zuni |
|
(25.2.2014 9:49:46) Nevím, zda to vy, co dlouho a marně čekáte na děti, prožíváte podobně jako já... ...ale já jsem prostě vždycky chtěla hlavně být na mateřský a starat se o rodinu, o domácnost... Když se nám nedaří mít děti, "musím" být v práci, nemůžu z finančních důvodů jen sedět doma... Ovšem upřímně, strašně mě to ubíjí a bohužel i když se snažím, je to na mě asi dost poznat... protože mě dneska vyhodili z práce... a já už jsem zoufalá. Zase si mám hledat práci, když ale nechci. Nechci se zase někde tvářit, jak jsem celá nadšená z jejich problémů a zisku. Nemůžu si pomoct... snažím se, ale nejde to asi skrýt, protože jsem dosud vždy od šéfů dostala "ťafku" zrovna v době nejhorší vnitřní krize, a teď opět......
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(25.2.2014 10:00:32) Sjuu, nechcete jít do adopce? Já vím, že už to tu řešíš dlouho, je mi tě moc líto.
|
zuni |
|
(25.2.2014 10:01:55) Už o ní máme požádáno od srpna. Ale asi to nějak nezabralo :-( (Zatím se nám z kraje neozvali )
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(25.2.2014 10:06:05) Já vím, že je to na dlouho, kamarádka dostala dítě do pěstounské péče tři roky po dokončení přípravy. Držím pěsti, ať to netrvá moc dlouho. Pamatuju si, jak jsem taky už strašně toužila po miminku a práce mně ubíjela neskutečně, naštěstí to trvalo jen půl roku než jsme otěhotněli, jinak jsem taky myslela, že skončím na práškách.
|
|
Chrysantéma |
|
(25.2.2014 14:32:56) A co profesionální pěstounka?? To by nebylo řešení??
|
Lída+2 |
|
(25.2.2014 14:51:34) Chrysantéma, já jednu znám, střídají se ji doma miminka, vždy mezi těma broučkama má pauzu a je neskutečně štastná, má to vlastně jako povolání.
Svoje děti nemá.
třeba by to bylo řešení pro zakladatelku......
...mě po přečtení toho všeho tady třeba napadlo, jak jsme s kamarádkou obě nemohli X let otěhotnět a já si ji pak skoro bála potkat a říci ji, že nám už se to povedlo, ještě, že to na mě nebylo do 5měsíce poznat....
Jo je to těžký na to nemyslet....,ale dá se to...dá se pak přejít do fáze, že je to člověku šumák......ale na to je potřeba pár let a né pár měsíců.....
já třeba nechápala řeči typu: "....tak druhý, bych porodila tak v květnu, buch ho a rodila opravdu 15.5....." Další to měli okolo mě podobně.... A já si vždycky říkala, kde berou jistotu, že vůbec otěhotní.
|
|
Lída+2 |
|
(25.2.2014 14:51:34) Chrysantéma, já jednu znám, střídají se ji doma miminka, vždy mezi těma broučkama má pauzu a je neskutečně štastná, má to vlastně jako povolání.
Svoje děti nemá.
třeba by to bylo řešení pro zakladatelku......
...mě po přečtení toho všeho tady třeba napadlo, jak jsme s kamarádkou obě nemohli X let otěhotnět a já si ji pak skoro bála potkat a říci ji, že nám už se to povedlo, ještě, že to na mě nebylo do 5měsíce poznat....
Jo je to těžký na to nemyslet....,ale dá se to...dá se pak přejít do fáze, že je to člověku šumák......ale na to je potřeba pár let a né pár měsíců.....
já třeba nechápala řeči typu: "....tak druhý, bych porodila tak v květnu, buch ho a rodila opravdu 15.5....." Další to měli okolo mě podobně.... A já si vždycky říkala, kde berou jistotu, že vůbec otěhotní.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(25.2.2014 16:14:38) To by se líbilo mně, miluju miminka. Taky závidím těm lidem, co si to tak nějak naplánují a vyjde jim to, já mám vždycky všechno tak vydřený x let po. Ale přeju jim to.
|
|
|
|
|
|
Persepolis |
|
(25.2.2014 10:02:14) To je mi líto, Sjuu
Někdy se to tak všechno sesype. Co to bylo za práci? Bavila tě? A když píšeš o tom marném čekání na dítě, ty momentálně podstupuješ nějakou léčbu?
Je to sice strašně otřepaná fráze, ale třeba tě ta momentální situace k něčemu pozitivnímu nakopne.
|
Persepolis |
|
(25.2.2014 10:04:27) A..píšeš o adopci. To je většinou děsná rychlovka. Naši sousedi mají dvě adoptované děti a o tom, že je dítě na cestě se dozvěděli asi 14 dní před tím, než měli dítě doma. Moc času na přípravy tedy neměli.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(25.2.2014 10:09:39) Jo, pak to veme grády, jak píšu, kamarádi čekali tři roky, pak telefon, jedna návštěva a už si vezli dítě domů, zrovna stavěli plot a makali na zahradě, takže všeho nechali a jeli .
|
Lassiesevrací |
|
(25.2.2014 10:12:36) Takhle to bylo u známých. Kluka jim dali hned, prostě telefonát "přijeďte si pro něj". Neměl nic, jen to, co měl na sobě. Taky fofr. Ale to jde těžko dopředu zajistit, když člověk neví, jak staré dítě to bude.
