| Agatha Ch. | 
 |
(24.5.2013 8:51:23)
Tylity, mám pocit, že toho svého pravého muže už nějaký čas znáš... Takže jo, pokud máš ten pocit, že je to On, svatbu bych neodkládala...
|
| Tylity | 
|
(24.5.2013 9:34:50)
Díky za názory, prožila jsem celý svůj dospělý život jako vdaná a i když jsem nakonec z těch všech důvodů, co jsem zde i diskutovala, od ex odešla - tak celou dobu do rozchodu, téměř 3 roky, žiji ve velice hezkém a klidném vztahu s jedním člověkem. Ex byl žárlivý blázen, nyní si konečně užívám, jaké to je, když je chlap normální, že se dá žít i bez žárlivých scén a že žárlivost fakt není o "vyjadřování lásky" a že to bez ní prostě jde. A bez všeho ostatního, co pro mě konečně (jak věřím) už sončilo.
Tedy stav "vdaná" je pro mě spíš zvyková záležitost, tak o něm přemýšlím jako o uzpůsobení svého života tak, jak je pro mě obvyklé..
|
| CPO |
|
(24.5.2013 10:10:38)
"3 roky, žiji ve velice hezkém a klidném vztahu s jedním člověkem"
Tak co řešíš? Vdej se! 
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 10:36:40)
No jo, ale za jak dlouho po rozvodu?? Uz jsem tu našla, že i za 3 měsíce.. :)
|
| CPO |
|
(24.5.2013 10:41:08)
Pokud má člověk JAKOUKOLI pochybnost, vdávat/ženit by se NEMĚL, a to je jedno, "kdy". Prostě dokud si není 100%ně jistý, že ANO, tak by to ano neměl nikomu říkat (ani pak to nemusí být OK, ale to už je jiná story). Lézt "do chomoutu" dobrovolně s pochybnostma je sebevražda a masochismus.
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 10:43:14)
Creo, to bych se nevdávala nikdy - vždy má pochybnost, že se mému partnerovi může za čas začít líbit mladší a hezčí.. hm..
|
| CPO |
|
(24.5.2013 10:47:12)
No a to koukám ještě nemáš ani vypořádané SJM...to sorry, s nevypořádanou minulostí bych do nového vztahu nelezla, z více důvodů. Počínaje tím, že to k novému partnerovi není fér, přes to, že to bude ještě velmi obtížné (jak jsem si všimla, ty na "spravedlivém" vypořádání majetku dost lpíš, no, to si pár let užijete...); úplně pomíjím, že by ses neměla vzdávat, pokud nejsi z ničeho venku psychicky.
Teda, klidně se vdej...ale ptala ses...
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 11:33:28)
Crea - také přemýšlím o tom, co říkáš.. můj partner si je vědom, jak to se mnou je a že to ještě potrvá - nakonec v tom se mnou žije již třetí rok a ty problémy kolem mě se týkají i jeho. Někdy ho dost obdivuji, že to zvládá a že je ochotný mi pomáhat. Díky němu na to nejsem sama, jinak .. nikoho nemám, byla bych na odpis.. vlastně bych si ani asi nedovolila odejít - strach z toho, že je člověk na všechno docela sám a všichni budou proti němu - to je něco nepopsatelnýho..
|
| Agatha Ch. |
|
(24.5.2013 11:41:43)
Tylity, hodně štěstí 
|
|
| Kudla2 | 
|
(24.5.2013 11:42:24)
takže znovu závislost (i když tentokrát na "hodném" partnerovi)?
Na Tvém místě bych se nejprve dala do pořádku psychicky (v tom má Pelíšek pravdu, to ZDALEKA ještě není OK) a materiálně (vypořádání SJM, a tady vřele doporučuju se NESNAŽIT o maximální spravedlnost, a pokud s dcerou neumíráte hlady, tak se radši na něco vykašlat, než se o to další roky hrdlit).
A až to budeš mít hotové, tak teprve pak bych uvažovala o svatbě, abych se mohla partnerovi "věnovat" s čistým stolem.
Samozřejmě to klidně můžeš udělat hned, cítíš-li to tak, ale argument "byla jsem na to celý život zvyklá, tak to chci zas" mi připadá hodně zvláštní.
|
| Kudla2 |
|
(24.5.2013 11:42:53)
jo a taky přeju hodně štěstí a držím Ti palce 
|
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 11:46:19)
Kudlo, já nebudu nikdy úplně v pořádku. Vím o tom a snažím se.. ale po těch letech se to se mnou povleče hodně dlouho. Ale jinak se už začínám cítit dobře. Hm.. zase závislost.. na jiném druhu partnera - to jsem přeci celá já, proto si mě ten předchozí našel, protože mám takovou povahu a tak vždy a snadno docílil, co chtěl.. nikdy to nebude jinak, jde o to, jak to kdo dokáže zneužít. To bych se už nesměla vdávat nikdy.. i to je varianta.
|
|
| Líza | 
|
(24.5.2013 11:57:21)
Hm, aha... dlužím Kudle pivo...
|
|
|
| CPO |
|
(24.5.2013 11:50:04)
"Díky němu na to nejsem sama, jinak .. nikoho nemám, byla bych na odpis.. vlastně bych si ani asi nedovolila odejít"
Jo, to je super postoj...tohle podtrhni ještě formálním svázáním s partnerem.
|
| Kreaty | 
|
(24.5.2013 11:56:10)
no to jsou fakt šílená slova 
|
|
|
| Líza |
|
(24.5.2013 11:56:52)
"Díky němu na to nejsem sama, jinak .. nikoho nemám, byla bych na odpis.. vlastně bych si ani asi nedovolila odejít - strach z toho, že je člověk na všechno docela sám a všichni budou proti němu - to je něco nepopsatelnýho.."
Teď se nevdávej. Dořeš právní věci, to by nebylo fér vléct s sebou do manželství, a hlavně!!! pokroč ještě trochu ve svojí terapii. Vdej se, až ho nebudeš potřebovat, protože bys bez něj nemohla existovat. Vdej se, až budeš vědět, že můžeš přežít i bez něj, ale s ním bejt prostě jenom chceš.
