já tě čtu asi od počátku.. a připadá mi to jako prožívání naprostýho děsu a hororu,
ale souhlasím s příspěvky, které ti tvrdí,
že MÁŠ NA TO, ABY SES DALA DO pořádku naprosto
a taky MÁŠ NA TO, abys nedělala překotná rozhodnutí z vděčnosti, pocitů viny, dojmů, že nepřežiješ (za mne vděčnost)

romanticky ti byl nabídnut sňatek.. tak romanticky nabídneš ty, - co je na tom složitého nebo prostě řekneš...
"vzpomínáš na Vánoce, na tvojí nabídku? Říkám ano." AŽ NA TO BUDEŠ PŘIPRAVENÁ.


ale vděk, pocit, že pro tebe udělal tak moc... už jenom, že se na to ptáš - je tak nějak mimo.
Myslím, že se když to necítíš, tak se klidně vdej - tvoje volba - ale zase to bude z nějakýho pocitu, že jsi tak vděčná, že se někdo ujal takový nuly...
A to prostě nejsi.