| Persepolis | 
 |
(3.6.2012 17:33:08)
A tenhle stav se pořád zhoršuje. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem se dokázala nestresovat kvůli "kravinám". Přitom se mi neděje nic tragickýho. Mám zdravý dítě, manželství klape, práci celkem v pohodě. Trošku trable s financemi, ale kdo je nemá, a my je čas od času měli vždycky a zvládala jsem to v pohodě. Ale zase - nikdy, ani teď, nic hroznýho. Dřív, když jsem se chtěla odreagovat, tak jsem se začetla do nějaké knížky-teď už se na ní většinou nedokážu moc soustředit, pořád mi v hlavě něco šrotuje. Nebo jsem si udělala dlouhou trasu na kole-to pomůže jenom na chviličku, nebo nějaká intenzivní fyzická činnost(té mám díky stále nedokončené stavbě dost)-taky nepomáhá. Už fakt nevim.
Piju hektolitry třezalky, meduňky a odvaru z kozlíku- to už taky přestává zabírat a navíc podvědomě cítím, že až ty největší starosti pominou(dá-li se tomu vůbec říct starosti), tak se mi neuleví, ale spíš se sesypu totálně. Pořád jsem to odkládala, ale myslím, že je na čase navštívit psychiatra. Nevím,jestli že trpím vyloženě depresemi, ale stresové situace ve mě vyvolávají stavy úzkosti.
Jaké máte zkušenosti s antidepresivy? Pomáhají? Nejsou návykové? Pořád se mi do toho moc nechce.
|
| Termix | 
|
(3.6.2012 17:37:02)
Zkušenosti nemám, ale zrovna dnes jsem si uvědomila, že mám nejspíš něco jako syndrom vyhoření. Jsem totálně vyčerpaná, neschopná se vůbec vyspat, po probuzení jsem pořád šíleně unavená, piju hektolitry coca coly kvůli kofeinu, ale už to ani nepomáhá. Dnes jsem původně měla milion plánů co s dětmi, nakonec jsem celý den hezký den proseděla doma, u počítače, u televize .. měla bych uklízet, nemám vůbec žádnou energii.
Jediná výhoda je, že už budou prázdniny a třeba si trochu odpočinu.
A i u nás, manželství klep klep v pohodě, děti zdravé ...
|
| Snoopik + Viky 9/2013 | 
|
(3.6.2012 17:39:16)
Mám to taky tak, nějaké trable jsou, ale nejsou nějak zásadní a dají se řešit. Ale já mám teď období, kdy bych nejraději seděla doma na zadku nebo utrácela někde v obchodech, nic mě nebaví, všechno mě štve...přitom vím, že nemám ani důvod. No děs
|
| Termix |
|
(3.6.2012 17:42:55)
Jj, tak to jsme na tom podobně. Až na to, že mně se ani utrácet nechce. Prostě mám nějakou línou náladu. Těch plánů na víkend co bylo a nemůžu ani napsat, že jsem v podstatě kromě zapnutí myčky, pračky, sušičky a uvaření oběda neudělal nic. Kdyby bylo aspoň venku hnusně, řekla bych si, že to je počasím, ale takhle?
|
|
|
| Persepolis |
|
(3.6.2012 17:44:48)
Taky si připadám vyčerpaná. To je vždycky přemlouvání, než se k něčemu dokopu.
|
|
|
| maceška | 
|
(3.6.2012 17:51:18)
Persepolis, popíšu ti svoji zkušenost (bohužel mi nejde vložit příspěvek jako neregistrovaná, což bych teda udělala radši).
Začalo to podobně. Nevěnovala jsem tomu dost pozornosti, protože jsem rozumově cítila, že NEMÁM DŮVOD se hroutit (měla jsem, ale neviděla ho). A tak jsem dovolila, aby mě ta potvora dostala.
