Před časem tady jedna maminka psala,že někdy přemýšlí jestli měli mít s manželem děti,že stašně zlobí.Taky si někdy říkám jestli jsem měla mít děti,ale kvůli tomu,že mám strach,který jsem ještě nikdy nezažila-obrovský abych o ně nepřišla něco se jim nestalo
Ono se asi ani není čemu divit:-(
V září 2003 jsem poznala svého nýnějšího manžela.Hned jsem věděla,že je to ten pravý se kterým bych chtěla založit rodinu a jelikož mé biologické hodiny už dávno tikaly rozhodly jsme se krátce po té začít se snažit o miminko.Ani manžel už nebyl nejmladší.Bohužel sem dlouho nemohla otěhotnět. V září 2004 byla svatba a krátce po ní jsem zjistila,že jsem těhotná. Byli jsme štastní,že se to konečně povedlo.Bohužel štěstí netrvalo dlouho v únoru jsem ve 22tt potratila byl to chlapeček na genetice nepřišli na to co se stalo,ale byl to zdravý kluk.
Následovala další dlouha snaha o miminko. V březnu 2006 jsem zjistila,že jsem opět těhotná.Radost veliká ale zároven strach aby vše dobře dopadlo.Několikrát během těhotenství hospitalizace pro bolesti břicha.Na začátku září jsem se začala otvírat tak už si mně v nemocnici nechali dávali kortikoidy a léky na zastavení porodu.Potom mně z menší nemocnice převezli do větší kde jsou specializovaní na nedonošence. 17.září jsem po ne bezproblémovém porodu porodila dceru Kamilku byla přidušená apgar 2-5-8. Narodila se v 33+3tt.Na nedon. jipce to bylo příšerné sestry s nelidským přístupem o nějakém klokánkování nemohla být řeč.Nesměla jsem na ní ani sahat jen koukat přes pitomé plexisklo.
Ve 2 měsících dostala Kamilka šeredný zápal plic kolabovala ji jedna plíce.Seděla jsem u postýlky přede mnou malé tělíčko samá hadička v ručičce jehla a já si ze všeho nejvíc přála aby byla zdravá.Naštěstí vše dobře dopadlo. Dnes je Kamilce 3,5 roku žádné následky s šíleného porodu si nenese. Bývala často nemocná,ale jen běžné virozy a asi dvakrát angína a jednou střevní viroza kvůli,které jsme taky skončili v nemocnici s dehydratací.
Po čase jsme se rozhodli Kamilce pořídit sourozence.Zase to dlouho nešlo. Otěhotněla jsem v létě 2008 v březnu 2009 se narodil Matýsek těhotenství taky nebylo ukázkové,ale dotáhli jsme to zdárně aý do 39tt.Matýsek též bhoužel přidušený pupeční šnůrou a jak ze mně vyletěl rychle tak měl zlomenou klíční kost. Po porodu mi řekli,že Matýsek má dispadii(čůrací otvor na jiném místě než by měl být) a přepážku v ledvině.Prej je to genetická vada.Je prej častá a život neohrožující.Tohle nechápu nekouřím jsem abstinent žádné léky jsem nebrala.
Matýskovi bude za nedlouho 11měs. kromě krátkého kašle byl zdravý akorát zlobil s papáním,ale i to už se upravilo.Nebudu se rozepisovat o tom kam Nás poslala lékařka s malou hlavičkou (nedávno jsem tady zakládala dvě témata tak kdo četl ví jak jsem se cítila a cítím)
Mám neskutečný strach myslím na to téměř denně a nemůžu se ho zbavit.Cítím hroznou úzkoust. A ten strach o děti už mi zůstane.Moc bych si přála aby mně mé děti přežili a byli zdravé vše ostatní není tolik důležité.Také mně zlobí vlastně zlobí každý den celý den
Ale nikdy bych neřekla,že sem děti mít neměla kvůli tomu,že zlobí jsou to přece děti a já si je nepořizovala jako modní doplněk a věděla jsem,že jim budu muset hodně obětovat ze svého času.V noci vstávám k Matýskovi nikdy bych neřekla,že mně to obtěžuje nebo otravuje.Jsem tu prostě pro ně ted mně potřebují ze všeho nejvíce až začnou chodit do školek do školy vím,že mně bude hrozně mrzet,že už mně tolik nepotřebujou.
Omlouvám se,že jsem se tak rozepsala.Taky jestli je příspěvek nějaký pomatený zrovna jsem kojila Našeho broučka spícího mi v náručí.