77krásko, ale ten princip je opravdu v tom, že "dítě" (student VŠ) musí samo chtít. Potom mu rodič buď chce a může pomoct a nebo taky třeba nechce (nemá čas, chuť, nervy), příp. nemůže (já bych asi těžko vysvětlila něco studentovi technického oboru, třeba o statice nebo materiálech). A dejme tomu můžeme řešit, jestli by se mu měla chtít nebo by si měl najít čas, případně aktivně shánět doučování cizí osobou.
Ale pokud dítě nechce, tak co je na tom k řešení? Jak přinutíš dítě, aby si vůbec k nějakému učení s tebou sedlo, aby tě vnímalo ... Jako, pokudjsi vydržela při svém výkladu pohazování míčkem, tak máš podle mého svatou trpělivost (já bych to nedala ani za peníze natož zadarmo ), ale můžu si představit, že tvůj nevlastní syn měl potřebu dávat nějak najevo své ego a nadhled nad situací, ale v principu stál o to, abys mu ten čas věnovala a pomohla mu se donutit. Ale kdyby fakt nestál? Kdyby Tě přitom pohazování míčkem vůbec nevnímal nebo prostě odešel, tak co bys nadělala a k čemu by to bylo?