023 15:38:33)
Chapu, zabko, fair postoj
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 13:09:33)
"Kdybych se rozhodla seknout s vejškou sekla bych s ní,rodiče by nezmohli nic. Oni byli navíc v tomhle rozumní, brali to jako mou věc."
Moji rodiče také byli rozumní a brali to jako mou věc.
Ale kdybych měla za rodiče 77kraskovy, kteří by mě vlastní silou dotlačili, byla bych dneska vděčná. Tehdy ne, tehdy bych se asi cukala, ale možná také ne, kdyby to bylo postavené, že se někdo bude učit se mnou a pomůže mi překonávat mou lenost. Těžko říct. Ten titul by mi každopádně v životě pomáhal. Ale to jsem dobře věděla, jen jsem prostě nebyla s to se donutit k disciplíně.
Moje rozhodnutí, moje vůle, můj život. V principu v pořádku, ale...
|
| Federika |
|
(9.8.2023 13:18:14)
Ono to bylo dřív taky trošku jinak, já byla v 18 prostě už pryč, k rodičům jsem jezdila tak jednou za několik měsíců. Takže spíš ani nevěděli, co studuju, jestli studuju, natož aby to chtěli nějak ovlivnit
Ale já jsem měla, má, 18 letý doma.I tak si jedou už podle svýho, starší měl problémy, dost velký, i když t přímo nesouviselo se školou, nakonec se řídil mou radou,ale vyslovovala jsme hodně opatrně a bylo jen na něm, jestli to bude chtít řešit takhle nebo jinak.
Nejsou to už děti, mají vlastní hlavy.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.8.2023 13:52:28)
Tohle mám úplně stejně, byli rozumní a nepřitlačili mě, abych znova zkusila jít na vš, když jsem se nedostala na poprvé. A já byla líná.
|
| Monika |
|
(9.8.2023 14:08:45)
Inko a jak by sis představovala to "přitlačování"? Jakože by možná stačilo, kdyby tě přesvědčovali nebo něco drsnějšího (to si neumím vůbec představit)?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.8.2023 14:13:36)
Stačilo by přemlouvání, nebyla jsem nijak zarytá. Jsem spíš taková liknavá. V tý práci se mi líbilo, bylo to pohodlný, nějaký impuls by možná stačil.
|
|
|
|
| Okolík |
|
(9.8.2023 14:49:54)
No, možná vděčná a možná byste měli už navždy pošramocené vztahy a řešila bys je u psychoterapeuta.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 15:06:30)
Kat, já mám silný pocit, že se na to dítě strašně zlobíš
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 12:57:18)
"mne tady prekvapuje, ze nekdo napise mame 18-lete holky "neuc se s ni, je to jeji boj"
Záleží na kontextu, na konkrétní situaci konkrétního člověka.
Otázka je, proč má se studiem problém.
Někdo nedostuduje a je šťastný, protože v životě potřeboval něco jiného. Někdo nedostuduje a plácá se, protože na studium v dané době neměl kapacitu. Někdo nedostuduje a lituje, že byl hloupý a líný.
Někdo ke studiu dojde obloukem později. A tak různě...
Nechat potomka vymáchat a prošlapat si sám cestu může být užitečné i nemusí.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 15:24:43)
Ropucho, souhlasím
Mám kamarádku, která přerušila studium učitelství pro SŠ kvůli těhotenství. Její dítě bylo extrémně nemocné, i v ohrožení života, v denním studiu na druhém konci ČR pokračovat nemohla. Přestup na místní univerzitu jí nedovolili, že prý se náplň studia poměrně hodně liší (což nechápu, sakra učitelství SŠ s danou aprobací je se všude učí stejně, ne?).
Když ji dneska vidím vybalovat zboží v Coopu, je mi docela smutno. Ona už si taky naprosto nevěří, přitom jsem viděla její index, zkoušky dělala za jedna, to nebyla studentka prolézající s odřenýma ušima! Za jiných okolností by dneska učila mé dítě na gymplu
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:28:35)
A to je konec života? Navždy sklad v Coopu?
Moje sestra si VŠ dodělala dálkově, když zjistila, že by se jí to hodilo. Se dvěma dětma , samoživtelka. Po střední VŠ dělat nechtěla.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 15:35:10)
Federiko, je to čtyřicátnice, tři děti, hypotéka...
Sebevědomí na nule a učitelství pro SŠ snad ani dálkově dělat nejde
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:39:06)
Sestra si dělala VŠ až po 40, myslím,že dodělala ve 46. Děti pořád doma, samoživitelka.
Nemusí dělat učitelství, ale taky nemusí dělat ve sladu v coop,když to dělat nechce.
To, že někdo nedělá, nedodělá VŠ hned po střední, neznamená,že všechno ztraceno.
Nakonec ,i se střední může dělat spoustu věcí, nejen ten sklad.
Já má sice VŠ, ale naprostou většin víc, které dělám, dělala jsem, bych mohla dělat i bez toho.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 15:54:02)
Federiko, ty máš v podstatě pravdu, co mě jenom překvapuje je, že optikou příběhů svého a své sestry posuzuješ situaci všech okolo
Já těch lidí, co si dneska stejskají na nedodělané vzdělání kolem sebe mám víc
A moje teta chápe jako své největší životní selhání, že sestřenice i bratranec dodělané vzdělání nemají - on skončil těsně před maturitou, v pátém ročníku sš, ona má jen gympl. Je to už dvacet let, a tetu to pořád trápí
V pátém ročníku sš skončila i moje kamarádka. Je poloviční cikánka a s maturitou by její možností fakt byly lepší
Nejde vždycky říct. Její boj, nazdar bazar.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:57:11)
Moje sestra byla jen příklad.
A já si myslím , že je možný říct-její boj, nazdar.
Vždycky jsou možnosti, vždycky je cesta.
Na druhou stranu, kdyby moje dcera otěhotněla na VŠ,rozhodně bych se snažila jí pomoct. Pokud by chtěla.
|
|
| Monika |
|
(9.8.2023 16:04:36)
Čumčo, já naprosto chápu, že ty rodiče to mrzí, že děti školu nedokončily. Ale vědí teda teď zpětně, co měli (oni sami jako rodiče) v té věci udělat jinak? Vyčítají si něco, co reálně mohli udělat tehdy jinak, nebo mají jen nějaké abstraktní představy, že "měli své děti dotlačit, aby dostudovaly"?
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 16:10:07)
právě že jo, měla jim prý dát všechny svoje úspory, aby pro ně odchod ze školy a vidina výdělku v nekvalifikované práci nebyla lákavá. Měla jim prý dávat vyšší kapesné, aby měly totéž co jejich vrstevníci Ona tehdy ale fakt obracela každou korunu, alimenty minimální
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:14:53)
Čumčo,
já nějak nestíhám, nerozumím tomu,kdo mě dávat větší kapesné,kdo měl odevzdávat veškeré úspory?
|
|
| Monika |
|
(9.8.2023 16:15:01)
Čumčo, ale tak to sama vidíš, že to je jen takové sebetrýznění, reálně takovou možnost stejně neměla. Pokud někdo skončí školu v posledním ročníku, tak nevěřím, že je to kvůli vidině, že je lepší jít do práce. No a že někdo chce po maturitě raději vydělávat než jít studovat za nuzných podmínek, to je holt život. Vyčítat si, že jsem neměla pro děti dost peněz, je jistě možné, ale holt to tak bylo ...
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 15:53:56)
Čumčo, kombinovaně asi studovat lze, ovšem ve středním věku s rodinou a domácností na krku je to zase ještě úplně jiná disciplína než ve dvaceti, kdy je člověk bez závazků, má energii a na starost jen vlastní osobu.
Kdo vystuduje jakožto rodič při plném zaměstnání, je borec.
Já jsem si vyzkoušela studium při polovičním úvazku s odrostlými dětmi a měla jsem toho až až. A to nešlo o nic náročného.
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 16:00:36)
Ropucho, navic nevis, jake starosti Ti jeste pribudou, jestli budou vsichni zdravi, deti nebudou potrebovat extra peci, jestli zena zustane s manzelem nebo bude samozivitelka...podle mne to neni sranda studovat pri zamestnani, mame takoveho znameho, chytry chlap a udelal vysokou pri praci az napotreti, pritom v jeho oboru, kde vsechno uceni znal z praxe, da se to fakt tezko kloubit s normalnim zivotem
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 16:03:23)
myslim, ze by si tuhle pozdni cast diskuse mely poradne precist vsechny uzivatelky, ktere pisou "jeji boj, je dospela"
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:05:05)
Já si pořád myslím,že dospělýmu člověku by nikdo neměl mluvit do života, může pomoct,říct svůj názor,podpořit, ale ne ho k něčemu tlačit nebo přemlouvat.
A ano ,jejich boj.
|
| Monika |
|
(9.8.2023 16:07:25)
Federiko, tak to já bych asi i přemlouvala (a možná budu) a v případě žádosti se i snažila nějak pomoct, ale co dál, když to nefunguje, není zájem?
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:11:17)
Když není zájem, ani snaha, ani reakce na předložení možností, tak nic.
To je přece něco jinýho, než když je dítěti deset let, já nemůžu dospělýmu člověku něco nakazovat, byť je to moje dítě.
|
|
| K_at |
|
(9.8.2023 17:54:10)
Moniko, no přesně tak!
"Federiko, tak to já bych asi i přemlouvala (a možná budu) a v případě žádosti se i snažila nějak pomoct, ale co dál, když to nefunguje, není zájem?"