|
zuni |
|
(25.2.2014 10:13:32) To bude asi záhul, no. My už jsme dostali kočárek, tak by to šlo :-p
|
|
|
|
|
zuni |
|
(25.2.2014 10:07:14) Jo, to si taky říkám... Dělala jsem takovou pomocnou účetní, práce mě bavila moc, komunikace s kolegy byla horší. Ze svého pohledu bych řekla, že jsem podle šéfů byla málo nadšená, když jsem měla práce až nad hlavu a dostávala maily, co je potřeba vyřešit obratem, a tak dále. Mám ze sebe pocit, že jsem takový anti-sociální typ, neumím s nimi o tom moc komunikovat, když se to už opravdu nedá stíhat... tak chápu i jejich názor.. i když podat mi to jako hotovou věc :-(....
|
Jana Nováková | •
|
(25.2.2014 10:18:34) úplně ti rozumím, mě takhle práce ubíjela 5 let než se zadařilo, resp. v mezičase 2 zamlklá a 1 mimoděložní.... ještě navíc jsem to musela zatajit, protože to poslední co jsem potřebovala bylo aby někdo věděl, že se snažíme a čím vším už jsme si prošli. Jednak kvůli soucitu kolegyň, navíc už jsem o tom ani nezvládala o tom s nikým cizím mluvit, protože jsem hned brečela, a navíc to poslední co jsem potřebovala byl vyhazov z práce - kvůli mateřské jsem potřebovala mít slušný vyměřovací základ.
|
|
|
|
lela, rosa, niki |
|
(25.2.2014 10:04:29) Najdi si praci nebo cinnost , ktera te bude naplnovat a bavit. Psychika je mocna carodejka, strasne vse ovlivnuje. Zamysli se nad tim, co rada delas, co by te bavilo. Chapu, ze musi byt strasne ubijejici cekat na otehotneni, ale zkus se od toho odpoutat, zkus se necim realizovat. Ja mam dve deti, jsem stastna, ale, to , ze je mam, mi nezaruci permanentni pocit stesti, mit deti je taky strasna fuska a ja bych to jen doma s detmi nevydrzela- ale kazdy jsme jiny typ....hlavu vzhuru !
|
zuni |
|
(25.2.2014 10:12:57) Já si taky říkám, že si to určitě maluju narůžovo... ale ten pracovní život mi teda nijaké potěšení nepřináší. To mi přijde, že cokoliv je lepší...
|
|
|
sas.i |
|
(25.2.2014 10:07:10) A děláš práci, která tě baví? Co by tě bavilo, jaké máš koníčky? Nešlo by z nějakého udělat svojí práci?
|
|
Merylin5 |
|
(25.2.2014 10:07:35) Úplně ti rozumím, taky nemám chuť se tvářit, že problémy v práci jsou středobodem světa.
Je mi to moc líto, že se ti nedaří otěhotnět.
|
|
Jana, školkáč a školák | •
|
(25.2.2014 10:16:54) Promiň, ale nějak tvému "fňukání" nerozumím. musíš být v práci z finančních důvodů. Ale kdyby jsi se jen starala o rodinu a domácnost, měli by jste náklady vyšší (děti stojí peníze), pak by tvoje výplata doma nechyběla? Protože rodičovská dovolená, po kterou dostáváš peníze od státu je pouze 2-4 roky - a pak bys musela znovu do práce, když by vás manžel neuživil. Chápu, že toužíš po dítěti a trápíš se. Ale právě proto by jsi práci mohla vnímat jako oživení, rozptýlení. Ve tvé situaci mi přijde lepší chodit do práce a myslet na firemní problémy a zisky než jenom sedět doma a utápět se v sebelítosti, že jsi nechtěně bezdětná. Naprosto chápu, že v dnešní době, kdy je krize a vysoká nezaměstnanost, někdo propustí pracovníka z něhož odkapává jak ho to v práci nebaví a nezajímá. Na pracáku je určitě fronta lidí, kteří tě briskně a nadšeně nahradí. Nevím, co chceš poradit. Jestli práci nechceš, tak novou nehledej.
|
Jana, školkáč a školák | •
|
(25.2.2014 10:32:09) Naopak, mám soucit s lidmi, kteří zoufale hledají práci a nemohou ji najít. Co z toho, co jsem zakladatelce napsala je podle tebe špatně? Uvědomit si realitu, postavit se na pevnou zem a hledat řešení, to je lepší, než utápět se v sebelítosti, že mě vyhodili z práce, kde mě to nebavilo. Nevím co vyřeší, když jí tady všechny pošleme hladícího smajlíka a politujeme ji, jaká je chudinka. Když jí nevyhovuje kolektiv ve firmách kde účtovala, může třeba dělat účetnictví na sebe, o to je celkem zájem a slušně se za to platí. Jinak s nechtěně bezdětnými mám velký soucit, ale právě rozptýlení v zaměstnání jí mohlo pomoci. Říká se, že když si žena moc přeje otěhotnět, nějak se to psychicky zablokuje a nedaří se. A pak adoptují děcko a do roka mají návdavkem vlastní ...
|
x x |
|
(25.2.2014 10:35:53) Nemyslím, že by někde padlo, že svoji práci dělala špatně. Jako že se nebratříčkuješ s kdekým ještě neznamená, že neumíš máknout. Že nechceš plkat o kravinách na firemních akcích atd... za to by se mělo vyhazovat, pokud makáš jak je potřeba? Zakladatelčin "anti-sociální" postoj docela chápu. To co zde uděluješ, jsou takové hraběcí rady, víš?
|
zuni |
|
(25.2.2014 10:39:47) Tak, to není bohužel ani tak postoj, jako povaha. Musím s tím nějak žít no....
|
x x |
|
(25.2.2014 10:45:52) Sjuu mám stejnou povahu, tak Tě moc dobře chápu. Akorát rozdíl je ten, že máme 4 děti, ale na první jsme čekali 2 roky, všelijaké operace, zákroky atd. No fuj teda. Moc mě mrzí, že je to u Vás tak definitivní.
|
|
|
Jana, školkáč a školák | •
|
(25.2.2014 10:41:36) "Když jí nevyhovuje kolektiv ve firmách kde účtovala, může třeba dělat účetnictví na sebe, o to je celkem zájem a slušně se za to platí."
