Diskuze : Ostatní : Vánoční cukroví

upřímně, jsem nikdy nedostala cukroví, o které bych nestála
když jsem kdykoliv přinesla cukroví do práce, zmizelo během pár chvil, nabídnout si vždycky mohl kdo chtěl, nikomu na stůl jsem nikdy necpala
jak se přihodí, že dostanete cukroví nevyžádaně?
jednu dobu (velmi krátkou) jsme cukroví v rámci rodiny vyměňovali (s mamkou, tchýní, babičkou, sestrou), pak se to rychle ustálilo na tom, že peču jen já a dodávám, maminka maximálně upekla ořechy a udělala vosí hnízda... poslední roky peče aspoň i mladší sestra, takže je to o něco jednodušší, ale stejně - tchýně prostě očekává své dvě krabice, stejně tak táta krabici (dostane pak i od sestry) a sestra se těší především na rohlíčky, mazaně tvrdí, že peču nejlepší a že se jí nikdy tak dobré nevedou (prokoukla jsem ji už dávno, ale co by člověk pro ségru neudělal )
na oplátku od sestry dostanu krabičku nepečeného - to miluju zase já a vlastně ho skoro nikdy nedělám, protože ty poslední dny před vánoci už nemám čas si hrát

Upřímně, dostávat cukroví je spíš nepříjemný závazek než co jiného. Odmítnout to nejde a jíst ho nechci. Jen více takových uvědomělých dárců.

Po přečtení této diskuze mám novou vychytávku na vánoční cukroví: Udělám ho jen tolik, kolik sníme doma s mužem a NIKOMU ho nenabídnu.
Protože když tady čtu, jaká je vánoční cukroví věda, co všechno komu vadí ( moc uleželé, málo uleželé, špatně skladované, moc matlané, nekvalitní, cukr, mouka, rostlinný tuk...)
vznikla mi tu vychytávka, že všechno svoje cukroví si sežeru sama a vadit mi nebude nic.

apoleno, teda ...to je opravdu úctyhodné, tady rozhodně platí, že starého psa bych už novým kouskům neučila . včera zrovna v knihkupectví jedna paní sháněla knihu o práci na počítači pro seniory, že prý její 96tiletá maminka se u toho rozčiluje, když jí něco nejde , to mě dostalo.

angrešte, díky za odkaz, přečetla jsem.

všechno se mi pěkně spojilo. u nás doma se nepečené cukroví vůbec nedělalo, maminka ho nepovažovala za curkoví a já si na ně nezvykla (asi tak jako Půlka na cukroví obecně), pročež mi vůbec nechybí a ušoulané kuličky na míse na návštěvě mě nechávají zcela chladnou. jedinou výjimku udělám u tchyniných vosích úlků, ale i tam si dám kousek dva.

maminka má některé recepty ze zámecké kuchyně v místě, kde vyrůstala, takže pečeme podle nich, máslový krém do cukroví byl obřad - šlehat v páře žloutky s cukrem a pak v pravou chvíli a pravou teplotu zašlehávat máslo, aby se krém "nezdrcnul", nakonec mleté oříšky a kapka rumu, mňam.

a pak ještě byla pes na skladování druhů separátně, to mi často vadí na cizím cukroví, že jedno je n=ačichlé od druhého a na první dobrou to má univerzální vůni (pak po kousnutí se projeví specifikum druhu, ale to už není ono). a taky jsme byli zvyklí řadit na mísu podle druhů, když jsem pak někde viděla na talíři mix cukroví, tak mě to úplně esteticky zaskočilo, člověk je schopen být děsná konzerva, když v něčem vyrůstá .

každopádně, jestli si tohle, angrešte, přečteš, tak na závěr připojuji chválu na mařinkové víno, asi jsem ti to už psala, ale dobrých zpráv není nikdy dost , hosté (i já) byli nadšeni, a skoro i víc tou nealko verzí s jablečným moštem.