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 18:02:01)
Kat, u nas to bylo tak, ze kluk strasne chtel tu skolu studovat, pak kdyz ho vyhodili, tak se na ni prihlasil znova, o jine skole nechtel ani slyset, vlastne o tom oboru mluvil od detstvi (minimalne od 12 let, kdy jsem ho poznala)....ale kdyz prislo na uceni, tak ho to strasne nebavilo a nemohl se k tomu dokopat
tedy uznavam, ze to neni nejzabavnejsi obor na svete, je tam spousta sprtani, ucebnice maji stovky stran - a nez se clovek dostane k zabavnym pripadum v praxi nebo aspon k nejakym konkretum ze zivota, ktera by si umel predstavit, tak musi projit spoustou teorie, ktera mu nerekne vubec nic
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 19:41:44)
77krasko, obdivuji lidi, kteří vystudují tyto šprtací obory.
A upřímně nad tím žasnu o to více, že to nejsou vždycky jen vysoce inteligentní jedinci (to nemířím nikterak na tvé dítě, ale obecně).
Vůle natlačit si do hlavy stovky stran suché teorie je pro mě úplně nadpřirozená schopnost.
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 19:46:21)
Ropucho, za meho mladi byl tezky ten zacatek, prvni velky zkouska byla z "teorie statu a prava" ....uplne teoreticky predmet, dneska uz tam maji trochu praktickych prikladu...pak si clovek zvyknul....a o to vic si uzil ty praktictejsi predmety jako obcanske a trestni pravo, tehdy jeste bylo extra rodinne pravo
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 16:16:11)
"Já si pořád myslím,že dospělýmu člověku by nikdo neměl mluvit do života"
Federiko, já si to v zásadě myslím také, on si ostatně málokdo do něj mluvit nechá, i ještě před dosažením dospělosti.
Ale mluvit O ŽIVOTĚ by se s dětmi mělo.
Naše děti mají ohledně VŠ studia od začátku jasně dané podmínky z naší strany, podpoříme pět (resp. šest) let jedním tahem, žádné přerušování, žádné zaječí úskoky, řádné studium.
Kdo by to chtěl jinak, tak za své.
Pevně doufám, že klapne to řádné studium.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:19:53)
My ani takovou dohodu nemáme. Právě proto, že člověk nikdy neví, co do čeho může vlézt.
Podporujeme. U staršího to bylo po covidu hodně komplikovaný, se vším.
A mladší je cvok, co z jeho plánů vzejde, nevím, zatím nás i všechny okolo svými nápady baví Co bude za školu dělat po maturitě, každou chvíli mění.
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 16:22:27)
Federiko, to holt musí každý rodič vědět, na co stačí jeho nervy a jeho peněženka
A takhle tedy, jistěže v případě nějakého průšvihu bychom pomáhali a neotočili se zády.
Ale chceme, aby nad sebou studenti cítili trochu bič a necítili se volní k nějakým kreativním experimentům. To je ostražitost před vlastními geny.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:26:35)
Ropucho,
ona je to taky otázka problému více dětí. My prostě ppodporujeme podle toho,co ty děti dělají, chtějí dělat,ale jen v rámci toho, co můžeme.
Takže někdo měl soukromou školu, někdo ne,vybírá si to třeba zas jinde, mladší má teď v plánu snad nejnovějš Princeton, za nějakých 60 tisíc dolarů na semestr, dobře ví, že to platit nemůžeme, tak zkrátka buď upraví plány nebo si nějak sám pomůže, ale jinak do určité míry podpoříme všechny.
Což ovšem neznamená, že budou bydlet do 30 doma a já jim budu plánovat život
|
|
|
|
| Kaliope X |
|
(9.8.2023 16:23:49)
Ropucho, já to měla podobně, ale nepočítala jsem s tím, že dítě bude toužit po studiu na školách v horních patrech hodnotících žebříčků. Takže jsem přešla na nemám problém, ale musíš si zajistit i peníze na studium, to nejsem schopná zaplatit.
|
|
|
|
| MaMar |
|
(9.8.2023 19:41:49)
77krásko, když ona je ale v některých situacích velmi tenká hranice mezi tím, že dítě využije a ocení poskytnutou pomoc, a tím, že získá pocit, že bez dokončené školy nemá pro rodiče žádnou hodnotu. Což může skončit prásknutím dveřmi a dlouhodobě pochroumanými vztahy, nebo následky na sebevědomí dítěte.
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 19:48:00)
no my jsme mu vzdycky davali najevo, ze hodnotu ma i bez vysoke....ale u nich meli vysokou pribuzni siroko daleko, tak to je pak tezke
|
| MaMar |
|
(9.8.2023 19:55:34)
A tak to u nás taky mají vejšku skoro všichni příbuzní, už tři generace No tak je aspoň nějaká změna, že ji někdo nemá.
(Mluvím o vlastních dětech, u těch pěstounských jsme povětšinou rádi za učňáky, a už to také nese sociální kapitál - dohodily mi zedníka )
Ale já tvou vynaloženou snahu chápu, když píšeš, že syn tu školu vystudovat opravdu chtěl, "jen" se nedokázal přimět k učení. To je jiná situace, než když se dítě rozhodne, že studovat nechce.
|
|
|
|
|
|
|
| Jahala. | 
|
(9.8.2023 16:01:48)
Učitelství na SS dálkově dělat lze. Sama jsem jako samozivitelka teda jen jednoho dítěte nemocná v hmotné nouzi VŠ začala studovat ve 43 dokončila jsem jen Bakalářské, ale dělala jsem to bylo to náročné, ale šlo to. Magisterské jsem pak zkoušela, ale pro velký počet uchazečů jsem neprošla prijimačkama. Ehmm naposledy teda letos a to mi je už přes 50.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:02:20)
Jahalo,
seš dobrá.
|
|
|
|
| Kaipa |
|
(9.8.2023 15:44:02)
Federiko, píšeš z pozice někoho, kdo má formální vzdělání, peníze na "bezstarostný" život, materiální zabezpečení, zřejmě děláš to, co tě baví... Umíš si samu sebe představit v tom COOPu? Byla bys tam spokojená? Pokud to má někdo jako svobodnou volbu, je to ok. Ale pokud se to prostě "nějak" stalo a člověk spokojený není, je to blbý. Jistě, na změnu není nikdy pozdě.
Já se přiznám, že jsem měla na VŠ období (trvalo cca 1 semestr, sešly se hnusný zkoušky a byla jsem vcelku demotivovaná), kdy jsem se školou chtěla praštit. Naši mi to vehementně vymlouvali a dneska jsem fakt ráda, že tu školu mám. No možná jsem málo uvědomělá.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:45:18)
Ne, nikdy bych nebyla spokojená v Coopu. Ale nikdy bych tam taky nelezla. Nikdy jsem nechtěla bejt zaměstnaná. Vždycky jsem byla OSVČ.
Ani ona tam bejt nemusí.
|
|
| Kaliope X |
|
(9.8.2023 15:49:36)
A jak se samo od sebe stane: "Umíš si samu sebe představit v tom COOPu? Ale pokud se to prostě "nějak" stalo a člověk spokojený není, je to blbý".
Vše je následek vlastních rozhodnutí a jednání. Zaměstnání se samo od sebe nestane, pokud se mi nelíbí, tak musím udělat aktivně něco, abych to změnila, samo se to tak nějak nestane
|
| La Pepa | 
|
(9.8.2023 15:58:20)
Lepím náhodně...
Myslím, že v devadesátých letech, kdy jsem já vystupovala na pracovní trh, vzdělání úplně roli nehrálo. Resp i s gymplem, pokud člověk uměl jazyky a nebál se počítačů, se dala najít dobrá práce.
Což je můj případ, vejšku mi rozmluvil táta s exmanželem, šla jsem na nástavbu a nechala toho v půlce....
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:59:52)
Já mám pár kamarádek, které nepřišly ke státnicím po 5 letech studia. Prostě nervy nepřišly.
Vydělávají si výborně, dělají úplně to samé, co by dělaly,kdyby VŠ dodělaly. Tenkrát ještě nebyl bakalář, takže nemají vůbec nic.
|
|
|
| Kaipa |
|
(9.8.2023 16:13:35)
Kaliope, všimla sis uvozovek, v nichž se nachází slovo "nějak"? Klidně můžou přijít věci, které tak úplně nemůžeme ovlivnit a dost nám se životem zatočí. Představa, že vše máme absolutně ve svých rukách, je z mého pohledu úsměvná.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:15:40)
Kaipo,
to rozhodně ne.
Ale vždycky je víc možností a víc cest.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 16:28:53)
Federiko, ty jsi myslím v zajetí bubliny "dobře materiálně zajištěných dam".
Jsou ale i ženy, které porodily velmi nemocné dítě, nebo v produktivním věku byly ve hmotné nouzi, jejich partner je nepodporující (má ji rád, ale podporu při opětovném získávání seberealizace jí prostě neposkytuje)
Jsou i ženy, které ve "vytyčení nového skvělého směru" omezuje jejich zdravotní stav.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:30:16)
Ano,
i tak je vždycky víc možností.
Myslím víc možností než dělat ve skladu v COOP, kterou dělat nechci, a litovat, že jsem nedokončila vejšku.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 16:38:23)
Federiko, jojo, já to těm konkrétním lidem poradím, až se uvidíme - že je hafo dalších směrů, třeba Princeton
|
| Kaliope X |
|
(9.8.2023 16:44:25)
Ale zrovna ten Princeton znamená, že zájemce musí vyvinout mnohem větší úsilí sám od sebe, aby byl přijat a další, aby někde získal peníze na studium, protože ani ty "zajištěné dámy" obvykle tak dobře zajištěné nebývají.
|
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:55:40)
Čumčo,
pokud se můj syn dostane na Princeton, dostane se tam díky svýmu úsilí a díky tomu, že si sám peníze, resp. stipendium sežene.
Ne, že mu to někdo zařídí.
