Grainne |
|
(5.9.2012 8:14:05) To je mimořádně hloupá otázka.
Jak se má mít člověk správně rád?
Má sám sobě tolerovat sobectví, lenost, neochotu dávat něco ze sebe lidem okolo, porušování pravidel, nebo dokonce přímo zákonů? Tohle mám položené spíš do roviny sobectví dnešní doby.
Má dbát na své zdraví - preventivními porhlídkami počínaje, chroustáním syrové zeleniny konče? To taky může být pouhý strach ze smrti.
Vědomí vlastní důležitosti? Co by se asi tak stalo, kdybych nebyla? Obávám se, že nic moc.
Jsem spokojená s tím, co dělám? Dejme tomu, ale existuje spousta dalších věcí, které bych mohla dělat stejně dobře a stejně spokojeně.
Já bych se ze všeho nejdřív optala, co přesně znamená "mít se rád" Bez téhle definice, vzhledem k otázkám, které se mi okamžitě při tomto dotazu vybavují, to musím položit do roviny "velmi absurdní". Pro mně je to otázka filozofická a psycholog by se do toho vůbec neměl pouštět.
No ale mně psychologové nemají rádi.
|
Tylity |
|
(5.9.2012 9:55:02) Grainne, tak zkus prosím tu definici :)
Ano, než si dovedu odpovědět, jestli se mám ráda, musím vědět, o čem to je, "mít se rád" :)
Jak to tak čtu, tak pro každého to je něco jiného. Já na tu otázku psychologovi v danou chvíli neuměla odpovědět - krčila jsem rameny, jen co mě napadlo bylo, že zažívám již i okamžiky spokojenosti - vnitřního klidu, někdo tu o něčem podobném také již psal. Ale přijde mi, že to samo o sobě není odpověď na danou otázku, je to jen střípek.. kousek něčeho..
|
Grainne |
|
(5.9.2012 10:52:59) Tylity, zcela po pravdě toto je jedna z věcí, které NEMUSÍM vědět. Vždycky totiž půjde jen o momentální pocit z činů, které dělám a z těch se následně dá sestavit celkový obraz toho, jestli jsem v pohodě a sama se sebou ZTOTOŽNĚNÁ.
"Mít se rád" je pro mě zkrátka pitomost, která nestojí ani za tu duševní námahu o tom přemýšlet. Vyplatí se přemýšlet a dávat do souladu ty různé dílčí činnosti - jako je to zmíněné pečení koláče, nebo naopak nevaření, protože jednou to může být přínosné a jindy přesně naopak. Neustrnout na tom, že NIKDY nevařím, protože mě to nebaví.
Někdy se vyplatí jim uvařit a zacpat jim papule, aby neprudili zbytečně. Atd. Zvažovat, co se mi víc vyplatí a když je to v souladu s tím, co si druzí přejí, nebránit se tomu v panické hrůze, že je to něco proti mně, že si tím zadávám. Zvyžovat momentální výhodu nějakého činu a porovnat v douhodbém kontextu.
Rejpat se sám v sobě je občas taky nutné, ale rohodně ne tímhle směrem a myslím, že v tvém případě už vůbec ne, navíc to u tebe považuju za předčasné, ty se potřebuješ dostat naopak do souladu s okolím, abys měla poté klid na sebe.
|
Kudla2 |
|
(5.9.2012 11:13:11) Tylity, zcela po pravdě toto je jedna z věcí, které NEMUSÍM vědět. Vždycky totiž půjde jen o momentální pocit z činů, které dělám a z těch se následně dá sestavit celkový obraz toho, jestli jsem v pohodě a sama se sebou ZTOTOŽNĚNÁ.
Tak pokud se člověk "má rád", tak 1) nedělá vědomě něco, co mu škodí, z jiného impulsu než vlastního (tj. třeba kouří, i když mu to škodí, protože sám CHCE kouřit, naproti tomu neudělá něco, co jde proti jeho přesvědčení, jen proto, že to chce okolí).
Nezavrhovala bych něco, co někdo nazval názvem, který se mi nelíbí. Ať tomu říkáš "mít se rád" nebo "být sám se sebou v souladu", tak je to podle mě v celku jedno.
Člověk, který se má rád, vůbec neuvažuje, že by si uděláním/neuděláním něčeho mohl zadat, udělá to zkrátka tak, aby se to jemu hodilo (a je-li čestný, tak ještě i tak, aby to pokud možno nepoškozovalo jeho okolí).
A na ten "soulad s okolím" bych specielně u Tylity byla hodně opatrná, protože jak nemá v pořádku sebehodnocení, tak se u ní bojím, aby si "soulad s okolím" nepřeložila "udělám všechno, co okolí chce, aby mne přijímalo".
Podle mne se Tylity naopak tím okolím zaobírá až moc a připisuje mu různé pohnutky a úmysly, které ani mít nemusí (a má-li je skutečně, tak by na tom člověku se zdravým sebehodnocením nemělo až tak zásadně záležet).
|
Kudla2 |
|
(5.9.2012 11:13:41) je pardon, nechala jsem tam první odstavec Grainnina příspěvku, ten tam být neměl.
|
|
Grainne |
|
(5.9.2012 11:32:58) Kudlo, já se klidně občas i nesnáším, nebráním se myšlenkám, které jsou víceméně tabu a považovány za nebezpečné atd.
Nemám psychologický profil Tylity, ale pro případ, že bych ná áhodou měla pravdu a tylity byla ten pečující a starostlivý typ, protože taková ona prostě je, nebylo by vůbec žádoucí, aby taková být přestala jen proto, že jednou potkala psychopata, který toho zneužil.
Tím by totiž šla sama proti sobě.
