Tak moji rodiče podporovali, finančně zajišťovali i se zajímali, ale my jsme všichni dost rozhoduji se sám a dělám si to podle svého Domů jsem jezdila maximálně jednou za 14 dnů a občas jsme si volali, na koleji byl telefonní automat. Naši věděli jen, že dělám nějakou zkoušku a dávala jsem jim vědět, jestli jsem ji udělala.

U dítka jsem školu neřešila nikdy, krom předvýběru školy a gymplu, pak už jen, že nemá mít na sebe takové nároky. V posledních letech vím víc, protože se dítko rozhodlo jakým směrem chce, kde chce studovat, a že bude makat na svém cíli v mimoškolních aktivitách. Hlavně tak spolu řešíme, jestli je to schopné časově dát, já zaplatit a jak se to bude hodit do přihlášek Případně různé taxikaření a hlavně morální podpora, když si začne být nejisté před zkouškou. Od tohoto týdne už budu mít dítě doma jen zcela výjimečně a podporovat budu moct jen na dálku a těžko budu moci ovlivnit co a jak se případně učí.