Diskuze : Zdraví : Žlučníkové problémy

já byla tady www.iscare.cz nemá to chybu domu jdeš za 2 dny , dobrá péče, nadstandartní podmínky

Ahoj Evyku, tak se pomalu zotavuju, ale mám trochu hrůzu z kýly, občas neuváženě zvednu tu naši dcerku a pak se hrozně divím, proč mě bolí břicho:-( Dnes jsme šly do té stejné nemocnice doprovodit manžela, nějak mi tam to prostředí nedělá dobře. Jde zítra na operaci s dutinami, má to nějaký komplikovanější. No, snad mu to dopadne lépe než mně.

Ty máš stejně starou dcerku? Michalka je 7. listopadu. A syn má kolik? Já teda zatím druhé dítko neplánuju, nějak se na to necítím. Po všech stránkách.

Měj se krásně

Díky za optání, Evyku....Bohužel na jisté věci mám v životě prostě smůlu. 22.10. mě dopoledne vzali na laparoskopii, všichni se na mě usmívali....z té středy si po operaci pamatuju akorát to, že mě strašlivě bolelo celé břicho, zástupy doktorů co se neustále měnili u mé postele se strašně divili proč jsem tak bledá a má víc než nízký tlak....a pak až čtvrtek ráno, kdy mě přes celý areál nemocnice vezli na SONO a vyděšené oči doktorky, která hleděla na monitor...okamžitě jsem jela na sál podruhé....měla jsem rozsáhlé krvácení do břicha...v sobotu jsem se konečně probrala k životu a zjistila, že celé břicho mám obvázané a zalepené...místo 4 dnů jsem v nemocnici byla dní 11...nikdo z doktorů mi nebyl schopen vysvětlit PROČ a ODKUD jsem krvácela...jen se poplácali po ramenou, že jsem to přežila...a já už to taky tak beru. Už zase chodím, ale nesmím nic dělat, o naši právě dvouletou dcerku se stará manžel, jizva na mém břiše má celých 18 cm + další dvě menší, což při mé tělesné kostituci působí hodně strašidelně, jsem vlastně rozřezaná na půlky...Dobrovolně už na žádnou operaci nepůjdu, to vím jistě. Jsem štíhlá, žiju relativně zdravě, s krví jsem nikdy neměla problém a najednou tohle...To je život. Asi jsem si to měla ještě rozmyslet. Teď už je to jedno, hlavně že žiju a budu doufat, že za pár měsíců se to spraví. S jizvou třeba půjde taky něco udělat. Doufám že jsem teď nikomu nevzala důvěru v naše zdravotnictví. Měla jsem prostě jenom smůlu. Ať se vám všem daří dobře a jste ZDRAVÍ

Ahojky. Taky bych ráda přispěla svou trochou do mlejna. Žlučníková kolika mě poprvé potkala asi měsíc po druhém porodu. A bolest to byla fakt strašná. Na sonu mi zjistili kamínky o velikosti 2mm. Během šestinedělí jsem měla koliku ještě párkrát - vždy pomohla teplá vana, homeopatika a "vyzvracet se až na dno".Pak záchvaty na delší dobu zmizely a já naivka myslela, že navždy. Asi za půl roku - po střevní chřipce a několika probdělých nocích(děti to chytli bohužel taky),se žlučník opět přihlásil a tentokrát s mnohem větší razancí. Asi tři týdny v kuse jsem měla opakované koliky - třeba i dvě denně, a to jsem jedla jen suchary a jablečnou přesnídávku. Opravdu báječná odtučňovací kůra. Psychicky i fyzicky na dně jsem se odhodlala k operaci. Teď jsem pět dní po laparo. V nemocnici jsem strávila necelé čtyři dny a zvládli jsme i zachovat kojení. Ještě mi úplně dobře není, ale věřím, že se to zlepší. Paradoxní je, že se stravuji velmi zdravě a nemám nadváhu. Evidentně stres, těhotenství a dědičné faktory jsou silnější.

Doufám Evyku, že syna nečeká nic vážného. Díky za podporu, dnes jsem se ještě v nemocnici ujišťovala, zda je operace nutná (momentálně totiž nemám žádné problémy) tak na to hřeším, ale bohužel mi sdělili že je. Možná si na tenhle zákrok připadám moc mladá, co budu bez žlučníku dělat dalších 50 let? ) Ještě jednou díky a Tobě a synovi hodně zdraví