Díky za optání, Evyku....Bohužel na jisté věci mám v životě prostě smůlu. 22.10. mě dopoledne vzali na laparoskopii, všichni se na mě usmívali....z té středy si po operaci pamatuju akorát to, že mě strašlivě bolelo celé břicho, zástupy doktorů co se neustále měnili u mé postele se strašně divili proč jsem tak bledá a má víc než nízký tlak....a pak až čtvrtek ráno, kdy mě přes celý areál nemocnice vezli na SONO a vyděšené oči doktorky, která hleděla na monitor...okamžitě jsem jela na sál podruhé....měla jsem rozsáhlé krvácení do břicha...v sobotu jsem se konečně probrala k životu a zjistila, že celé břicho mám obvázané a zalepené...místo 4 dnů jsem v nemocnici byla dní 11...nikdo z doktorů mi nebyl schopen vysvětlit PROČ a ODKUD jsem krvácela...jen se poplácali po ramenou, že jsem to přežila...a já už to taky tak beru. Už zase chodím, ale nesmím nic dělat, o naši právě dvouletou dcerku se stará manžel, jizva na mém břiše má celých 18 cm + další dvě menší, což při mé tělesné kostituci působí hodně strašidelně, jsem vlastně rozřezaná na půlky...Dobrovolně už na žádnou operaci nepůjdu, to vím jistě. Jsem štíhlá, žiju relativně zdravě, s krví jsem nikdy neměla problém a najednou tohle...To je život. Asi jsem si to měla ještě rozmyslet. Teď už je to jedno, hlavně že žiju a budu doufat, že za pár měsíců se to spraví. S jizvou třeba půjde taky něco udělat. Doufám že jsem teď nikomu nevzala důvěru v naše zdravotnictví. Měla jsem prostě jenom smůlu. Ať se vám všem daří dobře a jste ZDRAVÍ