Teda aspoň u mě funguje: - pokud mám hlad, nebo chuť na něco, snažím se myslet na to, že ráno se budu moct najíst - zkusit se napít - hodně - někdy to pomůže - dát si nějakou zeleninu - jít spát - když nemůžu přestat myslet na nějkou čokoládu ve špajzu, řeknu si, že si jí dám třeba za hodinu. Do té doby an ní většinou zapomenu, nebo zjistím, že mi za ta přibraná kila ta čokoška nestojí - zkusit mluvit o tom, že máte hlad a honí vás mlsná nahlas - to u mě funguje nejlíp, jelikož Zdeněk ví, že nejím po 17h, tak mě to, že bych to porušila a on o tom věděl, vyhecuje natolik, že to neudělám...
A HLAVNĚ - když to jednou porušíte, svět se nezboří! Důležité je neříct si (jako to s oblibou dělám já), že teď už je to stejně porušený a opět se rozežrat.... |