| veronika82,Kamilka,klučík03/09 | 
 |
(6.2.2010 9:34:50)
Před časem tady jedna maminka psala,že někdy přemýšlí jestli měli mít s manželem děti,že stašně zlobí.Taky si někdy říkám jestli jsem měla mít děti,ale kvůli tomu,že mám strach,který jsem ještě nikdy nezažila-obrovský abych o ně nepřišla něco se jim nestalo
Ono se asi ani není čemu divit:-(
V září 2003 jsem poznala svého nýnějšího manžela.Hned jsem věděla,že je to ten pravý se kterým bych chtěla založit rodinu a jelikož mé biologické hodiny už dávno tikaly rozhodly jsme se krátce po té začít se snažit o miminko.Ani manžel už nebyl nejmladší.Bohužel sem dlouho nemohla otěhotnět. V září 2004 byla svatba a krátce po ní jsem zjistila,že jsem těhotná. Byli jsme štastní,že se to konečně povedlo.Bohužel štěstí netrvalo dlouho v únoru jsem ve 22tt potratila byl to chlapeček na genetice nepřišli na to co se stalo,ale byl to zdravý kluk.
Následovala další dlouha snaha o miminko. V březnu 2006 jsem zjistila,že jsem opět těhotná.Radost veliká ale zároven strach aby vše dobře dopadlo.Několikrát během těhotenství hospitalizace pro bolesti břicha.Na začátku září jsem se začala otvírat tak už si mně v nemocnici nechali dávali kortikoidy a léky na zastavení porodu.Potom mně z menší nemocnice převezli do větší kde jsou specializovaní na nedonošence. 17.září jsem po ne bezproblémovém porodu porodila dceru Kamilku byla přidušená apgar 2-5-8. Narodila se v 33+3tt.Na nedon. jipce to bylo příšerné sestry s nelidským přístupem o nějakém klokánkování nemohla být řeč.Nesměla jsem na ní ani sahat jen koukat přes pitomé plexisklo.
Ve 2 měsících dostala Kamilka šeredný zápal plic kolabovala ji jedna plíce.Seděla jsem u postýlky přede mnou malé tělíčko samá hadička v ručičce jehla a já si ze všeho nejvíc přála aby byla zdravá.Naštěstí vše dobře dopadlo. Dnes je Kamilce 3,5 roku žádné následky s šíleného porodu si nenese. Bývala často nemocná,ale jen běžné virozy a asi dvakrát angína a jednou střevní viroza kvůli,které jsme taky skončili v nemocnici s dehydratací.
Po čase jsme se rozhodli Kamilce pořídit sourozence.Zase to dlouho nešlo. Otěhotněla jsem v létě 2008 v březnu 2009 se narodil Matýsek těhotenství taky nebylo ukázkové,ale dotáhli jsme to zdárně aý do 39tt.Matýsek též bhoužel přidušený pupeční šnůrou a jak ze mně vyletěl rychle tak měl zlomenou klíční kost. Po porodu mi řekli,že Matýsek má dispadii(čůrací otvor na jiném místě než by měl být) a přepážku v ledvině.Prej je to genetická vada.Je prej častá a život neohrožující.Tohle nechápu nekouřím jsem abstinent žádné léky jsem nebrala.
Matýskovi bude za nedlouho 11měs. kromě krátkého kašle byl zdravý akorát zlobil s papáním,ale i to už se upravilo.Nebudu se rozepisovat o tom kam Nás poslala lékařka s malou hlavičkou (nedávno jsem tady zakládala dvě témata tak kdo četl ví jak jsem se cítila a cítím)
Mám neskutečný strach myslím na to téměř denně a nemůžu se ho zbavit.Cítím hroznou úzkoust. A ten strach o děti už mi zůstane.Moc bych si přála aby mně mé děti přežili a byli zdravé vše ostatní není tolik důležité.Také mně zlobí vlastně zlobí každý den celý den Ale nikdy bych neřekla,že sem děti mít neměla kvůli tomu,že zlobí jsou to přece děti a já si je nepořizovala jako modní doplněk a věděla jsem,že jim budu muset hodně obětovat ze svého času.V noci vstávám k Matýskovi nikdy bych neřekla,že mně to obtěžuje nebo otravuje.Jsem tu prostě pro ně ted mně potřebují ze všeho nejvíce až začnou chodit do školek do školy vím,že mně bude hrozně mrzet,že už mně tolik nepotřebujou.