A každej má v životě spoustu možností, někdo víc, někdo míń, ale nikdo nemá jen jednu-a to pitomou.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 17:07:37)
Federiko, abychom si správně rozuměly, já nemám vůbec nic proti tvé životní filozofii. Jen se domnívám, že ji nemáš podloženou životem, který zahrnuje skutečné životní nástrahy a úděly. A tak ji nepovažuju za úplně aplikovatelnou na ostatní příběhy.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 17:14:43)
Tak já si vezmu třeba naši rodinu. Máma v 19 otěhotněla, celkem tři děti, táta jako údajný syn kulaka nesměl studovat, oba dělali málo kvalifikovanou práci. Máme ve 41 letech mrtvici, brzy vážná nemoc i táta, dvě děti ještě na ZŠ. Dobře rozdaný karty? Ani jeden nebyl ve svým život nespokojenej, máma si spokojeně žije dál. Nás samozřejmě od těch necelých 17 už nepodporovali.
Přesto-kdybych neudělala VŠ , je to jen moje vina a mé rozhodnutí. Kdybych musela do Coopu, mé rozhodnutí. Kdybych byla finančně na dně, mám pořád více možností,jak situaci řešit. Kdybych onemocněla, onemocnělo mi dítě , jasně může se stát, ale pořád to nemůžu svalovat na jiné.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 17:26:14)
Fed, moc se omlouvám za tak osobní otázku, ale když nezohledníš zkušenost svých rodičů a své sestry, a vezmeš si jen a výhradně příběh svůj a svých dětí - čelili jste někdy skutečným strázním?
Strázní nemyslím to, že mi rodiče možná nedají celé školné na Princeton.
Já taky stála hned po maturitě na vlastních nohou, vystudovala dálkově při práci - tohle ale není kdovíjaká trýzeň (v single věku, mladá, bez dětí)
|
| Federika |
|
(9.8.2023 17:43:50)
Ano, nedostatek financí,špatné bydlení v podnájmu, nemoc syna, nemoc dcery...
Ale tady je řeč o něčem jiném. Nebo ne?
Myslela jsem,že se bavíme o rezignaci, o stavu,který může způsobit nedokončená škola a případné vině rodičů, kteří nedostatečně na "dítě" šlapali.
A s tím nesouhlasím.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 18:12:41)
kopíruju od Federiky "Myslela jsem,že se bavíme o rezignaci, o stavu, který může způsobit nedokončená škola a případné vině rodičů, kteří nedostatečně na "dítě" šlapali."
Aha, Fed, tak moment, moment, já myslela, že se bavíme o situaci zakladatelky, jejíž dcera se loni složila (zátěž ve škole plus rozvod rodičů) a není z toho ani náhodou venku....
Já myslela, že se bavíme o tom, že jen trapní rodiče se se svými dětmi učí, horem spodem úpěnlivě řeší jejich motivaci k dalšímu studiu, platí jim delší studium na vš atd.
Já se vyhranila proti názoru, že tito rodiče dětem vlastně poskytují medvědí službu (že jim de facto škodí).
Protože pro mě to všechno jsou dost lidsky pochopitelné situace, na které nejde plošně uplatnit - "její boj, konec-střapec"
|
| Federika |
|
(9.8.2023 18:39:47)
Já jsem taky ale nepsala-její boj, konec střapec. Už na začátku jsem psala, že tahle holka je na střední a že bych se snažila pomoct. Ale že o to musí stát ona sama.
Trochu jiná situace je u dospělých lidí na VŠ.
|
|
|
|
| Federika |
|
(9.8.2023 17:44:32)
A školné na Princeton, my bychom synovi nemohli dát vůbec nic. A on to ví.
|
|
|
|
| Termix | 
|
(9.8.2023 18:52:47)
Čumčo, protože Federiku znám docela dlouho osobně, troufám si říct, že i ona čelila různým nástrahám a myslím si, že nikdo by nechtěl řešit nemoc dcery, kterou řešili. Znám poměrně dobře tu dceru a vím, jak na tom byla. A ani bychom nechtěli řešit jiné starosti okolo jiného jejího dítěte.
A jinak souhlasím s ní, že člověk to prostě má takové, jako si to udělá. A možnosti v životě jsou. Někdo to má jednodušší a jiný ne, ale nakonec je to vždy na tom každém dotyčném. A taky moc dobře vím, o čem píšu.
|
| K_at |
|
(9.8.2023 19:21:09)
Termixi, velmi kulantne řečeno. Federika zatraceně ví, co jsou to prusery. 
|
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 21:54:02)
Termixi, píšeš mi reálie, které mi před tebou o sobě Federika napsala
Ale to jsme dost odbočili, já mluvila o strázních, které člověka potkají zatímco probíhá jeho vzdělání - během prezenčního studia např.
Celou dobu píšete poměrně obecně, že "když se chce, tak to jde."
Proto jsem vypočítávala konkrétní příběhy ze svého okolí, jedná se zpravidla o ženy, kterým se náročnou péčí o dítě sakra zkomplikovalo, a neměli podporující prostředí (rodiče/partner).
Na školu se nyní vrátit jde, ale už by u přijímacího řízení neporazily čerstvé našprtané středoškoláky čerstvě po maturitě. Výhodou u přijímaček by byla praxe v oboru, kterou ovšem nyní bez kvalifikace nejde získat.
|
| K_at |
|
(9.8.2023 22:01:39)
“ vezmeš si jen a výhradně příběh svůj a svých dětí - čelili jste někdy skutečným strázním?"
....ptala jsi se Federiky obecně.
Jinak dodám, že co jsem prolétla tebou uvedené příklady, tak tam vidím mj selhání (neexistenci) podpory při studiu a rekvalifikaci rodičů (dětí) s nějakým objektivním znevýhodněním. To u nás vlastně neexistuje.
Jinak ale částečně zase - pokud se děti rozhodly ukončit studium, rodič s tím nehnul.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 22:18:45)
Kat, ptala jsem se Federiky obecně, ona mi odpověděla, ale já měla na mysli strázně při získávání vzdělání - neplánované těhotenství, péče o dítě s ind.potřebami, nepovolený přestup na zdejší fakultu a stejný obor, v jiném případě péči o rodiče v mimořádné životní situaci...plus nepodporující partner
Kdybych nenapočítala tři případy jen ve svém okolí, tak si to nedovolím tvrdit
A opakuju, nepíšu o sobě, můj příběh byl zcela jinej.
Já bych na vzdělání svého dítěte tlačila hodně, fakt hodně - kdyby mu v životě taky padly tři špatný karty hned po sobě, bude mít to vzdělání...
|
| Půlka psa |
|
(9.8.2023 22:40:35)
" neplánované těhotenství, péče o dítě s ind.potřebami
...............
Já bych na vzdělání svého dítěte tlačila hodně, fakt hodně"
Přijde mi, že jsou to jablka s hruškama. Podporovat své dítě, které chce studovat VŠ a pomáhat mu s jeho náročným neplánovaným dítětem je jedna věc. A tlačit do VŠ člověka, kterému se studovat nechce, je úplně jiná liga. Vlastně ne jiná liga, je to úplně jinej sport. Jeden studovat chce a nemá možnosti a druhý možnosti má, ale nechce. Ti dva studenti a jejich situace spolu nemají vůbec nic společného. Prvnímu jde pomoct, ale s druhým hnout nejde.
|
| Čumča. |
|
(10.8.2023 18:37:27)
Půlko, za dospělcovo "já nechci dál studovat" se skryje spousta rozličných důvodů:
přestala jsem si věřit, poslední zkouška byla skoro nad moje síly, já to dál nedám
nevidím žádnou motivaci, přestala jsem vidět smysl proč toto studium udělat, i když mi chybí jenom rok
mám psychické problémy, možná deprese
chci raději cestovat než se biflovat
chci dělat jiný obor, jinou formou než prezenční
jsem línej jak veš a nechci se zabývat ničím, co smrdí námahou
stala jsem se obětí násilí a už se nechci do tohoto města nikdy vrátit
|
|
|
| K_at |
|
(10.8.2023 7:58:25)
Čumčo, je to přesně tak, jak to píše Půlka. Když dítě chce, aspoň trochu, a potřebuje pomoc - to je úplně jiná situace, než když ty se můžeš přeskočit a dítěti je to u zadku, kašle na vše a nechce nic.
A 18 lety, tedy oficiální plnoletostí, operují často právě děti jako důvodem pro to, že si mohou dělat co chtějí a třeba se vybodnout na školu.
|
|
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 22:39:19)
Kat, já bych na tu maturitu asi nedokázala rezignovat a říct "jeho boj, jeho život"
Za prvé pořád pro mě těch 18 let není žádnej milník, dokud nestojí na svých nohou, tak to pořád je moje dítě
A zadruhé vzala jsem si lidi z okolí, kteří si dodělávali maturitu a všichni z toho byli na infarkt - policajt (aby mohl zůstat u policie), kamarádka na mateřské a pořád brečela, že se učí v noci a přišla kvůli tomu o mléko. Oba to dali, ale byla to jejich noční můra Ani jednoho jsem neviděla nikdy v horším stavu.
Přítel se snažil dostat na dálkové studium učitelství, aby mohl dál učit - přijímačky z biologie nedal, kdyby se rozkrájel - nás mozek je v 18 fakt jinej, než ve 30.
|
| Jahala. |
|
(9.8.2023 23:27:46)
Na bakalářské přijímačky se fakt naučit dá a nemusí to být po maturitě. Musíš tomu věnovat čas, ale dá se to.
|
|
| Begonie |
|
(10.8.2023 7:56:08)
Ale prosim te. Zacale jsem studovat prava v 35, doma jsme mela 9mesicni mimino a zadny cerstve nasprtany maturantky me neporazely. Naopak, byla jsem jedna z asi 50, co skolu dokoncila v terminu, co rok, to jeden rocnik, zadny protahovani studia, zadny Erasmy, na to jsem nemela cas, kdyz jsem mela maly dite.
