Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : září 2003

Tak to teda koukám, vidí, že máš miminko a chystáš se do práce a k tomu ještě všechno zvládáš i bez manži))
Píšeš že Karolínka málo kaká, se mi zdá dost málo. Obě moje děti měli pravidelnou stolici, každý den.Co dr.?
U nás ( na sev. moravě) je už pořádná zima a já mám stále kytky na okně.

Dlouho jsem tu nebyla, tak nevím jestli si mně pamatujete, ale vidím že už tu není moc živo, nejspíš hodně maminek nastoupilo po 3- leté pauze zpět do práce. Já se nemám, kde vrátit, tak jsem stále doma a budu si ještě rok užívat rodičáku a potom budu až hledat práci. Taky mám dvě děti Matouš má 7 a Natálka 3, ale bydlíme daleko od školy, školky, takže je tam musím dopravit a zase přivést domů a k tomu ještě kroužky. Manž. mám, ale je stále v práci, a babičky bydlí daleko.
Natálka začala chodit na 4 hod. denně do školky(8-12) a je tam moc spokojená, stále chodíme na plavání "miminek" .Zkusím vložit nějaké foto.

Ahoj baby,
tak po dlooohe dobe pisu ;o].
Vsem robatkum hodne sily a maminkam pevne nervy ;o].
Tak nejak nestiham nic, ale Krystufek se krasne osamostatnuje, Karolinka uz najela na nejaky rytmus, jen pije jako duha :o]. Chytla jsem minuly tyden chripku {jednodenni}, silena horecka a musel ajsem s obema ridit a jezdit po uradech a lekarnach, zanitilo se mi prso {aby toho nebylo malo} a bolely mne kosti. Ale vecer jsem se s malou tak vypotila, nemohla spat {mame koliky, bez sab simplexu ani ranu}, tak druhy den m i bylo lepe. Muim desne davat pozor na jidlo a piti, ale jinak to jde. Taky vaha mi jde rapidne dolu, pry ubyvam pred ocima {fajn, jeste 20kg a jem vpohode ;o]}.
Kato, tvuj clanek o sportovani mne tak rozesmal od srdce, ze jsem malem nestihla dobehnout na wc ;o].......
Rozena autorka humoristickych knizek, proc ty neco nepises, jako treba Zaskuby z meho zivota ;o]. Musis jich mit s tolika detmi pozehnane ;o].
My jeste porad doslavujeme Krystufkovy narozeniny, mou 30tku a Karolinku.
Nevim, zda jsme psala {skleroza}, ze jsem za porod dostala koleckove brusle {zatim jsme byla jezdit jednou} a k narozeninam trekove boty na chozeni s detmi ven v desti i slote. Takze ryze prakticke darky, jak jinak....
Tak se mejte a zase brzy napiste. My zaciname v listopadu chodit trenovat do skolky a od ledna by to melo byt natvrdo, ale jen do obeda, protoze pak jak zacnu makat, bych nestihala pro Krystufka jezdit. Jsem na nej zvedava...po tom vsem, co tady pisete...............budu referovat.

Teda Peťulo, to jste se podruhé narodili... Taky jsem to viděla včera ve zprávách, bylo to dost otřesný :o( Úplně mě z toho teď zamrazilo v zádech...

Jinak u nás se slaví dneska, Viki má dnes, Kuba v úterý, tak to spláchnem rovnou obojí najednou. Odpoledne, až přijede tatík z práce, tak dáme dorty, který teď ne moc úspěšně patlám a pak vyrazíme do Tesca, ať si cipísci vyberou nějaký dárek sami :o) A taky už mám pro ně vyhlídnutýho potkánka, jsou dvacetidenní a hrozně roztomiloučký :o)