Omlouvám se,že jsem se tak rozepsala.Taky jestli je příspěvek nějaký pomatený zrovna jsem kojila Našeho broučka spícího mi v náručí.
|
| Sabrina | •
|
(6.2.2010 10:18:40)
Veroniko, prošla sis s těžkým obdobím, ale je to zdárně za vámi a děti jsou zdravé, není nic důležitějšího.
Nechápu, jak někdo může říct, že ty děti neměla mít, neb zlobí. Tak nad tímhle opravdu kroutím hlavou.
Taky v noci vstávám, ale nikdy sem toho nelitovala. Naopak,já si jí ráda zmáčknu.
jinak vím o jakým strachu mluvíš, ale zkus to vypustit z hlavy, protože pak budeš jen smutná, a bez energie. Já občas taky co by kdyby- taky mne to napadlo, ale proč to přivolávat! Žij dneškem, ty děti hrozně rychle rostou! Já se opravdu zkouším nemyslet, ale přijde to, když slyším o nějakém dětském neštěstí.
|
| MrakovaK | 
|
(6.2.2010 10:26:05)
Kamarádka razí názor, že měla mít dítě později. Když jí bylo 21, narodila se jí zdravá holčička, ale prý měla ještě počkat a užívat si. Každý to má asi jinak.
|
|
| veronika82,Kamilka,klučík03/09 |
|
(6.2.2010 10:53:16)
Máš pravdu a taky mně to nejvíce přepadne když čtu o nějakém neštěstí~;(
A ted mně úplně dostaly ty pozvánky na neuro.Normálně jak jsem nebyla 2 roky nemocná tak mám virozu a chrčím takže náběh na zápal plic.Já na něj trpěla tak ho poznám :-(
|
| sojka+07+09 | 
|
(6.2.2010 18:58:38)
veroniko chápu tě a rozumím ti. Já měla těhotenství pohodové ale synek byl ve dvou měsících taky na JIP se zápalem plic, bylo to hodně zlý. Já jsem sama od přírody dost úzkostná takže vím o čem mluvíš. Nemyslím, že by šlo se zbavit strachu o děti, ale dá se to pěkně převést na to, že si budeš užívat chvilek teď a tady, vážit si toho co máš. Takovéhle hnusné zkušenosti jsou vždycky nakonec k něčemu dobrý, třeba jak krásně mluvíš o svých dětech a určitě se jim fantasticky věnuješ a dovedeš ocenit život s nimi ať je jakýkoliv a to kolikrát maminky nedovedou a stěžují si na kraviny. Přeju ať jsou tvoje děti zdravé a snad si to už vybraly a teď budou už jenom krásně prospívat.
A o té vaší hlavičce- myslím, že je důležitý poměr hlavy a těla a tvůj synek vypadá náhodou krásně souměrně. PODLE mě by se jakékoliv odchylky projevily v jeho psychomotorickém vývoji a říkáš, že je OK, popis taky podle věku sedí. Moje dcera má ve třech letech 48 cm, což je stejný jako synek v roce. Taky záleží na tvaru hlavy. Držím vám všechny pěsti
|
|
|
|
| remus | 
|
(6.2.2010 11:10:39)
Ahoj, jak jsi vlastně dopadla u dr., když jsi se jí ptala, proč tě na tu neuro. posílá? To se nedivím, že máš takový strach, když jsi si prožila to, co píšeš, já měla naprosto pohodová těhu, jen malá je narozená o tři týdny dříve, ale byla i tak naprosto v pohodě, měla 9-10-10, i tak mám ale o ně strach, podle mě je to normální projev lásky, kterou k nim cítíš, to je úděl všech milujících rodičů, i když to tedy také má své hranice, byla tady na téma strachu o blízké také nedávno diskuze.
|
| veronika82,Kamilka,klučík03/09 |
|
(6.2.2010 11:33:29)
Volala jsem tam už v sedm ráno.Zvedla to sestra tak se jí ptám proč Nás posílá na neurologii a prej to si musíte počkat až tady bude doktorka no ve mně by se krve nedořezal jaký jsem měla strach.V osm jsem jí volala tak říkala že je to kvůli té hlavičce.Jde na ultrazvuk a další den k neurologovi.že si myslí,že je Matýsek zdravý,ale pro jistotu chce kontrolu neurologem.