Ráno se mi nechtělo vstávat. Jediná činnost, které jsem byla schopná, byl pláč. Prožívala jsem hluboké propady, kdy jsem se nemohla nadechnout, nemohla jsem se hýbat, nechápala jsem, proč vlastně žiju. Život kolem docela dobře fungoval i beze mě. Myšlenky v hlavě se mi rozsypaly na tisíc malých fragmentů. Nedokázala jsem posbírat holou větu. Když se mi to náhodou podařilo, nedokázala jsem myšlenku posunout z mozku na jazyk. Celá jsem byla prolezlá tou žíravinou, úzkostnou depresí. Když jsem se vybičovala k nějaké činnosti, byla jsem jako zpomalená.
V této fázi jsem dostala AD. Prostě už to jinak nešlo. První 3-4 týdny to bylo stejné nebo možná i horší. Potom se to začalo zlepšovat.
Nejdříve jsem se znovu naučila mluvit. Šlo to pomalu. Asi po půl roce jsem začala vysazovat AD a našla si psychoteraputa. Vrátilo se to ještě jednou, měsíc po vysazení AD, ale to už jsem zvládla jenom s psychoterapií.
Řekli mi, že je to typický burn-out syndrom. Hrozně dlouho, dlouhé roky jsem musela fungovat "na dluh", a když přišlo uvolnění, úleva, našla si ta nastřádaná únava svou cestu.
|
| Natascha | 
|
(3.6.2012 17:56:44)
To je diskuse i pro mě, díky  . AD jsem totiž začala brát ve čtvrtek, a cítím se dost divně, snad se to zlepší... U mě se to rozjelo po autonehodě v lednu, od té doby jsem skleslá, nedovedu se radovat...
|
| zoufalka | •
|
(3.6.2012 18:02:38)
i pro mě 
AD napsané jsem nakonec nevyzvedla.
Patří k tomu třas, pláč,úzkost, svírání srdce a krátký dech.
Zatím beru prášky na spaní.
Příčina . problémy, které trvají dlouho a nevypadá to, že skončí.
|
| Elíláma | 
|
(3.6.2012 21:40:28)
AD jsou tedy šetrnější, menší "drogy" než "prášky na spaní"
|
|
|
|
| Persepolis |
|
(3.6.2012 18:01:02)
Tak zle, abych nevstala ráno z postele na tom nejsem. Mám dny, kdy jsem úplně v pohodě a pak jsou dny, kdy se cítím tu zatracenou úzkost. Pravda je, že těch úzkostných dní je už víc.
|
|
| Hr.ouda | 
|
(3.6.2012 18:12:18)
maceško, to je skvělý, že jsi to napsala pod svým nickem, je to útešný, když lidi vidí, že nikdo není superman, a že slabé období není ostuda nebo osobní selhání.
|
| maceška |
|
(3.6.2012 18:45:22)
Taky to tak cítím, Hroudo. Ale nevěřila bys, kolik lidí mi říkalo "ty to zvládneš", když jsem v těch prvních fázích někomu popisovala svoje stavy, strachy a úzkosti.
Nezvládla jsem to, no. A mmch ten psychoterapeut byl hodně proti tomu, abych užívala AD. Ale fakt to prostě jinak nešlo.
Od té doby mě často bolívají kosti (přední strana bérce). Setkali jste se s tím někdo?
|
| Hr.ouda |
|
(3.6.2012 18:50:45)
ale mne se to vrazilo do zad. Mám k boleti zad predispozice, ale najaře jsem měla akutní stav, že sjem se týden nemohla skoro hýbat a více než 6 neděl fakt dost velký problémy, podle doktory z velký části psychický, dotedka to není ok, to napětí a bolesti furt mám ,ale proto jaru je to čajíček. Jsi si jistá, že te bolí kost? Já mám taky pocit, že to jsou kosti (třeba lopatka), cítím to jako bolest kosti, ale prá to jsou ty kontrahovaný svaly.
|
| maceška |
|
(3.6.2012 18:55:01)
Možná to jsou svaly, u těch zad je to pochopitelný, ale u těch nohou mi to přijde zvláštní, ptž se v tom místě žádný sval neupíná. Nebolí mě nohy, jako když třeba dlouho chodíš, ale přední strana bérce (obou berců).
