Mám se ráda. Jak se to všeobecně pozná, nevím, nedokážu to moc pojmenovat ani u sebe, ale napadá mě pár příkladů, kdy si to uvědomuju:
- Pokaždé, když jsem šťastná,
- když okolo sebe mám milující rodinu,
- když se třeba setkám s kamarádkou a řeknu si, jsem ráda, že mám ten svůj život, že bych ten svůj s jejím rozhodně neměnila (přitom ona se ani nemá špatně, ale třeba je trochu nervák a řeší každou maličkost, má muže, se kterým bych si moc nerozuměla - ale k ní se hodí,...)
-potkám někoho nesympatického a zamračeného a řeknu si, že jsem lepší (zní to hrozně, ale neberu to jako nadřazenost nebo povýšenost)
Teď když na to koukám, tak u mě to souvisí převážně s vnitřním klidem, štěstím...rozhodně to nemám spojené se svým zevnějškem nebo s nějakým rozmazlováním sama sebe...
A často si to ještě uvědomuji v přírodě.