Jinak riskuješ nějakou nepříjemnou variaci na své první manželství.
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 12:10:34)
Tohle jsou pocity člověka, který je na světě docela sám.
JInak dnes již vím, že bych dokázala být sama. Ale před těmi 3 lety jsem to nevěděla, to jsem to vnímala, jak jsem to napsala. A za ty tři roky jsem zase pokročila v názoru na člověka, se kterým žiji. Tři roky analyzuji, jestli s ním chci být - uvědomila jsem si, že se na něj skutečně těším a že mi doma chybí, když tam jsem sama. Že mi je s ním dobře a že už nemívám ty pocity strachu, které jsem mívala s Ex.. mám dnes jiné vnímání světa - myslím, že za to vděčím skutečnosti, že žiji v normálním prostředí a mezi normálními lidmi..
|
| Kudla2 |
|
(24.5.2013 12:12:26)
docela sám?
nemáš dceru? nemáš teď nakonec i partnera? nemáš kamarády? nemáš rodiče (i když ti se k Tobě zřejmě zachovali nehezky, takže s nimi možná nepočítáš)?
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 14:04:49)
Celkem sama..
Ne, nemám rodiče - zemřeli oba již před mnoha lety. Kamarádi? Ano.. nejsou tu, odešla jsem kdysi za manželem ze svého prostředí a kamarádi zůstali stovky kilometrů v dálce.. Děti? Nejsou.. mimochodem - nyní již vím, jak to udělal, že jsem o ně přišla. U soudu to vyšlo na jevo - soudkyně hřímala, že ovlivňoval svědky - on je nenechal stranou, vše jim popisoval - ale svým jednostraným úhlem pohledu, vše si přizpůsobil, jak potřeboval, vynechal, co on prováděl mě, udělal ze mě monstrum - takže z toho nakonec byl docela jiný příběh, nežli který jsem si prožila a tím je roky živil.. a stavěl proti mně. U toho soudu to bylo vidět.. takže o děti mě připravil jejich otec a moje chyba je, že jsem to dopustila - umožnila jsem mu to roky dopředu tím, že jsem ho nechala na ty děti působit jeho způsobem a nezatrhla mu to, nebyla jsem více průrazná a nechala si to prostě líbit.. Znovu tu chybu neudělám. Tchýně s tchánem? hm.. cizí lidé - byla jsem pro ně také jen pracovní síla, starající se o jejic syna.. jsem jim fuk, jakmile jsem odešla - neznají mě, jsou cizí.. pro všechny tam jsem přestala existovat - to je můj "trest" za to, že jsem si dovolila odejít.
Tedy jsem zůstala sama, s nejmladší dcerkou a neustálým strachem, že mě její otec připraví i o ni, protože v tom je mistr. Ale ta jediná s ním byla jako já, tedy denně a ta jediná se nenechala opít rohlíkem - ona si uvědomovala, co je divadlo a co skutečnost.. protože v tom žila, její sourozenci již dlouhé roky ne a jejich otec po těch letech byl už jiný člověk - a to si oni nikdy nepřipustí a na návštěvě to nepoznají, umí se perfektně přetvařovat.. je to herec..
Malá to komentovala - jedu s tátou za ségrou.. oni si tam sednou ke stolu a budou celou dobu pomlouvat mámu...........
Ta malá to zatím ustála, ale nechápu, jak to, že tomu nátlaku nepodlehla také.. možná to je tím, co se mnou roky prožívala, možná to má v sobě.. stejně jako já..
Nazývá se to tím slovem - manipulace.. zní to tak zvláštně.. ale uvědomit si, co to je za proces a co je jeho výsledkem, zažít si to na vlastní kůži - to je hodně těžké a problematické..
|
| CPO |
|
(24.5.2013 14:29:08)
Mně v tom furt falíruje jedna věc - Tylity dosud píše ve stejném duchu, v jakém to tu už dlouho známe, v tom se nic moc nezměnilo. Nedokážu si představit, že by doma, před svým partnerem, smýšlela jinak (spíš naopak, tam to vidím na ještě větší otevřenost a frekvenci), a zároveň si myslím, že i pro muže se svatozáří by muselo být náročné 3 roky (co se znají) poslouchat furt dokola o tom zločinci exovi, v té šíři a hloubce emocí a podrobností...nejen, že neutekl, ale ještě požádal Tylity o ruku...sakra, ani se tomu nechce věřit, že by to byl normální, ale skvělý, bezpodmínečně a zdravě milující chlap, opora, skála, upřímně - opravdu se za tu upřímnost omlouvám, ale nedá mi to - když by to BYL fakt normální a skvělý chlap, PROČ by si - při vší úctě k jinak jistě skvělým Tylitiným vlastnostem - vybral pro život ZROVNA někoho TAK zbytečně komplikovaného, resp. s nedořešeným životem a nedokončenou psychickou očistou?
Já si třeba o sobě myslím, že jsem dobrý a spolehlivý člověk a "parťák" - ale že bych se primárně vrhala do vztahu s "nedořešeným" člověkem, to rozhodně ne (něco jiného je, když ti lidé ve vztahu již JSOU a stane se nějaká zlá událost, pak je naopak správné se vzájemně podržet, ale lézt do toho???)
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 14:42:17)
Crea
četla jsem článek, kde panovník měl jako dítě přání - chtěl k narozeninám jako dárek otroka.. a dostal ho. Tak žil, vedle něj ten otrok.. roky šly. Jako mladý muž vystudoval a osvítilo ho, že otrotví je špatná věc, že člověk není věc a nemůže někomu jinému patřit. Zrušil tedy otroctví a otroky osvobodil, i toho svého.
Co myslíte, že se stalo? Ti otroci žili dále jako otroci a pohoršovali se, že by měli být svobodní jako "pánové" a mít stejná práva. Fuj taková myšlenka, to je proti přírodě.
Ten otrok se nikdy nenechal ze své role otroka vyvést.
Proč o tom píši? Často na to myslím - mně se stalo také něco podobného, žila jsem svou rolí, zraňovalo mě chování okolí, ale prakticky nedokáži dnes vnímat, že mohu žít jinak a že to je správně, že se nedoupouštím něčeho špatného.