Jasne, ze to je v 35 jiny, nez ve 20. Moje prvni VS byla uplne jiny studium - jiny podminky, jiny cas, jina ja, i to studium v zahranici jsem si uzila. Ale v tech 35-40 zas uz vis spoustu jinych veci, jak a co se ucit a i v ty skole se k tobe chovaji jinak. Bylo nas tam vic, co jeli prava jako dalsi VS, i starsich nez ja. Fakt nemusis na cely zivot skoncit ve skladu v Coopu, kdy z nejakyho duvodu ve 20 seknes s vejskou.
|
| Federika |
|
(10.8.2023 10:38:31)
Jsem ráda, že to tady píšete. (Půlka, Blanka Termix, Kat a další...)
Mám pocit,že Čumča nabyla dojmu, že já se narodila ve zlaté kolébce, ve zlaté kleci nadále žiju, moje děti se vzdělávají bez problémů, my jim navíc všechno, i to vzdělání, zaplatíme... Takže nemám právo vyjadřovat se k případům, které takové štěstí neměly"...
Většina věcí v životě je na nás. Občas něco nevyjde podle představ, občas zasáhne osud. To ale neznamená, že my už nejsme ti, kdo náš život řídí.
A zrovna záležitost jako narození dítěte v neplánované době není žádné neštěstí a dá se to řešit. Dospělé dítě, které se vzpírá a nechce se učit se taky dá řešit.
Pokud teď nedodělá maturitu nebo pokud dítě nedodělá VŠ, rozhodně to není konec světa. ani nikdy není předem odsouzené k živoření a špatnému sociálnímu životu.
Záleží na něm.
Já jako rodič můžu podat pomocnou ruku , (ač to tak nevypadá, já bych svým dětem vždycky pomohla, ale ne tak, že bych je pomalu násilím nutila se učit), ale vždycky je to na tom daném člověku, on musí chtít.
Každý má karty rozhozené jinak, tak je to na celém světě.A každému se kdykoli můžou ty karty rozházet.
Do Coopu bych nikdy pracovat nešla, protože nechci. Ale dovedu si představit, že někomu to vyhovuje-blízkost zaměstnání, žádné velké nároky, stálý plat nějaký plat...
Je milion dalších možností, vybrala bych si něco jiného, co by mě bavilo.
A škola se dá samozřejmě studovat v každém věku. Když člověk chce.
|
| Pole levandulové | 
|
(10.8.2023 11:08:11)
Federiko, naprosto s tebou souhlasim.
|
|
| Termix |
|
(10.8.2023 11:13:40)
A ještě bych dodala, že když člověk chce, tak si poradí i bez pomocné ruky rodičů.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.8.2023 11:26:54)
"když člověk chce, tak si poradí i bez pomocné ruky rodičů."
Termixi, jak který.
Ty nebo Federika (a další) jste příklady extrémně šikovných lidí, vybavených od přírody nadáním, vůlí, odvahou, pracovitostí atd., kteří si v životě dokázali poradit a vybudovat si po zásluze místo na nejvyšších sociálních příčkách. (Ty osobně naprosto neuvěřitelně.)
Ale byla bych opatrná s tím "kdo chce". Ono se to tak říká, ale v reálu jde spíše o to, že chtěl by každý, ale jen někteří jsou vybaveni potřebnými vlastnostmi a schopnostmi.
|
| K_at |
|
(10.8.2023 11:33:56)
Ropucho, ano. To, co složitě píšu, jsi vystihla jasně a srozumitelně.
Ale v základu platí, že pokud se průměrný puboš sekne a kousne, tak s ním nehne ani sebeobětavější matinka. A bohužel, ty důsledky potom v reálu nese samo na vlastní kůži. Když má rozum, a štěstí, může ho okolí podpořit k doplnění vzdělání v budoucnu.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.8.2023 11:58:47)
Kat, souhlasím s tebou v tom, že náš vzdělávací systém není dostatečně pružný a podporující.
A ohledně "kousnutých pubošů"... kdo se probíjí dospíváním složitě, asi by měl mít podporu v tom smyslu, že nevadí, že něco nejde hladce a teď hned, že je klidně možné zvolnit a jít jinudy. Tlak a pocit definitivně zabouchnutých dveří v nácti nebo dvaceti letech je zbytečný. I když ta cesta třeba bude složitější.
Já to na své děti také zkouším, aby šly pokud možno přímo, ale kdybych viděla, že na to opravdu nemají a mělo by je to psychicky ničit, nehrotila bych to.
|
| Federika |
|
(10.8.2023 12:05:14)
Ropucho, s tím souhlasím. Klidně bych je podpořila v x cestě, která by nebyla tak úplně podle mých představ. někdy se to nakonec ukáže jako lepší řešení.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.8.2023 13:07:05)
Federiko, ano.
Já vzhledem k vlastní zkušenosti zdůrazňuji, že ta přímá cesta je nejjednodušší, že dohánění vzdělání ve středním věku už je komplikovanější a stojí za to hecnout se v mládí, kdy má člověk na starost jen sám sebe a podporu od rodičů i od státu.
Ale to platí pod podmínkou, že na to je člověk zralý (a překonávat musí maximálně svou lenost). Když není, nedá se nic dělat, násilím nikdo nedozraje.
|
|
|
|
|
| Termix |
|
(10.8.2023 11:36:26)
Tak je fakt, že soudím podle sebe.
|
|
| Federika |
|
(10.8.2023 11:49:07)
Ropucho,
ale tohle je logický. Tím jsem v zásadě myslela to, že "každý máme ty karty nějak rozdaný", to se vztahuje na cokoli.
Ale každý prostě má vždycky víc možností a může ovlivnit to, jak bude žít.
|
|
|
|
| K_at |
|
(10.8.2023 11:31:35)
Federiko, v podstatě souhlasím. Jen dodám to, že každý máme nějakou povahu, volní schopnosti. A že rozhodně ne-existence podporujícího okolí je velký bonus, nebo naopak velké znevýhodnění. To rozhodně ano. A hlavně - není tu prostě systémová podpora pro lidi, kteří by potřebovali třeba jen trochu pomoci od okolí, aby si dodělali kvalifikaci. Přitom je to zcela v zájmu státu a nás všech. Někdy by stačila krátkodobá finanční pomoc, někdy pomoc s pohlídáním dětí. Ne, určitě není jednoduché studovat s dětmi a při plném úvazku a bez podpory. Ono je to těžké, i když člověk má oporu a pomoc a finanční zázemí. A jsou prostě lidé, kteří tu vůli mít nebudou nikdy. A skončí se ZŠ vzděláním. Je to škoda, ale pokud v tu správnou chvíli oni sami nemají vůli dokončit SŠ či učňák, když to jde, prostě nesou dál důsledky.
Blbý ale je, když jde o děti, které opravdu nemají podmínky a nikdo jim nepomůže. A těch bude taky dost - není klid, prostor na učení, není na režii. Tohle je průser našeho státu a krátkozrakost.
|
|
| Čumča. |
|
(10.8.2023 18:52:01)
Federiko, neměla jsem o tobě žádný absolutní závěr, zeptala jsem se tě, jestli ses potýkala během vzdělávání se strázněmi, tys mi odpověděla a já ti odpověď naprosto věřím
Někde mám výsledky dost rozsáhlého testování, kde jedním z parametrů vyhodnocení je i to, jestli věřím, že život mám hlavně ve vlastních rukou - a opakovaně tam vyšla velmi vysoká procenta pro "život" ve vlastních rukou a jen něco málo pro vnější fatální vlivy.
Akorát na příběhy druhých pohlížím shovívavěji, já neuvažuju stylem "kdybys fakt chtěla, cestu bys našla", není mi to vlastní Vysloveně bych se styděla to takhle své kamarádce říct. Proč taky. Ale líto mi toho jejího rozuzlení je hodně.
|
| Federika |
|
(10.8.2023 20:02:01)
Čumčo-během vzdělávání?
Já už na to zapomněla, ale kdybych měla rodiče, které by to nějak zvlášť zajímalo, možná by ze mě taky šíleli
Hned po gymplu jsem se na VŠ nedostala-vybrala jsem si obor, u kterého mi rovnou všichni, včetně učitelů na gymplu říkali, že není šance, že v historii školy se tam zatím ještě nikdo nedostal. Nevěřila jsem. Odešla jsem do Prahy, bydlela jsem sama, živila jsem se sama. S tím, že budu dělat příští rok přijímačky.Mým rodičům to už bylo fuk. V den přijímaček jsem jim volala, mamka mi řekla, že proč jí to volám, že se tam stejně nedostanu.
Dostala.A myslela jsem si, že jsem si docela hezky studovala., Pravda, bez jakékoli finanční podpory, od rodičů ani koruna. Ale jinak jsem byla spokojená.
A teď jsem vyhrabala svůj tehdejší "index" A mám tam:
"Škrt škrt, škrt, neplatná zkouška, přerušení studia, nástup po přerušení..."
Kdybych to neobjevila, ani bych si to nevybavila
Rodiče vůbec o ničem nevěděli netušil pomalu ani co studuju, tak byli v klidu.Ale zřejmě i já jsem byla v klidu.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.8.2023 21:03:10)
To ale není obvyklý scénář. Většina rodičů se o studium svých dětí zajímá.
|
| Dari79 |
|
(10.8.2023 21:30:01)
Jenže, co si budeme nalhávat, většině dospělých dětí je to dost protivné.
Moje máti se o mé studium taky nezajímala, teda možná zajímala, ale já jsem jí to nehlásila. Samozřejmě - byla jiná doba, nebyl internet v tom dnešním slova smyslu, půlku VŠ jsem neměla ještě ani mobil, studovala jsem na druhý straně republiky a domů jezdila jen po semestrech nebo na Vánoce... A že bych psala domů dopisy, že jak mi to jde, tak to fakt ne.
Ale vím, že někdy říkala, že se jí třeba v práci ptali, jak mi to studium jde a že ona ani neví, co jim má říkat. Ale ona věděla, že všechny zkoušky udělám a že se na školu nevykašlu. Myslím, že možná měla spíš obavu, že otěhotním, protože jsem tenkrát žila s přítelem...