Jinak jsem se pokoušela se v tom syndromu vyhoření zorientovat, tak třeba ti to taky odpoví na některé otázky:
Nultá fáze, předfáze: dotyčný pracuje co nejlépe, snaží se, přesto má pocit, že požadavkům není možné dostát a jeho snaha není dostatečně ohodnocena, tato fáze představuje jakési podhoubí pro vznik syndromu vyhoření
1. fáze: pocit, že nic nestíhá, jeho práce začíná ztrácet systém
2. fáze: vyskytují se symptomy neurózy (např. úzkost) spolu s pocitem, že stále musí něco dělat, přičemž výsledkem je chaotické jednání
3. fáze: pocit, že „něco uděláno být musí“, mizí a nahrazuje ho opačný pocit – že se nemusí nic; pouhá přítomnost druhých lidí jedince dráždí, přidružuje se ztráta veškerého nadšení a zájmu, převládá únava, zklamání a vyčerpání
Zejména v poslední fázi se vyskytuje únava a pokles výkonu, deprese a úzkosti, poruchy paměti a soustředění, poruchy spánku, tělesné potíže, nespokojenost, neschopnost uvolnit se, tendence k návyku na psychoaktivní látky (alkohol, tabák), snížení sebedůvěry a poruchy v interpersonálních vztazích.
|
| Hr.ouda |
|
(3.6.2012 18:58:23)
To sedne jak hrnec na prdel. Jsem mezi fází 1 a 2.
|
|
|
| maceška |
|
(3.6.2012 18:56:03)
Jinak v tom nejhorším období jsem měla šílené závratě, a to mi taky doktorka řekla, že je to ze svalového napětí.
|
| Hr.ouda |
|
(3.6.2012 18:59:54)
ty bolesti nohou ale mohou být z permatentního napětí, ne?
Nohy jsou část těla, která u sposty lidí v těhle stavek v tenzi je, možná to, jak jekteří s nimi fořád pohybují, vrzí, podupávají, třepou, je způsob, jak to napětí uvolnit - pokud tyhle prostocviky neprovádíš, možná tě prostě pak bolí?
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(3.6.2012 19:08:40)
maceško, před lety mi jedna psychoterapeutka zadělala na velké problémy tím, že mi nedoporučila AD. terapií se sice leccos uklidnilo i vyřešilo, ale o 4 roky později se to vyvalilo o to hůř.
ideální je kombinace psychiatra a terapeuta, kteří mají respekt k té druhé profesi
|
|
|
|
| Natascha |
|
(3.6.2012 18:59:20)
Maceško, a to je běžné, že AD zabírají za 3-4 týdny? Já doufala, že to bude lepší do týdne.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(3.6.2012 19:10:21)
Natasho ano, to je u všech AD pokud vím. Většinou lékař napíše ještě něco k tomu na překlenovací dobu, co se pak vysadí
|
| Natascha |
|
(3.6.2012 19:28:10)
Ráchel, díky. Lékařka mi napsala ještě neurol, ale jelikož mám zafixováno, že je to svinstvo, tak ho moc neberu.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(3.6.2012 19:29:39)
Natasho, když ho nebudeš brát příliš dlouho, tak to nevadí. Nebo si ho ber jako SOS prášek, když je ti hodně zle, ne pravidelně.
|
|
|
|
| Dalalmánek |
|
(3.6.2012 19:33:39)
Ale ano Natascho, u některých AD pocítíš částečný efekt už i po tom týdnu, ale komplexně to trvá déle, samozřejmě.