Tři roky mi trvalo, než jsem si připustila, že mám stejná práva ke společnému domu a že mám přeciprávo na klíče a užívání toho domu.. já, nikoli tchýně.. že ten dům je skutečně můj, že to není jen formalita, že je napsaný na mě stejný podíl - že to znamená, že můj současně je a že mám právo jako vlastník.. a že vlastník není ta bestie, co mi chce vzít, co je moje.. že vlastník znamená, že nejem bestie, jen mám stejná práva....
Je to těžké, vím. Ale postupuji pomalu dopředu.. přehrávám si příhodu, jak jsem přijela do svého domu, kde hospodařla tchýně, měla tam své návštěvy a já byla vetřelec - ještě se do mě pouštěli a já jen spěchla, abych už byla ze svého domu pryč.. nikomu nepřišlo, že jsou oni na návštěvě u mně.. jen mě bylo hloupé, že je ve svém domě vlastně ruším a že je prima, že tam jsou - protože oni mají od mého domu klíče, nikoli já.. nedostala bych se tam, kdyby tam nebyli..
Dnes se dívám na sebe jako na nenormálního člověka - jak jsi to mohla dopustit, aby to tak bylo? Bylas normální? Tenkrát jsem si říkala, a jak by to mělo být jinak..
je to víc než těžké.
|
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 14:47:53)
Crea..
jo.. s nedořešeným člověkem.. taky si říkám, proč se na mě nevykašle, nevykašlal.. proč je právě je mnou.. a pak přijdu domů, on se na mě usmívá, povídáme si, dá mi pusu, udělá večeři, dohlédne na mé dítě, když únavou už nemůžu...
říkává, že si mě moc váží.. že nikdy nepoznal člověka, jako jsem já.. hmm.. ex.. na mě řvával - nikdo nemůže být takový, jako jsi ty - ani ty taková nemůžeš být - já na to přijdu, jaká doopravy jsi.... (pořád potřeboval dokazovat, že jsem bestie.. protože normální být nikdo nemůže..)
|
|
|
|
|
| Agatha Ch. |
|
(24.5.2013 12:17:33)
Tylity, díky tomu, že teď odházím od manžela, jsem zjistila, že NEJSEM SAMA. Mám děti, mám kamarády, kteří se za mě postaví, když bude ouvej, mám kamarádky, které mě vyslechnou, poradí, pohladí, mám dvě úžasné dcery, na které mohu být hrdá, mám kolem sebe spoustu přátel, kteří pomohou, s čím je potřeba, a mám Dráče, se kterým mi je fajn... získala jsem mnohjem víc, než jen jednoho partnera...
|
|
| Monty | 
|
(24.5.2013 14:29:28)
Tylity,
částečně ti rozumím - ale obávám se, že to většina lidí těžko pochopí.
Zrovna nedávno jsem měla takovej nepříjemnej večer, kdy jsem si uvědomila, že jsem na všechno sama už nějak moc dlouho, vlastně odjakživa, a že je to strašně vysilující a únavný... protože mít kamarády je fajn, mít zdravý dítě je taky fajn, ale nemít nikoho, kdo by ti reálně pomohl s problémy, to je po určitý době skoro až děsivý.
Každopádně ale souhlasím s tím, že svůj postoj k partnerovi prezentuješ poněkud nezdravě. Nebo jsi to napsala "nešikovně", i když jsi to tak nemyslela.
|
| CPO |
|
(24.5.2013 14:39:54)
Monty, jaký "sama"???
Před časem jsi byla dost dlouho s "mužem svého života", nyní jsi s ním opět...sakra, holky, co to je za "chlapy vašich životů", když se s nimi cítíte SAMY????? 
|
| Monty |
|
(24.5.2013 14:50:32)
Creo,
"osudový muž" nerovná se "řešič osudových problémů". 
|
| Monty |
|
(24.5.2013 14:51:54)
...navíc těžko můžeš od chlapa chtít něco, co primárně vůbec není jeho úkol nebo jeho starost.
On nemůže za to, že nemám rodinu a jsem vůl, co neumí využívat lidi. Proč by na to měl doplácet?
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 14:56:58)
Monty, on by ti měl mít snahu tu rodinu vytvořit, pomoci ti s tvými problémy, i když se primárně nejedná o jeho problémy.
|
| Monty |
|
(24.5.2013 14:59:06)
Tylity,
no, obávám se, že tak rád, aby mi chtěl sám od sebe pomáhat s mými problémy mne nikdy nikdo neměl a ani mít nebude.
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 15:03:25)
Monty, mně zase asi poháhat i někdo chtěl, ale já mu to ze zásady nedovolila - protože proč, když je mou povinností řešit své problémy.. poslední dobou povoluji a nechávám jiné, aby mi pomáhali - a ejhle, pomáhají.. a já zase musím něco překopávat ve svém vědomí a myšlení - tedy.. že je normální, aby mi někdo pomáhal, že se musím aučit pomoc přijímat..
Tedy jsou lidé, co pomáhají.. co chtějí pomoci.. ale musíme jim to dovolit a nesmějí si myslet, že tvé problémy jsou pro ně tabu, protože ty si to tak přeješ a jinak to nejde..
|
| Monty |
|
(24.5.2013 15:07:39)
Tylity,
no, mně zas nechtěl, i když jsem o to prosila. Každý máme nějakou zkušenost, ze které vycházíme.
Upřímně řečeno, pro mne by byla stejně největší pomoc jen to samotný zázemí a alespoň nějaká jistota. O zbytek se už dokážu postarat sama.
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 15:10:40)
O zbytek se už dokážu postarat sama.
Monty, mívala jsem stejný pocit, stále ho mám. Přitom jsem si celý život přála, aby se někdo staral o mě.. ale nebyl nikdo takový.. Když se žeská dostane do situace, že se o zbytek dokáže již postarat sama.. tak je něco špatně.. něco je v tom nezdravého..
|
| Inaaa | 
|
(24.5.2013 15:12:35)
No dnes jsou i ženy, které se starají o muže, zejména o finance.
|
|
| Kudla2 |
|
(24.5.2013 16:45:36)
Tylity,
já si naopak myslím, že nezdravé je myslet si " Když se žeská dostane do situace, že se o zbytek dokáže již postarat sama.. tak je něco špatně.. něco je v tom nezdravého..".