Pro mě představa, že se mě máti ptá, kdy budu dělat zkoušku, jestli se učím, jestli se učím dost a blábláblá, je naprosto šílená. Takže se neptám ani našeho velkého syna, ten se samozřejmě v běžném hovoru zmiňuje, ale toho máme denně "doma", takže to je něco jiného. Už má za sebou i bakaláře, tak toho ing. snad už taky dodělá, aniž bychom ho museli nějak řešit.
U střední je to něco jiného, tu potřebuje fakticky každej. Na VŠ ale podle mě každej nemá a to co občas vidím, že studuje/vystudovalo, tak nechápu... Takže tlačit někoho, aby dodělal VŠ, považuju za hovadinu, protože buď na to nemá kapacitu nebo vůli a to je pak dost jeho problém...
Ale třeba jeden z bratranců byl dotlačenej, aby VŠ dodělal, podobně "za každou cenu", zůstal pak v Praze, fakticky nedělá pořád nic a jeho táta mu furt posílá peníze, protože on furt škemrá, že nic nemá, ... Práce mění jak ponožky, nebo prý "nic nemůže najít" - v Praze, mladej kluk s VŠ... Je bohužel zvyklej, že rodiče mu pomůžou, nějak to za něj vyřeší... Zvenku je to fakt strašný, ale holt taky jedináček, táta doktor, tak synka pořád podporujou a mám takový pocit, že budou snad celý život. To je pro nás takový strašák, jak fakt nechceme dopadnout. I já i muž jsme se už na VŠ museli živit sami, makali jsme od mládí, představa, že vlastní děti přemlouváme, aby se učili, aby si "nezkazili život", příp. je "do 30" sponzorujeme, je hrozná. Věříme, že náš příklad bude silnější, než lenost.
|
|
| Federika |
|
(10.8.2023 21:49:41)
Inko,
nevím, byla trochu jiná doba.Bydlela jsem většinu studia s kamarádkou, byla na tom stejně jako já. Vzpomínám na tu dobu jako na nejkrásnější období mýho života,byť jsme často měly někdy každá jen na půl lučiny a půl rohlíku denně . Vydělávaly jsme během studia jen na nájem.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.8.2023 22:07:27)
No, jiná doba, ani jedna z mých kamarádek při škole nepracovala a všechny bydlely doma.
|
| Federika |
|
(10.8.2023 22:09:17)
Inko,
takový možná taky byly, ale s těm jsem se já nescházela
Vlastně jsem tenkrát při seznamování vynechávala i kluky,kteří ještě bydleli u rodičů, byli pro mě nezajímaví
|
| Čumča. |
|
(10.8.2023 23:39:40)
Federiko, měla jsem to absolutně obráceně - imponovali mi kluci, kteří měli pevné vazby na svou rodinu/rodiče - přišlo mi, že jsou "dobrý genofond" ke mně, která měla doma extrém
Respektive, tehdejší přítel, ve 20 mi vysloveně imponoval tím, že má pevné vazby na rodiče, jak je obětavý, staví ho na první místo ve svém životě, a proto se i vrátil bydlet domů...a nenastoupil na vš
|
| Federika |
|
(10.8.2023 23:41:50)
Čuřo,
tak tohle mě vůbec nezajímalo. Já chtěla svobodu, nejlépe někoho, kdo má doma vanu. s pěnou a volnost a ne někoho, kdo má za zadkem rodiče, když už je dospělej
Prostě mě to odpuzovalo, sama jsem si připadala dospělá, volná, bez autorit.
|
| Čumča. |
|
(10.8.2023 23:53:20)
kopíruju od Federiky "nejlépe někoho, kdo má doma vanu. s pěnou a volnost a ne někoho, kdo má za zadem rodiče, když už je dospělej
Prostě mě to odpuzovalo..."
Federiko, ty jsi číslo
Mě rodina prvního přítele přijala do rodiny, taky jsem u nich nějakou dobu bydlela a bylo to pro mě v tehdejších 18-20 moc důležitý. Že mi někdo dává najevo, že mě má rád jako vlastní. Když jsi to nikdy nezažila ve vlastní rodině, jako já, tak jsi z toho najednou rozechvěle šťastná.
Vztah s tím přítelem nevyšel, což mi bylo líto asi xx minut, ale jeho maminky želím dodnes, takovou "tchýni" už nikdy mít nebudu
|
| Federika |
|
(10.8.2023 23:56:55)
Já jsem byla pěkná potvora, doufám,že mi někoho takovýho jednou nepřivedou kluci
Na druhou stranu, vybrala jsem si to a zklidnila se, teď jsem celkem nudná ženuška, skoro jako z toho filmu, jak se to jmenovalo...
Stepfordské paničky
|
| Čumča. |
|
(11.8.2023 0:12:05)
Federiko, tvůj syn si nejspíš přivede domů tvou kopii nebo tvůj naprostý opak
A můj syn si dotáhne někoho se silnou zátěží, cítím to, vím to, úplně iracionálně
Někoho takového si přivedl jeho otec (mě).
A můj tchán - tchýně byla případ dívky se zátěží par excellence, brr, co ta měla za sebou - a on to z ní načítal a chtěl ji chránit, pomoct jí, za cenu až vlastního sebezničení.
A o generaci předtím babička mého muže - zželelo se jí vdovce s dítětem, chtěla jim hlavně pomoct Ohromně velkorysá neskutečná dáma, bavilo mě pátrat po jejím příběhu.
A syn jede tuhle jejich linii, tu "karmu", načítám to z něj.
|
|
|
| Jerry G. |
|
(11.8.2023 7:39:51)
Cumco, to mi pripomina, bejvaleho kluka mojo dcery.Klukovi bylo 19. Kdyz prisel za dcerou tak se k nam nasackoval do obyvaku a vypravel o jeho skole atd. Parkrat jsme schvalili, ze se s nami naveceri a pocka az dcera prijde s brigady. On by to nejradeji chodil kazdy den.
Jsem rada, ze se rozesli..
|
|
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(10.8.2023 21:56:52)
A starší syn studuje VŠ, vím, co studuje za obor, ale fakt mi neříká, kdy a jak dělá jaký zkoušky. Jen letos mi řekl že hotovo a že má prázdniny. Ale jak, jaký známky, jaký předměty a kdy, to mi neříká a já se neptám. Že nějak funguje je pro mě důležitý, ale podrobnosti vědět nemusím.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.8.2023 22:01:57)
Mně by přišlo divný se nezeptat jak dopadl, když přišel domů.
|
| Federika |
|
(10.8.2023 22:03:11)
Nebydlí doma
A neříká mi, kdy dělá zkoušky.
Neřekl mi, ani kdy dělá maturitu. Ani mladší syn mi žádný zkoušky neříká.
|
|
|
| K_at |
|
(10.8.2023 22:18:38)
Federiko, já bych byla zvědavá. Jaký předměty a o čem to je a tak. No ale určitě bych ho hrozně štvala. 
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.8.2023 22:24:40)
Ale neštvala prostě jsme se o tom normálně bavili.
|
|
| Federika |
|
(10.8.2023 22:36:39)
Kat,
tak já tomu stejně nerozumím, je to úplně něco jinýho, než jsem dělala já
Občas řekne, že někam nemůže, protože dělá nějakou zkoušku, ale jinak se o škole nebavíme.
A mladší-no doufám, že se do začátku školního roku vrátí, má příští rok maturovat
|
| Slonisko | 
|
(10.8.2023 23:18:27)
Federiko, já tomu co se učí kluci taky moc nerozumím, ale oni mi občas říkají nějaké zajímavosti, u mladšího se nechytám, chemie není moje silná stránka
Starší dělá něco jako grafiku, tak se mi občas pochlubí, ne že bych tomu rozuměla, ale obrázek pochválím ;-)
Přemýšlím jak jsem to měla s našima já, od druháku na VŠ jsem nebydlela doma, o škole jsem je tak nějak rámcově informovala. Ono to bylo v podstatě bezpečné téma, s osobníma a vztahovýma problémama jsem se jim nesvěřovala.
Ten starší se teda nijak netají tím, že VŠ co studuje neplánuje dodělat, vybírá si jen předměty co mu přijdou užitečný. Nic s tím nenadělám, jen jsem ho upozornila že živit ho budeme jen dokud studuje, u jeho školy teda naštěstí nehrozí status věčného studenta, časem mu ty kredity dojdou
|
| Federika |
|
(10.8.2023 23:40:01)
Slonisko,
tak já taky pořádně nevím, co děti chtějí, budou dělat, co dodělají a co ne.
