Já jsem na tom byla podobně, dostala jsem se do fáze, že jsem jen seděla doma, nebo spíš ležela, bulela, trpěl tím manžel i děti až jsem se zhroutila úplně. To mě manžel doslova dokopal zavolat k doktorovi- psychiatričce a dostala jsem antidepresiva (čemuž jsem se nevím proč pořád bránila). Asi po měsíci přišla obrovská úleva, podotýkám, že jsem ještě docházela jednou týdně na psychoterapie, což bylo super. Přišla jsem na to proč se to dělo, co musím dělat já, jak to zvládat atd. Docela složitý proces, ale já se pak dostala do normálu. Nyní je to rok co antidepresiva beru a moje doktorka chce abych je postupně začala vysazovat. Bojím se, ale už jsem léky snížila o čtvrtinu. Jsou to tři týdny a zrovna včera jsem měla menší záchvat úzkosti, ale zvládla jsem to.
Přeji hodně štěstí a věř, že se to dá zvládnout. Doporučuji ale i ty psychoterapie, to mě drží nad vodou. Mám super doktora, ale až na druhý pokus. Chce to trpělivost, třeba doporučení od někoho je tady dobrý.