Nezdravé je naopak nedokázat se postarat o své věci (krom výjimečných průšvihů, ale ty většinou netrvají celý život) a neustále kvůli tomu někomu viset na krku (a mít strach, že když mě opustí, tak nebudu moct existovat)..
To, že člověk (a dokonce ba i ženská ) VÍ, že je schopen se o sebe postarat (a nutně k tomu nepotřebuje někoho, kolem koho by se mohl ovinout jak břečťan okolo dubiska), je naopak velice osvobozující - jak už tu psala Líza, dává to mnohem větší svobodu k výběru partnera, protože s ním budu, protože CHCI a ne protože MUSÍM.
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 17:34:22)
Kudlo, pro mě nebylo osvobozující nechat ze sebe udělat vdanou samoživitelku. Úchvatně jsem se uměla postarat o vše - o rodinu, o dvě domácnosti, o finance a byla jsem prostě skvělá, jak jsem to dokázala (a ten hajzlík si mnul ruce, jak se mu hromadí majeteček, který přede mnou ulíval na tajná konta ve firmě a jenom makej makej, ať já pro sebe můžu odkládat víc a víc..)
Jo, máš pravdu - nakonec jsem díky téhle své schopnosti dokázala odejít a dokáži žít sama.. zvládám hypotéku.. dcerka se má skvěle.. ano.. ale... já si nepřipadám jako normální ženská, co jí hlavou jde, jestli má rajskou více osladit a jestli večer u telky stihne doplést dětem záda u svetru.. a její rodinný rozpočet je nastaven tak na 1 - 1,5 násobek průměrného platu při vší spokojenosti.. Jsem jako robot, nevím, jsetli se toho někdy zbavím. mívám pocit, že jsem přestala být tou vší samostatností a schopností všechno zvládnout - ta skutečná ženská.. co vyšívá a peče perník.. hm.. vždyť se dá všechno koupit, svetr, vyšitý ubrousek i ten perník.. o co mi vlastně jde..
Už víš o co?
|
| adelaide k. | 
|
(24.5.2013 17:41:51)
Tylity, ale skutečná ženská se nepozná podle perníku nebo vyšívaných deček.
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 17:45:12)
jasný, ženská je ženská..
z té ženské, co jsem byla já - udělali robota, bez emocí.. bez radosti.. možná už ani nejsem ženská, ale nezatříditelná kategorie.. a přitom jsem dovedla milovat své děti a šít jim košilky, péct švestkové koláče.. dokud.. mě nezačal jejich tatínek ždímat a nepřitvrzoval a nepřitvrzoval.. jasně, ženská.. i když se uvnitř změní, je to stále ženská.... aspoň to má napsané v papírech
|
|
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 17:50:58)
Měli by ženu nechat být ženou -- a ne ji nutit zajišťovat materiální hodnoty.
Kolem peněz je spousta špíny - když tu špínu musí dělat žena, nutně se to na ní podepíše. Plakávala jsem, že musím dělat věci, co se mi příčí - abych měla peníze pro své děti na studium.. musela jsem, jejich otec to vyžadoval, předváděl hysterické scény.. a tak jsem zatnula zuby a všechno to dělala a plakala.. a.. pak už nešlo plakat - cítila jsem nenávist a říkala jsem si - proč? Proč nemůžu být normální ženská.. proč musím dělat tohle.. nechci to dělat.. a stejně jsem to dělala..
A tohle má ženu osvobodit? a i takto má žena zůstat ženou?
|
| adelaide k. |
|
(24.5.2013 17:58:46)
Tylity, ehm ze kterého století, že to jsi? 
Né, vážně, člověk (bez ohledu na pohlaví) má být především sám sebou. A jestli ty jsi typ dečka, koláč, rajská, není na tom nic špatného. Pak je ale potřeba mít k tomu patřičný protějšek  nebo nastoupit cestu aspoň částečného kompromisu.
Váš problém nebyl vůbec vydělávání X domácí práce, ale manipulace, žárlivost a vlastně zneužívání X absolutní podřízenost.
Spousta žen je brzproblémově samostatná, nebo ve pozici živitele rodiny a je jim tak fajn, nejsou o to míň ženy. Ale podmínka je ta oboustranná dohoda a vzájemný respekt.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(24.5.2013 19:51:50)
Tylity, ale uvědom si, že Tvůj problém bylo to, že jsi žila s manipulátorským hovadem, ne to, že jsi chodila do práce.
Co "žena má nebo nemá" - to jsou řeči, na které jsem alergická. Já jsem se třeba vždycky bála jako čert kříže toho, že by partner chtěl, abych nepracovala a jen dělala Hausfrau.
Tedy to, po čem Ty toužíš, by pro mě byla nejhorší noční můra.
|
| NovákováM |
|
(24.5.2013 23:51:00)
Kudlo.. jj, máte s Lízou a některými dalšími naprosto přesná postřehy.
a za mne, kdyby ze mne někdo chtěl udělat na půlrok hausfrau nebo zahradníka... bych ho sežrala i s chlupama... to je ftip .. reálnej... potřebuju volno.
|
|
|
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 17:56:15)
Při vyšívání a vaření rajské bych nepoznala, jaké to je třeba muset vyhazovat lidi z práce.. pocity, jaké to je, když pak třeba spáchají sebevraždu.. nezažívala bych nepředstavitelný strach o dítě, které musím nechat s cizí ženou.. hm.. kolegové mě měli i rádi - nechávala jsem si od šéfa dělat na hlavu - aby oni měli klid na práci.. brala jsem to jako svou náplň práce - postarat se o s dětem své lidi a bránit je před tím svinstvem.. podplácení.. podvody.. praní špinavých peněz.. (musíte být loajální - jiná možnost není, tady není o tom si vybrat - nebo nemusíte být vy...)
