Psycholog se mě zeptal, jestli se mám ráda. Jako sama sebe. Zaskočilo mě to, jak člověk pozná, jestli se má rád?

A jak vy ostatní, máte rádi sami sebe? a podle čeho usuzujete:
a) .. že se máte rádi
b) .. že se nemáte rádi


A ještě něco - do jaké míry jde o zdravé "mít se ráda", a kdy už to je nezdravé, kdy už jde o sobeckost, nafoukanost.. a já nevím co ještě?

Osobně nevím, jestli se mám ráda - ano, jsem ráda sama se sebou (roky jsem si tak připadala, zvykla jsem si sama na sebe), ale na druhou stranu - přála jsem si v minulosti umřít, nechodila jsem na prevence k lékaři (je to jedno, aspoň to přijde dřív a bude ode mě pokoj), byl mi naprosto fuk zdravý způsob života.. Nevím, jestli se mám ráda.. stále mám pocity, že bych udělala spoustě lidem radost, když bych nebyla.. a.. pak tu je má dcerka, a tam vím, že musím žít kvůli ní.. ale jak dlouho, za jak dlouho doroste do sobeckosti své starší sestry? Ta mě také kdysi mívala ráda.. a.. pak budu sama a budu se mít ráda? Stále v těch myšlenkách tápu... co to je mít se rád??