To je podle tebe hraběcí rada? Která z vás jí dala lepší?
|
zuni |
|
(25.2.2014 10:44:30) No tohle mi nepřijde jako moc famózní rada, on o to zas až takový zájem není, když si uvědomím, že ztěží získám třeba klienty, kteří už teď nějakou účetní mají... no nevím. Dělat to sama na sebe mi připadá milionkrát jednodušší říct, než to udělat. Nevím no
|
|
x x |
|
(25.2.2014 10:47:03) Jano možná nechápeš, že primární problém není v práci, ale v neplodnosti.
|
zuni |
|
(25.2.2014 10:47:33)
|
|
|
|
|
x x |
|
(25.2.2014 10:36:49) Zjevně jsi v situaci, kdy jsi roky nemohla otěhotnět, nebyla. To se to radí - nemyslet na to atd.
|
zuni |
|
(25.2.2014 10:42:24) Nemyslet je určitě fajn rada, ale u nás to je z lékařského hlediska tak, že už není jak to řešit.
|
|
|
zuni |
|
(25.2.2014 10:39:09) No, vidím, že jsi opravdu člověk, který si rád přečte a POCHOPÍ sdělené
|
Jana, školkáč a školák | •
|
(25.2.2014 10:44:29) Tak promiň že jsem sdělila svůj názor, pokud jsi chtěla pouze planě politovat.
|
zuni |
|
(25.2.2014 10:47:11) No což o plané politování, ale tohle jsou zase plané řeči tech, kteří to nezažili. "Vyblejt" nemysli na to umí každý druhý, ale oni si třeba neuvědomují, že nám nepomůže na to nemyslet, ani se rozptýlit, to třeba chybějící orgán nenahradí. Je pro mě takové smutné, že je kolem tolik lidí, kteří mají pocit, že je to jednoduché a asi jsme zatím jen pořádně nesouložili.
|
x x |
|
(25.2.2014 10:49:29) Sjuu, co k tomu dodat, fakt Tě maximálně chápu.
|
|
zuni |
|
(25.2.2014 10:51:24) Navíc mě ta prácě opravdu bavila, bylo to to pravé pro mě - administrativa, tabulky, papíry... Svou chybu vidím v tom, že špatně umím komunikovat ty věci s ostatními, že když třeba nestíhám co se stihnout nedá, tak to neřeknu jasně Tohle nestihnu (měla jsem prostě obavy, že budu za potížistu), v tichosti to nechám na další den a dělám si to asi na něčí vkus po svém. Ale to že zoufale toužíme oba po rodině, mi práce nijak nevykompenzuje, to si nemůžu pomoct.
|
JaninaH |
|
(25.2.2014 11:24:55) Sjuu, upřímně, ale z toho bych jako tvoje nadřízená ani jako kolegyně nebyla nadšená, když ti řeknou, že něco musí být dneska, ale ty to bez jakékoli komunikace klidně necháš na druhý den. Co když na to ten člověk, co ti to zadal, do večera čekal? Já dneska např. musím udělat přiznání k DPH, a kdyby někdo za mnou přišel s jinou prací, řeknu mu, že to zkusím udělat potom, jestli to moc spěchá, ale spíš to udělám až zítra. Nebo když za mnou někdo přijde s prací ve chvíli, kdy už chci jít domů, klidně se zeptám, jestli to musí být dneska. A když musí, tak musí, to se nedá nic dělat.
|
*Owls* |
|
(25.2.2014 11:35:36) JaninoH, naprostý souhlas. Zakladatelka dostala výpoveď a vzhledem k jejímu rozpoložení asi zaměstnavatel nemohl konat jinak. I když to zní příšerně, tak se zřejmě musí dostat až na dno, aby se měla od čeho odrazit. A pomoci si sama. Udělat si pořádek. Zatím se ještě utápí v beznaději... Fakticky vím, jak to bolí, tak ji docela chápu. Doufám, že má partnera, který ji podrží. Mě s manželem naše neplodnost příšerně semkla Známí, které jsme za léta docházení do centra získali, to zase rozdělilo
|
|
|
|
Jana, školkáč a školák | •
|
(25.2.2014 10:52:39) A co by jsi tedy od systému chtěla? Přišla jsi o práci která tě nebavila (momentálně je jedno proč) a máš několik možností. Najít si jinou, což se ti nechce, udělat se pro sebe (což je v tvém oboru relativně snadné,)zůstat doma na podpoře a poté ať tě živí manžel. To se má vyplácet renta pro ženy, které nemohou otěhotnět? A to odreagování jsem myslela i obecně, ne jen ve vztahu k otěhotnění. Jak se říká, dělání chmury zahání.
|
zuni |
|
(25.2.2014 10:54:13) Hele a co od toho očekáváš ty?
Já: Mě ta práce baví
Ty: Tak když tě ta práce nebaví tak co chceš
|
x x |
|
(25.2.2014 11:12:18) Ona očekává, že konečně prozreš a pochopíš, že jedině její životní moudro a zkušenosti Tě spasí.
|
|
Jana, školkáč a školák | •
|
(25.2.2014 11:30:24) ""musím" být v práci, nemůžu z finančních důvodů jen sedět doma... Ovšem upřímně, strašně mě to ubíjí "
V úvodním příspěvku tě tvoje práce nebavila, nyní tě už baví? Neočekávám od toho nic.
|
|
|
|
|
x x |
|
(25.2.2014 10:47:47) Jano víš, ono někdy člověku pomůže, když ho někdo polituje a projeví soucit. Copak jsme stroje na maximální výkon?
|
|
|
Lída+2 |
|
(25.2.2014 10:58:42) sjuu , najdi si něco co tě bude bavit.....my když jsme se takhle léta snažili tak jsme si s manželem řekli, že na to kašleme, 1/2 roku jsme vybírali další dovolenou, naplánovali vše....na jeden pochod sezvali asi 8 našich kamarádů......a já měsíc před pochodem a 3měsíce před dovčou zjistila, že jsem těhu, že musím ležet.....tenkrát mě to strašně naštvalo....
takže Jana asi radila něco na tento způsob.....