Sakra, nikdo mi nevymluví, že tohle ženská dělat nemá, že ji mají nechat být ženskou a nechtít po ní tohle.. ženská má plést dětem svetr a nebo s nima chodit na očkování.. s bábovkama na písek.. ale ne tohle...
|
| adelaide k. |
|
(24.5.2013 18:01:24)
Tylity, ženská má dělat co je jí blízké. Každou ta rajská a vyšívání nebere
|
|
| Inka | •
|
(24.5.2013 18:03:40)
Mně připadáš neskutečná, jak z románu.
Já třeba chodím ráda do práce, určitě radši než bych vyšívala.
|
| Monty |
|
(24.5.2013 18:50:38)
Njn, ale to není až tak věc ženství jako osobního založení.
To, že je někdo žena neznamená, že ho musí nutně naplňovat pečení perníčků a vyšívání a nic jiného.
A navíc člověk je schopen být když už ne šťastný, tak aspoň spokojený i v podmínkách, který mu neumožňují 100% se realizovat - ostatně, komu se podaří, jednomu z tisíce? Z deseti tisíc? A je úplně jedno, jestli je to žena nebo muž. Bohužel život je do značné míry věc kompromisu.
Sice nejsem úplně typ perníku a vyšívání, i když hrozně ráda vařím i peču (je to dostatečně kreativní na to, aby mne to bavilo), ale zas mám celoživotní a neřešitelný trauma z toho, že nemám a nikdy jsem neměla domov. Nikam nepatřím a nemám nikde nic "svýho". Dodnes si pamatuju, jak jsem si kreslila obrázky svýho pokoje, když se máti podruhý rozvedla a přišla s tím, že bych tedy jako mohla bydlet s ní a ségrou. Nikdy jsem ten pokoj neměla. Cokoli jsem kdekoli zařizovala a vybavovala bylo na dobu určitou. A přitom jsem typ, kterej to hrozně baví. Stalo se, no. Nikdy to nepřestane trochu bolet, ale zas si z tý bolesti nemá smysl stavět pomník...
|
| Monty |
|
(24.5.2013 19:04:39)
Pelíšku,
cítila bych se tady doma, kdybych věděla, že si to budeme moct koupit.
On i syn je "víc doma" u táty, protože tam to má "jistý". Sám mi to řekl, abych se nezlobila, ale že to tak prostě je - kdyby to byl NÁŠ byt, tak by se tam cítil doma stejně jako u táty. Jenže není.
Ono tohle je vlastně to, o čem jsem mluvila na začátku... to je totiž to jediný, co mi opravdu reálně schází a co mne trápí. Nejen, že mi ten domov nikdo nedal, když jsem byla dítě (jakž takž jsem byla "doma" u babičky, i když jen "jakž takž" - patřila jsem tam, ale neměla jsem tam nic svýho, musela jsem si vytvořit vazby k tomu, co už bylo daný) a nenabídl mi ho ani nikdy potom. A já jsem bohužel přesně ten typ, pro kterýho je vybírání podlah a obkladaček a společný malování bytu ta největší romantika. 
|
| Inaaa |
|
(24.5.2013 19:07:11)
A já jsem bohužel přesně ten typ, pro kterýho je vybírání podlah a obkladaček a společný malování bytu ta největší romantika.
Hm, to já bych klidně odjela a vrátila se do vymalovaného.
Jinak nemít vlastní bydlení a bydlet v provizoriu to je blbé, tam se asi zcela člověk jako doma cítít nemůže.
|
| Monty |
|
(24.5.2013 19:10:39)
Ino,
no právě... prostě víš, že to je na pár let, takže ani nemáš chuť se tomu nějak věnovat.
Já jsem paradoxně dokázala v cizejch bytech, pokud patřily tomu člověku, kterej v nich bydlel dokázala dělat větší pohodu a "atmošku" než u sebe, protože to prostě furt víš, že jednou odejdeš. Je to na palici a nemá to řešení, protože dva miliony na tenhle byt prostě nemám a hypotéka se na něj vzít nedá, ani kdybych chtěla, jakože nechci, protože vzít si hypotéku v jednom člověku a jako OSVČ je sebevražda.
A fakt mne někdy přepadne takovej smutek z toho, že mi tohle není přáno a že z toho není cesta ven, že se mi chce brečet nebo se ožrat.
|
|
| Monty |
|
(24.5.2013 19:12:18)
Pelíšku,
no, třeba bych to taky měla jinak, kdybych si to nenesla jako trauma z dětství... mít domov a přijít o něj je asi blbý, ale když ho nemáš a maluješ si, že JEDNOU... a pak si uvědomíš, že NIKDY, je to dost na pytel.
|
| Monty |
|
(24.5.2013 19:15:08)
Navíc je na tom blbý, když máš kolem sebe lidi, kteří mají v tomhle směru prostě víc štěstí a najdou to... mně to nejdřív dávalo naději, že třeba JEDNOU, ale teď už mne to jen štve.
|
| Inaaa |
|
(24.5.2013 19:19:24)
Je to těžký, někdo se uchýlí k řešení jít tam, kde jsou byty levné, ale na to musí být povaha.
Nebo nějaké okolnosti.
|
| Monty |
|
(24.5.2013 19:25:58)
Ino,
tam, kde jsou byty levné zase není práce. To si nevybereš. Navíc já nemůžu odejít z Prahy už kvůli synovi, je tu doma.
Fakt jsem sháněla pronájem od majitele domu, protože tam je aspoň nějaká naděje, že v tom bytě vydržíš x let, ale tady v lokalitě prostě nic nebylo.
Čím jsme tu dýl (třetí rok), tím víc bychom oba se synem chtěli, aby to tak zůstalo... jenže holt ty dva miliony nemáme.
