To je mimořádně hloupá otázka.

Jak se má mít člověk správně rád?

Má sám sobě tolerovat sobectví, lenost, neochotu dávat něco ze sebe lidem okolo, porušování pravidel, nebo dokonce přímo zákonů?
Tohle mám položené spíš do roviny sobectví dnešní doby.

Má dbát na své zdraví - preventivními porhlídkami počínaje, chroustáním syrové zeleniny konče? To taky může být pouhý strach ze smrti.

Vědomí vlastní důležitosti? Co by se asi tak stalo, kdybych nebyla? Obávám se, že nic moc.

Jsem spokojená s tím, co dělám? Dejme tomu, ale existuje spousta dalších věcí, které bych mohla dělat stejně dobře a stejně spokojeně.

Já bych se ze všeho nejdřív optala, co přesně znamená "mít se rád" Bez téhle definice, vzhledem k otázkám, které se mi okamžitě při tomto dotazu vybavují, to musím položit do roviny "velmi absurdní".
Pro mně je to otázka filozofická a psycholog by se do toho vůbec neměl pouštět.

No ale mně psychologové nemají rádi.