A když jsem 1,5roku zase čekala, než se zadaří druhý, tak jsem chodila na injekce a mezi tím pořádala výstavy, sedšla a apředváděla řemeslo na jarmarku....a po té 3 měsíční honičce jsem si vzpomněla, že jsem vlastně nedostala MS.......a já byla těhu.....
takže nezoufej a zaměř se na cokoliv jinýho......prostě se přesvěč o tom, že končíš, že už nemůžeš....
Moc Ti přeju,aby se zadařilo..., vím jak moc je to ubíjející....
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(25.2.2014 11:01:33) Jenže Sjuu už právě asi žádnou takovou naději nemá, to by byl zázrak nad zázraky někde na úrovni narození Pána Ježíše.
|
|
Jana, školkáč a školák | •
|
(25.2.2014 11:12:51) "takže Jana asi radila něco na tento způsob....."
Ano, přesně to jsem měla na mysli. MMCH já jsem vytoužené těhotenství zjistila 2 týdny před odjezdem na 3-týdenní puťák po rumunských horách s partou... Jak já se tam těšila! Byla jsem zároveň hrozně naštvaná i hrozně šťastná.
|
x x |
|
(25.2.2014 11:17:18) Jano a chápeš význam slova DEFINITIVNÍ?
|
Jana, školkáč a školák | •
|
(25.2.2014 11:33:46) Ano, chápu, ale když jsem psala svou první reakci, o definitivní neplodnosti se tady nikde nepsalo. A já jsem to nemyslela jen ve vztahu k otěhotnění, ale i ve vztahu k psychické pohodě.
|
|
|
|
|
|
zuni |
|
(25.2.2014 10:39:09) No, vidím, že jsi opravdu člověk, který si rád přečte a POCHOPÍ sdělené
|
|
ALL |
|
(25.2.2014 20:51:01) Promiň, ale to jsou hloupé kecy, co píšeš. Když nemáš s neplodností zkušenosti a neumíš se do toho vcítit, tak raději takové hlouposti nepiš.
|
|
|
|
Merylin5 |
|
(25.2.2014 10:21:18) A je vyřešeno, viď.
|
|
x x |
|
(25.2.2014 10:23:28) Jano, to se Ti to kecá, když máš 2 děti, co?
|
Jana, školkáč a školák | •
|
(25.2.2014 10:39:45) Ano, mám dvě děti, jsem šťastná že mám práci, která mě zaplaťpánbůh baví a i když bych někdy nejraději vyměnila šéfa a některým zákazníkům na jejich nehorázné požadavky řekla, co si o nich myslím (např. přijdou se zakázkou se slovy mělo by to v podstatě být už včera, tak jsem na ně ještě milá, popřeji hezký víkend a pak půlku víkendu strávím zpracováváním jejich zakázky - ve svém volnu a bez příplatku, tj. zadarmo. Ani základní plat nemám nijak na vyskakování. Ale přesto jsem ráda, že mám práci, protože ty dvě děti prostě musím z něčeho živit + přes to všechno mě práce baví...)
|
x x |
|
(25.2.2014 10:44:16) No ale situace zakladatelky je úplně jiná, možná bys taky nebyla tak nadšená, kdyby se roky nedařilo, a tys strašně toužila po rodině. Myslím, že člověk je křehká nádoba, zvlášť žena toužící po dítěti. Někdo prostě není tak silný, aby se tvářil nadšeně a přitom byl totálně na dně.
|
Jana, školkáč a školák | •
|
(25.2.2014 11:03:24) Jak víš, že jsem otěhotněla bez problémů? A v době, kdy hrozila že zůstanu bezdětná, i když jsem po rodině velmi toužila, právě tehdy jsem se o to víc upnula na práci. Říkala jsem si, že když budu bezdětná, alespoň se vrhnu na kariéru, vydělám hodně peněz a ty pak budu užívat, hodně cestovat... Jde o to jak člověk k problému přistupuje. Jestli se snaží být aktivní, nebo se jenom lituje.
|
zuni |
|
(25.2.2014 11:05:03) no, já si to neříkám
|
|
x x |
|
(25.2.2014 11:11:30) Jano ale Tvůj životní postoj nemusí být univerzálně přenosný na každou ženu.
|
Jana, školkáč a školák | •
|
(25.2.2014 11:22:18) To máš jistě pravdu, ale jsem přesvědčená o tom, že zakladatelka by se sebou měla něco dělat, aby nepodléhala melancholii. Měla by se někde realizovat a ne jen smutnit že nemá něco co by chtěla. Když ji to nebaví v práci, může někde dělat dobrovolníka, dobrovolnická centra bývají při nemocnicích, domovech důchodců, dětských domovech, kojeneckých ústavech... Odreagovala by se od svých vlastních problémů (a výsledkem třeba nebude vytoužené těhotenství, ale lepší psychická kondice) a pomohla by někomu, kdo je třeba ještě smutnější než ona. A to umí vnést sluníčko do života, pocit, že díky mě měl někdo hezké odpoledne.
|
*Owls* |
|
(25.2.2014 11:28:14) Jano, ty to prostě nedokážeš pochopit. TO co píšeš, to jsou ty rady, které jsem nemohla ani poslouchat. Chytré, logické...