# Minulý týden jsem učinila svůj 472. pokus rozloučit se s
# některými špeky a nechala jsem se kamarádkou vytáhnout na spinning.
# Jízda na kole? Hodinku? A s příjemnou hudbou? Žádný problém, hýřila jsem
# sebevědomím ve vzpomínce na všemožné sportovní kroužky, kurzy a
# soustředění.
# Bohužel jsem si neuvědomila, že to bylo asi tak před sto lety a
# patnácti kily, a že když dobíhám ráno autobus, ještě večer sípu jak
# prasklá pneumatika.
# Nevaroval mne ani poněkud těsnější dres, ze kterého jsem vyklepala prach
# a několik rodinek molů, a srdnatě jsem vyrazila, připravena bojovat o
# nejlepší čas v historii.
# Jak se ukázalo, bojovala jsem o holý život. V recepci nás uvítali
# tak obřadně a vážně, až jsem s obavou očekávala decentní upozornění, že
# cvičit smíme pouze v kravatě nebo velké večerní róbě..
# V šatně jsem se nasoukala do oblečku a mrkla do zrcadla. Zírala
# na mne černobílá jitrnice, které řezník poněkud přál, takže se z ní
# náplň tlačí ven a vytváří boule. Nasadila jsem botky - jediný to kousek
# na mém těle, který působil dojmem, že pravidelně cvičím - a s kamarádkou
# jsme naklusaly ke kolům.
# Místnost mě trošku vyděsila. Sice se nenaplnila má noční můra,
# že zdi budou prosklené a pro návštěvníky centra budeme vetší atrakcí
# než lochneska hrající na kytaru, ale místnost byla tak maličká a kola
# tak blízko u sebe, že když jste se otřeli ručníkem, osušili jste zároveň
# i jezdce o dvě kola dále, a sesedat jsme museli synchronizovaně, jako
# akvabely.
# Vstoupil trenér a usmál se na svižného staříka, který už deset minut
# snaživě šlapal. Když se zeptal, kdo je tu dnes poprvé, přiznala jsem se
# samozřejmě jen já, a tak se všichni bavili komickou scénkou "nastavení
# kola".
# Sympaťák mi nastavil výšku sedla jako pro nejvyšší modelky a poručil
# šlapat.
# Podle jeho pokynu jsem se do toho pořádně opřela a rozkývala své tělo
# tak, že jsem bezmála sundala z kola své dvě sousedky. To už jim tak
# komické nepřipadalo.
# "Mohl byste mi to sedlo trošku snížit, přece jsem si nezaplatila,
# abych se tu zabila, že?" žertovala jsem ve snaze zachránit trapas.
# "To jistě ne," odtušil suše trenér, "ale už jsem tu pár lidí uštval."
# Pomalu jsme se rozjeli. Prvních dvacet minut jsem se zvládla i
# usmívat, ale pak přišla krize. Potila jsem se tak, že jsem připomínala
# Niagarské vodopády, a šlapala jsem už jen díky posmrtné křeči. Zatímco
# já v duchu litovala, že jsem nesepsala poslední vůli, trenérovi se čelo
# ani neorosilo, chvílemi mezi námi poskakoval a voláním: "ťup ťup ťup ťup
# ťup" se nám snažil naznačit požadovanou kadenci šlapání. Když si nás
# dokonce několikrát vyfotil, začala jsem vzpomínat, kolik let je nejvyšší
# trest za vraždu. Ale stejně jsem poslušně šlapala dál vědomá si toho, že
# když ho někdo z nás naštve, stačí, aby lehce šťouchl do čiperného
# staříka na kraji a všichni se složíme jako domino.
# Poslední minuty už se mi jelo docela dobře, asi že jsem byla v kómatu a
# nic nevnímala.
# Nakonec na mne smrt číhala ještě dvakrát - když jsem uklouzla ve sprše a
# zblízka prozkoumala kuří oko starší spolujezdkyně, a poté když se mi
# cestou autem rozleželo svalstvo a při výstupu se mi roztřesené nožky
# podlomily jako sirky.
# Stejně půjdu zase. Musím se přeci podívat, jestli na nástěnce nevisí
# naše fotky s červeným nápisem: "Navštěvujte nás pravidelně, nebo
# dopadnete takto!!!"
#
# P.S. O tom, jak vypadalo ráno snad nemusím vyprávět.....přála jsem
# si být had,který když jde, tak vlastně leží........:-)