Vím že teď budu zapšklá a žlučovitá, ale mně to mrzí tím spíš, že jsem nikdy nebyla typ, co by chtěl přijít k hotovýmu a naopak mám radost, když se na něčem můžu podílet, neměla bych problém do čehokoli investovat prachy, energii, čas... dokonce by mne to bavilo. A jsem v okruhu svých kamarádek jedinej vůl, kdo tu šanci nedostal.
|
| Inaaa |
|
(24.5.2013 19:47:54)
Vím že teď budu zapšklá a žlučovitá, ale mně to mrzí tím spíš, že jsem nikdy nebyla typ, co by chtěl přijít k hotovýmu a naopak mám radost, když se na něčem můžu podílet, neměla bych problém do čehokoli investovat prachy, energii, čas... dokonce by mne to bavilo. A jsem v okruhu svých kamarádek jedinej vůl, kdo tu šanci nedostal.
To zní skoro jako ideální chlap,když se to vezme obráceně, takovej, kterej by neměl problém nic investovat, peníze i čas...
Vlastnosti, které hledá leckterá žena u muže.
|
| Monty |
|
(24.5.2013 20:03:35)
Ino,
víš kolik ženských mi řeklo, že jsem ideální chlap?
Naposledy kamarádka mýho přítele. Prý by si nejradši vzala mně.
|
| Inaaa |
|
(24.5.2013 20:04:10)
Monty, jak ses popsala, tak prostě ideální chlap!
Kdekdo by tě bral.
|
| Monty |
|
(24.5.2013 20:07:27)
Ino,
jsem měla být aspoň lesba, co takhle s tím?
Jako ženský mi to nefunguje, buď toho lidi zneužívaj anebo mají strach, že tím něco sleduju.
|
| Monty |
|
(24.5.2013 20:08:23)
Teda ne zneužívaj, ale využívaj.
Což je celkem pochopitelný, kdo by nevyužíval, když dostane možnost.
|
| Inaaa |
|
(24.5.2013 20:09:33)
Jo, jasně. Když to zase říkáš takhle, tak opět musím říct, že po takovém chlapovi by ženská skočila a využila toho...
|
| Monty |
|
(24.5.2013 20:11:51)
No a proč to sakra taky nemůže ocenit chlap???
Mně nejde do hlavy, jak si na jedný straně stěžujou, že jsou ženský náročný, ale ty náročný mají daleko větší úspěšnost než ty, co se chtěj podílet a investovat.
Možná je to proto, že podvědomě chtěj být ti živitelé a sponzoři a fňukaj jen aby nevypadali blbě.
|
|
|
|
| Inaaa |
|
(24.5.2013 20:08:35)
Já nevím, když se někdy řekne, že muži chtějí slabou ženu, moc tomu taky nevěřím.
|
| Monty |
|
(24.5.2013 20:09:53)
Ino,
asi jak kdo... ale ze své zkušenosti vím, že nejvíce úspěchů mají typy "ocelová pěst v sametový rukavici", jak tomu říká moje kamarádka.
|
| Inaaa |
|
(24.5.2013 20:18:14)
"ocelová pěst v sametový rukavici" - to zní hezky, přemýšlím koho bych si pod tím tak nějak konkrétně mohla představit.
Zní to i tak diplomaticky, ale stejně mě vyloženě nikdo nenapadá.
Záleží i na spoluhráči, na každého fungují jiné hry.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(24.5.2013 19:56:21)
A on syn skutečně vnímá, jestli vám ten byt patří nebo ne?
Stěžuješ si, žes nikdy neměla domov, je to blbý, ale teď máš přeci šanci domov vytvořit pro svého nejbližšího člověka.
Na to přece nepotřebuješ ani dva miliony, ani pocit, že to je Tvoje.
|
| Monty |
|
(24.5.2013 20:00:04)
Kudlo,
bohužel to vnímá.
On se nechce stěhovat každou chvíli jinam, jemu nevadí, že má dva domovy, ale chce mít dva JISTÝ domovy. Jemu je tady dobře, ale fakt by chtěl, aby to bylo naše... dokonce jednou přišel s tím, že by poprosil bohatou tetu, jestli by ten byt nechtěla koupit.
|
|
| Monty |
|
(24.5.2013 20:02:20)
...a já už ten pocit asi potřebuju, stěhovala jsem se 17x v životě, pokud dobře počítám.
Navíc fakt vidím kolem sebe, jak to lidi těší, jakou z toho mají radost, když si něco zařizujou, pořizujou, plánujou... já se těšila i na tu práci kolem toho.
|
| Inaaa |
|
(24.5.2013 20:06:09)
Navíc fakt vidím kolem sebe, jak to lidi těší, jakou z toho mají radost, když si něco zařizujou, pořizujou, plánujou... já se těšila i na tu práci kolem toho.
Už se radši ani nepopisuj, nevím jestli by to leckterý chlap s takovou radostí napsal.
Spíš člověk narazí na chlapa, se kterým nehne.
|
| Inaaa |
|
(24.5.2013 20:07:43)
Nejvíc jde asi o ty společné plány, aby se v tom dva shodli, ty kachlíčky už jsou takové vedlejší.
A kdyby byl tahoun chlap v takovém společném plánování, pak je to pro ženu ideál.
I s tím investováním peněz a času.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(24.5.2013 18:58:11)
Tylity, nedělej ze mě chlapa. Mě nebaví plést dětem svetry a nechtěla bych strávit život svetrama a písečkem. Jsem ženská. A jsem na to hrdá.
|
| Líza |
|
(24.5.2013 18:58:50)
Fakt ti připadá, že ženský, který nesedí doma a neživí je chlap, nejsou NORMÁLNÍ ŽENSKÝ? Vzpamatuj se.
|
| Inaaa |
|
(24.5.2013 19:04:08)
Svetry se pletly hlavně za socialismu, dokud nebyly second handy, kde se i značkový dá koupit za pár korun.
Taky jsem pletla, spolužačka pletla krásné svetry s norskýma vzorama.
Dnes pokud někdo plete, tak spíš s tím, že to pak prodává na fleru, řekla bych, či jako umělecké dílo celkem draze někde jinde.
Ale vyžívat se v tom doma jen tak, to nevím, to jdu radši do divadla nebo do kina.