|
|
|
|
| Černá kronika | 
|
(3.6.2012 17:54:50)
Mám to podobně. To je přesný, jak píšeš: pořád mi něco šrotuje v hlavě... Tolik jsem se těšila, až uklidím učebnice a přečtu si knížku. Ta mi teď leží na stole a nic z ní nemám, protože jsem se snad odnaučila číst nebo co. Dneska je to poprvé, co jsem za cca za měsíc a půl spala celou noc. Den předtím jsem se trošku opila a vybrečela jsem se, seděla jsem sama v obýváku, všichni už spali a já řvala a řvala. Možná jsem tohle potřebovala, takovýhle nějaký ventil. S antidepresivy nemám moc zkušenost. Mám sice napsaný Lexaurin, ale beru ho jen velmi zřídka, např. den před a v den zkoušky, nebo po nějaký jo drsný hádce navečer s manželem, kdy vím, že bych neusnula. Jinak se toho taky bojím a nechci do sebe cpát něco, co třeba není až tak nutný.
|
|
| sally | 
|
(3.6.2012 18:09:57)
A zkoušela jsi z toho trošku "vypadnout"... ono pokud se nervuješ kvůli stavbě, tak se pracemi na stavbě asi moc nezrelaxuješ. Na kole sice šlapeš, ale máš pořád spoustu místa v hlavě na to, abys myslela "na kraviny".
Zkus něco, kde se opravdu oprostíš od myšlenek a vyčistíš si hlavu. Těžko se to radí (a uznávám, že v tomhle jsem asi trošku magor), ale já se neuvěřitelně zrelaxuju třeba u střelby. Ne proto, že bych byla nějaký agresivní typ, ale donutí to člověka opravdu se soustředit na jednu věc a přestane mu mozek běhat jak myš v kleci. Podobně třeba lezení - prostě hlava má "jiný starosti" než to, kde se vezmou peníze na příští hypotéku.
Dále by možná nebylo od věci základní vyšetření u dr. Jak třeba spíš? Např. nedostatek vitamínu D způsobuje mimo jiné i třeba nespavost a deprese. Mě zjistili mírný deficit a myslím, že se mi braním déčka dost věcí upravilo.
Psycholog určitě taky není od věci, mě nepřijde, že máš depresi jako takovou, ale že je to spíš z kategorie úzkostných poruch. A že by bylo dobré to probrat s psychologem spíš než se rovnou začít cpát pilulema.
|
| Persepolis |
|
(3.6.2012 18:16:38)
Taky bych se ráda lékům vyhnula, ale asi bude nejlepší to probrat s psychiatrem.
|
|
| Natascha |
|
(3.6.2012 18:19:34)
No, cpát se pilulema… Já se tomu taky bránila zuby nehty. Ale právě psycholožka mi to doporučila s tím, že moje psychika si potřebuje odpočinout, aby měla dostatek energie na následnou terapii.
Takže jsem to přestala brát jako selhání, ale beru to jako pomoc.
Čímž nechci tvrdit, že Persepolis potřebuje AD, ale že to není a priori špatné řešení.
|
|
| Dáša 2 kluci+ holčička | 
|
(3.6.2012 18:22:39)
Ale pokud už je to v určitém stadiu, relaxovat a odpoutata se od starostí už nepomůže. Byla jsem na tom podobně, pár let se střádaly problémy, rozvod, úmrtí dítěte před narozením, pak 9 měísů neskutečného strachu při dalším těhotenství.. a když pak nastal konečně klid, byla jsem podruhé šťastně vdaná, konečně se nám narodila dcera, vše bylo v pořádku, všichni byli zdraví a v pohodě a já najednou zjistila že se o všechny děti strašně bojím, nedokážu mít z ničeho radost, svět kolem byl pro mě jen nebezpečné místo. Pak už jsem nedokázala jít ani nakoupit, nejradši jsme byla když všichni byli doma, když se některý syn zpozdil o pár minut, byla jsme neskutečně vystrašená, no prostě strašné, už jsme cítila že to dlouho nevydržím. pak se přidaly fyzické problémy, nejdřív motání hlavy, pak mě každý den bolelo něco jiného, neskutečná únava atd. pak jsme se objednala na psychiatrii a dostala AD, po třed týdnech se stal zázrak, neskutečná úleva, svět byl najendou zase příjemný, byla jsem neskutečně aktivní.... myslím že mi AD zachránily život, nevím kam až by to mohlo dojít.
