Veroniko, myslím, že vím, o čem píšeš. Nezažila jsem sice ani polovinu trápení s dítětem co ty, ale... Naše dcera je zase vymodlená. Potratů mám za sebou... Po nekonečných 8 letech jsem těhotenství zdárně (i když ne bez komplikací - krvácení, absence jedné pupečníkové cévy...) dotáhla do konce. O nějakém užívání si břicha nemůže být ani řeč, bylo to období šílenýho strachu. Dcera se mi taky narodila přidušená. Od té doby, co jsem ji poprvé měla v náručí se nemůžu zbavit úplně ochromujícího strachu. Teď je to tedy lepší, ale po porodu jsem si prodělala psychózu a když už jsem myslela, že jsem z toho venku, úplně jsem se sesypala a skončila na AD. V současné době je zase líp, ale čas od času si procházím docela peklíčkem

Držím palce, ať jste celá rodina v pořádku