Já neříkám, že to myslíš špatně. Jen jsi nezažila, co s tebou udělá ta skoro jistota, že dítě mít nebudeš. Prostě se nemůžeš umět vcítit a nechceš slyšet, že to neumíš
|
Jana, školkáč a školák | •
|
(25.2.2014 11:35:37) Asi to nemohu pochopit, asi se nemohu vcítit
|
|
|
x x |
|
(25.2.2014 12:00:05) Jano, nevím, jaký osobnostní typ je zakladatelka, ale ono melancholikovi se těžko nepodlého melancholii.
|
|
|
|
*Owls* |
|
(25.2.2014 11:14:05) Jano promiň, ale co píšeš je mi k smíchu. Jak dlouho jsi na dítě čekala? Rok? Dva? Pět? To je pořád málo. Buď ráda, že tě bezmoc nikdy neničila uvnitř a jako náhrada by ti stačila kariéra... Zlehčuju to, ale takhle to ti, kterým se dítě nedaří, také mohou cítit. Tady neradíš, tady zraňuješ Každý není tak supersilný, jako ty.
|
|
|
*Owls* |
|
(25.2.2014 11:08:48) Žubko, kdo nezažil, nepochopí a bohužel, ani neporadí. Ani rady doktorů se neposlouchají dobře. Vím, o čem píšu. Mnohaleté čekání na dítě mám za sebou a ten zázrak, když se mi, za asistence, podařilo otěhotenět a donosit dceru, ten ani neumím popsat. Pořád mám ale v paměti to dno a beznaděj, když jsme na dítě čekali. Je to jak rez, která tě rozežírá zevnitř. Nesnášela jsem ty rádoby rady (nesmíš na to myslet, soustřeď se na něco jiného...). Okolí to jistě myslelo dobře, ale já už jsem byla pohlcená tou rzí Velké štěstí jsem měla, že mě v práci nikdo nedeptal a bylo tam až kamarádské prostředí. Věřím, že pouze díky tomu prostředí jsem se nesesypala a neskončila (alespoň na čas) doma
Pro zakladatelku opravdu nemám radu. Jen nesmí přestat doufat, i když to vypadá beznadějně
|
x x |
|
(25.2.2014 11:10:45) U zakladatelky právě asi už žádná naděje není.
|
*Owls* |
|
(25.2.2014 11:21:20) Žubko, já nevím, jak moc ta naděje už není, ale to říkali i mě. O dítě jsme se začali snažit v mých 22 letech a dcera se narodila v 34 letech. Nevěřila jsem, že se to podaří a byla jsem alergická na všechny rady. Lepší bylo pro okolí mlčet. Vím, že to zní hrozně, ale já jsem nechtěla být litovaná, protože jsem věděla, že je to k ničemu a na druhou stranu mi bylo líto těch, kteří semnou cítili, protože jsem na ně byla hnusná Neuměla jsem si poručit. S kamarády jsem o tom promluvila narovinu a bylo to vyřešené. Neříkala jsem, když jsem šla na nějaký zákrok, aby nemuseli přemýšlet, co mi na nezdar říct... No je to fakticky těžký na obou stranách Dneska ale vím, že i když jsem si to neuvědomovala, někde, úplně hluboko uvnitř, jsem stejně tajně doufala.
|
Poměnka |
|
(25.2.2014 20:17:45) Teda čekat 12 let na dítě, to si neumím představit, to pro vás muselo být šílené. Hlavně, že to dobře dopadlo a k holčičce gratuluji
|
|
|
|
x x |
|
(25.2.2014 11:18:23) Sice jsem čekala jen 2 roky a i tak to bylo hnusné, takže jo, je to děs a rozhodně bych to nechtěla prožívat a soucítím s každou, která má problémy s neplodností.
|
zuni |
|
(25.2.2014 11:20:38) Já jsem si ze začátku říkala, Cože, nedokážu si představit čekat třeba 2,3 roky, to bych nevydržela...
|
|
|
|
|
|
|
zuni |
|
(25.2.2014 10:24:37) No, jestli takový výkon jako já má někdo, z koho odkapává, že ho to nebaví.... Já se nechci chvástat, ale nemyslím si, že můj dojem, že toho zvládám hodně (v poslední době strašně moc, je toho čím dál víc), je mylný. Že nedokážu udělat ten den něco, o co mě kolega v deset ráno požádá, že to potřebuje ten den... že mi řeknou, Tohle je teď priorita, to má přednost, ale nakonec zjistím, že očekávají, že stihnu i to svoje běžné... to mi nepřipadá fér. Navíc mě ta práce baví, jen se snažím si držet svoje hranice, myslím si, že když to zařídili tak, že se práce nedá stíhat, nemusím být v práci víc než 9 hodin denně, což jsem byla. Teď už na to kašlu. A bohužel, pocit, že práce mi má přinést rozptýlení, se mi v sobě dosud nepodařilo vyvolat.
|
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(25.2.2014 10:27:17) já chápu, že takový pracovník není nic moc, ale na druhou stranu, každý člověk se občas v životě dostane do nějaké deprese nebo letargie, ze které se nějaký čas vyhrabává. Vždyť snad lidé neprochází životem jen se samou radostí - někdo řeší problémy s partnerem, rozvod, pubertální děti, nemoce svých blízkých, stáří rodičů, smrt v rodině. Tomu se lze těžko vyhnout.. A pochybuji, že stejnou práci odvede člověk, který je čerstvě zamilován a šťasten a člověk, kterému minulý týden umřela maminka. Ale snad jsme lidé, ne stroje, tak se síly ve firmách nějak vyrovnají - jednou dělá naplno ten a podruhé zase jiný.. Zakladatelce přeji mnoho štěstí a pokud možno co nejméně otravnou práci
|
|
Cimbur |
|
(25.2.2014 10:53:31) Nesouhlas. Naprosto zakladatelku chapu. Taky jsem mela obdobi, kdy me hluboce vadilo nechat si v noci nadavat od opilcu a kaslat si do tvare TBC od bezdomovcu. Humanita i loajalita k zamestnavateli sla stranou, a tehotna jsem sla na neschopenku od dvou carek na testu.
