Re: Za jak dlouho po rozvodu jste se vdávaly?

Njn, ale to není až tak věc ženství jako osobního založení.
To, že je někdo žena neznamená, že ho musí nutně naplňovat pečení perníčků a vyšívání a nic jiného.
A navíc člověk je schopen být když už ne šťastný, tak aspoň spokojený i v podmínkách, který mu neumožňují 100% se realizovat - ostatně, komu se podaří, jednomu z tisíce? Z deseti tisíc? A je úplně jedno, jestli je to žena nebo muž. Bohužel život je do značné míry věc kompromisu.

Sice nejsem úplně typ perníku a vyšívání, i když hrozně ráda vařím i peču (je to dostatečně kreativní na to, aby mne to bavilo), ale zas mám celoživotní a neřešitelný trauma z toho, že nemám a nikdy jsem neměla domov. Nikam nepatřím a nemám nikde nic "svýho". Dodnes si pamatuju, jak jsem si kreslila obrázky svýho pokoje, když se máti podruhý rozvedla a přišla s tím, že bych tedy jako mohla bydlet s ní a ségrou. Nikdy jsem ten pokoj neměla. Cokoli jsem kdekoli zařizovala a vybavovala bylo na dobu určitou. A přitom jsem typ, kterej to hrozně baví. Stalo se, no. Nikdy to nepřestane trochu bolet, ale zas si z tý bolesti nemá smysl stavět pomník...