Mladší se sice může dostat na jakoukoli školu, co si vybere, ale tak občas řekne, že ho láká vyzkoušet si nejdřív cestovat, něco zažít, něco zkusit,aby přesně věděl, co chce studovat. Že si dá třeba dva roky pauzu
A vím jistě, že pokud by se takhle rozhodl, nikdo ho od jeho záměru neodradí.
dcera bude dělat příští rok přijímačky a ačkoli jsem si myslela, že se na jejím výběru budu nějak podílet, vypadá to, že si to bud chtít rozhodnut úplně sama.
|
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(10.8.2023 22:24:10)
Naši se o mě a moje studium zajímali. Věděli, kdy maturuju, táta si byl kvůli tomu dokonce u doktorky pro prášky na uklidnění. Nevěřil, že to udělám a měl pak ohromnou radost, že jsem přinesla samé jedničky. Při studiu na VŠ jsem bydlela doma, takže naší samozřejmě věděli, jestli chodím na přednášky a cvika, jestli se učím, kdy dělám z čeho zkoušku a jak jsem dopadla. Říkala jsem jim to dobrovolně, dokonce jsem jim ukazovala i index. Za celé 4 roky jsem ani jednou nevyletěl a od zkoušky, měla jsem jen jedinou trojku, což mě mrzelo a naši mě museli utěšovat. Před státnicemi jsem brečela, že to neudělám a naši mě utěšovali. Nakonec z toho byly dvě dvojky a tři jedničky. I to, že dělám doktorát a kdy naší věděli. Zajímali se a já jim to ochotně říkala. Měla jsem v ní h velkou oporu. Maminka mi vyprávěla, jak studovala ona, ukazovala mi svůj index, vzpomínala na svoje profesory, na spolužáky a kamarády. Náhodou studovala stejnou VŠ jako moje tchýně a ačkoliv se osobně neznaly, věděly o sobě, protože měly společnou kamarádku. Svět je malý. Se svými rodiči jsem měla vždy velmi úzký vztah a v podstatě jsme se nikdy od sebe neoprostili, svěřovali jsme si úplně všecko, radili jsme si navzájem, rodiče o nás věděli všechno a my o nich také. Moc mi chybí, tak ráda bych si s nimi dnes popovídala, svěřila se, zavzpomínala. Cítím se bez nich taková sama, nechráněná.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.8.2023 22:28:03)
Tohle mi přijde pochopitelný.
|
|
| Rodinová |
|
(10.8.2023 22:35:00)
Huso, diky, zes to napsala, ale pro me nepochopitelny.
Rodice jsem mela, mam, rada, ale takovou zavislost neznam.
|
| Federika |
|
(10.8.2023 22:37:42)
Já mám s rodiči taky úzký vztah, teda s tátou měla. Mamce volám denně, ale rozhodně se jí se vším nesvěřuju
|
|
|
| Termix |
|
(10.8.2023 23:00:58)
S rodiči jsem nikdy žádný vztah neměla a nikdy jsem jim nic neříkala ani během ZŠ. Že jsem šla na gympl se dozvěděli až tehdy, když už jsem byla přijatá. Přihlášku mi tehdy podepisovala třídní.
Ale to prázdno bez rodičů mám taky. Ne po těch mých, ale prostě po rodičích.
|
|
| Čumča. |
|
(10.8.2023 23:45:20)
Huso, rozumím ti, přijde mi to dojemný a úplně v pořádku. Když to vyhovovalo vám třema navzájem, bylo to zcela přirozené, i když třeba ojedinělejší. A pro někoho málo cool.
|
|
| 77kraska |
|
(11.8.2023 0:17:02)
Huso, mám podobne úzký vztah jako ty se svými rodiči a oni měli podobne úzký vztah zase se svými rodiči…. A z vyprávění tuším, ze to tak bylo i v předchozích generacích. A moje dcera, rekla bych, má s rodiči taky úzký vztah, taky nám všechno rika, i nepříjemné věci a spoustu detailu o kamaradech a o škole atd.
O zkouškách na vysoke rodiče vedeli, protože jiní příbuzní tam studovali a učili je a zkouseli stejní učitele. Ještě davno po mě promoci tam chodil můj otec na univerzitu třetího věku a pořad ho tam učili ti stejní učitele. Tam byla velká setrvačnost “kádrů”.
|
| Kaliope X |
|
(11.8.2023 7:59:39)
Tak moji rodiče podporovali, finančně zajišťovali i se zajímali, ale my jsme všichni dost rozhoduji se sám a dělám si to podle svého Domů jsem jezdila maximálně jednou za 14 dnů a občas jsme si volali, na koleji byl telefonní automat. Naši věděli jen, že dělám nějakou zkoušku a dávala jsem jim vědět, jestli jsem ji udělala.
U dítka jsem školu neřešila nikdy, krom předvýběru školy a gymplu, pak už jen, že nemá mít na sebe takové nároky. V posledních letech vím víc, protože se dítko rozhodlo jakým směrem chce, kde chce studovat, a že bude makat na svém cíli v mimoškolních aktivitách. Hlavně tak spolu řešíme, jestli je to schopné časově dát, já zaplatit a jak se to bude hodit do přihlášek Případně různé taxikaření a hlavně morální podpora, když si začne být nejisté před zkouškou. Od tohoto týdne už budu mít dítě doma jen zcela výjimečně a podporovat budu moct jen na dálku a těžko budu moci ovlivnit co a jak se případně učí.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 8:16:09)
Husa je extrém a Federika je druhý extrém, většina lidí asi měla vztahy s rodiči někde mezi. A s vlastními dětmi dneska také.
Já jsem zastánce volnosti a samostatnosti, navíc introvert, takže nepotřebuji příliš těsné vztahy a vzájemnou informovanost o "každém prdu". Ale o studiu jsem se s rodiči bavila, stejně jako se bavím se svými dětmi. Přece jenom je to celkem zásadní součást života, těžko ji ignorovat.
|
| Koníček mořský |
|
(11.8.2023 8:37:37)
Já jsem v tomto ve shodě s mým mužem - od určité chvíle (a věku) jsme začali pociťovat jakousi nechuť svěřovat se rodičům. S čímkoli - se školou, se vztahy, se sexem ... A opět ve shodě se domníváme, že se tomu říká dospělost. Přijde nám to jako přirozené postupné odpoutávání se od rodičovské autority. Od určité chvíle jsme nebyli zvědaví na jakýkoli rodičovský dohled natož dozor, na dobře míněné rady, sdělování natož sdílení.
Moje děti se mi na prahu dospělosti taky nesvěřovaly, když u nás chtěl přespat nějaký jejich momentální partner - mohl, se střední školou se potýkaly samy a s dalšími školami a životem taky. Když potřebovaly pomoci, pomohla jsem. Pokud měly nějaký problém a chtěly ho řešit se mnou, poskytla jsem radu a podporu.
Osobně mám úplné osypky z toho se rodičům v dospělosti svěřovat s každým "prdem", denně si telefonovat. V případě nouze se na sebe můžeme obrátit, rádi se občas vidíme, tak nějak rámcově víme jak žijeme, ale pupeční šňůru už máme pradávno přestřihnutou.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2023 9:01:31)
S mamkou volám každý den, osypaná nejsem. Neříkáme si každý prd, normálně prohodíme pár slov.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 9:31:57)
Každý den nepotřebuji mluvit s nikým, takový člověk neexistuje.
Nejblíže je manžel, ale i toho klidně tu a tam nějaký den vynechám.
S ostatními bližními včetně dětí a rodičů mi stačí kontakt řidší. Telefonování tak max. jednou do týdne, spíš méně, to vůbec není moje oblíbená forma.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2023 9:56:55)
S manželem si voláme několikrát za den a píšeme na WhatsAppu. Se synem jsme v každodenním kontaktu na WA. Myslím, že nejsme nedospělí.
|
| Koníček mořský |
|
(11.8.2023 10:00:47)
Náhodou mě tohle každodenní celodenní volání a psaní fascinuje. (Nejen u vás, u všech). Co od sebe pořád potřebujete ? Vy od sebe nepotřebujete klid ?
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 10:05:59)
"Co od sebe pořád potřebujete ? Vy od sebe nepotřebujete klid ?"
Mě by asi jak rodiče, tak děti poslali s každodenním vyvoláváním a vypisováním do háje. Já je ostatně také (Člověka v dočasné mimořádné situaci samozřejmě ne, ale za běžného stavu a provozu.)
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2023 10:08:00)
Co potřebujeme? Slyšet
|
| mamoch |
|
(11.8.2023 10:11:33)
Slyšet nikoho nepotřebuju:) Vůbec si nevoláme, ani s dcerami ani s vnučkami, píšeme si na messenger všichni se všemi, když potřebujeme.
|
| TaJ | 
|
(11.8.2023 12:45:55)
Mamochu, tak my se jednak rády slyšíme osobně a potom moje mamka nemá a nechce ani mobil, ani počítač... Má jen pevnou linku. Manželova maminka má tlačítkový mobil, má sice tablet, ale ten používá jen občas. Přes Messenger si nejvíc píšu se synem, když v noci je on nahoře u sebe na PC a já na PC dole😁. Nikomu se nám nechce lítat po schodech 😉.
|
|
|
|
| Federika |
|
(11.8.2023 10:09:15)
Tak já mamce od té doby co je sama, taky většinou denně volám. Nebo obden, určitě. Bydlí daleko a potřebuju vědět, že je v pořádku a nic nepotřebuje.Taky od ní teď už většinou vím každej prd, často i dvakrát,třikrát Dřív to a nebylo.
A děti klasika-Co bylo? Fajn. Co jste dělali? Nic. Co jste měli k obědu? Už nevim...
|
| K_at |
|
(11.8.2023 10:16:16)
Federiko, jo. Co koupili, co vaří, vařit budou, co sousedi, co internetoví známí, co viděla v pepcu a tak.
|
| Federika |
|
(11.8.2023 10:17:56)
Co Máňa, co zub, co taámhleta potvora rozvedená...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2023 10:20:34)
No jasně
Mamka je taky sama, měla vždycky dost kamarádek, ale bohužel některý umřely, některý se odstěhovaly a do Prahy moc nejezdí, tak to potřebuje někomu říct.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 11:45:12)
"to potřebuje někomu říct"
Co potřebuje každý den říct? Co vaří? Nebo drby o sousedech?
Tady se tedy také denně semele spousta banalit, ne že ne, ale to já osobně beru jako interaktivní čtení, kdy se člověk může nebo nemusí nezávazně vyjádřit, ale nestará se o život nikoho konkrétního, spíš si tříbí názory na různé věci a dělá si obrázek, jak přemýšlí širší vzorek lidí.
|
| Federika |
|
(11.8.2023 11:48:32)
Ropucho,
když starej člověk zůstane sám, má většinou potřebu říkat někomu věci, který předtím říkal dlouhé toky někomu, kdo s ním žil.