|
|
|
| Hr.ouda |
|
(3.6.2012 18:16:24)
já jsem úzkostná tak nějak skoro z podstaty, tím chci říct, že jinou se ani neznám. Období potíží se spánkem jsem tu i řešila, trnutí nohou, či temné chvíle třetí hodiny ranní. Ale ty potíže se soustředěním mám až poslední dobou, třeba "snové čtení" - vidím text, čtu, ale nedává mi smysl, asi jak okdyž člověk čte ve snu a nemůže pochopit, co čte. Tuhle jsem se lekla na zastávce, kdy jsem nemohla dát dohromady jízdní řád a hodinky - koukala jsem na hodinky, a nemohla jsem z nich vyčíst, kolik je hodin, koukala sjem do jízdního řádu, nemohla jsme vyčít, v kolik to jede, natož abych to dala dohromady. Nakonec jsem to vzdala, ale na úzkosti mi to teda neubralo. Zatím jsou to naštěsí jen epizody, co přejdou, ale mít tohle setrvale, tak se zblázním.
Cítím s tebou.
|
| Persepolis |
|
(3.6.2012 18:21:30)
Hroudo, "snové čtení" znám. A nesoustředěná jsem příšerně.
|
| Hr.ouda |
|
(3.6.2012 18:25:46)
jo, to, co znám jen ve snu, to se mi stává v realitě - vidím písmenka a nedávají smysl. V pátek se mi t ostalo při čtení receptu, který jsme chtěla vyzkoušet, je to fakt hrozný pocit. Naštestí mi zatím vždy odeznělo. Hrůza. Ale to není deprese, ani úzkost asi. Nevím, co za léky by tohle řešily.
|
|
| Hr.ouda |
|
(3.6.2012 18:29:59)
se mi v poslední době párkrát stalo, že jsem na pár sekud propadla panice, že jsem ztratila dítě - dala sjem dceru doškolky a šla do práce, a najednou jsem měla pocit, že jsem v tý školce nebyla, že jsem tam dceru nedala, že jsem ji musela nekde zapomenout - okamžitě srdce až v krku, pot, třes - zatím jsem si vždy nakonev vybavila nejaký detaily, jak jsem jí dávala pupčky, nebo co jsme prohodily s učeitelkou - prostě zatím se mi silou vůle podařilo vždycky na základě pár deiatlů samu sebe ujistit, že dcera je v pořádku ve školce, ale už jsem občas nebyla daleka toho ,tam volat.
|
| Persepolis |
|
(3.6.2012 18:44:14)
Hroudi, ta tvoje úzkost je minimálně o level horší než ta moje. Já nepropadám panice, jenom mám sevřený vnitřnosti a takovou truchlivou náladu. Jsem bez energie, nedokážu se uvolnit. Jsem jak sevřená v kleštích.
|
| Hr.ouda |
|
(3.6.2012 18:48:08)
není horší, protože to jsou takový ataky, který poleví. Mírné sevření kolem žaludku mám teda po většinu času, ale to jsem já, to mám víc nebo mén furt, to neřeším.
|
|
|
|
|
| Termix |
|
(3.6.2012 18:33:38)
Jo tak s tím čtením jsem na tom občas taky pdobně.
A trnutí nohou, co ti pomáhá? A nebo pomohlo? Mám to každý večer, je to hrozně nepříjemné, nedá se s tím pořádně usnout. A nejhorší to bylo asi před měsícem v divadle, pořád jsem musela nohama vrtět, asi jsem pěkně lezla na nervy všem okolo. Hlavně teda sama sobě.
|
| Hr.ouda |
|
(3.6.2012 18:38:25)
jo, občas prostě nemůžu mít nohy v klidu ....když to mám v noci, chodím
|
|
| ..maya.. | 
|
(3.6.2012 19:12:39)
Terez, magnesko, uvolní to křeč klidně dvě tabletky obyčejného magnesia co koupíš v lékárně...