Některé jedince lze vytrestat "pohrdlivým mlčením", protože jim na mínění okolí záleží a záleží jim na vztahu s okolím, jiné takto nevytrestáš, protože si toho vůbec nevšimnou a i kdyby chyba byla na jejich straně, bude jim to lhostejné, ne proto, že by jim na tom nezáleželo, ale proto, že o tom ani nevědí. Z toho plyne, že každá taková záležitost by měla vycházet z nějakého nastavení konkrétního jedince.
Místy mám pocit, že Tylity je naopak tlačena do role toho lhostejného a sociálních vazeb nepotřebného jedince, což by byl malér právě v případě, že taková ve skutečnosti není.
|
Kudla2 |
|
(5.9.2012 11:58:38) Grainne,
neumím si dost dobře představit myšlenky, které by byly "tabu" Udělat si vlastní dítě na cibulce?
Myslím, že Tylity opravdu udělala obrovský pokrok, protože je schopná myslet I na sebe, a myslím, že teď je ve fázi, kdy si tím, že "se to může" ještě není tak úplně jistá, a tak se staví jakoby víc obranně, víc se vymezuje proti lidem, u kterých má pocit, že by jí tu nově nabytou sebejistotu mohli narušit (a ona si není jistá, že by se tomu ubránila).
Myslím, že ten proces jejího znovuzrození bude ukončen až tehdy, kdy bude vnitřně přesvědčená, že ji lidi budou mít rádi i v momentě, kdy jim zrovna nevyhoví, a pokud někdo ne, tak je to jeho problém a ne její. A možná i když jim přestane vkládat do úst (a hlavy) myšlenky, co by ona měla a neměla, a které s největší pravděpodobností ani nemají.
A jelikož na vztah je vždycky potřeba víc lidí, tak je možné, že někteří jedinci, kteří byli dosud zvyklí, že Tylity skáče, jak oni pískají, to neunesou. Ale to je jejich problém a rozhodně by nebylo dobře, aby Tylity do toho skákání zase sklouzla.
|
Grainne |
|
(5.9.2012 17:37:19) Kudlo, ty bys byla první, kdo by mě za to sepsul. Chápající by mě naproti tomu poslali k psychiatrovi. Myšlenky na ubližování druhým sice nejsou tabu, ale už je nevidím v rovině "norem".
Vymezování se je fajn věc, ale nese sebou určité důsledky a vždycky by člověk měl umět určit hranici vůči konkrétní osobě a předem znát i cíl a své možnosti unést následky. Já to až tak jednoduše nevidím, spousta lidí se sice umí vymezit, ale neumí se pohybovat na hraně a v okamžiku, kdy ji překročí, neunesou následky. Je to strategie sociálního chování, jsou profese, pečlivě v tom školené a přesto mnohdy ani to nestačí, pokud výcvik nedokáže podchytit konkrétní možnosti toho, kdo se to snaží naučit.
Nemůžeš se např. vymezovat se strachem, nemůžeš se vymezovat za hranou vůči tomu, koho nechceš ztratit a nemůžeš se vymezovat proti sobě. Vždycky musíš zvažovat přínos a ztráty.
|
|
|
|
|
Tylity |
|
(5.9.2012 11:32:57) No, myslím, že se ráda mám, protože jsem se rozhodla žít a neskoncovala se životem. Pokud člověk miluje život a snaží se žít každý den a prožít ho, užít si ho - tak se rád má. Je fuk, jestli se sám sobě líbím, nelíbím, jestli si ubližuji kouřením a nebo chodím na prevence, jestli jsem či nejsem smířen se svou sobeckostí a nebo nesobeckostí.. prostě jsem rád na Zeměkouli..
S tím prožitým dnem mohu či nemusím být spokojená, ale pokud se o spokojenost snažím - dělám něco pro sebe, protože se mám ráda. Pokud má člověk rád sebe, má rád i ostatní lidi? Pokud dělá něco pozitivního pro sebe - aby jeho prožitky byly pozitivní, zřejmě tím přispívá (nechtíc) i k pozitivní prožitkům ostatních (většinou).
Takže Svět potřebuje lidi, kteří se mají rádi :)
|
Grainne |
|
(5.9.2012 11:34:50) Tylity, promiň, to ale zní poněkud nešprtaně. Nic ve zlém a pokud to tak taky cítíš, v pořádku, ale pokud ne, tak to raději nedělej.
|
Tylity |
|
(5.9.2012 11:36:10) Grainne - vzhledem k tomu, že jsem před časem přemýšlela vážně o ukončení svého života (bylo to jednodušší řešení, než odejít od manžela) - tak si myslím, že to vážně myslím a že v tom nic "našprataného" není..
|
Grainne |
|
(5.9.2012 17:40:31) Tylity, v tom případě je fajn, že to tak máš.
|
|
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(5.9.2012 10:35:21) uznávám, že to je otázka poněkud zvláštní, na kterou nelze dát jednoznačnou odpověď, ale možná není cílem ani tak ta odpověď, jako samotné přemýšlení o ní.
A myslím, že položil-li psycholog tu otázku právě Tylity, tak to není tak úplně od věci, protože ona má občas sklony "a neměla jsem se radši obětovat až do úplného sebezapření", což se s tím "mít se rád" dost vylučuje, ať je jeho definice jakákoli. Myslím, že nejde jen tak určit, co to je, mít se "správně rád".
Myslím, že bavíme-li se čistě v rovině "mám-nemám se ráda", tak není relevantní, co je "správné", čili i ten sobec a porušovač zákonů se může mít rád, protože to nesouvisí s tím, zda žije či nežije "správně".
Já bych v tom viděla spíš takové to "považuji sám sebe za tolik cenného, že jsem schopen a ochoten brát ohled i na své vlastní potřeby"?
|
|
|