Vyslechneš, pokýveš hlavou, poradíš… Co jinýho.
|
| TaJ |
|
(11.8.2023 12:35:10)
Federiko, přesně tak, moje mamka žije už 15 let sama, předtím takové ty drobné všední věci sdíleli s tátou, tak teď si o tom ráda popovídá třeba se mnou. Nejsou to dlouhé hovory, někdy to není ani každý den, ale je ráda, že ji někdo vyslechne, případně poradí, nebo si naopak ona ráda poslechne, co se děje u nás...
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2023 11:54:09)
Vaření a drby byl asi jen příklad, prostě se normalně bavíme, o všem. O počasí, o politice, o filmech, o módě, o kamaradkách, o práci, o vaření, o kultuře, o zdraví... dosaď cokoliv. Ty se s mámou normálně nebavíš? A po té 75 ráda slyším, že je v pořádku.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 12:16:21)
Inko, Huso, Federiko, ale jo, rozumím
Samozřejmě také ráda vím, že je moje bezmála osmdesátiletá maminka v pořádku, i když si to dáváme vědět jinak než denním voláním.
U nás je ve hře více potonků včetně vnoučat, takže maminka je v kontaktu pořád s někým, nemusím to být denně já. Kdybychom jí denně volali všichni, to by asi chudák brzy začala být v nepořádku
|
| Senedra | 
|
(11.8.2023 12:34:21)
Ropucho, kdybys byla jedináček, asi bys mamince volala častěji, že...
Moje mamka občas říká :" Pojď to se mnou teple žensky probrat." A to říkala, i když byl otec zdravý a v plné síle. To, že si koupila dvoje nové šaty šlo úplně mimo něj. Já se na ně podívám, probereme, kteé sáčko k němu bude nosit a jaké šparky a kde je koupila a jaks e jí líbily...
|
|
| Begonie |
|
(11.8.2023 12:50:28)
Jezis Ropucho, ty jsi ale prisna. Muj manzel taky vola svy 90ilety mamince denne. Zije sama, skoro vsechny kamaradky ji uz umrely, nebo jsou nekde v LDNkach nebo duchodacich, tak mu taky vypravi, co si varila, co videla v televizi, co ji roste na zahrade a podobny banality. Co ma taky rikat, v jejim zivote se nic moc svetobornyho nebo novyho nedeje. Navic je hrozne upovidana, tak to trva vzdycky desne dlouho. Manzela to samozrejme nijak zvlast nezajima, tak jen pritakava, je to spis monolog nez dialog. Kdo vi, jaky budeme v jejim veku my .
|
| magrata1 | 
|
(11.8.2023 13:48:18)
Manžel přitakáváním dává najevo zájem o to, že má maminku a jeho vztah k ní. Co tak zajímavého se člověku běžně děje? Jsem nejšťastnější, když mě nic "zajímavého" nepotká. A přesto si s mamkou volám několikrát týdně.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 11:38:38)
"Co koupili, co vaří, vařit budou, co sousedi, co internetoví známí, co viděla v pepcu a tak."
Bože můj
Tohle kdyby měl někdo tendenci mi vyprávět, natož denně, vyletím z kůže
|
| Stará husa |
|
(11.8.2023 12:07:27)
Ropucho, prostě běžný život. Ty řešíš s maminkou jen složitá intelektuální témata? Moje maminka žila 17 let sama, šetřila a za sebe vůbec neutrácela, neměla internet, špatně slyšela, takže postupně přestala poslouchat rádio, dívat se na televizi. Kamarádky jí časem umřely. O čem myslíš, že mi vykládala? Co nakoupila, co vařila, jaké je počasí, jakou potkala sousedku a co si řekly, maximálně co čte za knížku. Já jsem byla ráda, že ji slyším, že je zdravá a v pořádku a tudíž mi bylo jedno, co mi povídá. Taky jsem nežila tak převratný život, abych jí třikrát týdně mohla sdělovat nějaké úžasné novinky.
|
|
| Rodinová |
|
(11.8.2023 12:24:33)
Ted si predstav Zabko, ze ja jsem jako ty, nemam potrebu moc sdilet a moje maminka je super sdileci ohledne tech vsech pitominek, cos zminovala.
Takze se vzdycky zapru, prikyvuju, tu a tam okomentuju, preziju a ona je spokojena - 83
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 12:46:47)
Rodinová, my jsme s maminkou stejné, u nás byl povídavý tatínek. Ten měl potřebu mluvit neustále a o všem, všechno komentovat, všechno sdílet.
Naštěstí měl na to vždy kolem sebe lidí dost. Jeho by samota hodně tížila. Proto, jak už jsem psala, chápu, že jsou lidé a situace, kdy je frekventovaný kontakt vítaný. Ale pro mě osobně by to holt byla výzva, přirozené mi to není.
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2023 10:12:29)
Běžný věci. Manžel dělá na směny, někdy se pár dní ani nepotkáme, když má noční. Tak řešíme běžný věci, co si lidi řeknou večer doma, po telefonu.
|
| Senedra |
|
(11.8.2023 10:23:12)
Jj, prostě běžné pokecání o denním životě. Mamka i tchýně jsou od zimy vdovy, voláme jim skoro každý den nebo obden, ať mají taky nějaké sociální interakce. někdy je to hovor na tři věty, někdy na 20 minut.
I když jsem bydlela na kolejích, tak naši věděli, kdy mám jakou zkoušku. Fandili mi, zajímali se... nevím, co je na tom divného.
|
| Federika |
|
(11.8.2023 11:30:24)
Senedro,
tak to souvisí tak nějak celkově s nastavením rodiny. Moji rodiče chodili na rodičáky, tím to končilo. O školu se nikdy nezajímali, neptali se, co děláme, jestli máme nějaký úkoly, natož aby nám v tomhle směru s čímkoli pomáhali…
Ale mně to vyhovovalo. Litovala jsem spolužáky, kteří museli pořád něco dělat do školy, dokonce ukazovat úkoly a tak.
|
| Senedra |
|
(11.8.2023 11:35:40)
Fed, já taky rodičům úkoly neukazovala ( a neukazují je nám ani naše děti), ale tak nějak se všeobecně zajímali, co se kolem nás děje... Třeba naše děti ví, že když něco neví nebo jim nejde, můžou přijít. A rozhodně neděláme úkoly za ně nebo že bych měla přehled o tom, že v dějepise jsou na straně 58 ( i takové rodiče znám ).
Prostě když jsem byla na VŠ a chystala jsem se na těžkou zkoušku, tak jsem skoro nic jiného neřešila. Takže jsem s rodiči o té zkoušce mluvila.
|
| Kaliope X |
|
(11.8.2023 11:39:51)
Tak moje dítě taky ví, že může kdykoli přijít, ale podědilo rodinnou povahu, já samo a po mém. Už od první třídy na mé dotazy, co bylo ve škole obvykle odpovídalo, proč se ptám, když je to jeho věc
|
|
| Federika |
|
(11.8.2023 11:40:33)
A to bude taky nastavením
Protože když se moji synové chystají na těžkou zkoušku, nevím o tom. Jeden tomu vůbec moc nedá a druhej se učí jen v noci. Když spím.
Zato u dcery o tom vím Skuhrá, odkládá, dělá si složitá jídla, aby to odložila a pak svítí ještě ve dvě v noci.
|
|
|
|
|
|
|
| Renka + 3 |
|
(11.8.2023 10:30:48)
Zamlada ne, ale od určitého věku jsme si s mamkou volali obden a sem tam poslali nějakou zprávu, fotečku, vtípek apod. Jen tak, jak jde život. A jsem za to moc ráda, před dvěma lety zemřela naprosto náhle a nečekaně. Pak mi to hodně chybělo ten kontakt. S nejstarší dcerou se moc fyzicky nevídám, žije od maturity v jiném městě, ale zrovna tak si občas zavoláme a píšeme si zprávičky docela často. Přijde mi to skvělé, že jsou dnes takové komunikační možnosti.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 10:00:50)
Nejste nedospělí, jen extrémně kontaktní a komunikativní.
Někoho to těší, někoho děsí.
|
|
|
| 77kraska |
|
(11.8.2023 12:41:29)
Ropucho, s dítětem ( a taky se psem) potřebuji kontakt neustálý, nejlepe kdyby se mnou oba cely den byli v jedné mistnosti … u nich není kontaktu nikdy dost
S ostatními se po nějaké době nabazim a zase chci být sama
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 12:51:18)
77krasko, po psovi se mi regulérně stýská, když jsem kdekoliv bez něj. Cestou z práce se na něj těším, ráno se na něj těším (nespí v ložnici).
Je to možná patlogické, ale je to tak.
Po lidech se mi stýská až po delší době.
Ale to je tím, že pes nemluví, je to absolutně souladné stvoření, které energii pouze dodává, nikdy neubírá.
|
| 77kraska |
|
(11.8.2023 13:42:35)
Ropucho, ja spim se psem v posteli a v noci se budim a saham na nej, abych se presvedcila, ze je v poradku
taky mi prijde jako "absolutne souladne stvoreni", ale nekdy mne taky rozcili, napr. kdyz se ochladi, odmita jit ven, nebo mu uvarim dobrotu a on ohrnuje nos
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(11.8.2023 9:35:00)
Inko, máme to s manželem oba taky tak, maminkám voláme skoro denně, je jim 72 a 82. Tátu už nemáme ani jeden. Taky s nimi neřešíme všechno, prostě prohodíme pár slov, jak se máme, jestli něco nepotřebují, několikrát do měsíce se vidíme i osobně, žijeme všichni v Praze, tak to nemáme daleko.
|
| Koníček mořský |
|
(11.8.2023 9:50:58)
Tak volat denně osamělému seniorovi se dá pochopit.
Ale celoživotní napojení na rodiče, sdílení všeho možného i nemožného já osobně nechápu. Mám to prostě jinak, nijak neodsuzuji ty, kteří to mají taky jinak, ale přijde mi to popravdě nedospělé.