|
Lexi. |
|
(25.2.2014 20:07:14) Ale to je přece něco jiného. V těhotenství rozhodně není vhodné aby jsi měla noční služby, komunikovala s agresivními jedinci a byla v kontaktu s infekčními osobami.
|
|
|
jitucha |
|
(25.2.2014 11:24:02) teda ty ti daly kartáč já s tebou naprosto souhlasím
|
Ivča11 |
|
(25.2.2014 11:39:52) Sjuu, možná si Tě pletu (v tom případě se omlouvám), ale s tím umělým oplodněním jste to nezkoušeli? Rozumím Ti, já jsem otěhotněla po IVF, když mi bylo 37, snažila jsem se od mých 25 let, někdy od třiceti jsem se už to bylo hodně intentivně - operace, léčby, obrečela jsem snad každý měsíc negativní těhotenský test a každé narozené mimino v okolí. Pro mne bylo nejhorší, že všichni v práci řešili, že ještě nemáme dítě - nikdo o mých problémech nevěděl, takže jsem byla automaticky ta, co honí kariéru, protože jsem dobrovolně zůstávala přesčas a brala si práci navíc,ale jinak jsem byla ráda, že se tam "zabavím" a opravdu pak pořád nemyslím na to, že nejsem těhotná. A v jedné věci souhlasím i s Janou, za tu dobu jsem si vytvořila finanční rezervu, za kterou jsem teď vděčná, protože díky všem těm stresům nám nevydržel vztah s otcem mé dcery - a já jsem schopná nás sama uživit a užívat si mateřskou.
|
|
|
Jana, školkáč a školák | •
|
(25.2.2014 11:45:35) No dámy, tak jsme pokecali. Omlouvám se zakladatelce i všem empatickým osobám, že jsem nepochopila, že zakladatelka chce pouze politovat a dovolila jsem si jí dávat nějaké praktické a logické rady. Dělala jsem to z dobré vůle, ale zjevně špatně. Uznávám svou chybu. Přeji vám všem (samozřejmě i zakladatelce) jen to nejlepší doma i v zaměstnání a už bych vás s dovolením opustila
PS: Třeba se zakladatelce zadaří adopce
|
*Owls* |
|
(25.2.2014 11:53:05) Jano, nikdo nepíše, že jsi radila špatně. Ale jsou situace, kdy je každá rada marná. Já taky vlastně nevím, co zakladatelka chce číst. Jakou pomoc čeká. Ze své zkušenosti jsem ti jen psala, že tvoje rady jsou jistě logické, ale v letech, kdy jsem to prožívala jsem je nesnášela a neslyšela na ně. Říkala jsem si, že sytý hladovému nevěří Jak jsem psala, mě pomoho přejít na manuální - fyzickou práci. Ale každému pomůže něco jiného. Až se najde něco, od čeho se zakladatelka sama odrazí, bude jí líp
|
Šešule |
|
(25.2.2014 12:02:59) Myslím, že když je člověku mizerně (což zakladatelce asi je), tak prostě neslyší na logický rady. A to dokonce ani ten, kdo tvrdí, že je racionální typ. Sama mám zkušenost, že lidi mi většinou radili věci, který jsem zkoušela, nebo o nich uvažovala. Nejvíc mi v krizi pomohli lidi, co mě vyslechli, nesoudili a ti nejúžasnější mě nenásilně přivedli k řešení (takových lidí znám pár a tahle schopnost přivést člověka sama k sobě je dar od Boha). Jsem v opačný situaci, než je zakladatelka (už nechci na mateřksý zevlovat ani den, dost mě to ubíjí), ale chápu, že člověk se dostane do situace, kdy je fakt ubitej a zoufalej a potřebuje vyslechnout. Pokud něco racionálního pomůže tak fyzická pomoc typu "pojď se mnou začít cvičit", "u nás ve firmě potřebujeme uklizečku, nechceš to zkusit?" atd.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(25.2.2014 12:12:25) No, ono když je člověku špatně, tak kolikrát ty dobře míněné rady jako "nemysli na to" vnímá jako "neotravuj".
|
Šešule |
|
(25.2.2014 12:39:17) ...a ono to tak kolikrát v podstatě je A rada "nemysli na to" je podobně blbá jako "uklidni se". Na pěst mezi oči.
|
Lexi. |
|
(25.2.2014 15:27:07) Jako sorry dámy, ale dle mě jste na pěst mezi oči vy. Hystericky se tu pustíte do někoho, kdo se snaží poradit (na mě úvodní zakladatelčin článek také působil spíše ve stylu "ach, jo, nebaví mě to v práci, už abych mohla být na mateřské" - tj. že hlavní problém je práce) to je celkem přes čáru.
|
Šešule |
|
(25.2.2014 15:28:01) Njn. To je ta názorová pluralita
|
Lexi. |
|
(25.2.2014 15:29:42) Ano, a na názorové pluralitě snad není nic špatného, nebo ano?