Jinak ten strach mám asi po mojí mámě ta trpěla taky srašnou úzkostí.V noci se jí zdály sny,že padáme z okna.Když byla prej v práci a byli jsme ještě menší tak tam brečela jak se o Nás bála jestli jsme v pořádku.A jednou když jsem z diskotéky v 17 letech přišla v půl osmé ráno tak jsem pěkně dostala brečela a řvala zároven že se bála a už málem volala policii a já jsem seděla ve vchodu na schodech a povídla si s jedním fajn klukem
často mi říkala počkej až budeš mít děti budeš vědět jaké to je o ně mít strach.A je to pravda.
|
| remus |
|
(6.2.2010 12:19:57)
No tak dewj vědět, jak jste dopadli, podle mě má hlavičku naprosto normální, taže to bude jen nějaké zbytečné tahání k doktorovi, ale určitě napiš, jak to dopadlo! Přeji hlavně zdravíčko
|
|
|
|
| Lenka, Lenča 4/07+Vašík 8/12 | 
|
(6.2.2010 11:23:31)
Veru, také mám strach, i když jsem si něčím jako ty projít nemusela, taky ho cítím často, mám moc fajn vztah se svojí maminkou a hodně mě straší to, abych byla také dobrou mamčou pro svou dcerku, aby se i v dospělosti ke mě ráda vracela. Vůbec si neumím představit, že se jednou osamostatní a odstěhuje někam daleko nedej bože se jí něco stane. Myslím, že to je normální, projev mateřské lásky 
|
| *Owls* | 
|
(6.2.2010 12:03:44)
Veroniko, myslím, že vím, o čem píšeš. Nezažila jsem sice ani polovinu trápení s dítětem co ty, ale... Naše dcera je zase vymodlená. Potratů mám za sebou... Po nekonečných 8 letech jsem těhotenství zdárně (i když ne bez komplikací - krvácení, absence jedné pupečníkové cévy...) dotáhla do konce. O nějakém užívání si břicha nemůže být ani řeč, bylo to období šílenýho strachu. Dcera se mi taky narodila přidušená. Od té doby, co jsem ji poprvé měla v náručí se nemůžu zbavit úplně ochromujícího strachu. Teď je to tedy lepší, ale po porodu jsem si prodělala psychózu a když už jsem myslela, že jsem z toho venku, úplně jsem se sesypala a skončila na AD. V současné době je zase líp, ale čas od času si procházím docela peklíčkem
Držím palce, ať jste celá rodina v pořádku
|
| Rosalie | 
|
(6.2.2010 12:48:58)
myslim,ze strach o dite je normalni,ale nesmi prejit do patologickeho strachu a pokud se citis opravdu z toho strachu ve stresu,doporucovala bych nejake sezeni s psychologem, nic na tom neni a urcite ti da typ, jak strach ukocirovat v mezich normy
|
|
| Bal+♂ | 
|
(6.2.2010 12:50:13)
Já mám taky uzkostlivej strach o malého,ale i o ostatní.Teď od října do půlky ledna to bylo šílený,měla jsem hrozné deprese,ale částečně mi k tomu přispěla i antikoncepce.Vysadila jsem ji a deprese zmizeli,ale ten strach nezmizí asi nikdy..
|
|
|
|
| Demeter+2 | 
|
(6.2.2010 13:10:36)
mila veroniko, nemelas to zrovna jednoduche a obdivuji te, zes to tak zvladla a odhodlala se mit dalsi a dalsi dite, a preju hodne sily do dalsiho usili spojeneho s detmi a hlavne hodne radosti z nich, mas to opravdu zaslouzene...
ja mam tez sileny strach o nasi jedinou dceru, mela jsem ho hned od jejiho narozeni, do te doby mi jaksi chybel pud sebezachovy, ale pote jsem se zacala bat i o sebe, co by delala, kdybych tu nebyla, mam o ni strach od vteriny, co se narodila, a ten strach trva a s postupujicimi lety (ted je ji 3,5) se stale zvetsuje misto, aby se zmensoval...