S mámou se o tom občas bavíme (když jí jednou týdně zavolám ), jak je hrozný to neustálý konzultování s maminkou ještě ve třiceti, čtyřiceti, padesáti....
Mámě je 76, je v pohodě. Ale až jednou nebude a už tu nebude, nezhroutí se mi svět a nedospěju teprve. Protože dospělá jsem dávno.
Ale vy , co to máte jinak, to klidně mějte jinak. To je vaše věc, váš život. A ani jeden přístup není lepší či horší.
Já třeba ani moc neuznávám hřbitovy. Mužovi rodiče máme na zahradě. Na zemřelé si často vzpomeneme, občas nám chybí. Ale abych lítala na hřbitovy slavit narozeniny, to fakt ne. Pro mě to smrtí těch lidí končí, byli součástí mého života a už nejsou.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 9:59:42)
Až budu osamělý senior, tak hlavně doufám, že nikdo nebude mít tendenci mi denně volat
(Nadsázka. Rozumím, že jsou lidé a situace, kdy je to na místě a vítané.)
|
|
|
| Stará husa |
|
(11.8.2023 11:01:28)
S maminkou jsem si volávala tak dvakrát až třikrát týdně, na pevnou linku, měla jsem ji jen kvůli ní, maminka odmítala mobil. Špatně slyšela a měla pocit, že v mobilu nic neslyší. Nevymlouvala jsem jí to. S dcerou si voláme jednou týdně a řekneme si, co jsme ten týden dělaly, co máme naplánováno na příští týden, o čem přemýšlíme, co čteme, co si myslíme o různých věcech. Se synem si voláme málo, tak jednou měsíčně a stejně se nic nedozvím. Častěji si volám nebo píšu na WA se snachou, ale taky ne každý týden.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Termix |
|
(10.8.2023 10:17:06)
Čumčo, ve třiceti se naučit na přijímací zkoušky fakt jde.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.8.2023 11:10:09)
Z mojí zkušenosti, studium v pokročilém věku narušuje únava a rozptýlenost mezi další povinnosti.
Samotnou schopnost učit se jsem myslím měla na prahu padesátky lepší než ve dvaceti. Asi ne proto, že bych měla funkčnější mozek, ale díky vyzrálejší osobnosti, díky zkušenostem, díky tomu, co už v tom mozku mám uložené.
Doufám, že mi to ještě chvíli vydrží, nemohu si stěžovat, že by mi nesloužila paměť. Když tam potřebuji něco uložit, uloží se to.
|
| Federika |
|
(10.8.2023 11:12:58)
Já nemám lepší schopnost se učit Měla jsem fotografickou paměť, ta mě nějak opouští či co. Navíc-a to jsem při svý práce potřebovala extrémně-opouští mě schopnost se maximálně soustředit.
No ale motivace a nadhled, to je úplně jiný než v těch dvaceti.A nerozptylujou mě nešťastný lásky, noční život, aktivity raného mládí
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.8.2023 11:20:20)
Federiko, motivace dělá hodně, ve svém věku se mnohem více bojím ostudy
|
|
|
| Čumča. |
|
(10.8.2023 19:01:13)
Ropucho, moje schopnost učit se a soustředit, je vysloveně nahoru-dolu - jsou dny, kdy píšu složité texty, zpracovávám kvanta textu, nebo řeším s dětmi rébusy, hlavolamy
- ale jsou taky série dní, kdy jsem jak dementní, jeden odstavec čtu třikrát, snažím se soustředit, a je k breku, jak jsem neproduktivní - možná následky kdysi prodělané infekce od klíštěte, anebo prostě stárnu
Syn vstřebává informace jako houba, je pružnej, pamatuje si déle než do příští písemky - občas jsem vysloveně ohromená, takhle dobrá jsem v jeho věku já nebyla, já byla těžkopádná - on do sebe ukládá informace s lehkostí a samozřejmostí - už proto by pro mě byla katastrofa, kdyby se vykašlal na vzdělání
|
| Rodinová |
|
(10.8.2023 21:55:20)
Cumco, nejsi ty byvala Martasina?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.8.2023 22:02:49)
Už jsem to tu psala asi před týdnem.
|
| Rodinová |
|
(10.8.2023 22:04:54)
Aha pardon, jsem tu ted pomalu
|
|
|
| Čumča. |
|
(10.8.2023 23:27:58)
Rodinová, nevím, kdo je "byvala Martasina"
|
| Koníček mořský |
|
(11.8.2023 7:45:03)
"a on to z ní načítal a chtěl ji chránit, pomoct jí, za cenu až vlastního sebezničení."
"načítám to z něj"
To není Marťasína, ta naciťovala.
Jinak si myslím, že je úplně jedno kdo je kdo, hlavně, že sem ještě vůbec někdo píše.
|
| Čumča. |
|
(11.8.2023 16:17:11)
tak Koníčku, moment, moment, termín "nacítit něco z někoho" mi je znám, tohle by zrovna byla trefa
|
|
|
|
|
|
|
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(10.8.2023 21:19:40)
Tak někomu jde učení líp a někomu hůř, ale všechny to stojí úsilí. Jde o to, co tomu člověk obětuje. Po střední jsem se na VŠ vykašlala, chtěla jsem práci a peníze. Po 30 jsem s dvěma malými dětmi začala studovat VŠ, připravila se na přijímačky, učila se po nocích a prostě se zaprela, abych studium zdárně dokončila. Kvůli sobě a budoucnosti. A teď, pár let před 50, jsem začala ještě cžv. A jsou tam i starší, takže jen o věku to není. Spíš o tom, co člověk chce.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 16:39:02)
Čumčo, dobře materiálně zajištěné dámy jsou dobře materiálně zajištěné díky tomu, že si to dokázaly zařídit.
Když se podívám kolem sebe, neznám dobře materiálně zajištěnou dámu, která by byla líná, bezradná, nesebevědomá, pasivní...
Ale samozřejmě, nehrajeme všichni s dobrými kartami a funguje také štěstí a smůla.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 16:44:21)
Ropucho, já jsem taky nadstandardně materiálně zajištěná žena, a všechno jsem si v životě musela vybojovat sama - ale pořád mám na zřeteli, že mi život neposílal víc "žaludských es", než je zdrávo.
Nebrání mi to v tom, abych viděla i příběhy ve svém okolí, kteří několik špatných karet hned po sobě prostě neunesli
|
| Kaipa |
|
(9.8.2023 16:55:56)
Čumčo, ano, tohle si uvědomuju taky.
|
|
|
|
|
|
| Kaliope X |
|
(9.8.2023 16:21:34)
Kaipo, tak já zase přesvědčená o tom, že o svém životě si rozhodujeme sami, jsem. Jen od toho neodděluji, že musím současně nést následky svých rozhodnutí a neházím to na "něco se stalo".
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(9.8.2023 13:02:33)
77krásko, ale ten princip je opravdu v tom, že "dítě" (student VŠ) musí samo chtít. Potom mu rodič buď chce a může pomoct a nebo taky třeba nechce (nemá čas, chuť, nervy), příp. nemůže (já bych asi těžko vysvětlila něco studentovi technického oboru, třeba o statice nebo materiálech). A dejme tomu můžeme řešit, jestli by se mu měla chtít nebo by si měl najít čas, případně aktivně shánět doučování cizí osobou.
Ale pokud dítě nechce, tak co je na tom k řešení? Jak přinutíš dítě, aby si vůbec k nějakému učení s tebou sedlo, aby tě vnímalo ... Jako, pokudjsi vydržela při svém výkladu pohazování míčkem, tak máš podle mého svatou trpělivost (já bych to nedala ani za peníze natož zadarmo ), ale můžu si představit, že tvůj nevlastní syn měl potřebu dávat nějak najevo své ego a nadhled nad situací, ale v principu stál o to, abys mu ten čas věnovala a pomohla mu se donutit. Ale kdyby fakt nestál? Kdyby Tě přitom pohazování míčkem vůbec nevnímal nebo prostě odešel, tak co bys nadělala a k čemu by to bylo?
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.8.2023 13:02:38)
K tomu sociálnímu kapitálu, lékař v rodině je dobrej, právník taky fajn, ale než bc. z nějaký pochybný školy je lepší automechanik nebo instalatér.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 13:04:40)
Inko,
ale vždyť většinou na vlastní rodinu kašlou
Já byhc řekla ,že obecně je dobrý, když mají mezi sebou dobrá vztahy. A to není automatický.
|
|
| Monika |
|
(9.8.2023 13:28:33)
Inko, jo, a ještě elektrikář by se hodil My jsme mohli jednoho mít, bohužel synovec se na učňák vykašlal stejně jako jeho starší bratr na vejšku (a neteř studuje nějaký ten obskurní obor na VOŠ). Rodiče nenadělali nic, resp. snažili se přesvědčovat a motivovat, ale neúspěšně ...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.8.2023 13:48:58)
To je škoda, elektrikář se taky šikne.
|
|
|
| Jahala. |
|
(9.8.2023 15:52:35)
Na sociální kapitál je nejlepší učitel na gymplu v okresním městě postupem času jsi buď učil většinu lékařů, právníků a úředníků nebo jejich děti a děti instalaterů, elektrikařů taky. Pokud je učitel oblíbený je to nejlepší pro rodinu na spoustu let a generací...
|
| Monika |
|
(9.8.2023 15:56:36)
Jahalo, no právě "pokud je učitel oblíbený" Ty jo, docela by mě zajímalo, jak se takový lékař chová k (důvodně) neoblíbenému učiteli. Moji někteří spolužáci žijí ve vzpomínkách na nespravdelnosti během SŠ ještě teď, každých 5 let na srazu dojde řeč na to samé
|
| Jahala. |
|
(9.8.2023 16:09:44)
Jak se chovají k nejoblíbenější nevím jsem z rodiny velmi oblíbeného
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)