|
Lexi. |
|
(25.2.2014 17:20:29) Jak to, že trochu znáte zakladatelku, souvisí s názorovou pluralitou? Každý člověk je jiný, vyhovují mu jiné způsoby řešení... Ti, kteří ho znají ho jistě mohou lépe chápat, ale pokud napíšu svůj problém na veřejný server s prosbou o radu (Neplodnost a problémy v práci, jak řešit)tak musím počítat s tím, že mé chování budou posuzovat i lidé, kteří mě neznají a dávat mi rady, o které nestojím. Chápu, že je zakladatelka deprimovaná, ale otázka je jak chce tedy strávit zbytek života - utápěním se v sebelítosti, nebo se snažit se sebou něco dělat. Přičemž nepopírám, že druhé není snadné, ale to první je cesta do pekel. A samozřejmě že občas má člověk momentální krizi, kdy touží pouze po tom, aby mu někdo řekl "to bude dobrý". Ale to platí pro momentální krize, ne pro setrvalý stav.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(25.2.2014 20:51:52) Ona má momentální krizi, ztratila práci a nemá sílu hledat jinou, protože než jakoukoli práci by chtěla být doma a pečovat o děťátko.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
espr |
|
(25.2.2014 10:20:14) je mi to líto, že zatím nemáš vysněné miminko. Ale myslím, že by jsi se z toho měla podívat i z jiného pohledu, dítě potřebuje silnou matku, a i když budoucímu dítěti budeš chtít dát vše, tím myslím svůj čas a lásku, tak bude potřebovat i peníze (hodně peněz) a taky životní vzor. Takže to že jsi v práci už je vlastně tvoje oběť pro miminko, protože přece chceš aby se mělo dobře..a aby okoukalo že může být nejen rodič ale i úspěšné ve společnosti. Já vím že ted je ti to asi hodně vzdálené, ale tohle dítě bude vážně potřebovat aby nebylo jednou v životě na dně. Moc držím palečky
|
Jana Nováková | •
|
(25.2.2014 10:25:11) Je to jak píše Espr, tím že momentálně vyděláváš se na rodičovství připravuješ (finančně). Já to vlastně měla také tak, dceři je momentálně skoro 6 let, ale do školky ze zdravotních důvodů nechodí. Našetřené finance utrácíme už skoro 3. rokem. Jak se nám hodí, že jsem 5 let mohla spořit. Nevím kde bychom byli kdybychom neměli právě ty úspory.
|
|
|
Nana | •
|
(25.2.2014 10:43:47) Mám kamarádku ve stejné situaci (nejsi moje kamarádka M.? ) Dala výpověď a rozhodla se, že se zkusí živit věcí, kterou má jako dlouholetého koníčka. Měla pocit že její život se skládá jenom z "těhotnění", které už samozřejmě z duše nenávidí a z práce.. kterou taky zrovna nemiluje. Řekla si, že se bude snažit žít tak, jako kdyby měla zůstat bezdětná. Udělala to proto, že se nechce za 20 let ohlídnout a zjistit, že svůj život pros****. Nepřišla na to sama, je v dlouhodobé péči psychologa. A je na začátku téhle cesty, neví jestli jí klapne "podnikání" a jestli jí to vlastně bude naplňovat nebo jestli to bude pořád brát jako naplást na to, že nemá dítě. To všechno ukáže čas.
|
|
MÍŠA&FÍK |
|
(25.2.2014 11:01:29) sjuu, ono to má všechno 2 strany....ty se nechceš tvářit, jak tě zajímají problémy a zisky firmy a firmu zase nemusí zajímat tvoje problémy s otěhotněním.
Myslím, že by to chtělo najít zlatou střední cestu - pokud práci potřebuješ, jak píšeš.
Myslím, že nikdo nebude zaměstnávat člověka, kterej je 24/7 z práce zpruzenej a vyřízenej z osobních problémů.
Ano, nedaří se, je to hrozný, ale tím, že se budu na celý svět dívat jako kakabus, tím se můj problém nevyřeší.
Kdybys byla trochu vstřícná vůči nim, možná i oni by víc chápali tvou situaci a nad lecčíms přivřeli oko.
Ono né nadarmo se říká : "Čiň druhému tak, jak chceš, aby činil on Tobě."
Držím palce a věř, že s úsměvem jde všechno líp !
|
|
Gladya, bývalá dasa, |
|
(25.2.2014 11:24:57) Holka, nevím nevím jestli to bereš za správný konec, mateřství jako "únik" před prací. Já jsem to svého času měla do jisté míry obráceně, díky práci, která mě bavila a naplňovala, jsem se nehroutila z bezdětnosti. Ale to Ti nepomůže, máš to jinak a s tím se dá dělat málo.
Zmiňuješ adopci, to bylo naše řešení. Proces opravdu chvíli trvá, ale když se "úřední šiml" rozhýbe, nemusí to být až tak dlouho. U nás to byly asi dva roky od podání žádosti. Záleží na regionu, jaké dítě jste schopní přijmout a jaké děti jsou právně volné. A pozor rodičovství je vždycky trochu "riskantní podnik, adoptivní rodičovství ještě trochu riskantnější.
|
zuni |
|
(25.2.2014 11:36:44) Já to nemyslím jako únik, ale děti jsme chtěli už dávno a zatím stále místo toho musím řešit věci v práci
|
*Owls* |
|
(25.2.2014 11:43:24) Sjuu, já jsem šla makat fyzicky. Na kancelářskou práci jsem se nemohla soustředit. Dala jsem výpověď. Chtěla jsem jít někam do zahradnitví (takové naivní plány). V té situaci jsem nemyslela na to, že ztratím na ceně na trhu práce (narozdíl třeba od Jany, která by budovala kariéru - opravdu každá žena je jiná). Ta cesta nemusela být správná, ale jak jsem psala v tom přátelském kolektivu se mi pracovalo dobře a opravdu mi to chvilkama pomáhalo zapomenout - nemyslet, na svůj problém. Dodnes toho nelituji, i když do kanceláře by mě dneska už asi nikdo nechtěl
|
|
meyryen |
|
(25.2.2014 11:46:03) Ahoj, mám to dost podobně jako ty. Jeden pokus o dítě střídá druhý, každý den chodím do práce s nechutí, protože to není to co bych chtěla dělat, chci být na mateřské a starat se o děti a ne budovat kariéru, není pro mě podstatná. Radu nemám, já jen stále doufám....