S pleteným svetrem by to mohl dnes dopadnout jako ve filmu Perfect days, kdy hrdinka v podání Ivany Chýlkové od své matky dostane coby dar ručně pletený svetr...
|
| Inaaa |
|
(24.5.2013 19:05:15)
Já si dost žensky připadám i v kavárně či s "nohama na stole" a s časopisem v ruce...
|
|
|
|
|
|
|
| Kreaty |
|
(24.5.2013 19:29:44)
Tylity, tak to ale v životě není.Tobě chybí to, že sis neodžila své mateřství, že jsi se nechala vmanévrovat do toho, aby si šla od maléjo miminka do práce. Už to píšu po sté, profesní život ženy trvá skoro 40 let, pokud 5 let z tohoto obětuje pro své děti je to malá kapka v moři, ty sis neužila tu malou kapku, ale jinak ženy pracují 35 let svého života a jsou schopné profesně zvládnout to co muž, takže i vyhazovat lidi z práce nebo je hájit,bohužel to nevratně poškodilo i tvůj vztah k dětem, i v tom, že pro tebe je parnerství důležitější než mateřství, jinak nepletu, nevařím, nepeču, ale 17 let profesního života jsem před sedmi lety odložila kvůli dětem a živí mě manžel, ale těším se, že se do profesního života vrátím a přesně těším se až si budu vydělávat svoje peníze a sama si je budu utrácet a nebudu se méně cítit ženou.
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 19:45:05)
To je prima, že máš chlapa, který tě byl ochotný živit, když jsi mu porodila dítě..
|
| Monty |
|
(24.5.2013 19:46:25)
Tylity,
jak "mu"?
Dítě má dva rodiče, nebo ne?
|
|
| Kreaty |
|
(24.5.2013 20:04:22)
Tylity, moje největší výhrůžka doma je, že on zůstane doma a já půjdu do práce. Myslím, že se toho fakt bojí.
|
|
|
|
|
|
|
| CPO |
|
(24.5.2013 15:36:57)
Jinak, co konkrétně je "jen to samotný zázemí" a "alespoň nějaká jistota"?
(mimochodem, to je navíc docela DOST, ne? )
|
|
|
|
| stará Marie | 
|
(24.5.2013 15:18:11)
Monty, "obávám se, že tak rád, aby mi chtěl sám od sebe pomáhat s mými problémy mne nikdy nikdo neměl a ani mít nebude"
a jak tě teda maj lidi rádi? jako děvče pro hezké chvíle? nebo o jakém "mít rád" jsi dřív psala, když jsi tvrdila, že máš partnerský vztah (tuším s chlapem n-1 - ženatej starší myslím byl...)? Dohadovaly jsme se tehdy mj., jestli partner nutně musí sdílet domácnost, a co tedy sdílí, aby to byl partner, ale jaksi v pozadí toho všeho přeci je, že jsou si lidi vzájemně oporou, tedy samozřejmě si pomáhají s řešením problémů, nebo ne? Jestli spolu řeší jen ne-problémy, tak to je fakt asi jako si s někým jít zahrát tenis nebo zajít na koncert
Jiná věc je určitý pocit duševní (duchovní?) samoty, jakéhosi nepominutelného přesvědčení, že vposledku, v krajní a úplné odpovědnosti (za sebe, za dítě, za svět) je člověk jenom sám za sebe, osamocený, některé věci jsou nesdělitelné, nesdílitelné... (ale ty máš tuším víru, tak jsi za vodou v tomto smyslu, ne?)
|
|
| CPO |
|
(24.5.2013 15:30:37)
Myslela jsem, že ten návrat Montyina partnera bude větší happyend, teda...
|
|
| Kudla2 |
|
(24.5.2013 16:48:43)
a Ty máš někoho ráda natolik, že bys mu chtěla sama od sebe dlouhodobě pomáhat s jeho problémy?
|
| Monty |
|
(24.5.2013 16:50:29)
Kudlo,
jistě, a taky to normálně dělám, protože to je pro mne přirozená věc.
|
| Kudla2 |
|
(24.5.2013 16:53:24)
a co to pro Tebe konkrétně znamená, někomu pomáhat s jeho problémy a nechat si od někoho pomáhat s jeho problémy?
Půjčovat peníze? Hlídat děti? Dělat psychologa? Zajistit odvoz autem?
|
| Monty |
|
(24.5.2013 16:58:43)
Kudlo,
tohle jsou věci, který nespadají výhradně do partnerství, tohle jsou věci, který mi přijdou běžný i na bázi přátelských vztahů. Akorát že peníze už nemůžu ani půjčovat, dřív jsem je mohla i dávat... a auto nemám.
|
| Kudla2 |
|
(24.5.2013 17:09:18)
tak ale třeba i kamarádi Ti nesmírně pomáhali s hlídáním dítěte (v takové míře, že já bych si o to nikomu netroufla říct, protože bych měla pocit, že ho zneužívám).
Čímž nechci říct, že bys je zneužívala Ty, ale že má člověk občas tendenci nadhodnocovat míru té pomoci, kterou sám poskytuje, a podhodnocovat tu, které se mu dostává od ostatních.
|
| Monty |
|
(24.5.2013 17:12:30)
Kudlo,
kamarádi, kteří kdy hlídali dítě ho vždycky hlídat sami chtěli a nabízeli to - ne kvůli mně, ale kvůli synovi. Pokud jsem já chtěla hlídání, tak jen od rodiny, fakt jsem neobvolávala kamarádky.
|
| Kudla2 |
|
(24.5.2013 17:15:11)
a když sami chtěli, tak to není pomoc?
|
| Monty |
|
(24.5.2013 17:18:28)
Kudlo,
jak se to vezme.
Když se budu chtít pobavit se psem své sestry, nebudu brát jako její POMOC, že mi ho půjčí na procházku. Bude od ní hezký, když to udělá, ale vzhledem k tomu, že to já nepotřebuju, jen chci, a ona může a nemusí souhlasit, aniž by se cokoli dramatickýho stalo, tak je to asi trochu jiný level než když se ti na dálnici rozsype auto a budeš volat kamaráda, jestli by ti nepomohl.
|
| Kudla2 |
|
(24.5.2013 17:20:55)
A fakt si myslíš, že Ti všichni ti lidi hlídali syna jen kvůli sobě, aby se s ním mohli pobavit? Že je to takovej rajc bavit se s cizím dítětem, že to vlastně ani není žádná zásluha?
|
| Monty |
|
(24.5.2013 17:25:08)
Kudlo,
jo, oni by to totiž jinak nedělali.