|
|
|
|
| Palac + 1 | 
|
(3.6.2012 18:46:34)
mam to taky. ataky uzkosti, uplne paralyzujici + posledni dobou spojeny se zazivacima problemama (zvraceni, prujem...). ale u me je to vysvetlitelny momentalni extremni rodinnou situaci. takze medikamentama to zatim resit nechcu. spis se bojim, aby se to ve mne nejak nenastradalo, ten nekolikamesicni extremni stres (kterej nevim, jak dlouho jeste bude trvat) a abych se pak nejak nesesypala uplne.
|
|
| Hr.ouda |
|
(3.6.2012 18:46:43)
nechci to tu zahltit svými příspěvky, proptože mne hlavně zajímá, co ostatní, ale mám ještě jeden dotaz- nemáš tendenci vnímat svůj život trochu fragmentovaně pouze jajo sled po sobě jdoucích úkolů, které plníš, bez nejakého jednotícího rámce, bez pocitu "toku", a bez pocitu nějakého hlubšího zakotvení?
Tohle já ve svých slabších obdobích mívám - a pak mám tendenci se na ty úkoly moc upínat, a když je neplním podle plánu a v mnou očekávané kvalitě, tak se mi ty úzkosti horší.
|
| Persepolis |
|
(3.6.2012 19:09:26)
Hroudo, musela jsem nad tím pořádně zamyslet.
Jsem většinou upnutá na konkrétní cíle. Když se dílčí úkoly nedaří nebo nějak komplikují, tak to ve mě vyvolává nepřiměřený stres a následuje úzkost.
Mám tendence ty komplikace řešit ihned a dokud to není nějak vyřešené, tak se stresuju. Neumím si poručit: Teď to stejně navyřešíš, nech to na zítra, buď v klidu. Taky, nastane problém a já už vidím další, které by se kvůli tomu jednomu mohli dál nabalit a ohrozit ten "cíl"
Jednoduše řečeno, nervuju se i kvůli věcem, které se ještě nestaly, ale eventuelně by se stát mohly.
Neumím věci nechat jen tak plynout a říkat si nějak bylo nějak bude. Hrozně bych si přála to umět.
Jak tak závidím mému bratrovi jeho flegmatickou povahu.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(3.6.2012 19:11:24)
Persepolis, já se to naučila až po tom mém zhroucení. Ono mi nic nezbylo. Teď si často v situacích, kdy bych plašila, řeknu "ono se to nepo.ere"
|
| Persepolis |
|
(3.6.2012 19:17:45)
Rachel, já to tak úplně neuměla nikdy.
Holt povaha.
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(3.6.2012 19:30:36)
no však já to taky neuměla. všechno bylo děsně vážný a důležitý. deprese je jako zvětšovací sklo - všechno vidíš větší, než to je.
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(3.6.2012 19:13:15)
byla to otázka na macešku, ale já osobně toto nemám a nikdy jsem neměla. i když mi bylo nejhůř, věděla jsem, že je se mnou Bůh. ne, že bych to cítila, to vůbec, ale prostě jsem to věděla.
|
| Hr.ouda |
|
(3.6.2012 19:16:47)
byla to otáza na persepolis, dost se v tom, co píše, nacházím.
Mne buhužel pouze něco "vedět" v tehle obdobích nestačí . naštesí se mi každé horší období zatím podařilo zvrátit vlastními silami, takže na tom ještě nejsem snad tak zle, ale ted , poslední 3 měsíce, to nejak nejde. Zkouším ještě svépomocí Frankla.-)
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(3.6.2012 19:28:52)
Hroudo, já dělala přesně tuto chybu Co 4 roky jsem se z toho dostávala sama, od svých 15ti let. Postupně to šlo hůř a hůř. Když to přišlo naposled, tak bylo u jasný, že mi jde o život. Dr. mi pak vysvětlila, že vzhledem k té periodicitě je to chronická záležitost. Kdyby se to bývalo léčilo zavčasu, mohla jsem si odpustit hodně trápení... teď už vždycky budu žít s tím, že se to kdykoliv může vrátit.
Frankl sice dobrý, ale serotonin ti v hlavě nevyrobí.