ja jsem se bohuzel casto rouhala pri prvnim mimcu, ze me to nebavi, ze jsem mela dal chodit do prace, atd. a zaroven tam byl ten sileny strach, snad jsem si to jen svymi recmi kompenzovala...jenze muj zivot v lonskem roce dostal velkou lekci, bohuzel, na jare jsem prisla o mimco ve 23tt, zdrave mimi, umrelo mi v brisku, na podzim jsem opet otehotnela, ale moje tehu skoncilo jako zamlklinka v 10tt...chystam se znovu otehotnet, nevim, jak to zvladnu, ale budu muset, po dalsi diteti touzim celou svou dusi a mrzi me, ze jsem kdy vypustila z pusy nejake to osklive sluvko proti me dceri, tenkrat jsem si tehu uzila, ted to bude spis jen nocni mura, kterou musim projit, abych mohla byt odmenena tim malym rvoucim uzlikem v naruci...
|
|
| Ivavanka | 
|
(6.2.2010 15:07:38)
Veru, také mám o děti pořád strach. Bývají hodně často nemocné, 3x jsme byli v nemocnici, z toho jednou jsem tam s něma oběma najednou byla tři týdny. To byly asi nejhorší dny, děti měly furt teploty, antibiotika nezabíraly, zkoušely se další, bylo to hrozné. Také oba špatně jí, takže mám logicky strach, že jim budou chybět vitaminy a důležité látky pro zdravý růst. Přitom zas na druhou stranu jsou oba hoodně moc živí, takže různé karamboly na denním pořádku. Jsem asi až moc úzkostlivá, partner to moc nechápe a říká, že zbytečně hysterčím. Ale čím víc člověk má informací a ví, co se všecko může stát a kolik je nemocí, tak tím víc se přirozeně bojí. Nesmíme si to tak moc připouštět, nebo z toho zblbnem. A děti potřebují funkční maminky.
|
|
| Terinka4444 | 
|
(6.2.2010 15:17:17)
Já tě tak moc chápu, my nemohli mít děti celých dlouhých 7 let a když se mi konečně narodila malá, chytla hned na porodním sále infekci a okamžitě na JIP a bojovala o život. Měla jen 20% šanci, že to přežije. Ani jsem tam nemohla být s ní, jen jednou za tři hodiny na chvilinku, zkusit přiložit. Vždy když jsem šla na JIPku jsem se modlila, aby ležela v postýlce a žila. No zdárně jsme to zvládli, dneska je jí 3,5 a nebyla ještě nemocná, až na pár virózek, ale strach mi tak nějak taky zůstal.. Spí se mnou v posteli, nehodlám to měnit, jsem tak spokojená, když si k ní jdu večer lehnout, tak si chytím tu její ručičku a takhle usínám. Jsem prostě šťastná, že ji mám. A když zazlobí, hned si vzpomenu, že tu taky nemusela být a čert vem zlobení.
|
|
| Lajka+2skřítci | 
|
(6.2.2010 15:47:16)
Veroniko,ahoj,jakpíše Lucyška (tímto zdravím),strach o dítě je normální,v případě,že si toho prožije člověk ještě tolik co ty,tak určitě o hodně větší.Jinak tě zdravím,myslím,že jsi k nám chodila kdysi na listopad06,gratuluji k chlapečkovi
|
| veronika82,Kamilka,klučík03/09 |
|
(6.2.2010 16:41:19)
lajko zdravím odněkud si tě pamtuju."Na listopad jsem přestala chodit poté co jsem skončila v té nemocnici.
|
| Duslik | 
|
(6.2.2010 20:29:57)
Strach o dítě je normální. Také mám o syna strach. A vím že se o něj budu bát i až bude dospělí.
|
| ........ | 
|
(6.2.2010 21:30:36)
Tak takovej pocit, přesně mám.... Moje děti maj bohužel genetickou vadu... na kterou se přišlo až po narození dcery. Je to naštěstí život neohrožující ale strašně náročný. Konkrétně lomivost kostí.... Člověk si nedovede představit jak obrovskej strach mám když upadnou. Jsem uplně posedlá, jen je slyším brečet okamžitě se mi rozbuší srdce a převládne panika co se stalo. Je to pro mě strašně vysilující a náročný :( Jak řikáš, ráno se probouzim myslim na to, večer usínám a zase :(
|
|
|
|
|
| Lassie66 | 
|
(6.2.2010 23:25:50)
Veroniko, vůbec se nedivím, že to takhle prožíváš. Držím vám palce a přeji, ať už vás zdraví nezlobí a děti hezky rostou. Určitě se to s tím strachem trochu uklidní, děti budou lepší a stres a úzkost ustoupí.
|
|
|
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)