Mně sice může pomoct, když je syn odpoledne venku a já mám čas na práci, ale konkrétně tohle není nic, co bych POTŘEBOVALA od kamarádů vzhledem k tomu, že synova rodina z otcovy strany je v tomhle zcela funkční. Až nadstandardně.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(24.5.2013 17:22:04)
Monty,
tak když vezmeš na procházku sestře psa, tak snad pomáháš Ty jí a ne ona Tobě ?
|
| Monty |
|
(24.5.2013 17:26:09)
Kudlo,
když mne požádá, abych s ním došla, tak ano.
Když jí to nabídnu já, aniž by o to ona stála nebo potřebovala, tak to "pomoc" v pravém smyslu slova není.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| stará Marie |
|
(24.5.2013 15:35:30)
"...navíc těžko můžeš od chlapa chtít něco, co primárně vůbec není jeho úkol nebo jeho starost.
On nemůže za to, že nemám rodinu a jsem vůl, co neumí využívat lidi. Proč by na to měl doplácet? "
Jako chlap samozřejmě nemá nějaký "úkol", on prostě s tebou CHCE řešit tvoje problémy, protože chce tebe jako partnerku.
Dále tedy umět přijímat pomoc dle mého neznamená využívat lidi, ale normálně s nimi žít = pomáhat si navzájem.
|
| Monty |
|
(24.5.2013 16:49:35)
No, asi mluvíme každá o něčem jiném... a dost těžko se to vysvětluje, radši se o to ani nebudu pokoušet.
|
|
| adelaide k. |
|
(24.5.2013 17:00:32)
Celkově je "umět přijímat" umění. O dost těžší než dávat.
|
| Monty |
|
(24.5.2013 17:03:05)
adelaide,
nejdřív ale musí někdo něco vůbec nabízet.
|
| adelaide k. |
|
(24.5.2013 17:10:01)
Monty, a) oni ti kdo neumí přijímat dost často ani ty nabídky nevidí, b)můžeš si i říct, není to nic neslušnýho
|
|
|
|
|
| CPO |
|
(24.5.2013 15:48:20)
Navíc, co to je "využívat"?
Když je mi blbě a někdo, kdo mě za "nenímiblbě" miluje, mi vaří čaj a nosí mi blinkací misku mezi postelí a WC, tak toho "využívám"? Nebo kde je podle tebe, Monty, ta hranice?
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(24.5.2013 12:11:16)
Lízo "dej se, až ho nebudeš potřebovat, protože bys bez něj nemohla existovat. Vdej se, až budeš vědět, že můžeš přežít i bez něj, ale s ním bejt prostě jenom chceš"
Díky, přesně tohle jsem chtěla (a nedovedla tak hezky" vyjádřit.
|
| aaaa | •
|
(24.5.2013 14:02:44)
tylity
už jsem to psala výš: první 2-3 roky po rozchodu byly hrozné a komplet jsem se psychicky odstřihla cca po 5ti letech. takže myslím, že nejsi zase až tak zoufalý případ - odpovídá tvůj příběh do jisté míry mému.
na druhou stranu - dořešení sjm a nějaké právní tahanice, to bych už nebrala jako důvod k odkladu. pro mě to už byla jen formalita, kterou jsem dořešila jako stroj. jasně, chtělo to určité nasazení, chvílema to bylo o nervy, ale to je v životě furt něco. takže za mě, tohle bych jako důvod už odkladu nebrala. (já))
|
| Tylity |
|
(24.5.2013 14:13:14)
aaaaa
i já vnímám, že jsem se po 3 ltech hodně posunula. Jsem klidnější, vyrovnanější a dovedu racionálně uvažovat, už mě nepřemáhají emoce. Také si myslím, že to SJM dotahnu už prostě jen jako že to patří k věci. Posiluje mě vědomí, že nejmladší dcerka považuje to, co jsme si vytvořili - za "domov".. Mami, jedu domů.. říkala mi před chvíli a mně to stále zní v uších.. Má svůj pokoj, který má ráda, má ráda mého partnera a on ji, hezky se k sobě všichni chováme, ještě k nám patří partnerova dcerka - jsme komplet..
V noci dobře spím, na ex už dnes myslím jenom jako na slabošského podvodníka, který se mě a malou snaží ošidit a neštítí se ani nezákonné činnosti. Asi si myslí, že je v právu a jen jsou špatně napsané zákony - určitě si ty své podlosti umí vysvětlit a umí je vysvětlit i ostatním, ale oni mu to u soudu jednou vysvětlí..
Je to lepší a věřím, že se to bude i dál zlepšovat :) Mám v obě hodně zakořeněné návyky a postoje minula a musím to v sobě přkopat, začít jinak vnímat svět.. a na tom nyní pracuji.
|
| NovákováM |
|
(24.5.2013 23:58:13)
já tě čtu asi od počátku.. a připadá mi to jako prožívání naprostýho děsu a hororu,
ale souhlasím s příspěvky, které ti tvrdí,
že MÁŠ NA TO, ABY SES DALA DO pořádku naprosto
a taky MÁŠ NA TO, abys nedělala překotná rozhodnutí z vděčnosti, pocitů viny, dojmů, že nepřežiješ (za mne vděčnost)
romanticky ti byl nabídnut sňatek.. tak romanticky nabídneš ty, - co je na tom složitého nebo prostě řekneš...
"vzpomínáš na Vánoce, na tvojí nabídku? Říkám ano." AŽ NA TO BUDEŠ PŘIPRAVENÁ.
ale vděk, pocit, že pro tebe udělal tak moc... už jenom, že se na to ptáš - je tak nějak mimo.
Myslím, že se když to necítíš, tak se klidně vdej - tvoje volba - ale zase to bude z nějakýho pocitu, že jsi tak vděčná, že se někdo ujal takový nuly...
A to prostě nejsi.
|
|
|
|
|
|
|
|
? ?
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)