|
zuni |
|
(25.2.2014 11:51:51)
|
|
|
JoanaV |
|
(25.2.2014 11:54:15) No úplně nejlepší bude, když si vezmeš hlavu do dlaní a budeš se litovat až do smrti. Já chápu, že nezažíváš to nejlepší životní období, ale máš jen jeden život. Víš o tom? Už jiný mít nebudeš. Tak se sakra vzchop. Pokud jsi se nenarodila do bohaté rodiny, tak budeš pracovat celý život. Práce je pro tebe viditelně sprosté slovo. Pokud nebudeš mít dítě, tak co? Tak si najdi práci mezi dětmi. To by tě nebavilo? I kopanec do zadku je cesta kupředu a věř mi, že ty bys ho potřebovala. Můžeš řešit jen takové problémy, které řešit jdou. Jinak ztrácíš drahocenný čas a nic tím fňukáním nevyřešíš. A to, že tě někdo bude litovat, ti k ničemu nepomůže. Tak se do toho života už dej!!!!
|
|
Alraune |
|
(25.2.2014 14:03:20) Dítě mám a pořád musím řešit věci v práci. Řešila jsem je, když jsem byla těhotná, když jsem kojila, pořád. Dítě a práce není v opozici, najdi si práci, která tě bude bavit a naplňovat, pak se i čekání na dítě bude líp snášet. Po pravdě, pokud je někdo ve vnitřní výpovědi, nemůže se vyhazovu příliš divit.
|
zuni |
|
(25.2.2014 14:24:35) To je věc, kterou málo lidí pobírá... pokusím se... 1) musím se ládovat hormony, to mi vadí 2) vadí mi některé etické a duchovní věci ohledně IVF 3) vadí mi, že "počneme" (nepočneme, naše buňky budou počaty) dítě tak, že manžel bude po operaci a já běhat po doktorech 4) prosím berte na vědomí, že protože IVF si nepřejeme, tak jsme neměli tolik vyšetření, aby se dalo říct, že IVF u nás vše vyřeší. Jen se řeklo, teď už jedině zkusit IVF. Ale to se stejně tak předtím řeklo, Teď už jedině zkusit tuhle operaci.
Prostě početí, to je pro mě něco nádhernýho. Neslučuje se to s představou Vyndáme z vás buňky, dáme je k sobě, oni se přirozeně spojí (na to jsme přišli a říká se tomu věda) a pak je do vás zase dáme.
Ale stejně jsem tady nechtěla debatovat o ivf :-(
|
Alraune |
|
(25.2.2014 14:27:40) Početí je možná v tvé představě něco nádhernýho, ale ve skutečnosti je to biologický pochod. Mmch, většina lidí imho neví, kdy počala, je to prostě "vedlejší produkt" sexu :D
|
zuni |
|
(25.2.2014 14:30:14) Šťastní lidé. Tohle mi dost možná nikdy nebude dopřáno. To mě na mé situaci dost mrzí.
|
|
|
Kaplanka+kluci 05,08 |
|
(26.2.2014 8:36:34) ssju
ted jsem si přečetla Tvůj příspěvek a ad bod 4 - znamená to, že prostě nevíte přesně, kde je problém? resp. jak by to šlo řešit? já vím, že to tu řešíš leta letoucí a myslím, že repodukční medicína může být jinde než dřív.
chápu, že jseš zraněná a zranitelná.
Ti moji známí byli normálně na kompletním vyšetření, věděli, na čem přesně jsou. To, že se rozhodli léčbu neplodnosti nepodstoupit byla jejich volba, kterou určitě všichni respektujou. Nikdo je k ničemu nenutil.
Myslím, že přesné pojmenování problému a situace a možnosti řešení (které samozřejmě nemusíš využít) by Ti třeba dali smíření. Takhle mám pocit, že prostě doufáš. a trápíš se.
Upřímně Ti přeju vše dobré.
já jsem typ, který musí vědět, na čem je. Ať už je pravda jakákoli. Pak se dá něco dělat NEjistota mě ničí.
|
zuni |
|
(26.2.2014 9:08:12) ...spíš poté, co to minule vypadalo na tutovku, a nakonec se zjistilo, že máme vzácný případ, tak teď už netvrdím, že IVF je tutovka - kdoví na co by se ještě přišlo. Tím že to pro nás zatím není cesta, tak jsme to už víc do hloubky neřešili, už by se to řešilo jen s ohledem na to, jít do IVF. No, k adopci jsme si taky dlouho počkali, než jsme k ní dospěli. A dneska je zase o kus líp... Díky za pokec
|
Kapradina |
|
(26.2.2014 10:21:09) ... a jak můžu tvrdit, že něco nemůže vyjít, když se o to nepokusím? Proč to vzdáváte předem, bez toho aniž byste vyčerpali všechny možnosti, co se nabízí ... naděje je přece vždy, nač se vzdávat předem a zavrhovat něco bez toho, abych se o to pokusila? Že IVF nemá ve vašem případě smysl a cenu bych chápala, kdybyste měli za sebou X neúspěšných pokusů, ale vy nemáte ani jeden, tak proč tyto závěry? Štěstí se musí jít občas hodně naproti i za cenu, že ta cesta nebude zrovna růžová procházka.
|
|
Kapradina |
|
(26.2.2014 10:21:12)
|
|
Kapradina |
|
(26.2.2014 10:21:23) 3x to být nemuselo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|