kopíruju od Federiky "nejlépe někoho, kdo má doma vanu. s pěnou a volnost a ne někoho, kdo má za zadem rodiče, když už je dospělej
Prostě mě to odpuzovalo..."
Federiko, ty jsi číslo
Mě rodina prvního přítele přijala do rodiny, taky jsem u nich nějakou dobu bydlela a bylo to pro mě v tehdejších 18-20 moc důležitý. Že mi někdo dává najevo, že mě má rád jako vlastní. Když jsi to nikdy nezažila ve vlastní rodině, jako já, tak jsi z toho najednou rozechvěle šťastná.
Vztah s tím přítelem nevyšel, což mi bylo líto asi xx minut
, ale jeho maminky želím dodnes, takovou "tchýni" už nikdy mít nebudu