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(3.6.2012 19:31:46)
Hroudo, však mně to samo o sobě taky nestačilo. Ale byla to pro mne osobně dost podstatná součást toho, abych doslova přežila
|
|
|
|
|
| ..maya.. |
|
(3.6.2012 19:10:39)
piju taky medunku a navíc užívám magnesko, dvojnásobnou dávku, ale já jsem se stresem dopracovala k tetanickým záchvatům...antidepresiva zatím nemám ale dr mě upozornila že pokud se nenaučím s tím problémem pracovat a ty záchvaty nepominou a budou se stupnovat tak mi na úzkost něco napíše..
|
|
| Dalalmánek |
|
(3.6.2012 19:30:23)
Možná by stačila psychoterapie.
|
|
| Persepolis |
|
(3.6.2012 21:41:36)
Ještě mne napadá jeden dotaz. Koho navštívit jako prvního. Psychloga nebo psychiatra?
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(3.6.2012 21:46:40)
Ve tvém případě (podle toho, co popisuješ) bych šla nejprve k psychiatrovi. Psychoterapie má smysl, až se dostaneš z nejhoršího.
|
|
|
| Lisel | 
|
(4.6.2012 8:26:30)
Já jsem na tom byla podobně, dostala jsem se do fáze, že jsem jen seděla doma, nebo spíš ležela, bulela, trpěl tím manžel i děti až jsem se zhroutila úplně. To mě manžel doslova dokopal zavolat k doktorovi- psychiatričce a dostala jsem antidepresiva (čemuž jsem se nevím proč pořád bránila). Asi po měsíci přišla obrovská úleva, podotýkám, že jsem ještě docházela jednou týdně na psychoterapie, což bylo super. Přišla jsem na to proč se to dělo, co musím dělat já, jak to zvládat atd. Docela složitý proces, ale já se pak dostala do normálu. Nyní je to rok co antidepresiva beru a moje doktorka chce abych je postupně začala vysazovat. Bojím se, ale už jsem léky snížila o čtvrtinu. Jsou to tři týdny a zrovna včera jsem měla menší záchvat úzkosti, ale zvládla jsem to.
Přeji hodně štěstí a věř, že se to dá zvládnout. Doporučuji ale i ty psychoterapie, to mě drží nad vodou. Mám super doktora, ale až na druhý pokus. Chce to trpělivost, třeba doporučení od někoho je tady dobrý.
|
|
| Persepolis |
|
(4.6.2012 10:00:31)
Tak jsem v sobě něco překonala a objednala se k psychiatričce. Najednou se cítím líp , úzkost zmizela, nastoupila jenom únava.
|
|
| Persepolis |
|
(5.6.2012 12:13:26)
Asi před hodinou jsem se vrátila od psychiatra a dostala jsem předepsaný Seropram. Je to prý slabší AD, bez větších vedlejších účinků. Tak uvidíme. Začnu zítra ráno s půlkou tablety.
|
| lucinka14 | •
|
(6.6.2012 13:00:49)
Zdravím Vás.moj problém zacal cca pred 5mesiacmi ked ma partner poziadal o ruku.myslim ze to bol syndrom vyhorenia no dostavili sa mi velké depresie..nemohla som ani vstát z postele..najmensia aktivita mi sposobovala problém a tie úzkosti boli strašné..a vlastne stale su.celá moja rodina bola striktne proti AD A JA som kvoli tomu trpela 5mesiacov.dnes je to tyzden,co beriem slabucku Eliceu a uz citim obcasnu ulavu.verim že sa to časom úplne upraví a opät budem stastna.mám 21rokov..neviem na co som cakala..pokial je cloveku zle nie je dovod nevyhladat lekara!!velmi Vám vsetkym drzim palceky
|
|
|
|
V její náručí
Den otevřených dveří Levandulového pole VelehradUherské Hradiště 
Jak sedlák Honza měnil až vyměnilDomažlice 
Parním vlakem do muzeaRakovník 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den otevřených dveří Levandulového pole Velehrad
Jak sedlák Honza měnil až vyměnil
Parním vlakem do muzea
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)