Tylity, zcela po pravdě toto je jedna z věcí, které NEMUSÍM vědět.
Vždycky totiž půjde jen o momentální pocit z činů, které dělám a z těch se následně dá sestavit celkový obraz toho, jestli jsem v pohodě a sama se sebou ZTOTOŽNĚNÁ.

"Mít se rád" je pro mě zkrátka pitomost, která nestojí ani za tu duševní námahu o tom přemýšlet.
Vyplatí se přemýšlet a dávat do souladu ty různé dílčí činnosti - jako je to zmíněné pečení koláče, nebo naopak nevaření, protože jednou to může být přínosné a jindy přesně naopak. Neustrnout na tom, že NIKDY nevařím, protože mě to nebaví.

Někdy se vyplatí jim uvařit a zacpat jim papule, aby neprudili zbytečně. Atd. Zvažovat, co se mi víc vyplatí a když je to v souladu s tím, co si druzí přejí, nebránit se tomu v panické hrůze, že je to něco proti mně, že si tím zadávám. Zvyžovat momentální výhodu nějakého činu a porovnat v douhodbém kontextu.

Rejpat se sám v sobě je občas taky nutné, ale rohodně ne tímhle směrem a myslím, že v tvém případě už vůbec ne, navíc to u tebe považuju za předčasné, ty se potřebuješ dostat naopak do souladu s okolím, abys měla poté klid na sebe.